Norské dřevo
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/545468/bmid_norske-drevo.jpg
4
4612
4612
V románu nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti se skrývá fantastický, romantický i tragický milostný příběh. Čtenář však „neunikne“ směsici japonských reálií, psychologickým portrétům hrdinů ani scénám vášně a nespoutaného sexu. Podle stejnojmenné knihy vydané nakladatelstvím Odeon v roce 2002.
Literatura světová Romány
Vydáno:
2013
,
OneHotBook
Originální název:
ノルウェイの森 (Noruwei no mori), 1987
Interpreti: Klára Issová , Jana Stryková , Filip Čapka
více info...
Přidat komentář
Kniha o smrti, bolesti, ztrátě a rozhodně přehnaně o pornografii. Murakamino postavy jsou zároveň lidské i umělé. Nevím, jak to vysvětlit. V jednu chvili dává smyst úplně všechno a v jiné si zase říkám, že je to velice zvláštní literární počin, který nemá s reálným světem nic společného. Kniha má v sobě nějakou nepopsatelnou sílu, která ji dodává atmosféru, která mě přiměla jí dočíst, i když byla tak až absurdně depresivní. Některé dialogy jsou přinejmenším zvláštní (může to být i překladem), pornografické scény jsem přeskakovala. Celkově bych řekla, že to bylo zajímavé, hodně smutné a ne úplně pro mě.
Dotkni se slzy na dně mého srdce. Dotkni se bolesti, která křičí skrze slova deroucí se z mé rozervané duše. Křičím potichu, hledám jistoty a bezpečí. Oplzlost a chtíč.
Jsi tu se sklenicí vína v ruce, probudíš se a vše je pryč....
Tohle se mnou trošku zamávalo. Smekám a těším se na další příběhy z pera H.Murakamiho
Tady už bylo všechno řečeno. Nádherná kniha plná vnitřních pravd, která vás prostě, ať chcete nebo ne, chytne za srdce. Jsou zde neuvěřitelně dobře vykreslené charaktery, pochmurné japonské prostředí a z nějakého důvodu jsem to celé viděl před očima v podobě nějakého anime. Myslím, že to určitě není můj poslední Murakami.
Dole pod týmto je pôvodný komentár. Keď som sa snažil podľa zvyklostí databazeknih prideliť hviezdičky (a aj to osvetliť komentárom), najskôr som dal 3, potom som zmenil na 4.....a prešlo niekoľko dní, a ja som z tej knihy stále natoľko v p--i, že okolo nej musí poletovať niečo brutálne. :)
___________________________________________________________________________
Hviezdičkami sa ťažko...
Murakami má obrovský dar, ktorý sa vlastne u spisovateľov neobjavuje až v takej miere a hlavne pri takom druhe literatúry; dokáže človeka až neuveriteľne pripútať ku knihe. Toto je aj príklad Nórskeho dreva, človek chce vedieť, a chce vedieť viac. Napriek všetkým výhradám, ktoré môže mať. Tu sa mi zachce priam zvolať "Ó, a tých je požehnane!" Niektoré dialógy...popisy...no, možno sa to ťažko prekladá. Čo ja však neviem týmto "improvizátorom" odpustiť, resp. ma to pri čítaní dosť obťažuje, sú momenty, ktoré sa v knihe ocitli len náhodou. Práve preto má Murakami také vťahujúce expozície, preňho je jeho vlastná kniha na začiatku tajomstvom. Potom však narazí na niektoré nepremyslené udalosti, obmedzenia, ktorému mu spôsobil rozprávač v prvej osobe, keď potreboval román rozvinúť aj na inom fronte. (tu to nebolo také krízové ako v Kronike...),a dokonca vyvolal dojem, že román je prísne retrospektívny, hoci to okrem začiatku pripomenul len raz a potom úplne mätúcou vsuvkou...ale to je už nevýhoda tejto techniky, ktorá sa častokrát prejaví na neucelenosti formy. Na druhej strane, vďaka tomu je potom román natoľko strhujúci, plynúci...
