Pán much
William Golding
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541133/bmid_pan-much.jpg
4
2918
2918
rvotina britského nositele Nobelovy ceny Williama Goldinga z roku 1954 je dodnes živou alegorií tyranie, fanatismu a vrozeného sklonu lidské povahy ke zlu. Během nespecifikované světové války se zřítí evakuační letadlo na malý neobydlený ostrov. Zachrání se jen skupinka chlapců ve školním věku. Zpočátku se chlapci těší, jaká dobrodružství je čekají, vzájemně spolupracují, podporují se. Hra na Robinsony se však brzy změní v boj všech proti všem, v němž je hlavní předností síla, autorita a schopnost šířit strach. Kniha se obrací ke stále aktuální otázce: Je civilizace v našem chování opravdu tak silně zakořeněna, jak si namlouváme? Nebo jsme stále jen příslušníky smečky? Za určitých podmínek v kombinaci s naším psychickým ustrojením se můžeme dopouštět zvěrstev, na která bychom nikdy dříve nepomysleli.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2023
,
Tympanum
Originální název:
Lord of the Flies, 1954
Interpreti: Michal Zelenka
více info...
Přidat komentář
Geniální dílo. Golding si tu pohrál se vším, s čím se dalo - jazykově, obsahově i po psycholigické stránce. Parádně propracovaná záležitost.
Mám problém s dějem téhle knížky. Nevím proč, vždycky jsem měla pocit, že z něj jde vytřískat ještě více. Teď jsem si ale Pána much přečetla a navzdory obavám se mi skutečně líbil. Opět čtivá věc zvládnutá během školního dopoledne. Velmi mě nadchla psychologie postav, musím říct, že nejvíc mne za srdce chytl Čuňas.
Každopádně věc, kterou na celé knize obdivuji nejvíc je styl, s jakým je napsána - skutečně skvostný popis a práce s jazykem!
Četla jse to jako povinnou četbu a čekala jsem bůhvíco, ale knížka mě mile překvapila. Je fascinující, jak se lidé změní, jak se demokracie přeměňuje v tyranii...
Nádherný ostrov, který se ze záčátku jeví jako sen se pomalu mění v noční můru. Kniha od které se odtrhnete až po přečtení posledního listu. (aspoň u mě to tak bylo :) )
Dodnes jsem Goldingovi vděčný za to, že mi ukázal, jak se dostat z té deprese, co se jmenuje Robinson.
Kniha, která se přečte takzvaně jedním dechem. Dospělý "zachránce" musel přijít, neb pak už by to bylo jen o tom, kdo z chlapců, původně nevinných, je ten nejsilnější a nejlstivější.
V nakladatelství Naše Vojsko by měl někdo dostat přes prsty. Takhle hroznou obálku (k tak úžasný knize) jsem už dlouho neviděl. Hodila by se spíš na nějakou příručku pro myslivce...
První půlka knihy mi přišla dost nudná, autor se snaží o popis každé maličkosti na ostrově, ale to se mu vůbec nedaří. Za celou dobu, co jsem četl Pána much, jsem si vůbec nedokázal představit, jak vlastně ostrov, na kterém se příběh odehrává, vypadá, také jsem si za celých 240 stránek nedokázal vybudovat, kromě Čunase, k žádné postavě pouto, což se mi snad ještě nestalo. Jinak konec je fajn, je moc hezky napsán a je velmi napínavý, ale ten celou knihu nezachrání.
PS: http://cs.wikipedia.org/wiki/P%C3%A1n_much
Skvělá kniha, vlastně s až filozofickým podtextem, o tom, kde končí zásady civilizace a začíná barbarství.
Příběh začal velmi nevinně. A vypadalo to, že to bude fungovat. Postupně se začal hroutit systém, který se děti snažily nastolit. ....................
Od důstojně vychovávaných chlapců konzervativní společností, až po barbary neštítící se ani toho nejhoršího zločinu... O lidských pudech, které častokrát předčí rozum a smysl pro realitu. Neochvějně hrůzné dobrodružství, které není zdaleka tak úžasně nevinné ale naopak ohromujícím způsobem reálné. „Zabijem svini podřežem, ať krev stříká pod nožem.“
Na tom malém vzorku dětí na ostrově se děsivě odráží celá lidská společnost. Nezkrotná touha po absolutní moci, bezzubost a dlouhodobá neudržitelnost demokratických hodnot, pokud nejsou zabezpečovány zase silou. Moc nad jinými lidmi člověka dokáže naprosto změnit a ovládnout a dotyčný je často ochoten zapomenout na morální zásady vtisknuté výchovou a prostředím ve kterém vyrůstal, pokud se ocitne v naprosto odlišném světě...
