Norské dřevo
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/545468/bmid_norske-drevo.jpg
4
4615
4615
V románu nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti se skrývá fantastický, romantický i tragický milostný příběh. Čtenář však „neunikne“ směsici japonských reálií, psychologickým portrétům hrdinů ani scénám vášně a nespoutaného sexu. Podle stejnojmenné knihy vydané nakladatelstvím Odeon v roce 2002.
Literatura světová Romány
Vydáno:
2013
,
OneHotBook
Originální název:
ノルウェイの森 (Noruwei no mori), 1987
Interpreti: Klára Issová , Jana Stryková , Filip Čapka
více info...
Přidat komentář
Tak nemůžu říct, že by se mi kniha nelíbila, to naopak. Je psána krásným jazykem, některé obraty nebo citáty jsem si i zapsala. Na mě je ale docela depresivní, všimli jste si kolik lidí tam vlastní volbou umírá ? Taky je pro mě zvláštní, že až na japonská jména lidí, míst a jídel, člověku vůbec nepřijde, že se jedná o jinou kulturu a národ. Spíš to vyznívá tak americky. Řekla bych, že se stylem autor hodně přiblížil svému mnohokrát zmiňovanému S. Fitzgeraldovi.
Norské dřevo je mou první knihou od Murakamiho, vybrala jsem si ji vlastně jen náhodou. A musím říct, že už dlouho jsem nebyla tak uchvácena. Má v sobě poetiku, kterou sama nedokážu popsat. Je jemná a plná citu a zároveň jsem si místy připadala, jako bych po lžičkách polykala temnotu. Nedokážu to vyjádřit jinak, melancholie a samota čišící z mnoha stránek byly místy až moc reálné, sebevraždy skoro denní rutinou. A přesto tu knihu miluju. Musím si ji opatrně dávkovat, abych se nepropadla do hutného bahna smutku a zoufalství, ale i to nakonec dává smysl. Murakamiho jazyk, syrovost a opravdovost jsou pro mě objevem posledních dní.
Ke knize jsem se dostala jsem díky výzvě. Musím se přiznat, že jsem několikrát měla tendenci knihu odložit. Nkc jsem zdlouhavé popisné pasáže jen přeskočila.
Tolik depresivních myšlenek, tragických osudů a dokonaných sebevražd na jednu knihu ...????
Vypůjčila jsem si knížku v knihovně jenom díky čtenářské výzvě. Takže jsem od toho moc neočekávala. Haruki Murakami znělo dost vzdáleně, ještě nic jsem od něho nečetla a tak to byla tak trochu velká neznámá. A nakonec jo, bylo to fajn. Zajímavá knížka hezky napsaná. Možná sáhnu i po něčem dalším od tohoto spisovatele.
Murakami mě získal knihou Kafka na pobřeží, která je pro mě zatím ta nej, ale Norské dřevo vůbec není špatné. Byla jsem ráda, že jsem mohla knihu z větší části číst úplně o samotě, protože se to ve mně všechno mlelo. Spousta erotických scén, takže je člověk pořád v jakési příjemné tenzi, v jedné chvíli mě kniha tak dojala, že jsem se rozbrečela jako úplný blázen, jindy jsem si zase s chutí četla pořád dokola ta Murakamiho moudra: "Byl to hňup, kterému dělalo dobře držet ostatní v nevědomosti, aby nad nimi mohl být pánem." Někdo tu psal, že moc fandil Tóru a Naoko, ja ne, já zkrátka moc a moc fandila Tóru a Midori.
Tak této knize jsem nepřišla na chuť.... S velkým sebezapřením (a jen kvůli čtenářské výzvě) jsem ji teda dočetla až do konce, ale musím říct, že jsem se opravdu nudila. Celé se to šíleně táhlo, zajímavé to bylo asi až posledních dvacet stran. Postavy nesympatické a takové divné, neměla jsem komu fandit... Abych nebyla jen negativní, pár pěkných myšlenek jsem nalezla... :-)
Lidské s citem pro portrét osobnosti a zahalené v hávu posmutnělé nostalgie. ten den jsem zrovna maloval obraz a chtěl jsem při tom něco poslouchat. Audiokniha měla 10 hodin a celou jsem jí slyšel vkuse. Nejde o žádné velké dílo, nebo nějakou originální střelu, ale je to důstojný milostný příběh, který nemá slabé místo a který mi malování zpříjemnil. Vlastně mi i dopomohl k tomu, abych na plátně odvedl dost práce, jelikož je lepší u audioknihy něco dělat (pokud to nerozptyluje). Zkrátka jsem se od toho nechtěl odtrhnout. Jednotlivé postavy mě zajímaly a jejich vzájemná interakce mě bavila, což je dle mého pěkné poznávací znamení dobrého spisovatele. Mnohem víc mě baví nižší narativ s dobře vyprofilovanými postavami, jenž pronáší solidní dialogy, než vysoký narativ s nezábavnými či nevěrohodnými postavami.
zvláštny príbeh..dosť predvídateľný a v podstate dookola o tom istom. dokonca mi nevadili, ani erotické scény (asi až na tú poslednú, nejako som ju nepochopila:), myslím, že celkom presne vyjadrujú to zúfalstvo, čo presakuje z celej knihy, a aj vďaka nim má tú neskutočnú atmosféru. úplne ma vtiahla...za mňa skvelá kniha, aj keď aby si ju človek užil, musí byť správne naladený a mať aj čosi odžité...
Hezká, svým způsobem zvláštní kniha s výjimečnou atmosférou. Mám rád vztahové příběhy, takže se mi autor trefil do vkusu. Přečteno díky Čtenářské výzvě - kniha od asijského autora.
