Norské dřevo
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/473407/bmid_norske-drevo-ASM-473407.png
4
4662
4662
V románu nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti se skrývá fantastický, romantický i tragický milostný příběh. Čtenář však neunikne směsici japonských reálií, psychologickým portrétům hrdinů ani scénám vášně a nespoutaného sexu. Román vyšel japonsky v roce 1987, byl přeložen do 36 jazyků a celkově se ho prodalo přes 9 milionů výtisků.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , OdeonOriginální název:
ノルウェイの森 (Noruwei no mori), 1987
více info...
Přidat komentář
(bez spoileru)
Za mě výborná kniha. Příběh ze začátku sice nebyl nijak extra poutavý ale nutilo mě to číst dál a dál, protože jsem byl moc zvědavý a natěšený na to, co se stane. Moc pěkně napsané, čtení mě nenudilo. Jedna z nejlepších knih, co jdem kdy četl. Určitě doporučuji!
To byl ale boj! Žel, prohrál jsem a několik stran jsem musel přeskočit. Chápu, proč je tento román bestsellerem. Kdyby mi bylo tak 14 až 16 let a byl dívkou, tak by mě asi taky nadchl.
Román má znáčné množství sexuálních scén, leč jsem již z generace, která je všudypřítomnou sexualitou otupělá natolik, že tyto scény pouze ruší.
Námět zajímavý, sic již dost ohraný a předvídatelný. Postavy se nikterak nevyvíjejí.
Bohužel ani krásné japonské prostředí tu není vykresleno (leda, že by bylo v těch řádcích, co jsem vynechal).
Takže celkově 1 hvězda za sympatickou první kapitolu.
Tak dlouho se kolem Murakamiho chodí až ti ucho utrhne. Takže jsem objevil pro mě nového autora a mělo to takový ten wow efekt, protože tahle kniha je melancholický příběh o mladém muži, lásce, osamění a smyslu života. Ale pak se ten wow efekt někam vytratil a já si uvědomil, že čtu jen melancholický příběh o mladém muži, lásce, osamění a smyslu života. A to je pro mě jako nosit Murakamiho do lesa.
K autorovi jsem se dostala díky čtenářské výzvě a knihu jsem si náhodně vybrala. Kniha mě překvapila svou upřímností a osamělostí hlavního hrdiny, který v podstatě neví co si má počít. Nejprve má zvláštní přátelství ve třech s Naoko a jejím přítelem, ale vše se po tragické události změní. Oceňuji jak se se vším hlavní hrdina pere a jen tak cestuje po světě. V podstatě nikoho nepotřebuje. Chodí do školy, na brigádu a občas si vezme batoh a jde se projít. Miluje Naoko a čeká na ni, dokud nebude vše jak má být. Ikdyž se objeví jiné ženy, tak stále čeká na tu svou Naoko, které bezmezně propadl. Závěr byl pro mě velice překvapivý. Čekala jsem úplně jiné zakončení a jiný happy end. Autor se vyžívá v erotických scénách. Poprvé jsem se s tím setkala u autora - muže. Myslela jsem si, že toto téma se hlavně týká ženských autorek.
Hned na začátku knihy mě příjemně překvapila a tím i naladila ke čtení zmínka o Beatles a jejich písni Norwegian Wood. Při dalším čtení se ukázalo, že tato píseň vlastně uvádí dobu, ve které se příběh odehrává. Uvolněná 60.léta. A samotný příběh je takové vyprávění o mládeži na prahu dospělosti, o jejich hledání smysluplného místa v životě, o osamělosti i o přátelství. A celé je to proložené necenzurovanými erotickými scénami a povídáním o ztrátě smyslu života. Sem tam je zmínka o hudbě a literatuře. (Hodně mi to připomnělo Greenovu knihu Hledání Aljašky s tím rozdílem, že je to vyprávění o starších postavách a je mnohem propracovanější.) Celá kniha je napsaná velice dobře a barvitě, jen v samotném závěru mi něco chybělo. Asi větší propracování konce, i když příběhy ze života s otevřeným koncem mi povětšinou nevadí.
Knihu bych doporučila všem, kdo rádi čtou příběhy o hledání smyslu života. Jen upozorňuji, že vypravování je jiné, netuctové, provokativní, často smutné až depresivní, ale přesto čtivé ...
Pár ukázek:
... „To cestuješ vždycky sám?“
„Jo.“
„Ty máš rád samotu?“ zeptala se a opřela si bradu do dlaní. „Cestuješ sám, obědváš taky sám, ve škole sedíš stranou od ostatních…“
„Samotu nemá nikdo rád. Nemusím se ale hned za každou cenu s každým kamarádit. Člověk se náramně snadno zklame.“ ...
... „Ideály, to pro tebe zřejmě vůbec není.“
„Žádný nemám,“ řekl Nagasawa. „Mít ideály je ti v životě houby platný. Důležitý je jen jedno: vždycky vědět, co máš udělat.“ ...
... „Až teď, co tu nejsi, jsem poznal, jak moc Tě potřebuju. Škola je příšerně nudná a beru ji už jen jako trénink v sebeovládání. Bez Tebe mi všechno připadá zbytečné." ...
... "já každé ráno natahuju pružinu, co mě potom přes den pohání: vstanu, vyčistím si zuby, oholím se, nasnídám a obléknu, sejdu dolů do haly a vydám se do školy. Než se tam dostanu, vydá to na takových šestatřicet otočení klíčkem. Naladím se, abych ten den všechno dobře zvládl." ...
Dlouho jsem četbu Murakamiho odkládal. Měl jsem zafixováno, že půjde o hluboce filozofické dílo, které bude přetékat prázdnými frázemi o nesmrtelnosti brouka. A prvních cca deset stran tak opravdu vypadá. Pak se ale kniha přepne do klasického vypravěčského stylu a výborné čtení je na světě.