No, a v tejto knihe je fakt veľa porna. Nie som žiadny puritán, nevravím, že ma to poburovalo, ale praktiky súlože ma veľmi nezaujímajú, keď čítam knihu (hlavne keď nehovoria nič o danej postave.) Tej súlože je tam veľa, a niekomu sa môže zdať, že už trošku vplával do vôd lacnej literatúry.
Posledná vec tohto dlhého komentára (murakami ma vždy zvádza k dlhým zamysleniam sa nad tým, čo som čítal), napriek tomu, že som niekde za polovicou bol už namosúrený, ale chcel som to dočítať, tak po dočítaní som bol rád, že som sa na to dal. Atmosféra tej knihy je naozaj nezameniteľná a ešte ostane nejaký čas v "systéme."
Mistrovsky podaný příběh studentské lásky v nejlepších tradicích japonské litaratury.
Norské dřevo od Harukiho Murakamiho je vynikající román, který utkává tapiserii lásky, ztráty a zmatených cest mládí. Vypravěčské umění Murakamiho je zde plně rozvinuté, pohlcující čtenáře v příběhu, který je stejně strašidelný jako krásný. Postavy jsou mistrovsky vytvořené, každá nesoucí své hluboké, tiše vyslovené pravdy, které rezonují s čtenářem. Pozadí Tokia 60. let poskytuje živé, a přesto melancholické prostředí, dokonale doplňující témata románu. Murakamiho zručné použití jazyka a metafor přeměňuje zdánlivě jednoduchý příběh lásky na hluboké zkoumání lidských emocí a existence. Tempo knihy je bezchybné, udržující rovnováhu, která vás pohltí od začátku až do konce. Norské dřevo není jen román; je to zážitek, který zůstává v mysli a srdci dlouho po dočtení poslední stránky. Absolutní nutnost pro každého, kdo si cení hluboce dojemné literatury.
(SPOILER) Sedmá autorova kniha. Kdybych ji četl před zhruba deseti lety, asi bych dopadl jako Naoko. Teď jsem si ji přečetl s pocitem někoho, kdo už dávno zatelefonoval Midori a dobře udělal... :)
První kniha, kterou jsem od Murakamiho četl (v 18 letech). Díky této knize jsem objevil úplně nový žánr, který jsem do té doby neznal. Trochu mě rozčilovalo, že jsou kapitoly tak dlouhé, ale stejně jsem se od knihy nemohl odpoutat. Po každé kapitole jsem navíc měl pocit, jako by mě něco uvnitř "svíralo" a nechtělo pustit. NECHTĚL jsem číst dál, ale MUSEL jsem číst dát. Nakonec jsem si knihu dal i do maturitního seznamu, takže jsem jí četl několikrát.
Tato kniha pro mě bylo první setkání s japonskou kulturou a jsem za to opravdu rád. Nyní na Murakamiho nedám dopustit.
Četla jsem ji jako první a na prvním místě mezi jeho knihami ji zatím mám. Jen na ni dotírá kratičký Spánek.
Kdo by neznal Norské dřevo? Haruki Murakami je jeden z nejpřekládanějších japonských autorů. Na začátku čtení jsem se trochu bála, že mě kniha nebude bavit. Rozhodně jsem se dost spletla kniha mě nadchla věděla jsem, že ji musím vlastnit. Přečetla jsem si ji dokonce dvakrát. Je sice plná smutku, nešťastné lásky a smrti, ale přesto je na ní něco krásného. Jedná se o jednu z mála knih, které člověk nemůže vysvětlit, může ji pouze doporučit ostatním, aby sami zhodnotili a ohodnotili kvalitu. Jelikož autor 7 let vlastnil jazzovou kavárnu, jsou v mnoha jeho dílech zmíněni různorodí interpreti anebo písničky. Já díky Norskému dřevu objevila mnoho nových krásných skladeb, které můžete objevit i Vy na oficiálních stránkách autora.
