Pán much
William Golding
rvotina britského nositele Nobelovy ceny Williama Goldinga z roku 1954 je dodnes živou alegorií tyranie, fanatismu a vrozeného sklonu lidské povahy ke zlu. Během nespecifikované světové války se zřítí evakuační letadlo na malý neobydlený ostrov. Zachrání se jen skupinka chlapců ve školním věku. Zpočátku se chlapci těší, jaká dobrodružství je čekají, vzájemně spolupracují, podporují se. Hra na Robinsony se však brzy změní v boj všech proti všem, v němž je hlavní předností síla, autorita a schopnost šířit strach. Kniha se obrací ke stále aktuální otázce: Je civilizace v našem chování opravdu tak silně zakořeněna, jak si namlouváme? Nebo jsme stále jen příslušníky smečky? Za určitých podmínek v kombinaci s naším psychickým ustrojením se můžeme dopouštět zvěrstev, na která bychom nikdy dříve nepomysleli.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , TympanumOriginální název:
Lord of the Flies, 1954
Interpreti: Michal Zelenka
více info...
Přidat komentář
Je těžké si přiznat, že i "slušní chlapci z pěveckého sboru" se mohou změnit ve zrůdy, schopné vraždit. Mohou. Když je k tomu situace a zákony sebezáchovy donutí. Úděsné, ale pravdivé podobenství.
Teda, čekal jsem, že to dopadne trochu jinak po tom závěru, ale i tak dávám za pět. Silná ukázka toho, jak rychle dokáže vymizet veškerá civilizovanost.
Kniha se mi líbila. Doporučila bych ji jako "povinnou" četbu už na druhý stupeň základních škol. Myslím si,že v letech dospívání by se mi kniha líbila ještě víc. Narozdíl od některých čtenářů nesdílím názor,že popisy ostrova jsou nudné a že si ho i přes autorovu snahu nedokáží představit. Já s tím žádný problém neměla.
I děti bez nadvlády rodičů začnou sestavovat společnost postavenou na určitých principech. V první řadě vedou nejsilnější jedinci...postupně se jim ale ta společnost začne rozpadat, až se o společnosti nedá mluvit.....je to už dávno co jsem to četla, ale vryp v mé mysli je hodně hluboký....chudák Čuňas!
Moc jsem si nedokázala představit ten styl, jakým bude sepsán příběh malých dětí, která ztroskotají na opuštěném ostrově bez dospělých a začne se v nich projevovat divošství. Pan Golding to ale napsal bravurně. Vlastně nám to nepřijde vůbec zvláštní. Je skvělé, že zachoval dětské jednání, i když se z mnohých stávají lovci (a to nejen zvířat). A je to asi to, co na této knize nejvíce obdivuji - ta ,,přirozenost", s kterou je dílo napsáno. Vím, že za příběhem je nutno hledat především jeho symboliku, ale mě oslovil i samotným dějem, který mi přijde docela i reálný, protože lidské vlastnosti se rychle dokážou měnit a přizpůsobovat prostředí, ač jsme dětmi nebo dospělými.
"Nazdával som sa, že na skupinu anglických chlapcov bude lepší pohľad ako na... totiž..." paralyzujúca veta, ktorá v sebe nesie práve tú vieru, ktorú vkladáme do oltáru menom ľudstva. Netuším čo vyzdvihnúť v tomto románe najprv: napísal som ti to poznámkovo: štatút moci a zvrchovanosti, rozdelenie spoločnosti lovcov a zberačov ako hodnota a protihodnota sily kontra rozumu, pozadie dobrodružného Verne románu s dohrou S. Kinga a podobne. A keďže na každú s týchto poznámok sa dá dlho diskutovať, pripojím len pár poznámok, ktoré mi vadili: zaradenie charakteru Bravča, ktorý má predstavovať ku koncu racio a rozum, na začiatku knihy však pôsobí len ako tmel na nenávisť medzi chlapcami + Ralph ho tak neberie tj. koncepcia postavy sa v autorovej mysli zrejme vyvinula v priebehu písania, niekedy nútená snaha o dobrodružnosť + opisy prírody.
Po přečtení této knihy mě napadlo jako shrnutí obsahu knihy "v jednoduchosti je krása". Příběh o ztroskotání několika dětí na pustém ostrově bez kontaktu s civilizací se nesnaží být nějakým pompézním dobrodružstvím, ale jednoduchým pokusem o přežití, který od začátku dává tušit, že asi neskončí příliš úspěšně. Hlavní postavy jsou vybrány tak, aby v interakcích kontrastovaly, čímž příběh graduje až do konečného extrému. I když je děj relativně předvídatelný, na zajímavosti mu to neubírá a je čím dál těžší se od knihy odlepit.
