Norské dřevo
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/473407/bmid_norske-drevo-ASM-473407.png
4
4662
4662
V románu nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti se skrývá fantastický, romantický i tragický milostný příběh. Čtenář však neunikne směsici japonských reálií, psychologickým portrétům hrdinů ani scénám vášně a nespoutaného sexu. Román vyšel japonsky v roce 1987, byl přeložen do 36 jazyků a celkově se ho prodalo přes 9 milionů výtisků.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , OdeonOriginální název:
ノルウェイの森 (Noruwei no mori), 1987
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem si vybrala díky čtenářské výzvě a také proto, že autora všichni tak chválí a tohle měl být jeho nejlepší román. Nicméně mě knížka vůbec nezaujala, děj, tedy pokud se tomu tak dá říkat, mě vůbec nezaujal. Musela jsem se hodně přemoct abych knihu dočetla. Ale opravdu nechápu, co na tom ty lidi vidí.
Haruki Murakami asi nebude zrovna můj styl. Kniha mě vůbec nezaujala a moc mě nebavila. Sáhla jsem po ní díky čtenářské výzvě a nejspíš proto jsem ji také dočetla. Chvílemi jsem se musela přemáhat abych ji neodložila a dočetla.
Od asijského autora jsem nikdy nic nečetla. Kniha na mě byla taková depresivní, určitě to nebylo relaxační čtení. Asi po takové už nesáhnu.
I když jsem si přečetla o čem kniha je na jejím přebalu, příběh mne překvapil. Jednoduše jsem něco takového nečekala. A ta atmosféra! Vystupovala z knihy tak dokonale, že jsem během čtení měla pocit, jako bych byla součástí Tóruova světa. Líbí se mi Murakamiho retrospektivní styl, kdy něco nakousne, anebo rovnou prozradí co se vlastně stalo, a následně dovypráví jak k tomu došlo. Knihu doporučuju těm, co nevadí trochu depresivní atmosféra s řadou erotických scén a jednou bizardní japonkou jménem Midori :)
Prvni kniha od tohoto autora. Velice me to prekvapilo. Fyylozoficke, depresivni, nemohla jsem se od toho odtrhnout.
Nebýt letošní výzvy, asi bych po tomto autorovi nesáhla. Ačkoliv jsem na něj slyšela samou chválu, neměla jsem pocit, že by šlo o něco, co bych chtěla číst. A právě proto mám ráda Výzvu, to je její kouzlo - zkusit něco nevšedního. A tato kniha pro mě byla opravdu nevšedním zážitkem. Celkově byla čtivá, ale měla takovou zvláštní atmosféru, jakoby by byla potažená závojem smutku, který si v sobě mnohé postavy nesly. Působila docela melancholicky, místy až depresivně. Hezky byly vykresleny charaktery, pocity i myšlenky postav.
Kniha je poměrně depresivní, ale dobře napsaná. Rozhodně je to hlubší čtení, ne žádná oddychovka.
Dobře se to četlo, ale měla jsem přehnaná očekávání, takže mě to trochu zklamalo. V mém okolí to byla naprostá kultovka, ale myslím, že autor má lepší knihy.
Moc se mi líbilo jak Murakami znázornil smrt, jako něco přirozeného a nezadržitelného, jako zimu, která musí přijít, aby nastalo jaro, jako součást života. Když se do knihy ponoříte, pocítíte, že něco takového jste ještě nečetli, vliv japonské kultury je hodně znát. Prostě krásná (místy hodně temná) kniha, kde postavy ztrácí moc nad tím rozpoznat důsledky ztráty na jejich život a mající problém vyléčit svou duši.
"Smrt není opak života. Smrt už je v našem životě skrytá."
