Norské dřevo
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/473407/bmid_norske-drevo-ASM-473407.png
4
4662
4662
V románu nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti se skrývá fantastický, romantický i tragický milostný příběh. Čtenář však neunikne směsici japonských reálií, psychologickým portrétům hrdinů ani scénám vášně a nespoutaného sexu. Román vyšel japonsky v roce 1987, byl přeložen do 36 jazyků a celkově se ho prodalo přes 9 milionů výtisků.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , OdeonOriginální název:
ノルウェイの森 (Noruwei no mori), 1987
více info...
Přidat komentář
Tóru Watanabe, mladý študent, ktorý spoznáva univerzitný život, je vrhnutý do víru udalostí, ktoré mu zmenia ďalší život. Po smrti najlepšieho kamaráta Kazukiho, mu ostala ako kamarátka, Kazukiho dievča, Naoko. Príbeh plný zaľúbenia, tragédie, odmietania a sexu, je obrazom Japonska na prelome 60-70ych rokov. Smrť aj sex, sa v tomto románe všadeprítomné pričom je to aj sonda do duše hlavného hrdinu. Jeho láska k Naoko je komplikovaná, pretože je sama chorá. Duševne sa nevie so sebou vysporiadať a nevie opätovať city, tak ako by chcel jej verný priateľ. Tóru. On však stretáva iné lásky svojho života a vzťah medzi nimi je komplikovaný, a jeho život sa stáva až takým prázdny, že je nutný konštatovať: " Stáva sa zo mňa správca múzea, do ktorého už nikto nechodí". Smútok, náznak fantazijného sveta a tragédia sa prelína s láskou, avšak tento príbeh nie je smutný. Po prečítaní aj niekoľkých strán, a chvíľkovému odloženiu knihy, má čitateľ tendenciu premýšľať čo sa stalo a čo sa bude diať na ďalších stranách. Je to silná kniha so silným príbehom a vnímaním skutočnosti, a po jej prečítaní ešte dlho budete nad ňou premýšľať. Román vrelo odporúčam.
Velmi čtivá, melancholická kniha s nepříliš akčním dějem. Autor dokáže velmi přesvědčivě popsat hlavní postavy, které jsou značně rozdílné, ale přesto má každá své kouzlo a výjimečnost.
Velmi čtivá knížka, ve které je čtenář každou chvíli v kontaktu se smrtí. Nedá se ale říci, že by šlo o depresivní literaturu, Norské dřevo je čtivé a celkem milé. Nabízí nám pohled do životů těch „uzavřenějších" z naší společnosti a jejich vztahů.
Celkem depresivní knížka. Zároveň se mi ale hodně líbila. Murakami skvěle a věrohodně popisoval pocity postav.
Jelikož jsem skalním fanouškem Murakamiho tvorby, možná budu při hodnocení Norského dřeva trochu nekritický.
V každém případě však hodnotím plným počtem hvězdiček. Kniha mě zaujala nejen svou zvláštní atmosférou, tak typickou pro Murakamiho díla, ale i dojímavým příběhem a brilantním vykreslením jednotlivých postav.
Moc dobře napsaná kniha. Překvapivá v tom, jak moderní byli mladí lidé v Tokiu před padesáti lety a v tom, jak otevřeně mluvili o bočních vztazích a sexu. Univerzální to je v popsání pocitů samoty a vykořeněnosti mladých lidi bydlících na koleji. Specifické je pro Japonsko odkrytí jejich národní povahy se sklonem ke skoncování se životem.
Je to dobrá kniha. Temná a depresivní atmosféra z ní dýchá velmi věrohodně. Moc se mi líbil popis a způsob jak bylo vylíčeno tápání hlavního hrdiny. Morální dilema mezi závazky a prostým "teď" si umíme dobře představit. Postavám čtenář rozumí. Soudit postavy z knihy ale nechci a ani nebudu. Kniha se dobře čte, erotické až pornografické scény jsou na můj vkus až "moc", moc objemem, moc popisností. Trochu si myslím, že právě touto erotickou "otevřeností" se ta kniha tolik proslavila. Dilema mladého muže "co se svým životem" bylo v literatuře zachyceno už mnohokrát a možná i lépe.
Je to bezesporu nejlepší kniha, kterou jsem za poslední dobu četla. Připadá mi zásadní, je v ní všechno (alespoň pro mne). Připomíná mi trochu Dickensuv styl. Asi na ní budu ještě dlouho myslet..
Norské dřevo je nejcharakterističtějším dílem Harukiho Murakamiho. Přesto je jedinečné a nedá se zaměnit a mělo by se stát součástí povinné literatury. Nikdy mne nenapadlo, že vás kniha dokáže rozbrečet. U filmu je to logické, protože to co vidíme a slyšíme v nás vyvolává citovou reakci. U knihy zjistíte, že pocity můžou být intenzivnější, když je velmi dobře napsaná. A ač by někdo řekl, no jo, stalo se, bylo to smutné, konec byl tragický, měli bychom si uvědomit, jak naše duše jsou pevné v našich rozhodnutích a stávají se křehkými, když se ta rozhodnutí nedají zničit a ničím citově nahradit a už se vezeme na depresích jako hlavní hrdinové.
Už dlouho jsem se připravovala na slavného Murakamiho. Konečně jsem se k jedné jeho knize dostala. Příjemné čtení, avšak bylo velmi snadné knihu odložit. Díky neustálému odkládání jsem dočetla až po pěkně dlouhé době. Ale to vlastně není podstatné.
