O čom hovorím, keď hovorím o behaní
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/545469/bmid_o-com-hovorim-ked-hovorim-o-behani.jpg
4
784
784
Hravé a filozofické eseje pre milovníkov autora alebo dlhých behov.
Literatura světová Fejetony, eseje Biografie a memoáry
Vydáno:
2021
,
Publixing
, Slovart (SK)
Originální název:
Haširu koto ni cuite kataru toki ni boku no kataru koto, 2007
Interpreti: Mário Zeumer
více info...
Přidat komentář
"Ze svých nezdarů a radostí si musím vždycky odnést konkrétní - je jedno, jak nepatrné, ale konkrétní - ponaučení."
Běžím nostalgickým tichem. Nemyslím na nic. A to je opravdová nádhera. Ať už si o tom říká kdo chce co chce.
V tom vidím prínos čitateľskej výzvy. Dostať sa ku knihám, ktoré by som obišla bez povšimnutia.
Tady ani nejde o to samotné běhání. Autor v knížce popisuje svůj životní styl, postoj k sobě samému a to, jak dosahuje stanovené cíle. Jsou tam moc pěkné myšlenky, a i když toto dílo nespadá do motivační literatury — jde spíše o memoáry — tak trochu bych tam tu motivačku přece jen očekával. Ta ale nepřichází, a to podle mě proto, protože autor píše až moc o sobě a do pozice někoho jiného se neumí zrovna vcítit. Alespoň já mám takový pocit… Když to porovnávám třeba s Kingovým O psaní, tak u tohohle díla mi svítí nápis „Já, já, já a jenom já…“ podepsán Já, Haruki Murakami. Kdežto King dává jakousi naději i samotnému čtenáři, takový náboj, který jsem u Murakamiho nepostřehl. Příznivci tohoto — bezesporu skvělého — autora, promiňte.
PS: Možná to ode mě zní jako kritika, ale jde pouze o názor, který nic nemění na tom, že knížka je opravdu moc dobrá a rozhodně stojí za přečtení.
Jak už název ostatně napovídá, ústředním tématem je běhání. Ono běhání se zde však stává nástrojem pro nahlédnutí do autorova nitra a poznání sebe sama. Aby člověk poznal jaké jsou jeho limity, musí jich nejprve dosáhnout.
"Bolesti se vyhneme jen sotva, je ale jenom na nás, jestli budeme trpět. Když třeba člověk běží a napadá ho: To je ale hrůza, už toho mám dost, je fakt, že je to hrůza, oddiskutovatelný jen sotva, ale jestli už toho má dost je opravdu jen na zvážení dotyčného člověka"
Nejedná se tedy o prostý popis ve smyslu "jak uběhnout maraton", ale spíše zamyšlení se nad filozofií lidského života. Kniha tak není pro každého a dle mého hodně záleží na období kdy ji čtete. Pokud však začínáte psát a k tomu běhat je to kniha právě pro vás.
Moje první od Murakamiho. Jelikož ráda běhám i píšu, tak jsem si ji vybrala a za mě je super. Určitě si přečtu i nějakou klasiku od něj, jelikož tato mě opravdu zaujala.
Skalní přívrženci pana Murakamiho budou touto knihou asi zklamáni. I já jsem byl do určité míry zaskočen. Některé pasáže se mi četly hůře a párkrát jsem měl chuť stránku přeskočit. Ale musíme si přiznat, že to neni román, ani povídka, ale spíš takové hledání podstaty smyslu jeho života, které silně poznamenalo běhání..a tak k tomu přistupujme i my a nakonec z knížky budeme mít dobrý pocit!
Konečně jedna z malá Murakamiho knih, která nás nechá (alespoň trochu) nahlédnout do jeho nitra a osobního života.
Hurá!
