Pán much
William Golding
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/3645/bmid_pan-much-IAp-3645.png
4
2947
2947
Již klasický příběh chlapců z britské internátní školy, kteří se ocitnou na opuštěném ostrově. Hra na Robinsony se však brzy změní v boj všech proti všem, v němž je hlavní předností síla, autorita a schopnost šířit strach. Kniha se obrací ke stále aktuální otázce: Je civilizace v našem chování opravdu tak silně zakořeněna, jak si namlouváme? Nebo jsme stále jen příslušníky smečky?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2003 , MaťaOriginální název:
Lord of the Flies, 1954
více info...
Přidat komentář
„Největší myšlenky bývají ze všech nejprostší.“
Z této knihy mám dost rozpačité dojmy.
Můžu si vůbec dovolit kritizovat klasiku? Zkusím to.
Knize lze přidělit až několik nálepek a ani jedna nebude mimo mísu: znepokojivý thriller, dobrodružný román, alegorické dílo a symbolika na téma rozpad civilizace…
Záměr autora je jasný a snadno čitelný – zamyšlení nad lidskou civilizací, co se s ní stane v extrémní situaci, jak snadné je odhodit civilizační návyky a nechat vyplout na povrch vlastní přirozenost, ve většině případů bohužel zakódované skryté zlo.
Kniha je názornou ukázkou davového chování, ukazuje, jak snadno jsou lidi zmanipulovatelní, jak lehké je podlehnout tlaku většiny, zejména když mezní situaci ovládne jeden šílenec a že bohužel v těchto krajních situacích, kdy jde o přežití, má převahu moc a síla před rozumem a lidstvím.
Jak výstižné! Bohužel mi to silně něco připomíná. Neodpustím si trošky smutné ironie….že by i dnešní dobu?
Myšlenky aplikovatelné na jakoukoliv společnost a jakoukoliv dobu.
Jsou bezpochyby velice silné a nadčasové, i když si troufám tvrdit, že v dnešní době už nejsou zas tak moc originální a vyvolávající šok. Zejména proto, že dnes, s ohledem na to, co se v posledních letech děje kolem, už snad každý ví, že pokud jde o život, prvotní euforie a snaha pomáhat si navzájem je velice rychle pomíjivá, nastupuje strach, lidství se velice rychle začne vytrácet, jeden se začne bát druhého, začne odsuzování a vyčleňování lidí za opačné názory, zejména pokud jdou proti davu….a to se často týká i lidí nejbližších….Může být rozpad civilizace definovaný nějak jinak?
Ale konec pesimismu a filozofování, zpět ke knize.
Kniha mě vlastně nepřinesla nic nového, podobné úvahy byly použity dnes již v mnoha jiných dílech, a proto jsem spíš čekala, zda mě kniha „dostane“ svým stylem či čímkoliv jiným. Bohužel se tak nestalo. Literární styl mě neuchvátil, nesedl mě, vyprávění na mě působilo občas zmateně, zdlouhavě, časté a opakující se situace a popisy ostrova mě často nudily, občas jsem se do čtení musela i nutit. Kdyby kniha nebyla tak brutální, možná bych ji díky stylu psaní brala jako dobrou knihu pro mládež, bezpochyby s velkým přesahem.
U mě došlo ke zlomu až v samotném závěru. Jsem moc ráda, že těch pár posledních stran bylo opravdu mrazivých, kontrast mezi vygradováním konfliktu a tím, co se odehrálo v poslední kapitole, za tu námahu knihu přečíst přece jenom stálo.
Ale jinak…nebudu tuto knihu glorifikovat jen proto, že je to klasika.
Chápu její výjimečnost z pohledu doby jejího vzniku a zařazení mezi elitu, ale z dnešního pohledu, kdy takové ideje už prostě nejsou nijak nové a převratné…brada mi prostě nespadla.
V čem je kniha jiná, než ostatní s takto podobným a silným námětem, je snad jen využití dětí jako jediných strůjců příběhu. V tom je toto dílo opravdu dost originální. Ale jinou výjimečnost jsem bohužel nenašla.
Časté srovnání s Orwellovým románem 1984 – mojí srdcovkou - mi přijde mimo mísu. Síla myšlenek sice hodně podobná, ale rozdíl ve formě zpracování - propastný.
Ale je to jen můj ryze osobní úhel pohledu, rozhodně si nedovolím tvrdit, že kniha je špatná. Mě ale bohužel nijak zvlášť nezaujala.
Nicméně…na jeho román „Dědicové“ se chystám, tak uvidím, jak na mě zapůsobí ten.