Poutavý retro příběh, kde Murakami svleče postavy doslova a do písmene do naha. Nefalšovaný pocitový děj, který si vás omotá kolem prstu svojí bezprostředností, syrovostí a autenticitou. Nadčasové dílko, které dělá sondu do do duše citové rozervaných lidí, kteří se snaží najít svůj smysl života.
Kniha mě velmi bavila. Je to pocitovka ze života... O tom, že vše zlé je k něčemu dobré, i když to zlé zanechá stopy. A že některé věci jsou nevyhnutelné a nesmí nás sežrat.
Neřekla bych, že si tuhle knihu přečtu (i celou) ... Ze začátku mi nepřipadala tak zajímavá.... Ale děj se postupně rozvinul ... Hlavní hrdina se vypisuje ze své první lásky a následujících známostí ... Erotických scén tu zas až tolik nebylo (a po pravdě to ani nevadilo) ...
Kniha má své zvláštní kouzlo, atmosféru, která mě vtáhla a nepustila. Z anotace jsem zjistila, že kniha má být plná až porno scén. Není to tak. Je tam pár scén, které ale přesně zapadají do té atmosféry a mají tam svoje místo. Zpočátku na mě autor působil jako pozér, jakoby šlo jen o určitě pózy hlavních pistav. Ale postupem jsem nachazela větší a větší hloubku. Kniha určitě stojí za přečtení.
Co bylo dřív Norwegian wood píseň Norwegian wood kniha. Jistě že píseň :) naprosto skvělá kniha. I když je děj ze 70 let, klidně by mohl být z 80. 90. nebo i ze současností bez sociálních sítí a elektroniky. Tóru je skvělým prototypem studenta, ve kterém se každý najde (já totálně). Vnímání maličkoství svého okolí je perfektní. Deprese? Sebevraždy? Ano je toho trochu víc, ale přátelé to je Japonsko.
Tak tohle bohužel ne. Nemám ani tak problém s tím, že všechno musí být až na sílu depresivní a smutné, jako s tím, že většina příběhů, dialogů a charakterů všech hlavních postav, které jsou spojené s Toruem, jsou až příliš neuvěřitelné, umělé a až někdy naivní a za hranou literatury pro dospělé. Kdybych četl "young adult", ještě bych to možná pochopil. Odkazy na písně mě rušily a sexuální pasáže, které jsou nemastné neslané, vlastně jen podivnost celého díla dokreslují.
Na druhou stranu jsem neměl problém knihu číst a dočíst. To zejména proto, že si mě Murakami samozřejmě zaháčkoval a zajímalo mne, jak vše skončí. Také mě bavila klasická "divno-atmosféra" (nejlépe to vystihuje asi "pochmurnost"), kterou Japonci prostě umí a v neposlední řadě mě také bavila hra s obsahem, kdy se smutek/nemoc/smrt apod. dokázal v příští větě vyměnit za téma sexu.
Pro mne určitě přeceňované dílo, které určitě kvalitou ani zdaleka nedosahuje Murakamiho Na jih od hranic, na západ od slunce.
Rozhodně musím pochválit styl psaní, krásně se to četlo. Autor je opravdu vypravěč, ač se zde vlastně nic moc nedělo, je to poutavé a čtivé. A ten zbytek? No prostě Japončíci :-).
Když jsem pátral po svém prvním japonském autorovi, nemohl jsem si vybrat nevhodněji. Volil jsem mezi Jukim Mišimou a Haruki Murakamim. Nepolíben jsem se rozhodl pro Murakamiho, jen proto, abych po přečtení Norského dřeva zjistil (v doslovu i na internetu obecně), že právě on se jako spisovatel snaží z tradiční japonské škatulky co možná nejvíce vymanit, přinést svěží vítr do japonské literatury, pracovat s vlivy nejaponské kultury a vše tradiční japonské odmítá a dokonce Mišimou lehce opovrhuje. Pokud hledáte tradiční JAPONSKOU literaturu, chcete se zahloubat do jemnocitu, náznaků, letmé i věčné krásy, jinotajů a jinakosti, vyhněte se Murakamiho knihám velkým obloukem. Nemůže být snad vzdálenější a záměrně se tradicím vyhýbající autor, než je Haruki Murakami. Jaké tedy je Norské dřevo?
