O psaní: Memoáry o řemesle
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/243996/bmid_o-psani-memoary-o-remesle-5X1-243996.jpg
4
908
908
Při psaní nejde o vydělávání peněz, o slávu, o randění, o sex ani o navazování přátelství. Nakonec jde vždycky o to, abyste obohatili život těch, kdo budou vaše dílo číst, a stejně tak i svůj vlastní. Jde při něm o vstávání, o uzdravování, o překonávání něčeho. O radost, že? O radost. Část téhle knihy – možná až příliš velká – se zabývá tím, jak jsem se to já naučil dělat. Hodně z ní je o tom, jak to vy můžete dělat líp. Zbytek – a možná to nejlepší – je povolení: smíte, měli byste, a pokud máte dost odvahy do začátku, pak to dokážete. Psaní je magie, stejně jako kterékoli jiné umění je to živá voda. A voda je zadarmo. Tak pijte. Pijte, co hrdlo ráčí.... celý text
Literatura světová Literatura naučná O literatuře
Vydáno: 2015 , Beta-DobrovskýOriginální název:
On Writing: A Memoir of the Craft, 2000
více info...
Přidat komentář
Ďakujem pánovi spisovateľovi Kingovi, že nám takto jemne a citlivo pootvoril dvierka do svojho života - toto pozvanie si veľmi vážim!
Chvíľu som sa síce bál, že sa bude (navzdory názvu) jednať čisto "iba" o beletrizovaný životopis, ale nakoniec sa tých pár skvelých rád predsa-len našlo a ja sa ich s radosťou poväčšine držím.
Veľké "klobúk dolu" za objasnenie okolností nehody, ktorá tak radikálne zmenila Stevov život, ako aj za úžasné pasáže o vzniku niektorých vybraných diel.
Kniha, ku ktorej sa začas určite rád vrátim.
Mistr King má u mne nějakých 50 zářezů, takže tohle okénko do jeho soukromí a tvorby jsem si rozhodně vychutnala. I když z části, kde popisuje neblaze známou autonehodu, mě až mrazilo... Moje pisatelská duše taky zaplesala - ještě v žádné knížce se mi netřepotalo tolik samolepicích značkovačů. A ke svému překvapení jsem zjistila, že velkou částí jeho rad se už dávno řídím, aniž by mě to kdo učil. Neuvěřitelně mě to povzbudilo. Perfektní jednohubka nejen pro fanoušky nebo aspirující spisovatele.
Něco ze života mistra Stephena Kinga podáno tou nejvtipnější a nejpřátelštější formou + nějaké ty rady pro začínající spisovatele.
Když napíše knihu o psaní člověk, kterého vyhledávají davy čtenářů, jeho knihy se prodávají a sklízejí úspěchy, potom má taková kniha opravdu váhu. Z literárního hlediska kniha nepokulhává, ale kulhá. Doslova a do písmene (kdo četl, ten ví a chápe proč).
První část je výborná, čtivá, strasti života líčí odlehčeně, se smyslem pro humor a je velice svěží, svižná.
Na to navazuje druhá část o psaní knih, která byla utrpením jak pro samotného autora, tak je lehce i utrpením pro čtenáře. Čte se krkolomně, úplně z toho cítíte ten autorův nedostatek vzduchu, bolest a nepohodlí. Nicméně i ta mě potěšila, protože přináší mnoho dobrého. Bavila mě část o gramatice, o stylistice, stejně jako o přímé řeči a další. Pro českého čtenáře je trochu nadbytečná část o vydávání knih v Americe, ale ani ta mi nevadila.
Líbí se mi, s jakým sarkasmem hodnotí King díla mnohých autorů, aniž by je urazil. Dělá si legraci i sám ze sebe, poukazuje na různé chyby, kterých se autoři dopouští. A dokáže ocenit skutečné literární velikány. "A nad námi všemi stojí Shakespearové..."
Kniha se mi zaryla pod kůži, budu o ní dlouho přemýšlet. Zvlášť o zápletce v podobě sbíječky, protože kdo někdy učil sloh v rámci českého jazyka, ví, jakou strast zápletka přináší.
Tuto knihu napsal S. King evidentně pro své fanoušky: aby je potěšil, aby jim nějak zpříjemnil, vyvážil a možná i vysvětlil ten zážitek jakéhosi děsivého "temna", jehož se ve svých knihách tak často až fyzicky dotýká. Ale hlavně ji napsal kvůli sobě, aby ulevil svému svědomí a zároveň i odhalil svou vnitřní "temnotu", s níž se potýká. A hlavně aby se to dobře prodávalo, neboť jeho jméno bylo již v době vydání značkou, která vydělává, a on prostě ví, jak to má zařídit.
