Pán much

Tak Golding je můj první nobelista, jehož dílo jsem nebyl schopen dočíst, a proto asi ani ocenit. Bohužel od Pána Much jsem měl možná velká očekávání, která pochopitelně musela být nějak zklamána, ale že až tak, že to nedočtu, to jsem si ani v skrytu mysli nemyslel. A teď je otázkou, proč jsem to nebyl schopen dočíst. Myslím, že se jedná o jednu z nejhůře napsaných knih, a ať to zní možná jako rouhání proti kánonu západní literatury, vysvětlím proč. Než začnu, jenom upozorním, že jsem skončil někde kolem 70 strany, a myslím, že už jsem dostatečně načetl, abych dokázal knihu ohodnotit po první kapitole, natožpak po 1/3 třetině.
1. Postavy v příběhu nejsou postavami z masa a kostí, jedná se v podstatě o chodící slovní nálepky, které jsou zaměnitelné. O vnitřní psychologii postav se nedá ani snad moc mluvit. Pokud má kniha jako hlavní téma dobro a zlo, nelze se vyhnout přece introspekcím, které by mohly zachytit onu hranici (breaking bad). To zde však chybělo. A že postavy mají být symboly, proto nepotřebují být detailní? I takový básník Dante věděl, že pokud chce, aby jeho Božská komedie byla čtena dalšími staletími, nemůže se spokojit s pouhou rovinou abstrakce. Vergilius, Beatrice i sám vypravěč mají své konkrétní rysy, a proto to čtenáře táhne, cesta se stává osobní, ne abstraktním filosofických povídáním. Nemluvě o samotném vývoji vypravěče, který se cestou mění čtenáři před očima.
2. Popisné pasáže nejsou ani dobré, plasticky neztvárňují krajinu před očima čtenáře, ani nejsou lyricky hravé, ani nemají větší význam v orientaci děje. Když Hugo ve svém románu 93 popisuje někdy v prostředku knihy celou kapitolu starou rozvalinu-pevnost, prvně si čtenář říká, ach jo, ten popisný realismus, jenže v závěru románu má jasné Hugovo rozmístění částí rozvalin klíčový význam pro děj a vyústění příběhu, proto popis není zbytečný, ale naopak nezbytný. Takový pocit jsem u Goldinga neměl, přišlo mi, že to tam dal jenom proto, aby to pak v dalším odstavci opustil a už se k tomu nevrátil.
3. Bohužel ani dialogy postav mi nepřišly uvěřitelné, jenomže to souvisí s bodem 1. Jak mám věřit dialogům, když vím, že je proslovují prázdné schránky? Jednou z podmínek, a řekl bych dokonce klíčových podmínek, úspěšné fikce, je navození přesvědčivého fikčního světa, recentrování (termín literární vědkyně Ryanové) čtenáře do fikčního údolí, kde se na danou dobu stává pozorovatelem "živých akterů", toho ale Golding alespoň u mě vůbec nedosáhl.

Možná jsem měl knihu dočíst a hodnotit až pak, ale vyústění znám, a znal jsem ho předem, tedy nějaký obrat z šoku, co se na ostrově událo, by u mě nemohl změnit mé stanovisko. Jedná o podprůměrnou literaturu, která přišla do literárního světa právě včas, aby pouhá dějová premisa vynesla dílu proslulost, ale provedení je pro mě tristní. Jsou mnohem lepší knihy z dětského světa, která ukazují, jak by řekl Augustin, že u dětí není nevinná mysl, ale pouze slabost údů, která jim zabraňuje páchat ohavnosti. Zajímavé knihy jsou např. Země vod nebo Kouzelné dobrodružství, které mapují dospívání podle mě mnohem, mnohem lépe, realističtěji, přesvědčivěji, nepateticky a s notnou dávnou uměleckého umu.

06.03.2023

Tento příběh mne nezaujal. Takové okrajové. Nevysvětleno jak se to stalo asi je to účel a kniha se má chápat jinak (myšleno psychologie chlapců). Vadilo mi i tajemno s obludou, což v anotaci není zmíněno a kdyby bylo, nečetla bych.

22.01.2023

Co se týče obsahu je to úžasná kniha. Střet dvou politických systémů na ostrově plném dospívajících chlapců. Jeden je zastáncem demokracie a druhý preferuje totalitu. Dílo ukazuje to, jak rychle se společnost může rozpadnout a jak snadno můžeme přijít o svou lidskost. Měla jsem, ale velký problém s tím, jak to Golding napsal. Špatně pracuje s gradací a napětím, které se nějak více objeví až v posledních dvou kapitolách. Myslím si, že kdyby to zkrátil udělal by z toho mnohem zajímavější a dynamičtější dílo. Vadil mi i fakt, že jsem občas neměla tušení, která z postav mluví, což je pro pochopení kontextu docela důležité.

10.01.2023

Nezaujalo. Takový mix robinsonády a foglarovky. Parta kluků ztroskotá na ostrově, snaží se přežít, zachránit a v té souvislosti dochází k mnoha vypjatým situacím. Kluci se začínají chovat pudově a zapomínají na lidské hodnoty. Vzdáleně mi to připomíná stanfordský experiment.