Moje třetí kniha od Murakamiho a určitě si přečtu i další, autorův styl psaní mi sedí. Knihy se mi četly velmi dobře, zaujaly mě a vtáhly do té zvláštní atmosféry. Především se mi líbila propracovaná psychologie postav a jejich přemýšlení o životě. A přestože si skoro všichni prošli složitým životním obdobím, většinou je to nakonec někam posunulo a šli dál, proto jsem knihu nevnímala jako depresivní.
Podle komentářů soudím, že Murakami nebude pro každého, ale mě osobně kniha nadchla. Tak malý rozsah, jen 300 stran, a tak komplexní příběh. Mnohovrstevnatost knihy je zajištěna rozdílnými povahami postav, které ale do sebe zapadají. Chvíli vytvářejí kontrast a chvilku zase jednotu a vyváženost vyprávění. U Murakamových knih nejde jen o obsah, ale i o formu a styl vyprávění.
Navzdory několika velmi negativním recenzím, já osobně musím říct, že kniha ve mně zanechala silný dojem. Je nutno uznat, že závěr jsem očekávala více propracovaný, ale v poměru s dějem jsem spokojená a touto knihou naprosto okouzlená.
V příběhu jsem objevila zajímavé myšlenky a také mě zaujala psychologie postav a jejich filozofie.
V budoucnu se určitě k této knize opět vrátím.
Knížku jsem dokázala přečíst, ale není to můj šálek čaje. Norské dřevo byla moje druhá kniha od Murakamiho. Jeho styl psaní mi nesedí a další knihu od něho už asi číst nebudu.
Tahle kniha se zřejmě minula s mým očekáváním. Četla jsem od Murakamiho věci, co se mi líbily mnohem víc.
U téhle knihy jsem stále čekala. Čekala, kdy přijde to wow, kdy mě ta kniha naprosto nadchne. Jenže se nestalo. Nedostavilo se nic kromě rozpaků. Hlavní hrdina je podle mě mladík s duší starce. Kniha je plná deprese, procházek a rozhovorů tak nějak o ničem. Další díla tohoto autora zřejmě vyhledávat nebudu.
Kniha mě nesmírně překvapila, bála jsem se dlouhých popisných pasáží, a ve finále jsem Norské dřevo nedokázala odložit! K tomuto románu se v budoucnu ještě určitě vrátím :-) Váhám, jestli mám knihu přidat do svého maturitního kánonu, přece jen si nedokáži představit její rozbor před učiteli :-D
K tomuto druhu knih se člověk musí pročíst. Přes Cusslerovky a detektivky, scifárny, fantasy ságy, klasickou literaturu až po romány s přesahem a magickým realismem, a jelikož jsem pročetla Murakamiho následovníky ještě před Murakamim samotným, líbilo se mi, jaké části mi koho připomínají. Ačkoliv na mě je Murakami sám ještě trochu hardcore, bez předešlého pročítání bych asi nedokázala ocenit ty nenápadné změny rytmu ve vyprávění, které ke konci zvyšují gradaci, propojitelné momenty, jako linka napříč románem a zdánlivě jednoduchý styl sem tam rozčísnutý hlubokými momenty. Raději bych tohle všechno ocenila, kdyby šlo o trochu menší depresi, na druhou stranu by asi nešlo o tak silný zážitek.
Štítky knihy
sex sebevražda Japonsko zfilmováno psychiatrické léčebny japonská literatura pornografie poruchy osobnosti romantika poruchy příjmu potravy mezilidské vztahyAutorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Vlastně úplně nevím, co si mám o téhle knížce myslet. Místy mě zcela zaujala, místy zase docela nudila. Nebýt těch poměrně pikantních scén, neumím si moc dobře představit, čím ohromila mladou generaci natolik, že je téměř povinnost mít ji přečtenou. Na samém konci jsem ale zjistila, že se mi asi bude stýskat. Zbyl mi po ní na jazyku sladký pocit, s kterým si ji asi v hlavě zařadím mezi příběhy, na které budu vlastně ráda a dlouho vzpomínat.