Už klasika, která se dostala i do povinné četby. Parta kluků ztroskotá na ostrově a snaží se přežít, než je někdo zachrání.
Stanoví si hyrearchii, pokusí si udělat přístřeší, udržovat oheň, něco ulovit.
A pak začne pozvolna prosakovat hlavní důvod věhlasu knihy.
Ony se totiž v chlapcech začnou projevovat ne moc pěkné věci a to hezky plíživě. Nečekejte démony nebo nadpřirozeno, jen pradávnou lidskou podstatu.
Je to fascinující čtení. Už jenom v tom, jak malý svár zažehne zkázu. Jak v malých dětech civilizované chování převálcuje zvířecí pud.
A ačkoliv můj vnitřní realista a cynik tuto knihu doporučuje ke čtení jako ukázku zkaženosti a zla adaptovatelnou na každou společnost a dobu.
Jedním dechem říkám, pojďme se poučit, pojďme udržovat oheň a ne válčit. A buďme víc Ralphy než Jacky.
P.S. Teď, při druhém čtení, mě znovu rozdrtily poslední dvě strany, ty jsou nejsilnější z celé knížky. Jak barbarské divošství narazí na uhlazenou civilizaci. To lusknutí prstu.
Jsem z této knihy poněkud rozčarován. Boj o přežití na pustém ostrově je dobrý námět, ale zde to bylo vzato velice zhruba. V podstatě jsem si žádnou postavu neoblíbil. Jiz to zde padlo...co piloti? Trosky letadla? Kolik jim bylo a jak dlouho tam byli...Nejdůležitějším sdělením zde byl rozklad demokratického uskupení a přechod k primitivním, až zvířecím pudům. Zabij, nebo budeš zabit. Konec se dal čekat. Co mi šlo však neskutečně na nervy, byla lastura a oheň. Současné knihy jsou lépe propracované, ale i tak solidní standard.
Na opuštěném ostrově po pádu letadla zůstanou chlapci z Anglie. Nejdříve se dohodnou na tom, jak si rozdělí role na ostrově. Pak se ale Jack rozhodne uchvátit moc pro sebe. Ralph, původní náčelník, se tak ocitá v ohrožení. Zároveň chlapce obestírá strach z tajemné obludy na ostrově.
Po dlouhé době jsem si knihu opět přečetla. Je vlastně děsivá. Pojednává o tom, jak se i dětská mysl může změnit v touze po uznání a moci. A čeho je pak člověk, i ten nedospělý, schopen, když si nasadí masku a "jde s davem".
Dílo plné symboliky, která zdaleka překračuje příběh o chlapcích na opuštěném ostrově. William Golding na skupině kluků postrádajících moudrost a potřebné zkušenosti a znalosti, kteří přes původní snahy o vytvoření životaschopné společnosti na ostrově sklouznou do dětské mentality školáka, který zjistí, že nemusí do školy. Nadto si může hrát na indiány a vůbec dělat si co chce. Autor tím demonstruje, jak snadno může dojít k úpadku lidské bytosti zbavené vymožeností civilizace, především však karikuje dosavadní obraz dokonalého britského občana, vlastně občánka. Symbolika v tomto případě významně převyšuje konzistentnost hlavních postav i literární kvalitu díla, z mého pohledu. Postavy symbolizující moudrost a rozvahu oproti mocichtivosti a násilnictví se příliš nerozvíjely ani nemoudřely. Iritovala mě nekonzistentnost jednotlivých postav i neustálé verbální a ideové repetice. Pouze díky vyšší akčnosti byla druhá polovina knihy čtivější, ne však lepší, a závěr nepřesvědčivý. Člověk má, zdá se, knihu číst ve věku, kdy je mu určena. Potom to příliš nerozebírá a vezme si to své. V tomto případě chybí v DK štítky dobrodružný & pro děti a mládež.
Moje první setkání s tímto autorem. Tuto knihu jsem měla vyhlédnutou už asi 15 let a teprve nedávno jsem si ji koupila:-).
Hodně mi pomohl v pochopení autora a jeho pohnutek doslov Radoslava Nenadála. Pro mě velmi cenné informace. Přijde mi to podobné, jako když koukáte na obraz, ale nevšimnete si detailů, na které Vás ovšem může upozornit průvodce a vysvětlit, proč tam jsou.
Kniha se mi líbila, ale 5 * nedám. Ke konci to hodně gradovalo a nemohla jsem se odtrhnout. Ten střet chlapců - rozumu, humanismu, demokracie na straně jedné a pudu, brutality a absolutní moci na straně druhé - je šílený.