(bez spoileru)
Za mě výborná kniha. Příběh ze začátku sice nebyl nijak extra poutavý ale nutilo mě to číst dál a dál, protože jsem byl moc zvědavý a natěšený na to, co se stane. Moc pěkně napsané, čtení mě nenudilo. Jedna z nejlepších knih, co jdem kdy četl. Určitě doporučuji!
To byl ale boj! Žel, prohrál jsem a několik stran jsem musel přeskočit. Chápu, proč je tento román bestsellerem. Kdyby mi bylo tak 14 až 16 let a byl dívkou, tak by mě asi taky nadchl.
Román má znáčné množství sexuálních scén, leč jsem již z generace, která je všudypřítomnou sexualitou otupělá natolik, že tyto scény pouze ruší.
Námět zajímavý, sic již dost ohraný a předvídatelný. Postavy se nikterak nevyvíjejí.
Bohužel ani krásné japonské prostředí tu není vykresleno (leda, že by bylo v těch řádcích, co jsem vynechal).
Takže celkově 1 hvězda za sympatickou první kapitolu.
Tak dlouho se kolem Murakamiho chodí až ti ucho utrhne. Takže jsem objevil pro mě nového autora a mělo to takový ten wow efekt, protože tahle kniha je melancholický příběh o mladém muži, lásce, osamění a smyslu života. Ale pak se ten wow efekt někam vytratil a já si uvědomil, že čtu jen melancholický příběh o mladém muži, lásce, osamění a smyslu života. A to je pro mě jako nosit Murakamiho do lesa.
K autorovi jsem se dostala díky čtenářské výzvě a knihu jsem si náhodně vybrala. Kniha mě překvapila svou upřímností a osamělostí hlavního hrdiny, který v podstatě neví co si má počít. Nejprve má zvláštní přátelství ve třech s Naoko a jejím přítelem, ale vše se po tragické události změní. Oceňuji jak se se vším hlavní hrdina pere a jen tak cestuje po světě. V podstatě nikoho nepotřebuje. Chodí do školy, na brigádu a občas si vezme batoh a jde se projít. Miluje Naoko a čeká na ni, dokud nebude vše jak má být. Ikdyž se objeví jiné ženy, tak stále čeká na tu svou Naoko, které bezmezně propadl. Závěr byl pro mě velice překvapivý. Čekala jsem úplně jiné zakončení a jiný happy end. Autor se vyžívá v erotických scénách. Poprvé jsem se s tím setkala u autora - muže. Myslela jsem si, že toto téma se hlavně týká ženských autorek.
Hned na začátku knihy mě příjemně překvapila a tím i naladila ke čtení zmínka o Beatles a jejich písni Norwegian Wood. Při dalším čtení se ukázalo, že tato píseň vlastně uvádí dobu, ve které se příběh odehrává. Uvolněná 60.léta. A samotný příběh je takové vyprávění o mládeži na prahu dospělosti, o jejich hledání smysluplného místa v životě, o osamělosti i o přátelství. A celé je to proložené necenzurovanými erotickými scénami a povídáním o ztrátě smyslu života. Sem tam je zmínka o hudbě a literatuře. (Hodně mi to připomnělo Greenovu knihu Hledání Aljašky s tím rozdílem, že je to vyprávění o starších postavách a je mnohem propracovanější.) Celá kniha je napsaná velice dobře a barvitě, jen v samotném závěru mi něco chybělo. Asi větší propracování konce, i když příběhy ze života s otevřeným koncem mi povětšinou nevadí.
Knihu bych doporučila všem, kdo rádi čtou příběhy o hledání smyslu života. Jen upozorňuji, že vypravování je jiné, netuctové, provokativní, často smutné až depresivní, ale přesto čtivé ...
Pár ukázek:
... „To cestuješ vždycky sám?“
„Jo.“
„Ty máš rád samotu?“ zeptala se a opřela si bradu do dlaní. „Cestuješ sám, obědváš taky sám, ve škole sedíš stranou od ostatních…“
„Samotu nemá nikdo rád. Nemusím se ale hned za každou cenu s každým kamarádit. Člověk se náramně snadno zklame.“ ...
... „Ideály, to pro tebe zřejmě vůbec není.“
„Žádný nemám,“ řekl Nagasawa. „Mít ideály je ti v životě houby platný. Důležitý je jen jedno: vždycky vědět, co máš udělat.“ ...
... „Až teď, co tu nejsi, jsem poznal, jak moc Tě potřebuju. Škola je příšerně nudná a beru ji už jen jako trénink v sebeovládání. Bez Tebe mi všechno připadá zbytečné." ...
... "já každé ráno natahuju pružinu, co mě potom přes den pohání: vstanu, vyčistím si zuby, oholím se, nasnídám a obléknu, sejdu dolů do haly a vydám se do školy. Než se tam dostanu, vydá to na takových šestatřicet otočení klíčkem. Naladím se, abych ten den všechno dobře zvládl." ...
Štítky knihy
sex sebevražda Japonsko zfilmováno psychiatrické léčebny japonská literatura pornografie poruchy osobnosti romantika poruchy příjmu potravy mezilidské vztahy vysoká škola
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Můj první počin s tímto spisovatelem a rozhodně ne poslední. Kniha mě bavila od začátku do konce. Sebevraždy proložené sexem se zdají být odvážnou kombinací, ale funguje to bezvadně! Líbila se mi různorodost charakterů jednotlivých postav, kde od každé postavy světlo světa spatřilo mnoho skvělých myšlenek.