Norské dřevo

28.03.2019

Nebýt letošní výzvy, asi bych po tomto autorovi nesáhla. Ačkoliv jsem na něj slyšela samou chválu, neměla jsem pocit, že by šlo o něco, co bych chtěla číst. A právě proto mám ráda Výzvu, to je její kouzlo - zkusit něco nevšedního. A tato kniha pro mě byla opravdu nevšedním zážitkem. Celkově byla čtivá, ale měla takovou zvláštní atmosféru, jakoby by byla potažená závojem smutku, který si v sobě mnohé postavy nesly. Působila docela melancholicky, místy až depresivně. Hezky byly vykresleny charaktery, pocity i myšlenky postav.

19.03.2019

Kniha je poměrně depresivní, ale dobře napsaná. Rozhodně je to hlubší čtení, ne žádná oddychovka.

18.03.2019

Dobře se to četlo, ale měla jsem přehnaná očekávání, takže mě to trochu zklamalo. V mém okolí to byla naprostá kultovka, ale myslím, že autor má lepší knihy.

17.03.2019

Moc se mi líbilo jak Murakami znázornil smrt, jako něco přirozeného a nezadržitelného, jako zimu, která musí přijít, aby nastalo jaro, jako součást života. Když se do knihy ponoříte, pocítíte, že něco takového jste ještě nečetli, vliv japonské kultury je hodně znát. Prostě krásná (místy hodně temná) kniha, kde postavy ztrácí moc nad tím rozpoznat důsledky ztráty na jejich život a mající problém vyléčit svou duši.
"Smrt není opak života. Smrt už je v našem životě skrytá."

16.03.2019

Moje třetí kniha od Murakamiho a určitě si přečtu i další, autorův styl psaní mi sedí. Knihy se mi četly velmi dobře, zaujaly mě a vtáhly do té zvláštní atmosféry. Především se mi líbila propracovaná psychologie postav a jejich přemýšlení o životě. A přestože si skoro všichni prošli složitým životním obdobím, většinou je to nakonec někam posunulo a šli dál, proto jsem knihu nevnímala jako depresivní.

15.03.2019

Podle komentářů soudím, že Murakami nebude pro každého, ale mě osobně kniha nadchla. Tak malý rozsah, jen 300 stran, a tak komplexní příběh. Mnohovrstevnatost knihy je zajištěna rozdílnými povahami postav, které ale do sebe zapadají. Chvíli vytvářejí kontrast a chvilku zase jednotu a vyváženost vyprávění. U Murakamových knih nejde jen o obsah, ale i o formu a styl vyprávění.

15.03.2019

Navzdory několika velmi negativním recenzím, já osobně musím říct, že kniha ve mně zanechala silný dojem. Je nutno uznat, že závěr jsem očekávala více propracovaný, ale v poměru s dějem jsem spokojená a touto knihou naprosto okouzlená.
V příběhu jsem objevila zajímavé myšlenky a také mě zaujala psychologie postav a jejich filozofie.
V budoucnu se určitě k této knize opět vrátím.

14.03.2019

Knížku jsem dokázala přečíst, ale není to můj šálek čaje. Norské dřevo byla moje druhá kniha od Murakamiho. Jeho styl psaní mi nesedí a další knihu od něho už asi číst nebudu.

První případ, kdy se mi filmové zpracování líbilo víc než předloha.

09.03.2019

Tahle kniha se zřejmě minula s mým očekáváním. Četla jsem od Murakamiho věci, co se mi líbily mnohem víc.

04.03.2019

U téhle knihy jsem stále čekala. Čekala, kdy přijde to wow, kdy mě ta kniha naprosto nadchne. Jenže se nestalo. Nedostavilo se nic kromě rozpaků. Hlavní hrdina je podle mě mladík s duší starce. Kniha je plná deprese, procházek a rozhovorů tak nějak o ničem. Další díla tohoto autora zřejmě vyhledávat nebudu.

24.02.2019

Kniha mě nesmírně překvapila, bála jsem se dlouhých popisných pasáží, a ve finále jsem Norské dřevo nedokázala odložit! K tomuto románu se v budoucnu ještě určitě vrátím :-) Váhám, jestli mám knihu přidat do svého maturitního kánonu, přece jen si nedokáži představit její rozbor před učiteli :-D

23.02.2019

Jedna z mala knih, ktere jsem nedocetla. Absolutne mi nesedl styl psani.

22.02.2019

K tomuto druhu knih se člověk musí pročíst. Přes Cusslerovky a detektivky, scifárny, fantasy ságy, klasickou literaturu až po romány s přesahem a magickým realismem, a jelikož jsem pročetla Murakamiho následovníky ještě před Murakamim samotným, líbilo se mi, jaké části mi koho připomínají. Ačkoliv na mě je Murakami sám ještě trochu hardcore, bez předešlého pročítání bych asi nedokázala ocenit ty nenápadné změny rytmu ve vyprávění, které ke konci zvyšují gradaci, propojitelné momenty, jako linka napříč románem a zdánlivě jednoduchý styl sem tam rozčísnutý hlubokými momenty. Raději bych tohle všechno ocenila, kdyby šlo o trochu menší depresi, na druhou stranu by asi nešlo o tak silný zážitek.

21.02.2019

"I once had a girl,
or should I say she once had me
..."
JohnwithPaul

20.02.2019

Samota, upřímnost a setkávání s několika blízkými; tak blízkými, že naprostá otevřenost (někdy šokující, jindy konejšivá) je samozřejmá. Tak blízkými, že se bez nich už pak nedá obejít...tak blízkými, že je potřeba občas utéct před nimi na chvíli zase k té samotě (nebo před sebou?)... aby nakonec ti, co zbyli a vydrželi to, mohli jít bez výčitek dál.

19.02.2019

Takže Norské dřevo pro mě znamená to, co jsem tušil už u Bezbarvého Cukuru... - že jeho knihy něco postrádají. Děj tam je a je podaný dobře, se zajímavými detaily, to je v pořádku. Ale když jsme na škole psali na češtině nějaké práce, bylo tak nějak povinné členění na úvod, stať a závěr. No a Murakamiho očividně úvody a závěry nebaví natolik, že si vystačí prostě s výsekem vyprávění. A to mi dost vadí, absence závěru mě rozčiluje i u některých knih mistra King, ale u něj to není tak nějak pravidlo.
Abych jen nekřivdil, čest výjimce 1Q84.
Jinak k samotné knize, hlavní postavou je student Tóru a pár semestrů a prázdnin, k tomu jeho přátelství s různými lidmi, zejména pak nějak se ženami... Vážně to nezní špatně, čte se to dobře a v půlce knihy jsem se už začal orientovat ve jménech (to mi u japonských a fiktivních jmen moc nejde, ale fakt je, že jsem místy nevěděl kdo s kým :-) ), vyprávění je občas hodně detailní, zatímco jinde dost přeskakuje a pak bum, čekáte že vám zbývá 50-100 stran do konce - ale ne, už žádná další strana.
Takové podání tedy rád nemám.

15.02.2019

Musela jsem knihu přečíst na jeden zátah, vzala mě hodně. Nechápu jak někdo může napsat, že to nemělo děj, když se tam děl život. Knížka díky konci pro mě nevyzněla depresivně.

13.02.2019

První kniha od autora. Další si asi už nepřečtu. Četlo se to pěkně, to ano, ale sám Tóru by potřeboval psychiatra.