Proč nenapsat knihu o běhání, když Haruki běhá každý den? Je tu jeden rozdíl od těch profláklých příběhů současných světově proslulých běžců... Haruki je totiž těžkej intelektuál a tak namísto nespoutaný energie a nadšení do přeběhů Pyrenejských Alp anebo líčení strastí pětinásobnýho triatlonu po Hawaiských ostrovech se od Harukiho dočtete, že provozoval jazzový klub, ale bylo to na něj příliš velký sousto a tak začal psát knihy, což je pro introverta mnohem lepší zábava:) No, jenže, co se nestalo... Haruki prostě za psacím stolem začal trochu scházet s věkem... když posilujete pravou ruku psaním perem a levou házením počmáraných papírů pod stůl, tak z toho kondici nevybudujete... a tak si Haruki jednoho dne řekl, že takhle teda ne! Vyběhl na svůj první desetikilometrový okruh v rytmu nestárnoucího rock-n-rollu přibližně stejně starých parťáků jako je Haruki sám a od té doby běhá dodnes... ale vážně: Haruki je prostě chlapík, který našel v radosti z běhu určitou koncentraci a sílu na to psát. Myslím, že díky psaní a běhu dosáhl určité životní rovnováhy. Budiž tato kniha inspirací pro ostatní spisovatele a badetele či pábitele... pravidelný pohyb určitě projasní mnohé řádky vašeho sepisování a bádání:)
Rozhodně zajímavá kniha, ikdyž ne úplně, co jsem očekával. Vzhledem k autorově tvorbě jsem čekal spíše esej na téma já autor a běhání, či spisovatel a běhání něco ve smyslu Mezi pokoji od Virginie Woolfové. Přestože jistý element mého očekávání v knize je, tak jde spíše o osobní deník či možná zamyšlení nad tím, co pro autora znamená běhání (pro něj konkrétně). Kniha tedy rozhodně vhodná spíše pro běžce, čtenáře.
Psaní i běh jsou vytrvalostní disciplíny. Aby Murakami-san dobře psal (a vyplavoval jed, který v něm psaním vzniká) dal se na dálkové běhy a triatlon. Houževnatý chlapík. Některé myšlenky týkající se přípravy na maratóny mě opravdu zaujaly a dá se říct, že tohle je první kniha, ve které Murakamimu opravdu rozumím.
"Bolest je nevyhnutelná, utrpení nikoliv." K poslechu si dejte to, co poslouchá Murakami-san při běhu.
Som amatérsky bežec, preto som sa tešila sa, že si niečo prečítam, ako beháva ďalší bežec, ktorý až takým amatérskym nie je. Som Murakami knihožrút, preto som sa tešila, akú to len knihu mohol pán Murakami napísať. A obe podmienky sa u mňa spojili- kniha ma bavila, inšpirovala k behaniu (ale aj k plávaniu, ale aj k bicyklovaniu). Nečakajte, ale román s nejakým dejom, jedná sa naozaj o zbierku esejí, kde sa autor hlavne pripravuje v niekoľkých kapitolách na NY maratón. A potom príde prekvapenie- keď si už myslíte, že bude nasledovať kapitola o samotnom priebehu maratónu, tak autor zrazu v ďalšej kapitole skočí o rok dopredu na časť, keď sa pripravoval na triatlon v Japonsku. No proste, typický Murakami. Ale bolo zaujímavé si čítať, ako pedantne a systematicky sa dokáže pripravovať na činnosť zvanú beh.
Pamatuji si dobu, kdy jsem začal číst Haruki Murakamiho. V knihkupectvích se tato kniha objevovala možná častěji, než bych si přál. Byla to doba, kdy jsem chtěl číst ty nejobsáhlejší díla a tato útlá knížečka navíc nebyla jeho běžnou tvorbou. Tak dlouho jsem jí odkládal až nakonec zmizela z knihkupectví a v Odeonu mi sdělili, že už jí nemají v plánu tisknout dál. Naštěstí jsem jí sehnal v antikvariátu a mohl jsem tak doplnit sbírku Murakamiho o poslední knihu, která v ní chyběla.
