Norské dřevo

20.11.2019

Ke knize jsem se dostala díky čtenářské výzvě. Četla se sama, ale nějak si na ní nedokážu utvořit názor. Na jednoho člověka (hlavní hrdina) moc smutku.

Knihu jsem četla strašně dlouho, vyloženě jsem se nutila do čtení. Vybrala jsem si ji na základě čtenářské výzvy... dle zde umístěných komentářů, ale mně teda vůbec nesedí.

19.11.2019

[audiokniha]
Norské dřevo je smutné, ale ne depresivní. Je to jako sedět dlouhé hodiny s nejbližšími přáteli v čajovně a vést dlouhé rozhovory o všem. Jeden z Murakamiho znaků je téma sexu, kdy lavíruje mezi nevkusností až nechutností a upřímnou otevřeností. Sex je součástí mnoha rozhovorů, a stačil jen krůček, aby mě to začalo nudit. Co se zdálo být radikální v 80. letech, kdy román poprvé vyšel, mi nyní přišlo skoro až onanistické a vychloubačné. Ale to vše působilo kontrastně ke krásným rozhovorům, které jsou lehké jako jarní vánek. Byly to dvě strany, které se doplňovaly.

12.11.2019

Knihu jsem četla na základě Čtenářské výzvy. Dle hodnocení jsem se na ní docela těšila, ale byla pro mě velkým zklamáním. Kniha mi vůbec nesedla a nebavila mě.

10.11.2019

Kniha je jiná než normální knihy, je zároveň smutná i pohlazení po duši.

07.11.2019

Díky čtenářské výzvě jsem se konečně dostala ke knize, kterou nám na gymnáziu doporučila naše angličtinářka. Nyní po dočtení mám pocit, že jde o jednu z knih, jejíž četba vás svým způsobem ovlivní a pocit z ní přetrvá. Rozhodně bych ale mnoho pasáží právě přečtené knihy nečekala v díle, která nám, tehdy náctiletým, bylo doporučeno přísnou profesorkou v důchodovém věku :)

05.11.2019

Kniha se dobře čte, melancholická atmosféra knihy je velmi působivá, bavil mě vhled do mentality lidí z druhého konce světa spolu s japonskými reáliemi, i když jen velmi lehce naznačenými. V knize se střídá rychlý úderný děj, když Watanabi tráví čas s Midori s jemným, hlubokým až snovým, kdy jsou spolu s Naoko. Bavila mě autorova přímočarost i ona syrovost, jak píše o několik komentářů níže Lizard. Souhlasím se Snobold, že pro navození lepší atmosféry ke čtení je nejlepší pustit si Norwegian Wood od Beatles :) Byla to má druhá kniha od H. Murakamiho, jako první jsem četla Na jih od hranic, na západ od slunce, která se mi líbila o malinko více, zřejmě proto že to byla první kniha od tohoto autora a styl jeho knih je podobný, navíc mi přišla taková "dospělejší" prožíváním hlavní postavy.

Kniha přečtena díky čtenářské výzvě. Hodnotit jí nebudu, protože ani trochu to nebyl můj šálek kávy.

30.10.2019

Kniha se mi dostala do ruky náhodou. Vůbec jsem nevěděla, co od ní čekat. Velice mě překvapila syrovost příběhu,nevadil mi ani popis sexu a příběh se mi i přes depresivní podtext líbil. Četla se mi dobře a jsem ráda za její přečtení.

28.10.2019

Tuto knihu jsem četla do čtenářské výzvy , naslepo vybrané podle tématu . Takže jsem postupně objevovala co je kniha vlastně zač . Ze začátku mi připadala jako podivný popis několika životů , postupně ale do sebe začali zapadat a začalo to i dávat smysl.

28.10.2019

Moje první knížka od tohoto autora. Přečteno jen díky Čtenářské výzvě. Přestože se kniha četla celkem dobře není to můj šálek kávy. Mentalita těchto lidí je pro mě velkou záhadou.