Již ten název je matoucí: v knihovnách je kniha řazena mezi literární vědu, přestože tam vlastně nepatří: většinou jde o zápisky ryze memoárového charakteru, které se ovšem poněkud zvrtnou a najednou se ubírají cestou ke zcela jinému žánru: tvůrčímu psaní. A jakmile spisovatel odkryje své karty, začne sem otevřeně vkládat daleko více "poučených" rad a mouder o tom, jak správně psát, hlavně dialogy... jak "lepit a skládat" součástky textu tak, aby vůbec držel pohromadě... to vše bohatě prokládané jeho osobními zkušenostmi, a své výlevy ještě zaštítí celou řádkou slavných jmen...
Tak tohle teda NE. Už jen ta opovážlivost, s níž hodnotí /a kritizuje/ díla slavných autorů, jimž nesahá ani po kotníky. Tváří se, že vstupuje na pole literární vědy, ovšem celý text je pouze o jednom jediném - o jeho osobě. Podává nám o sobě obraz, jaký chce, abychom si o něm udělali. Taková šikovná manipulace čtenářovou myslí - vždyť v tom je profesionál.
Jeho knihy jsem četla v době dospívání, v určité fázi mého života patřily k mému "čtenářskému vývinu" stejně tak, jako dobrodružné romány a Mayovky předtím kralovaly mému dětství. Časem mi ovšem přestaly stačit, můj čtenářský zájem se přesunul zase někam jinam. Někdo u jeho knih zůstává, musí je číst opakovaně a zároveň sleduje jeho další produkci /vždyť se jedná o velmi plodného autora, navíc se světovým renomé/, někdo z nich vyrůstá jako ze střevíců, které mu jsou náhle malé, a obojí je zcela přirozené. Neupírám mu bohatou fantazii, tvůrčí potenciál s talentem od Boha, ale větší dávka skromnosti by mu rozhodně neuškodila.
Tato kniha je navíc koncipovaná pro americké reálie, kvůli čemuž nám spousta souvislostí zbytečně uniká, bohužel se v ní objevují i odkazy na téměř neznámé spisovatele.
Nečetla jsem ji celou - nechtěla jsem "zabíjet čas" tak zbytečně dlouhým textem, který mne nijak neoslnil, natož aby mne nějak obohatil. Spíš se jednalo jen o jakési "listování", hledání toho, co mne zaujme - občas se zadařilo, většinou však ne. Vybrala jsem si ji kvůli letošní ČV, bylo to trochu "násilné", neboť díla Kinga a Austenové mě zcela míjejí.
Pěkné čtení. Brala jsem to spíš jako líčení jeho vlastního života a cesty, kterou v rámci svého psaní prošel, než jako učebnici o psaní. I když ano, zapsala jsem si i pár zajímavých poznatků k psaní samotnému. Moc se líbí, jak popisuje krásný vztah, který má se svou ženou... Myslím, že už jen to je velmi inspirativní.
Výzva 2023 - kniha od Stephena Kinga / Jane Austenové.
Asi takhle: nikdy jsem neměl žádné tendence napsat ani román, ani nic delšího, než firemní mail a tyhle tendence nemám dodnes. Ale je krásné sledovat mistra pera, když vám vysvětluje (a vy tím přijdete na to, kde je zakopaný pes) proč se vám některé knížky vážně líbí a naopak proč něco nemůžete ani při nejlepší vůli přečíst, protože nedáte ani dva odstavce, aniž by vám neskákaly řádky před očima. Případně jak se jedna situace dá popsat různými styly a tím buď a) příběh povznést do naprosto neuvěřitelných výšin, nebo b) příběh jednou, či dvěma větami naprosto zabít.
Děkuji za osvětlení, byla to úžasná zábava! Ostatně jako vždy, když se jedná o mistra pera :)
Zase tolik mě to nebavilo, i když některé pasáže byly zábavné. Co se mi líbilo byl popis toho, jakým způsobem získával King inspiraci pro některá svoje díla, například Carrie nebo Misery. V hlavní části knihy se pak snaží předat jeho návod na to, jak by se správně mělo psát. Na můj vkus je to ale trochu moc dogmatické - jak píše on je to správně a jinak to být nemůže. Je to v tom ale samozřejmě i plno nadsázky a odlehčení, takže zklamaný taky nejsem.