Ze začátku mě kniha hned nechytla, ale ve finále jsme moc rád, že jsem ji nezaklapl a dočetl do konce. Výborné dílko.
Kniha mi byla doporučena, ale i přes velkou snahu jsem to nebyla schopna dočíst a skončila někde před půlkou.
Ja som zase od deja čakala viac. Samozrejme idea je super vychytaná, avšak mne to prišlo miestami nadlho už..
Kniha akú som do teraz nečítal a predpkladám, že ani tak skoro čítať nebudem. Golding popísal sposob akým sa vytvárala ľudská spoločnosť. Nïe na základoch morálky a ľudskosti ale nenávisti a strachu. Popisuje tu enormné množstvo pocitov prechádza od šťastia, priateľstva cez beznádej, strach, hnev až ku odporu, hnusu, nenvisti, násiliu, smrti ... Jediná emocia. ktorá tu nie je zobrazená je láska (ostatne však nebolo na čom vystavať tento ľudský cit). Opustený ostrov sa stáva samostatnou entitou oddelenou od ostatného sveta, ktorý v mysliach detí, ktoré stratili svoju nevinnosť, detstvo a dušu, prestáva existovať. Prechod Goldinga od jednej situácie vcelku kľudnej a pokojnej ku situácií diametrálne odlišnej, ktorá sposobuje až zimomriavky na chrbte je zvládnutý majstrovsky a bravúrne. Prečítané, ohodnotené a zapísané. 90%.
Goldingova prvotina. Golding popisuje život dětí, které ztroskotaly na opuštěném ostrově. Pomalu, kousek po kousku, odkrývá psychologii postav mladých chlapců a „kouzlo" davové psychózy. Vše skvěle zasazeno do mrazivé atmosféry horkých dnů tropické oblasti. V tomto románu se vyskytuje několik témat, se kterými se v průběhu života setká každý - například vyčlenění slabšího jedince ze společnosti. Ještě, že na ostrově nebyla žádná děvčata.
Nepovažuji iniciaci v tomto příběhu za tu pravou. Ano, iniciace je ztráta nevinnosti, jak o tom mluví autor v závěru knihy. Avšak iniciace je nejen ztráta, ale také získání. Čeho? Osobně mám za to, že jde především o získání pokory. Takovou šanci mají chlapci, když je iniciací provedou starší muži.
Napadá mě, co s nimi bude dál? Jak to, co zažili, ve svém dalším životě zpracují?
Každý je nějak jedinečný a každý je nějak podivný. Čuňas se tak jeví od samého počátku. Také Jackovu touhu po moci můžeme vidět snadno. To až v průběhu četby poznáváme, že v Ralphově mozku není všechno ok. Po celou dobu mě napadalo, že možná neznali příběh svého krajana Robinsona. Mohli se jím inspirovat. Také Vernovým příběhem Dva roky prázdnin se mohli nechat vést. Ale to by nevzniklo dílo, které je vskutku základní, co do popisu vznikajícího zla.
Vlastně jsem se v příběhu nedočetla, kdy se odehrál. Možná ještě před Robinsonem?
Výborná myšlenka, výborná kniha. Líbí se vykreslení jednotlivých charakterů, nejvíc jsem se ztotožňovala s Ralphem.
Trošku zklamání, kniha mě neoslovila tolik, že bych o ní mohl vyprávět s nadšením za dva roky. Příběh zajímavý, bohužel více nudný. Hledat v tom psychologický podtext? Proč? Vždyť každé dítě se rádo přizpůsobí situaci, která nastane, každé dítě si rádo hraje na indiány. Přeměna morálního podtextu na čisté barbarství byla jasná od první stránky, pokládejte mě s klidem za ignoranta, ale zde to zůstává zbytečně přeceňovaným dílem. Avšak ne špatným.
Štítky knihy
prvotina zfilmováno trosečníci anglická literatura napětí psychologické romány dětský hrdina rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
2003 | Pán much |
2010 | Věž |
1996 | Dědicové |
2005 | Ztroskotání Christophera Martina |
1997 | Dvojí jazyk |
Moje oblíbená kniha, navíc jsem měla to štěstí, že jsem si ji vytáhla u maturity. Začátek mě nebavil, nicméně po přelouskání třiceti stran mě naprosto strhla. Úžasný román o tom, jaký člověk ve skutečnosti je a co je ve skutečnosti brzdí.