25.10.2019

(audiokniha) Když četla Murakamiho manželka, nevím proč, ale řikal jsem si, že jeho knihy budou pro mne určitě moc složité. Nakonec z toho byl ale poslech, na který jsem se vždy těšil a nerad ho vypínal.
Ze začátku mě tedy poslech moc nechytl a ani jsem si nevšiml, že jde o retrospektivní román, ale celkem rychle se z toho vyklubal vynikající vztahový román s velmi pestrými charaktery postav. Ve zdejších komentářích se často píše, jak byla kniha depresivní. Můj možná trochu cynický názor je, že celkem dost záleží, jestli člověk víc sympatizoval a soucítil s Naoko nebo s Midori. Co se týče mne, tak jsem spíše fandil o něco více svérázné Midori. Její bizarní erotické choutky a svádění, které si asi ani nechtěla připustit, mě prostě dostávaly. Navíc bylo pěkné, jak její bouřlivá povaha pěkně kontrastovala s jejím citlivým přístupem nejen k tatínkovi. Ale ke konci bylo už toho sexu i na mě nějak moc.
Jinak Watanabi je moc fajn kluk s pohodovým přístupem k životu a jeho věrnost k Naoko by mu leckdo mohl závidět. V podstatě se vůbec nedivím, že k sobě přitahoval tolik sympatických lidí. Nebo mi všichni včetně Extréma přišli sympatický, jen díky skvělému podání autora?

Co moc nechápu je, proč se při překládání(asi tedy se svolením autora) nepoužijí jména, která v překladu nic neznamenají. Ze začátku mě při poslechu jméno Naoko(na oko) celkem rušilo.

22.10.2019

Velmi zajímavá filosofická kniha, která mě donutila zapřemýšlet si o nejrůznějších věcech. Moje prvotina od pana Murakamiho a rovnou treva do černého! Kniha mi dala hodně a její příběh byl podivuhodný. Rozhodně si přečtu i jiné knihy od tohoto autora.

22.10.2019

Tímhle dílem si mě Murakami naprosto získal a po přečtení ho považuju za génia. Dílo zaměřující se na ne až tak na děj - to rozhodně není to v čem kniha vyniká, ale spíše na pocity, vzpomínky a melancholickou atmosféru. A v tomhle je naprosto bravurní. Přečteno jedním dechem. Kniha má zvláštní kouzlo, budete o ní přemýšlet i na ní vzpomínat i měsíce po přečtení. Pro navození správné atmosféry vám dám tip: pouštějte si během čtení Norwegian Wood (nebo jinou hitovku od Beatles) :-)

21.10.2019

Pro mě to je neobyčejná kniha, rozhodně je jiná, mám pocit jako bych nikdy nic podobného nečetla. A i tak se mě dost dotkla, myslím, že mi po ní zůstalo víc než jen spoustu témat k přemýšlení.

18.10.2019

Rozumím, o čem kniha je. Nevadí mi, když knihy nemají výrazný děj a jsou spíš o úvahách, vzpomínkách. S tímto vědomím jsem také brala Norské dřevo do ruky. Bohužel jsem ale nepochopila, co je na této knize tak výjimečné. Deprese ano, ale četla jsem věci depresivnější. Romantika - ale no tak! A ty naturalistické popisy sexu? Nebyly ani hezké, ani nechutné, byly jen prostě “normální” a vzbuzovaly ve mně jediný pocit - trapnost. Nebudu tvrdit, že jde o špatné dílo, to rozhodně ne. Několik vět mě opravdu nutilo k zamyšlení. Ale k autorovi už se asi vracet nebudu.

13.10.2019

Jak byl/a pravil/a BeyondHorizon. Děkuji, přesné vystižení i mých pocitů. A komentář od CorneKraan také stojí za zamyšlení.

13.10.2019

Murakami ani tentokrát nezklamal. I když Norské dřevo nebudu považovat za jeho nejlepší knížku, bude u mě patřit k těm lepším.
Původně jsem chtěla poslouchat audioknihu, ale pak jsem zjistila, že audioverze není kompletní, takže jsem tedy tentokrát audioknihu odmítla poslouchat. A jsem ráda, že jsem si mohla dopřát plný text, i když ani nevím, co bylo v audio verzi vynecháno.

08.10.2019

Začátek knihy byl pro mne naprosto úchvatný. Prvních 50 stran bylo plných tak krásných myšlenek, že jsem z toho byla téměř v euforii. Bohužel převratné myšlenky postupně mizely a objevovaly se jen zřídka, naopak někdy jsem měla chuť knihu odložit nebo alespoň pár stran přeskočit, protože mi některé pasáže přišly nemístné a urážející. Přesto jsem knihu dočetla (bez přeskakování) a hned po přečtení mám pocit, že přijde den (minimálně jeden) kdy si ji přečtu znovu. Před tím bych ale ráda přečetla od Murakamiho ještě něco a měla tak porovnání.