Murakamiho nenásilný popis rozpolcených osobností byl opravdu zajímavý, trochu deprimující. Příjemné čtení, mnoho pasáží k zamyšlení. Přesto nemohu říct, že bych byla knihou učarována. Možná se mi to ještě rozleží v hlavě a budu nakonec hodnotit jinak.
I once had a girl,
Or should I say she once had me...
Vskutku zajímavá kniha. Píseň Norwegian Wood od Beatles není spojena pouze s názvem knihy, ale její text popisuje i hlavní zápletku. Skrývá se zde, však mnohem víc, než jen příběh nešťastné lásky. K některým částem mám opravdu silné pocity, protože náhled do osobností určitých postav, byl pro mě občas jako zrcadlo mé vlastní. Chápal jsem jejich pohnutky, skoro vždy jsem totiž našel něco, s čím jsem se ztotožnil. Velmi se mi líbil i náhled do života v japonské kultuře, v sedmdesátých letech. Autor mě knihou opravdu zasáhl, minimálně na prvních 200 stranách jsem hltal každou větu. Závěr se mi osobně moc nelíbil, poslední kapitoly udělaly z hluboké vsuvky do lidské mysli v podstatě zamotanou love story. Pan Murakami se ale určitě zařazuje mezi mé oblíbené autory, nemohu se dočkat co se mi od něho dostane do rukou příště.
o tech nejlepsich knihach se mi nejhure pisou komentare, protoze takova knizka uz vsechno rekla sama.
jen bych mel prosbu, aby se natocil film o midori, kterou by hrala hikari micusima, reziroval to sion sono a trvalo to treba 6 hodin. a zvlastni duraz bych kladl na rande s toruem na strese u horici benzinove pumpy. (to je podle me nejvtipnejsich nekolik stranek, co kdy byly napsany. i kdyz jsou teda chvilemi zaroven docela smutne)
Norské dřevo se mi chvílemi líbilo a chvílemi mi připadalo takové nijaké, neucelené. I přesto musím říct, že to mělo něco do sebe.
Nicméně tu atmosféru písniček z knížky jsem si musela zachovat a uložit do playlistu... Koho to zajímá, tak enjoy :)
https://www.youtube.com/playlist?list=PLmpmUN6oKNcrttT1mV2SSlhyQrVflTph8
U této knihy se vcelku střídalo i mé naladění. Chvili mě bavila, chvili nudila a ke konci jsem se i těšila až ji dočtu. Některé pasáže poměrně zdlouhavé a jednotvarne. Pro mě ponuré a depresivní. Hlavní hrdina by potřeboval trochu popostrčit k činu a ne jen čekat, chodit, omlouvat se a psát dopisy. Ještě že se to na konci tak zvrhlo s Reiko ;o)
Moje první Murakamiho kniha a rozhodně ne poslední.
Nedokážu pochopit, že Tóbe zvládne žít navzdory tomu, že téměř všichni jeho blízcí páchají sebevraždu. Možná to souvisí s umístěním Japonska v první desítce zemí co se týče jejich počtu?
So I lit a fire isn't it good Norwegian wood?
Pro mě osobně zase jeden ze současných bestsellerů, které jsou naprosto přeceňovány. Nuda a šeď
Standardní Murakami - lehce (nebo v závislosti na vkusu hodně) temný příběh, pasivní, nezúčastněný hlavní hrdina, spoustu odkazů na západní kulturu, dobře se to čte a navzdory celkové neakčnosti je to natolik zajímavé, že -pokud vám ten styl aspoň trochu sedne- to přečtete velmi rychle. Tentokrát víceméně bez fantastických prvků a se silným důrazem na milostný příběh a tápání hlavního hrdiny - takže tohoto Murakamiho ocení i středoproudař. Narozdíl od něterých ulítlejších děl (Hon na ovci, Kronika ptáčka na klíček) však příliš necítím touhu se k této knize v budoucnu vracet.
Díky Vám Haruki za Norské dřevo! Knihu mi poprvé půjčil spolužák na střední, a já ji přečetl jedním dechem! Do té doby, jsem čtení moc nemusel (což mi nejspíš zprotivila povinná četba na ZŠ). Od té doby čtu kdy můžu. Ale k věci, Norské dřevo nadchne postavami, příběhem jenž je eroticko-depresivně-psychologický, ale naprosto fantastické čtení. Ostatně, stejně jako ostatní knihy Murakamiho. Jo a díky knize jsem objevil úžasnou píseň od Beatles - Norwegian wood :)
Štítky knihy
sex sebevražda Japonsko zfilmováno psychiatrické léčebny japonská literatura pornografie poruchy osobnosti romantika poruchy příjmu potravy mezilidské vztahyAutorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Naprostá literární popina. Cca 10 postav, z toho 9 křehkých duší, které netouží (samozřejmě kromě sexu) po ničem jiném než po "láskyplném obětí", což se týká i hlavního hrdiny, promiskuitního teenagera, stylisticky vystavěného tak, aby byl pro 99 čtenářů ze 100 sympatický. Murakami příběh nijak neproblematizuje - když neví, jak s postavou naložit, nechá ji spáchat "random" sebevraždu (napočítal jsem jich 5). Vše postaveno na tradičním a již tisíckrát omletém konceptu bezelstné melancholické duše uvězněné v technokratickém světě. Stylisticky nijaké, sled jednoduchý vět. Literárních figur tak na prstech jedné ruky. Četba pro středoškoláky či jednodušší čtenáře hledající nějaké kvazi duchovno. Nechápu, jak někdo vůbec může uvažovat o Murakamim jako o čekateli na Nobelovu cenu.