Z Norského dřeva jsem si odnesl hlavně pocit jakési uvěřitelnosti. Situace opravdu většinou vypadaly tak, že by se mohly stát nám všem. Je zde vidět život takový, jaký ve stejném věku má spousta dalších studentů. Prázdná díra, která se něčím musí vyplnit. Nutkání najít smysl život, naplánovat budoucnost. A jak, to už je na každém z nás.
Erotické scény mi nevadily do doby, než jich začal být přehršel. Mám pocit, že ke konci se už autor potřeboval vypsat ze všech svých úchylek. Škoda, bez nich by to pro mě byla kniha na plný počet bodů.
Príbeh je smutný a krásny zároveň. Už dlho na mňa nejaká kniha nezapôsobila tak veľmi ako práve táto. Po jej prečítaní sa cítim veľmi pokojne a uvoľnene. Jednoducho, estetický zážitok. Odporúčam každému. :)
Krásné čtení. Je sice pravda, že mi bylo při čtení neskutečně smutno a smutek ještě přetrvává, ale přesto to je nádherný příběh. Doporučuji.
Styl psaní a vyprávění mi hodně sedí, četla se mi parádně, jedním dechem. Má zajímavou myšlenku, ale podává ji s lehkostí s důrazem na příběh, vztahy, osobnosti. Asi proto, že jsem četla nejdříve IQ84, čekala jsem celou dobu, kdy přijde nějaké překvapení, nějaký fantazijní, snový přesah a dočkala jsem se jen jednoho malého. Za mě vede IQ84, i když to nebylo vůbec špatné, top to nebude.
Moje první seznámeni s tvorbou Murakamiho. Nebylo lehké se začíst, příběh plyne pomalu, přemýšlivě. Vypravěč Tóru má dar naslouchat a přitahuje do svého života celou řadu různých postav, včetně jejich trablů, pro leckteré z nich fatálních. Jedná se o mladé lidi, takže explicitní erotické scény jsou tu na místě. Ačkoliv je zde hodně smutku, konec dává naději. Doporučuji !
Kniha je dobře napsaná, Murakamiho styl se mi líbí. Snad jsem pochopila i hlavní myšlenku knihy. Neoslovily mě ale hlavní postavy - asi povahově nebo já nevím ... asi rozdíl mezi evropskou a asijskou mentalitou ???
Knihu jsem si přečetla na doporučení našeho profesora literatury. Doporučoval ji se slovy - dej pozor, po přečtení jsem upadl do lehké deprese. No, myslím, že tenkrát trochu přeháněl. Nepochopila jsem, co mu na té knize přišlo tak depresivní. Co ale můžu říct je to, že Murakamiho jazyk a styl psaní je něco úžasného. Přečetla jsem to všechno jedním dechem a utvrdilo mě to, v tom, že tohle není zdaleka poslední kniha, kterou si od autora chci přečíst. Všechno to popisované ve mně zanechávalo takový zvláštní dojem, že to ani nelze popsat slovy. Vztah mezi Tóruem a Naoko je prostě něco neskutečného a zároveň smutného, že to nejednoho člověka určitě rozesmutní.
Moje druhá a opravdu poslední kniha od Murakamiho. Tenhle autor mi svým stylem psaní absolutně nesedl.
Kniha mi přišla příliš dlouhá, nudná, nevyvolala ve mě žádné emoce a spíš jsem musela držet oči, abych u ní neusnula. Postavy mi byly nesympatické, příběh jakoby neměl hlau ani patu , často jsem se v textu ztratila, stejně tak mezi postavami.
Za mě prostě ne, bohužel.
Moje druhá kniha od Murakamiho. Zase tak snově smutné, velmi něžné. Spíš než milostným románem (jak říkala jedna z recenzí) bych příběh zařadila mezi ty, kde hlavní postavy hledají samy sebe. Velmi doporučuji!
Je to trochu cestopisný,trochu více psychologický a erotické scény by se Otíkovi asi nelíbili(když víme,že mu stačí rohlík).9 000 000 prodaných knih,to je super počin.Osobně jsem Murakamiho letos díky Výzvě objevil(Norské dřevo je druhá přečtená)a jeho knihy jsou trochu zvláštní,ale čtivé.Kafka na pobřeží se mi však líbila více.60%.
Přečteno 25%, víc nedám. To se vážně nedá. Zdá se mi, jako bych četla jen něčí deník, možná dobře technicky napsaný a zvládnutý, ale neskutečně nudný. Zatím jsem se ještě nic nedozvěděla, ani se nic nestalo. Je to jen sled myšlenek, bez hlavy a paty... Odkládám, nedočtu ani kvůli Výzvě, fakt mě to nebaví... Nechápu, jak to, že při tolika čtenářích má kniha tak vysoké hodnocení...
Budu se opakovat - Murakamiho knihy nesnáším. Nechápu, jak ho někdo může navrhnout na Nobelu ceny. Jeho postavy jsou ve všech knihách stejné.
Norské dřevo má patřit k jeho lepším dílům - to nechci vidět ty horší díla
Četla jsem podruhé a opět mě kniha nenadchla. Na mě příliš depresivní čtení. Zvláštní, divné, popisy ... Vím jistě, že od tohoto autora vyhledávat knihy nebudu.
Štítky knihy
sex sebevražda Japonsko zfilmováno psychiatrické léčebny japonská literatura pornografie poruchy osobnosti romantika poruchy příjmu potravy mezilidské vztahyAutorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Hezká, svým způsobem zvláštní kniha s výjimečnou atmosférou. Mám rád vztahové příběhy, takže se mi autor trefil do vkusu. Přečteno díky Čtenářské výzvě - kniha od asijského autora.