"...bez laskavého čtenáře jste jen zapomenutý hlas, který kváká do prázdna."
"Dobré psaní jde často ruku v ruce s tím, jestli se dokážete vzdát strachu a přetvářky."
Od Kinga jsem nic nečetla, na memoáry jsem natrefila úplně náhodou. První, životopisná část mě poučila o tom, že Amerika 50. let nebyla přívětivým místem. Druhá část o samotném psaní uż mě ale nebavila, takže bohužel doposud nedočteno.
(SPOILER) To byla ta nejčtivější učebnice, která mi prošla rukama. Pobavila i poučila. Přesto jsem se trošku zarazil u zdůrazňované a na příkladech opakované poučky: škrtat. Plevel musí pryč. Nakonec je to i první lekce v kurzech tvůrčího psaní. Možná to pan King hraje na počet stránek, na které má smlouvu s nakladatelem, ale občas se vlastní poučky zapomene držet. Koho zatraceně zajímá, jaký typ lokomotivy táhne vlak, ve kterém Luke utíká z ústavu a kolik má koní.
(SPOILER)
Já prostě nechápu, jak mně - největší čtenářce Kinga - ušla tahle knížka?! Ale díky Databázi knih se ke mně dostala a jsem za to ráda. Bylo to pro mne, jako číst O běhání od Murakamiho - to jsem měla chuť jít běhat. U téhle zase nažhavit klávesnici a psát psát psát :o) V první části King popisuje svou cestu ke psaní, spletitou a ne vždy snadnou, ale zato úspěšnou; ve druhé části pak jakýsi návod, jak být spisovatel. Musím říct, že jsem věděla, že King byl jednu éru alkoholik, ale že kokain? No, trošku se mi v hlavě přehodnotil mnou naposledy hodnocený Talisman. Ale třeba Misery nebo takový Pochod... Vlastně se mi líbilo, jak mluvil o svých knihách, co se v nich snažil naznačit. Tohle bych mohla číst pořád. Jeho zranění mě taky celkem zasáhlo, nicméně ten nadhled, s jakým to sdělil. Vztah s jeho manželkou je úžasný. A dílko psané s humorem - u té chůvy jsem se svíjela smíchy - no, však všichni víme, kam většinou konverzace sklouzne :o)
Ještě bych ráda přidala: Určitě je to pro lidi, co Kinga mají načteno, neb druhá půlka jim toho moc neřekne.
Naprosto skvělá kniha o psaní a spisovatelském řemesle od Stephena Kinga. Nejvíce mi utkvěla věta : "Cesta do pekel je dlážděna příslovci."
Kniha je rozdělená na část, kdy King píše o svém životě - dětství, současnosti, jak začal psát, a jak se popral s nelehkými životními výzvami. Další část je přímo o tom, jak píše a co doporučuje začínajícím autorům. Odkazuje v něm i na spoustu literárních děl - nejen svých
Vloni v létě jsem četla o tom, jak píše Murakami, a oba věhlasní autoři se shodují například v tom, že je potřeba hodně toho načíst, a sami jsou knihomolové. A oba mají společné to, že nečekají na múzu a prostě denně napíšou daný počet stran, ať se děje co se děje (múza díky pravidelností prý přichází) a ve druhém kole hodně přepisují.
Celé tohle nakouknutí pod mistrovu pokličku mě moc bavilo a vlastně ani nevadilo, že jsem od něj nic nečetla (jen jsem už dávno viděla Zelenou míli) a bylo sympatické, že si King sám ze sebe umí udělat srandu.
Pro začínající autory super nakopávák
"Když čtenář slyší silné ozvěny vlastního života a názorů, je pravděpodobné, že ho příběh o to víc vezme."
"Jsme spisovatelé a nikdy se jeden druhého neptáme, kam chodíme na nápady; víme, že to nevíme."
"V mé povaze se jako vlasy v copu splétá určitá nespoutanost se zatvrzelým konzervatismem."
"U románu Cujo si takřka nevzpomínám, že jsem ho psal."
