Norské dřevo
Haruki Murakami
V románu nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti se skrývá fantastický, romantický i tragický milostný příběh. Čtenář však neunikne směsici japonských reálií, psychologickým portrétům hrdinů ani scénám vášně a nespoutaného sexu. Román vyšel japonsky v roce 1987, byl přeložen do 36 jazyků a celkově se ho prodalo přes 9 milionů výtisků.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , OdeonOriginální název:
ノルウェイの森 (Noruwei no mori), 1987
více info...
Přidat komentář
Krásné .... i když smutné zároveň. Nedokázala jsem se od knížky odtrhnout. Napsané s citem a s hlubší myšlenkou.
Po přečtení Knihovny od tohoto spisovatele jsem říkala, již nikdy více, ale dala jsem mu ještě jednu šanci a tentokrát musím říct, že rozhodně lepší. Ikdyž tolik sebevražd v jednom vyprávění sem snad ještě nečetla. A trochu mi vadil dokonalý a úžasný hlavní hrdina, do kterého se vždy každá zamiluje!
Líčila jsem kolegyni v práci, jak jsem přečetla krásnou knihu Norské dřevo. A o čem to bylo? Ten umřel, ta umřela, ta spáchala sebevraždu, ten taky, ta měla deprese... Co je na tom proboha krásného? To si prostě musíš přečíst...
Můj TOP autor, líbí se mi jeho jazyk a jeho mistrovské umění přesně vystihnout, jak se kdo cítí, jak se cítí navenek, a jak uvnitř, jak přemýšlí v nejtajnějších zákoutích, a ještě to dá na papír a podepíše se pod to.
Film jsem neviděla.
No, nějak jsem čekala od příběhu víc. Bylo to já mě moc depresivní a kdyby se mi kniha nehodila do výzvy, tak bych ji odložila... Těch sebevražd bylo na jednu knihu až moc.
Krásná věc.
Asi od čtrnácti let jsem trpěla předsudky, že Murakami se mi prostě líbit nebude, že to nepochopím, že to bude moc japonský a že se mi to opravdu nebude líbit.
A ejhle!
Nádherný popis Japonska v šedesátých letech, kastovních systémů, úplně jiného způsobu lásky, jídla, vlaků, dospívání, ...
S čistým svědomím můžu říci - tohle je opravdu krásná kniha.
Můj první počin s tímto spisovatelem a rozhodně ne poslední. Kniha mě bavila od začátku do konce. Sebevraždy proložené sexem se zdají být odvážnou kombinací, ale funguje to bezvadně! Líbila se mi různorodost charakterů jednotlivých postav, kde od každé postavy světlo světa spatřilo mnoho skvělých myšlenek.
Tak nemůžu říct, že by se mi kniha nelíbila, to naopak. Je psána krásným jazykem, některé obraty nebo citáty jsem si i zapsala. Na mě je ale docela depresivní, všimli jste si kolik lidí tam vlastní volbou umírá ? Taky je pro mě zvláštní, že až na japonská jména lidí, míst a jídel, člověku vůbec nepřijde, že se jedná o jinou kulturu a národ. Spíš to vyznívá tak americky. Řekla bych, že se stylem autor hodně přiblížil svému mnohokrát zmiňovanému S. Fitzgeraldovi.
Norské dřevo je mou první knihou od Murakamiho, vybrala jsem si ji vlastně jen náhodou. A musím říct, že už dlouho jsem nebyla tak uchvácena. Má v sobě poetiku, kterou sama nedokážu popsat. Je jemná a plná citu a zároveň jsem si místy připadala, jako bych po lžičkách polykala temnotu. Nedokážu to vyjádřit jinak, melancholie a samota čišící z mnoha stránek byly místy až moc reálné, sebevraždy skoro denní rutinou. A přesto tu knihu miluju. Musím si ji opatrně dávkovat, abych se nepropadla do hutného bahna smutku a zoufalství, ale i to nakonec dává smysl. Murakamiho jazyk, syrovost a opravdovost jsou pro mě objevem posledních dní.