Pro mě bylo nejhorší to, že místo aby všichni svorně spolupracovali, když jsou odkázáni jen sami na sebe, tak jeden agresivní pomatenec rozklíží celou společnost kvůli svému egu a touze po bezmezném vládnutí, kterého dosahuje rozséváním strachu, vyhrožováním a neštítí se ani zabíjení.
Příběh - symbolika ve mně rezonují.
Univerzální příběh o budování nové společnosti v neznámém prostředí. Golding se sice rozhodl umístit chlapce na ostrov jako z Robinsona, ale stejně tak by příběh fungoval víceméně kdekoliv, včetně postapokalyptického světa. Máme tu souboj několika principů, ať jsou to rozum vs. násilí, řád vs. chaos, demokracie vs. diktatura apod., což jen podkresluje onu univerzálnost. Pán much nám dále dokonale ukazuje, co se může stát, když ve společnosti objeví někdo, kdo chce víc a dokáže si nakonec prosadit svou. Společnost se rázem sesype a mění se v cosi divokého, kde vládne pevná ruka a násilí.
Konečně jsem se dostal ke knize, která prý inspirovala moji (dříve) nejoblíbenější reality-show Survivor. Román jsem otevřel včera a zavřel dnes odpoledne, nikdy jsem se nenudil a nikdy jsem nepřemýšlel o tom, že bych knihu odložil. Autor píše velmi poutavě, líbí se mi, jak vygradoval děj, že vždycky šel ke středu problému a nikdy nezahltil čtenáře nepotřebnou omáčkou okolo. Nejvíce se mi líbí atmosféra a úplný závěr, to, jak promyslel symboliku a jak tento román souvisí s historickými událostmi té doby. Takže tato část je perfektní. Za co hvězdičku strhávám, je uvěřitelnost, nad kterou jsem přemýšlel celou dobu. Zkrátka nemůžu uvěřit, že by malé děti byly schopny jednat a mluvit tak, jak jednaly. Kdyby jim bylo jen o pár let víc, třeba čtrnáct-patnáct, pak bych problém neměl.
Krátký román s dětskými hrdiny, který nás všechny a především dospělé čtenáře nutí položit si otázku, zda by se děj knížky opravdu mohl stát i ve skutečnosti. Je možné, aby v krizové situaci zvítězily zvířecí pudy nad zdravým rozumem? Odvrhneme tak jednoduše návyky a chování získané v civilizovaném světě?
Pán much je psychologickým románem, u kterého je jasný autorův zájem, přesto mě jako mnoho jiných čtenářů zamrzely chybějící informace, nepropracovanost příběhu a zjevné nedostatky, kvůli kterým dostal příběh trhliny a snížila se tak jeho uvěřitelnost.
Knihu jsem objevila v knihovně 11ti leté slečny, které jsem dělala AuPair v USA. Mazec. Skvělá kniha, skvěle napsaná a strašně krutá v tom jak nám nastavuje zrdcadlo. Lidé jsou k sobě zlí a na tomhle malém ostrůvku, kde se snaží přežít skupinka dětí, se projeví většina lidských charakterů jak je známe. Výborná kniha i pro zamyšlení se sama nad sebou. Jak bych se chtěla chovat v krizové situaci já a jak na tom pracovat, abych taková opravdu byla.
Zvláštní kniha. Na jednu stranu zajímavý námět - společenství kluků vydané na milost a nemilost ostrova a svým vnitřním já, na druhé straně jako celek mi příběh moc nefungoval. Příliš dlouho se řešilo nijaké fungování a během pár stran se vyřeší odluka nového kmene, smrt, destrukce i záchrana...
Pozoruhodná studie - dílo, vyvolávající polemiku ....
Poklidná atmosféra ostrova - anebo boj o přežití ....
Co dělá civilizaci civilizací - a barbara barbarem ?
Jsou to životní podmínky ? Je to morální kredit člověka ?
Zvítězí racionalita Ralpha anebo predátorství Jacka ?
A stojí vůbec za to pozice " Pána much " ?
Na to v tomto díle naleznete odpovědi ....ale nevím, zda potěší ....
Děti prý nemohou být zlé! A tak byl pro autora problém s vydáváním této knihy. My naštěstí cenzuru nemáme, proto si můžeme toto nadčasové dílo vychutnat. Doporučuji!