Kniha je to, jak už jsem zmínil jiná než například Norské dřevo, či povídkové knihy Spánek. Dozvídáme se tu zase něco málo ze života obyčejně neobyčejného člověka. Haruki Murakami je jeden z nejlepších spisovatelů této doby, alespoň pro mě. O jeho spisovatelské dráze se dočteme spíše v knize Spisovatel jako povolání. O jeho jiných aktivitách se dočteme zase v této knize. Haruki Murakami je opravdu pozoruhodný člověk. Slovo, kterým bych ho charakterizoval by bylo především – skromný.
Sport je velkou součástí mého života. Ke konci knihy mě až pobavilo, když jsem se dočetl, že panu Murakamimu moc nevoní cyklistika, které se já věnuji, jak jen to je možné, zato běhání, které Murakami miluje je pro mě utrpením a jak to jen jde vyhýbám se mu. Tato skutečnost mě opravdu pobavila, protože celou knihu o běhání jsem si podvědomě převáděl na sebe a na mou vášeň k cyklistice. Když se pak objevila pasáž o triatlonech zahřálo mě to u srdce a na tváři vykouzlilo úsměv.
Tato kniha určitě není recept na běhání, je to kniha, která nám čtenářům Murakamiho přibližuje jeho osobní život, který je jinak neznámý a neprozkoumaný. Ukazuje nám dřinu, kterou jako nadšený sportovec “musí“ každý den vydržet, aby dosáhl svého vysněného cíle. Ať už to je maratón, finále Wimbledonu či jiných…
Jsem rád, že jsem si tuto knihu společně s knihou Spisovatel jako povoláním nechal až na konec jeho doposud přeložených knih. Svět Haruki Murakamiho, který je zaznamenaný v jeho knihách je svět, kam tak rádi následujeme Kafku, Aomame a Tenga, Cukurua nebo třeba Hadžimeho… Do tohoto světa přicházíme z našeho reálného světa, kde pan Haruki Murakami sepisuje své knihy za psacím stolem a poslouchá přitom jednu LP desku ze své obrovské sbírky, tento reálný svět je zaznamenaný v této knize.
Doufám, že mi do ruky zase co nejdříve přijde kniha od pana Haruki Murakamiho.
Kniha se mi celkem líbila. Je spíše určená pro fanoušky tohoto spisovatele, anebo pro ty, kteří mají rádi běhání a chtějí se dozvědět informace, které třeba mohou zlepšit jejich trénink. Kniha může třeba také někoho motivovat k tomu, aby začal s tímto sportem.
V knize kromě běhání nalezneme také informace o plavání a jízdě na kole, které také Murakami provozoval. V této knize nalezneme také nějaké informace o jeho literární tvorbě, ale jsou to jen střípky.
Osobně mám rád jízdu na kole, občas si třeba zaplavu, ale málo. Běhání není nic pro mě, raději si udělám procházku. :)
Pokud neběháte, riskujete, že se vám nebude líbit. Pokud běháte, bude se vám líbit zcela určitě! A pokud máte rádi Murakamiho, pak dvojnásob. Autor odkrývá kousek svého soukromí, do kterého kromě psaní patří i láska k běhu a aktivnímu způsobu života obecně. Dozvíte se, jak se dostal ke spisovatelství, kdy a proč začal běhat a jak se mu daří tyto dvě rozdílné aktivity kloubit. Moc jsem si to užila.
Moc hezké čtení, oddechovka. Autor dává nahlédnout do svého života a spojuje zde své vášně - psaní & běh. Velice inspirativní.
Můj první Murakami a určitě ne poslední :)
Kniha splnila má očekávání. Kochala jsem se atmosférou, kterou lze zažít jako běžec i jako spisovatel. Našla jsem v ní několik inspirativních myšlenek.
Tohle je prostě fantastická kniha. Murakami je génius. Tak zajímavě a poutavě napsat knihu o běhání a myšlenkách, které se člověku honí hlavou když běhá.
Mně se velmi líbila, i když chápu, že rozhodně nesedne každému.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Kniha od známého autora, který je také náruživým běžcem a ve které popisuje své pocity při sportu. Pro podobně založené jednotlivce zajímavé čtení. Mě to také bavilo, hlavně tedy kvůli tomu běhání a Bostonu.