05.01.2023

Dost zajímavá kniha o sociálních aspektech ve společnsti. To zastarání díla je vždy těžké překounoust a není to vyjímka ani tady. Ale budu na ten příběh dlouho myslet.

04.01.2023

Zklamání. Dějem hodně podobné Verneovi, kvalitou ale zaostávající. Zbytečně moc charakterů. Oproti Verneovi ale o poznání drsnější, což je jediný aspekt, který mně osobně vyhovoval více.

26.12.2022

Asi bych mohla začít různými perskými králi, starověkými sektami apod. Začnu asi nejznámější sektou, která se datuje na první století našeho věku, po ukřižování a davovém lynči, který trval ještě krásnou řadu let po znovuzrození a podobně, však to znáte...jsme křižovali dál. Následně ve jménu tohohle náboženství jsme se dobrovolně - až do 16. století zúčastňovali křižáckých výprav, kdy jsme druhé vraždili ve jménu vlastní víry (příhodně se tomu říká Kruciáty: soustředěná a intenzivní snaha (modlitební) o přivedení řady lidí na naši víru). Aby ještě v průběhu těchto krásných, dnes již tradičních výprav začaly nápadité popravy žehem žen, které uměly počítat do 10 nebo byly jen majetné. Španělská inkvizice sama o sobě znamenala také procházku růžovou zahradou, kolonialismus obecně a otroctví je dnes již běžným námětem pro velkolepá díla. Dostáváme se do toho vůbec nezajímavějšího období. Ten, jež byl narozen například v roce 1900 mohl na vlastní kůži ochutnat krásu civilizace (ideálně v Československu, tehdejším Rakousku-Uhersku), kdy v roce 1914 vypukla 1. světová válka...když jsme se začali radovat, ona nám až z Wall street doputovala hospodářská krize, která nám odrovnala už kompletně sousedy a my se vrhli znovu do světové války. Když už si člověk myslel, že je konec, přichází rudý hlavy a jejich monster procesy. A já se vsadím, že úplně každý si každé další století vývoje téhle civilizace myslel, že jsme chytřejší než ti před námi. Že jsme civilizovaní, my přece už nikdy nebudeme zdravit pravicí a s jasným heslem, fandit katovy na popravách apod...Ale ve skutečnosti jsme stále ta stejná společnost, která tohle dopustila a jediné, co nás odděluje od všech, kteří toho byli skutečnou součástí je situace. Nikoli cokoli v nás - ale naše vlastní pohodlí a komfort je přičiněním toho, že se nedíváme na hladovějící děti na ulici a popravené na šibenici. Žijeme vůbec v té nejlepší době z hlediska existenciálních jistot a proto prozatím můžeme tvrdit: Jsme civilizovanější než ti před námi. Ale! "Pán Much" nám říká přesně tohle, nezáleží na situacích, ze kterých vycházíme, záleží na těch, do kterých se dostáváme. Za určitých podmínek v kombinaci s naším psychickým rozpoložením se můžeme dopouštět zvěrstvech, na která bychom nikdy dříve nepomysleli. Nejsme nic víc, než ta nejhorší vlastnost v nás ukrytá. Kniha je geniální psychologický rozbor jedné skupiny, která zrcadlí průřez společností. Nacházíme stereotypy od jejichž základu se odvíjí osobnost většiny lidí. Tato kniha by měla být v povinné četbě. Nejen pro podstatu uměle vytvořeného kolektivu bez osobních vazeb, ale také kvůli chování kolektivu k jedinci a důsledkům, které to může mít.