Skvělá alegorie o tom, jak se snaží několik dětí, kteří se ocitnou na opuštěném ostrově, vytvořit fungující systém - jakousi demokratickou společnost založenou na určitých pravidlech, ale brzy se názory skupin dětí začnou zásadně lišit a začínáme být svědky počínajícího fanatismu, který se brzy změní až ve skutečné zlo, nenávist a krutost, které jsou v člověku bohužel zakořeněny už odedávna.
[SPOILER] Nejvíc mi neseděla Ralphova neutuchající víra v lidský rozum. Lidé žádný rozum nemají.
Příběh se mi nelíbil - 2/3 knihy o ničem, resp. o nekončícím "hrocení vztahů": spory o vůdcovství a poradní sněmy a lastura. Poslední třetina náhle vygraduje - odpudivým a zároveň těžko uvěřitelným způsobem. Hodně mi tam chybělo rozvinutí příběhu jako takového: co se stalo s letadlem, se kterým chlapci havarovali, proč ho nevyužili na stavbu přístřešků, jak dlouho vlastně na tom ostrově byli, kolik jich bylo, jak mohli přežít prakticky jen na ovoci (a tu a tam pečené maso), jak si co vyráběli... apod. (chyběl mi tam zkrátka takový ten "duch robinsonky"). Zarážela mě i téměř úplná absence stesku po rodičích. I to, že ač tam dětí hodně, ale vše se točí jen kolem několika hl. postav - ostatní jsou v naprosté anonymitě. Ani jedna z postav mi navíc nebyla sympatická ... Kdyby to bylo rozsáhlejší, nedočtu. Závěrem: odmítám přijmout ústřední myšlenku knihy, že by děti dokázaly být tak nechutně a rafinovaně kruté.
Tentokrát to vezmu hezky stručně - z téhle "povinné školní četby" mám dodnes lehké trauma z pustých ostrovů a toho, jak dokážou působit na charakter člověka.
Minulej týden to bylo deset let, co jsem maturovala a vylosovala si v češtině to, co jsem si přála nejvíc, tedy Goldinga a jeho Pána much. Re-reading byl stejně intenzivní jako první čtení, stále řadím Pána much mezi díla, která se mi nesmazatelně vryla do paměti.
'Je civilizace v našem chování opravdu tak silně zakořeněna, jak si namlouváme? Nebo jsme stále jen příslušníky smečky?'
Golding ukazuje zlo, manipulaci, fanatismus a syrovost lidství na dětech, a celej ten příběh slušných britských hochů z dobré školy je plnej symboliky a taky je výborně realistickej, mrazí z něj. Zanechává spoustu emocí a podnětů ke dlouhé diskuzi. Přečíst!
za mne perfektní obraz toho, v jak málo z nás a jak tenká je ta slupička "lidskosti" a jak rychle se může ukázat, že ti "správní". jsou mávnutím proutku ti násilní vrazi, mají-li k tomu příležitost a nebojí-li se trestu.
Štítky knihy
prvotina zfilmováno trosečníci anglická literatura napětí psychologické romány dětský hrdina rozhlasové zpracováníAutorovy další knížky
| 2003 |  Pán much |
| 2010 |  Věž |
| 1996 | Dědicové |
| 2005 | Ztroskotání Christophera Martina |
| 1997 | Dvojí jazyk |
Po zřícení letadla se blíže neurčená skupina britských kluků (ca 6-10letých) ocitne na pustém ostrově uprostřed oceánu a není tu žádný dospělý, který by to vzal do svých rukou a určil, co dělat. Jako vůdce si tedy zvolí sympaťáka Ralpha. Ten se snaží určit priority, plánovat, rozdělovat úkoly, ale kluci jsou jak pytel blech. Zcela jiné představy má přímočarý autoritářský Jack. Ralp a Jack představují střet dvou vůdčích osobností, dvou odlišných způsobů vedení, opačných směřování. Domluva „po dobrém“ není možná. Jack ve své revoltě postupně přitvrzuje - od drobných nesouhlasných poznámek až v diktátorství, které jde daleko za mez únosnosti a lidskosti.
Autor se mazaně rozhodl pro malé, „ještě nevinné“ kluky a vystavil je krajní životní situaci - u nich je pochopitelné, že díky své nezkušenosti a dětské hravosti zanedbávají základní pravidla přežití. Za zamyšlení stojí to, jak se tito dosud civilizovaní jedinci nechají snadno strhnout k divošství, kde končí veškerá sranda.
Když mi těsně před koncem knihy došlo, proč „Pán much“, přeběhl mi mráz po zádech. A byla jsem ráda, že ten konec přišel poměrně brzy nato.
No, témat k zamyšlení je tu až až. Třeba to, jak by se zachovali dospělci.