Z téhle knihy jsem nadšená. Přečetla jsem ji takřka jedním dechem a určitě se k ní v budoucnu ráda vrátím. Mohu ji všem vřele doporučit.
Je to skvělá kniha a myslím, že není daleko od pravdy - člověk - a i dospělý - by toho, co Golding představuje, byl
snadno schopen. Lidé jsou divoši - vytvořili si ohrádky zákonů, nařízení, práv, povinností, morálky atd. - touto
ohradkou se chrání před vnějším světem, ale zároveň, a to možná hlavně, se jí chrání před sebou samými. Tato kniha působí skutečně jako mýtus, obrazné ztvárnění skutečnosti. Pána much lze interpretovat mnoha způsoby a vždy nám něco předá. Kniha je děsivá, mrazivá, ale bohužel pravdivá. Pán much je člověk sám? Je to ostrov - jenž je představen hlavou kance? Nebo je to Jack, Ralph? Nebo je to zlo samo, které číhá v člověku - jeho touha po moci?Pán much prostě znamená - pán ničeho, pán, který není pán a myslí si, že jím je.
Na konci už to nejsou stejní lidé, prošli iniciací a jak je psáno v závěru - ztratili nevinnost.
Skvělý román o tom jak je tenká linie mezi civilizací a barbarstvím, jak i slušně vychované děti z anglické školy mohou během chvíle zapomenout na veškeré morální zásady. Jedna z knih, která mě naprosto dostala.
Děkuji povinné četbě za to, že jsem si ji musela přečíst, rozhodně toho nelituju! Tuto knížku mám velice ráda, skrývá v sobě lidskou zlobu, demokracii a absolutismus a také brutalitu a když se tyto dvě varianty zvrhnou, dopadne to nečekaně. A navíc v dětském podání.
Kniha, která rozhodně stojí za to přečíst. Nejen, abyste zjistili, kdo je to vlastně Pán much, ale také kvůli tomu, abyste si uvědomili, že zlo číhá v každém z nás...S každou kapitolou se situace vyhrocuje čím dál víc a v poslední už máte pocit, že samým napětím prasknete.
Platí to pro společnost jako celek, ať už je národnost jakákoliv. Strašné je na tom, že tady se jedná o společnost dětí. Dětská nevinnost ovšem už asi začíná být čirá utopie.
Dva roky prázdnin hóódně jinak!!!
Nerozumím proč by měla být kniha obrazem zrůdnosti západní civilizace? Nemyslím,že podobné stereotypy chování jsou výsadou západu, východu, Britů, Laponců, Čechů, dětí anebo dospělých.
Zákony džungle jsou neúprosné a rozum i cit jsou potom spíše na obtíž.
Krásně to napsal Jack London v knize Tulák po hvězdách.
...Člověk jako jednotlivec neučinil za posledních deset tisíc let žádný morální pokrok. ...Pod tenkou slupkou mravnosti, kterou si vyleštil na svém povrchu, je to týž divoch jako před deseti tisíci let...
On ten Golding nezobrazuje ani tak zrůdnost dětí, jako zrůdnost celé západní civilizace. Vždyť to byly přece anglické, dobře vychované děti, které se na ostrově začaly zabíjet. A tragikomiku celé knize dodává i to, že ten ostrov je v podstatě baštou míru, poněvadž pokud mě paměť nešálí, ve světě zuří válka.
Štítky knihy
prvotina zfilmováno trosečníci anglická literatura napětí psychologické romány dětský hrdina rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2003 |  Pán much |
| 2010 |  Věž |
| 1996 | Dědicové |
| 2005 | Ztroskotání Christophera Martina |
| 1997 | Dvojí jazyk |
Kniha, která mě naprosto potěšila a průběhem stránek začínala děsit.
Na začátku je to příběh o nevinnosti dětí na ostrově a o skotačení, koupání a jezení ovoce. Kdyby to zůstalo jen v tomto bodě, dokud nepřijede záchrana, děj by se nestal tak vtahovačným a možná by začal nudit. Můžem pouze a jen děkovat autorovi a jeho fantazii, která je ovšem v mnoha ohledech přímo ,,děsivě" skutečná.
Proto mnoho lidí bude druhá polovina kniha horror a začnou se bát co přijde a také mají proč, protože skutečný hon na lidi začne ve chvíli, kdy už hlavy prasat na kůlech nebudou dostatečným znakem divošství.
Dokonalá kniha s dokonalým dějem a dokonalou atmosférou zatahující do jádra ostrovu mezi opuštěné děti bez rodičů a pomalované divochy bez soucitu.