Toto je podle mě jediná kniha o psaní, která mi dává smysl. Napsal ji totiž jedinečný autor, jeden z nejúspěšnějších. A ať už se nám jeho knihy líbí nebo ne, má lidem co předat. Určitě jsou takové knihy přínosnější, než publikace autorů, kteří mají ke psaní stejně blízko, jako moje budoucí sekretářka nebo žák z deváté třídy. Protože psát umíme všchni, že? Literatura je ale to, co tvoří umělci, tedy lidé, které čtu, abych se obohatila nejen o poutavý příběh...
No, jasně že pět. Stálo to rozhodně zato, i když - jak jsem tak s velkým zájmem proplouvala Kingovými poznámkami k obsahům jeho knih, ke čtení mě to nijak neponouklo. Já prostě nemám v hlavě pro tenhle typ literatury šuplík. A tak Dolores C. patrně zůstane čestnou výjimkou, kterou jsem si ovšem dokonale užila.
Nepochybuju ale, že je Stephen King skvělý spisovatel. A dokládá to i drobná životopisná část knížky. Vtipná, neokázalá, jakoby jen letmo nahozená. O klukovi, který si věřil, o chlápkovi, který si věřit nepřestal, o ženě, která dohlídla, aby přežil. Všechno. A hlavně nepřestal psát.
Co se týče části o řemesle...
Myslím, že ani "mistr tesař" se nevyhnul tomu, čemu se vyhnout zamýšlel, a sice nějakým těm slovům navíc. Jenže: "Opakování je matka moudrosti", říká se, tak to tak beru.
Neaspiruju na spisovatelskou dráhu (ne že by se mi to nelíbilo ;). Vím ale, že kdyby jednou!! - do kurzu tvůrčího psaní se nepoženu. :) Přes pár drobných nesouhlasů a míst, která mě zas až tolik nezaujala, bych vzala fixku a začala číst znovu.
Jsem rád, že čtu Kinga postupně tak, jak jeho knihy vyšly. O psaní je totiž plné spoilerů na předchozí díla. Dozvíme se genezi některých zásadních románů, jako jsou Carrie, Osvícení, Misery, Svědectví a další. Varuji tedy potencionální hloubkové čtenáře před touto vyzrazovací knihou!
Ale ke knize samotné. Kromě výborných a neocenitelných rad pro začínající pisálky, obsahuje i zhuštěný Kingův životopis, takže přestože jde o dílo nebeletristické, v určitém ohledu se jako beletrie tváří. A není to na škodu. Naopak. Knihu jsem přečetl jedním dechem, což vzhledem k jejímu menšímu rozsahu nezanechalo následky a opravdu jsem se neudusil.
Dávám plný počet hvězd a dodávám: Děkuji, Mistře!
Táto kniha ma obohatila, podala informácie, ktoré pán King skúsený autor podal verejnosti. Nielen o svojich začiatkoch, ale aj o písaní.
Kto rád píše, a chce sa vydať týmto smerom vrelo odporúčam.
Velmi povedená a čtivě napsaná kniha, která má rozhodně co nabídnout i v dnešní době. Některé pointy byly velmi trefné, jiné už dnes asi úplně fungovat nebudou, ale namotivovat člověka zpět ke psaní tahle kniha dovede. Nejvíce cením názornou ukázku přepisu první a druhé verze povídky 1408, kde pan King mimo jiné uvedl, proč dané změny provedl.
Po předešlé zkušenosti s jinými tvůrčími příručkami jsem došel k závěru, že "O psaní" na nějakou dobu odložím. Měl jsem pocit, že návodů "jak napsat dobré dílo" bylo dost a že se stejně nic nevyrovná učení se z vlastních chyb. Byl to však úvod, nesoucí se v duchu deníkových zápisku, který mě přinutil číst. V první polovině se King zaměřuje na reflexi vlastního života, v němž hledá volné příčiny toho, proč se stal spisovatelem. V kontextu jiných příruček se jedná o velmi osvěžující přístup, který vám o řemesle sice tolik nepoví, ale pochopíte, že cesty k autorství dokáží být nepředvídatelně spletité. King, světoznámá literární hvězda, sdílením svých nezdarů získává trochu lidštější tvář. Druhá polovina už pár praktických rad obsahuje. Jsou však podány velmi jemně a s důrazem na to, že "to nejdůležitější se stejně nedá naučit". Svižně odvyprávěna kniha, která nesdělí nic převratného, ovšem dodá kuráž k tomu, proč jste ji nejspíše vůbec otevírali - ke psaní samotnému.
PS: Nejsem fanoušek Kinga a o jeho životě jsem před čtením nic nevěděl.