Ke knize jsem se dostala jsem díky výzvě. Musím se přiznat, že jsem několikrát měla tendenci knihu odložit. Nkc jsem zdlouhavé popisné pasáže jen přeskočila.
Tolik depresivních myšlenek, tragických osudů a dokonaných sebevražd na jednu knihu ...????
Vypůjčila jsem si knížku v knihovně jenom díky čtenářské výzvě. Takže jsem od toho moc neočekávala. Haruki Murakami znělo dost vzdáleně, ještě nic jsem od něho nečetla a tak to byla tak trochu velká neznámá. A nakonec jo, bylo to fajn. Zajímavá knížka hezky napsaná. Možná sáhnu i po něčem dalším od tohoto spisovatele.
Murakami mě získal knihou Kafka na pobřeží, která je pro mě zatím ta nej, ale Norské dřevo vůbec není špatné. Byla jsem ráda, že jsem mohla knihu z větší části číst úplně o samotě, protože se to ve mně všechno mlelo. Spousta erotických scén, takže je člověk pořád v jakési příjemné tenzi, v jedné chvíli mě kniha tak dojala, že jsem se rozbrečela jako úplný blázen, jindy jsem si zase s chutí četla pořád dokola ta Murakamiho moudra: "Byl to hňup, kterému dělalo dobře držet ostatní v nevědomosti, aby nad nimi mohl být pánem." Někdo tu psal, že moc fandil Tóru a Naoko, ja ne, já zkrátka moc a moc fandila Tóru a Midori.
Tak této knize jsem nepřišla na chuť.... S velkým sebezapřením (a jen kvůli čtenářské výzvě) jsem ji teda dočetla až do konce, ale musím říct, že jsem se opravdu nudila. Celé se to šíleně táhlo, zajímavé to bylo asi až posledních dvacet stran. Postavy nesympatické a takové divné, neměla jsem komu fandit... Abych nebyla jen negativní, pár pěkných myšlenek jsem nalezla... :-)
Lidské s citem pro portrét osobnosti a zahalené v hávu posmutnělé nostalgie. ten den jsem zrovna maloval obraz a chtěl jsem při tom něco poslouchat. Audiokniha měla 10 hodin a celou jsem jí slyšel vkuse. Nejde o žádné velké dílo, nebo nějakou originální střelu, ale je to důstojný milostný příběh, který nemá slabé místo a který mi malování zpříjemnil. Vlastně mi i dopomohl k tomu, abych na plátně odvedl dost práce, jelikož je lepší u audioknihy něco dělat (pokud to nerozptyluje). Zkrátka jsem se od toho nechtěl odtrhnout. Jednotlivé postavy mě zajímaly a jejich vzájemná interakce mě bavila, což je dle mého pěkné poznávací znamení dobrého spisovatele. Mnohem víc mě baví nižší narativ s dobře vyprofilovanými postavami, jenž pronáší solidní dialogy, než vysoký narativ s nezábavnými či nevěrohodnými postavami.
zvláštny príbeh..dosť predvídateľný a v podstate dookola o tom istom. dokonca mi nevadili, ani erotické scény (asi až na tú poslednú, nejako som ju nepochopila:), myslím, že celkom presne vyjadrujú to zúfalstvo, čo presakuje z celej knihy, a aj vďaka nim má tú neskutočnú atmosféru. úplne ma vtiahla...za mňa skvelá kniha, aj keď aby si ju človek užil, musí byť správne naladený a mať aj čosi odžité...
Štítky knihy
sex sebevražda Japonsko zfilmováno psychiatrické léčebny japonská literatura pornografie poruchy osobnosti romantika poruchy příjmu potravy mezilidské vztahyAutorovy další knížky
2005 | Norské dřevo |
2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
2010 | Kafka na pobřeží |
2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Už dlouho jsem si chtěla tuhle knížku přečíst, ale bála jsem se, že to bude dost divné. Nakonec ani tolik nebylo :) ale prostě jsem si tam nedokázala najít žádnou postavu, která by mi byla sympatická