14.12.2022

Angličané si zakládali(-jí) na své civilizovanosti. Pán much tuto ideu v 50. letech rozmetal jako domeček z karet. Autorova vize je zcela uvěřitelná a na tuto chatrnou stavbu vlétla se silou uragánu. Proto je také kniha ve zlatém fondu literatury. Ne pro její způsob napsání, protože v něm jsou mezery, ale právě kvůli té vizi. Můžeme namítat, že je prvoplánovitá až agitační, ale to přece ještě neznamená, že není pravdivá. Nejsem antropolog ani sociolog, ale mám načteného třeba Holdstocka a ten je s Goldingem zcela v souladu. Masky, zdobení a malování, ... a násilí. To vše tam někde je. Ani si nechci představovat, co by se stalo, kdyby takto ztroskotala skupina dospělých obou pohlaví. Asi něco mezi Dickovými Dny fešandy Pat, Ketchumovým Po sezóně a Holdstockovým Ryhopským cyklem.
Někdo moudrý řekl, že civilizaci od barbarství dělí 3 chody. Golding se s tímto tvrzením, kterému bezmezně věřím, vypořádal dostatkem dostupné potravy pro chlapce v podobě ovoce. Naopak na méně dostupné potravě, prasatech, postavil konflikt mezi lovci a zbytkem party. Vznikla vyšší kasta. Proto se rozpad civilizovanosti se konal o něco později než při nedostatku potravy a proběhl jiným způsobem.
Proč se mu nepodařilo zabránit? Třeba proto, že chlapci měli trochu smůly (parašutista). A také proto, že Ralph je příliš plný strachu, než aby se postavil Jackovi, přestože má na začátku převahu. Je mírumilovný a nemá vlastně ani důvod. Je to jak s Evropou a Hitlerem. Tak dlouho jej silní nechali růst, až už bylo nemožné jej porazit bez nezměrného utrpení desítek milionů. Nevyhnutelnost? Ani ne. Autor píše tak, že je možné po pár stránkách očekávat cokoliv. Klidně mohl Ralph převzít moc silou a stát se krvavým náčelníkem, který zlomil světskou mocí moc církevní (Jack má roli šamana). Ale neudělal to. Napsal to právě takto a měl otěže děje pevně ve svých rukou.
Golding byl spíš levičák a tím pádem k církvím všeho druhu skeptický až antagonistický, přesto je jeho nejslavnější dílo silně propojeno s náboženstvím potažmo s vírou (Pán much je Belzebub, kdyby někdo nevěděl). A kupodivu ne kriticky, spíš naopak. Vidíme to na příkladu citlivého snílka Simona, kterého Zlo na ostrově (na světě, v nás, ...) zahubí jako prvního, protože jen on je na něj schopen poukázat a tím ho ohrozit. Vidíme to na mystických pasážích. A cítíme to na každé stránce. Animismus, šamanismus, uctívání sil přírody, modlářství a fetišismus (lastura, prasečí hlava). Pane autore, díky vám. Díky, že nejste prvoplánovitě proti, jen proto, že to bylo tehdy ve flóru. Díky. Díky za vaši silnou a pravdivou vizi.

19.10.2022

Nějak mě to nechytlo...

15.10.2022

Pokračuji v boření mého "odporu ke klasikám" a jsem za to ráda. Příběh byl skvělý, postavy nijak složitě popsané, ale o to snad výstižněji.

27.08.2022

Velmi zajímavý příběh.

22.08.2022

Prosím neberte moje hodnocení jako měrnou jednotku....četl jsem tuto knihu přes čtečku a bohužel jsem nejdřív četl předmluvu od nějakýho chytrolína, který vykecal jak ta knížka dopadne..... takže mě málem odváželi ještě než jsem začal číst.... jinak to není úplně špatné.... prostě co by se stalo, kdyby neexistovali žádná pravidla....

Tohle je přesně ten typ knihy, se kterou je potřeba se setkat ve vhodný čas, což je samozřejmě blbost to takhle říct, ale já to tak mám skoro se všemi těmi "kanonickými" literárními díly 20. století. Podobně jsem se setkal v pravý čas ještě na škole s Orwelllem. S Pánem much jsem měl taky štěstí, že jsem ho četl ještě na škole. To okouzlení těmito díly je pro mě ryze studentská záležitost. Teď v dospělosti jsem se snažil několikrát ke Goldingovi (i Orwellovi) vrátit, ale už tam není to nadšení, navíc ten styl jakým je Pán much napsán mi přijde hrozně protivný, didaktický a celá ta alegorická nóta je až nesnesitelná. Podobně to mám i s Orwellem. Golding i Orwell mi přijdou celkově jako dost přeceňovaní spisovatelé. Ale i tak doporučuji, především jako doporučená školní četba to bylo rozhodně to lepší.

29.06.2022

Naprosto geniální kniha!

Moc mě kniha nezaujala. Trochu i složitěji napsaná. Nakonec jsem ji vrátila zpět do knihovny nedočtenou. Bohužel každá kniha není posvícení.

25.06.2022

Po 6 letech jsem vzal opět do ruky, protože jsem měl pocit, že tenkrát po maturitě mě to strašně bavilo, ale buď jsem dosáhl nějakého dalšího vývoje a nebo jsem měl tenkrát ještě málo načteno, nicméně tentokrát mě to příliš nebavilo. Kniha se čte dobře a svižně, ale přijde mi, že takovému zajímavému námětu něco zkratka chybělo. Lepší propracovanost, více psychologie postav, méně často opakovaných popisů pro nic. Vlastně málo využitý potenciál.
Myšlenka, že civilizovaná a dokonalá společnost dokáže velice rychle sklouznout k primitivismu, bezohlednosti a bezostyšnému zlu, není už pro nikoho nic nového. Padni, komu padni.

12.06.2022

Ano, zde budu souhlasit s Biba_with_Book.

01.06.2022

Dílo ukazuje to horší, čeho je lidstvo schopno, autor při psaní nejspíš vycházel ze svých pracovních zkušeností a z problémů, které svět tenkrát sužovaly. Kniha plná symboliky a politiky. Kdo chce Pána much lépe pochopit, tomu doporučuji poslechnout si výborné shrnutí na youtube. https://www.youtube.com/watch?v=5jLHAZhCsjk

28.04.2022

Opravdu smutný příběh, ukazující, že zlo nabírá na obrátky s počtem zmanipulovaného davu, a je úplně jedno, zda se jedná o mladistvé či dospělé osoby. Skvělá psychologická sonda skupiny děti na pustém ostrově.