Když si odmyslím japonská jména hrdinů a názvy čtvrtí a měst v textu, příběh by se mohl bezproblémů odehrávat kdekoliv na světě, v jakékoliv evropské metropoli a takřka nic by se nezměnilo. Tak moc nejaponský tento bestseller je. (já vás varoval!) Jenže ono to není tak úplně jednoduché. Přesto, že se Murakami dle svých slov skutečně snaží být nejaponský jak je to jen možné, své kořeny popřít tak úplně nedokáže. Postavy, jejich chování a především pak velmi neutěšená, depresivní atmosféra (střídaná letmými záblesky podzimního slunce, ale i humorem) je netradiční natolik, že z nich ono "japonství" kouká jako sláma z bot. Což mě potěšilo. Murakami skvěle zvládá popsat rozdílnost a složitost lidských povah. Na jedné straně bezvýchodnost, letargii, absenci sil se poprat se životem (minulostí i budoucností), v přímém kontrastu k postavám, které naopak životem a přístupu k němu překypují. Mají své touhy, výhledy, radost ze života, kombinovanou až se zhýralstvím a hédonismem. Kniha je o hlubokém přátelství, ale také o tom, kde jsou jeho hranice a co ještě přátelství je a co už je zneužívání. A bylo to vůbec přátelství? I takové otázky vás během čtení budou napadat. Obětujete slibně se rozbíhající vztah a vlastní život? Necháte se psychicky vysávat nebo uzavřete kapitolu, soustředíte se sobecky na sebe a začnete žít vlastní život? Vždyť život je tak krátký. Právě především zde se projevuje Murakamiho původ. Úcta, smysl pro povinnost a oddanost, která je Japoncům vlastní a průměrnému Evropanovi naprosto cizí.
A ano, pak je zde ona rovina všech těch zduřelých penisů, vlhkých vagín, lačných úst a ztopořených bradavek, ostrých jako kvalitně nabroušená tužka. Nevím... Líbí se mi, jak mladého studenta Tóru dokážou ženské charaktery (bez rozdílu všechny) verbálně explicitně potrápit. Navlhlé náznaky, přes dusné erotično, až po ryze explicitní porno obraty, chování a popisy scén, by se neztratily v žádném hentai, ani porno průmyslu. Z počátku jsem s tím měl problém, nemám za potřebí se ve svém věku trápit "honící mládeneckou literaturou" jako vytrženou z LEO Čtení z 90 let... Na druhou stranu ono erotické napětí zde není samoúčelné. V příběhu má svůj důvod a co si budeme povídat, stačí se podívat kolem sebe, jak je svět masivně sexualizovaný a hranice se (od dob psaní Norského dřeva) výrazně posunuly. Dnes na vás bradavky a klíny pomrkávají doslova ze všech stran, nic není tabu. Nutno dodat bohužel. Norské dřevo je silný příběh s mistrně popsanou atmosférou. Z příspěvků na databázi knih je zřejmé, kdo knihu pochopil a kdo vůbec. Ne nadarmo je Haruki Murakami jeden z nejprodávanějších autorů na světě. Jeho příběhy a především styl nejsou pro každého. Především pak nejsou pro netrpělivé čtenáře. Pokud chcete něco více tradičního, Murakami není vhodný autor pro vás. Po počátečním rozčarování jsem si jeho styl zamiloval, ale příště vyzkouším Mišimu.
Štítky knihy
sex sebevražda Japonsko zfilmováno psychiatrické léčebny japonská literatura pornografie poruchy osobnosti romantika poruchy příjmu potravy mezilidské vztahy vysoká škola
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Můj první a možná taky (aspoň zas na pár let) poslední Haruki Murakami. Byly pasáže a chvíle, kdy se mi Norské dřevo četlo jedna báseň, ale občas se mi nechtělo pokračovat. Komentáře si píšu pro sebe většinou po pár týdnech od dočtení, a tenhle román žádný dojem nezanechal, myslím, že na mě je moc sentimentální.