Pán much
William Golding
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541133/bmid_pan-much.jpg
4
2937
2937
rvotina britského nositele Nobelovy ceny Williama Goldinga z roku 1954 je dodnes živou alegorií tyranie, fanatismu a vrozeného sklonu lidské povahy ke zlu. Během nespecifikované světové války se zřítí evakuační letadlo na malý neobydlený ostrov. Zachrání se jen skupinka chlapců ve školním věku. Zpočátku se chlapci těší, jaká dobrodružství je čekají, vzájemně spolupracují, podporují se. Hra na Robinsony se však brzy změní v boj všech proti všem, v němž je hlavní předností síla, autorita a schopnost šířit strach. Kniha se obrací ke stále aktuální otázce: Je civilizace v našem chování opravdu tak silně zakořeněna, jak si namlouváme? Nebo jsme stále jen příslušníky smečky? Za určitých podmínek v kombinaci s naším psychickým ustrojením se můžeme dopouštět zvěrstev, na která bychom nikdy dříve nepomysleli.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2023
,
Tympanum
Originální název:
Lord of the Flies, 1954
Interpreti: Michal Zelenka
více info...
Přidat komentář
Jsem z této knihy poněkud rozčarován. Boj o přežití na pustém ostrově je dobrý námět, ale zde to bylo vzato velice zhruba. V podstatě jsem si žádnou postavu neoblíbil. Jiz to zde padlo...co piloti? Trosky letadla? Kolik jim bylo a jak dlouho tam byli...Nejdůležitějším sdělením zde byl rozklad demokratického uskupení a přechod k primitivním, až zvířecím pudům. Zabij, nebo budeš zabit. Konec se dal čekat. Co mi šlo však neskutečně na nervy, byla lastura a oheň. Současné knihy jsou lépe propracované, ale i tak solidní standard.
Na opuštěném ostrově po pádu letadla zůstanou chlapci z Anglie. Nejdříve se dohodnou na tom, jak si rozdělí role na ostrově. Pak se ale Jack rozhodne uchvátit moc pro sebe. Ralph, původní náčelník, se tak ocitá v ohrožení. Zároveň chlapce obestírá strach z tajemné obludy na ostrově.
Po dlouhé době jsem si knihu opět přečetla. Je vlastně děsivá. Pojednává o tom, jak se i dětská mysl může změnit v touze po uznání a moci. A čeho je pak člověk, i ten nedospělý, schopen, když si nasadí masku a "jde s davem".
Dílo plné symboliky, která zdaleka překračuje příběh o chlapcích na opuštěném ostrově. William Golding na skupině kluků postrádajících moudrost a potřebné zkušenosti a znalosti, kteří přes původní snahy o vytvoření životaschopné společnosti na ostrově sklouznou do dětské mentality školáka, který zjistí, že nemusí do školy. Nadto si může hrát na indiány a vůbec dělat si co chce. Autor tím demonstruje, jak snadno může dojít k úpadku lidské bytosti zbavené vymožeností civilizace, především však karikuje dosavadní obraz dokonalého britského občana, vlastně občánka. Symbolika v tomto případě významně převyšuje konzistentnost hlavních postav i literární kvalitu díla, z mého pohledu. Postavy symbolizující moudrost a rozvahu oproti mocichtivosti a násilnictví se příliš nerozvíjely ani nemoudřely. Iritovala mě nekonzistentnost jednotlivých postav i neustálé verbální a ideové repetice. Pouze díky vyšší akčnosti byla druhá polovina knihy čtivější, ne však lepší, a závěr nepřesvědčivý. Člověk má, zdá se, knihu číst ve věku, kdy je mu určena. Potom to příliš nerozebírá a vezme si to své. V tomto případě chybí v DK štítky dobrodružný & pro děti a mládež.
Moje první setkání s tímto autorem. Tuto knihu jsem měla vyhlédnutou už asi 15 let a teprve nedávno jsem si ji koupila:-).
Hodně mi pomohl v pochopení autora a jeho pohnutek doslov Radoslava Nenadála. Pro mě velmi cenné informace. Přijde mi to podobné, jako když koukáte na obraz, ale nevšimnete si detailů, na které Vás ovšem může upozornit průvodce a vysvětlit, proč tam jsou.
Kniha se mi líbila, ale 5 * nedám. Ke konci to hodně gradovalo a nemohla jsem se odtrhnout. Ten střet chlapců - rozumu, humanismu, demokracie na straně jedné a pudu, brutality a absolutní moci na straně druhé - je šílený.
Pro mě bylo nejhorší to, že místo aby všichni svorně spolupracovali, když jsou odkázáni jen sami na sebe, tak jeden agresivní pomatenec rozklíží celou společnost kvůli svému egu a touze po bezmezném vládnutí, kterého dosahuje rozséváním strachu, vyhrožováním a neštítí se ani zabíjení.
Příběh - symbolika ve mně rezonují.
Univerzální příběh o budování nové společnosti v neznámém prostředí. Golding se sice rozhodl umístit chlapce na ostrov jako z Robinsona, ale stejně tak by příběh fungoval víceméně kdekoliv, včetně postapokalyptického světa. Máme tu souboj několika principů, ať jsou to rozum vs. násilí, řád vs. chaos, demokracie vs. diktatura apod., což jen podkresluje onu univerzálnost. Pán much nám dále dokonale ukazuje, co se může stát, když ve společnosti objeví někdo, kdo chce víc a dokáže si nakonec prosadit svou. Společnost se rázem sesype a mění se v cosi divokého, kde vládne pevná ruka a násilí.
Konečně jsem se dostal ke knize, která prý inspirovala moji (dříve) nejoblíbenější reality-show Survivor. Román jsem otevřel včera a zavřel dnes odpoledne, nikdy jsem se nenudil a nikdy jsem nepřemýšlel o tom, že bych knihu odložil. Autor píše velmi poutavě, líbí se mi, jak vygradoval děj, že vždycky šel ke středu problému a nikdy nezahltil čtenáře nepotřebnou omáčkou okolo. Nejvíce se mi líbí atmosféra a úplný závěr, to, jak promyslel symboliku a jak tento román souvisí s historickými událostmi té doby. Takže tato část je perfektní. Za co hvězdičku strhávám, je uvěřitelnost, nad kterou jsem přemýšlel celou dobu. Zkrátka nemůžu uvěřit, že by malé děti byly schopny jednat a mluvit tak, jak jednaly. Kdyby jim bylo jen o pár let víc, třeba čtrnáct-patnáct, pak bych problém neměl.
Krátký román s dětskými hrdiny, který nás všechny a především dospělé čtenáře nutí položit si otázku, zda by se děj knížky opravdu mohl stát i ve skutečnosti. Je možné, aby v krizové situaci zvítězily zvířecí pudy nad zdravým rozumem? Odvrhneme tak jednoduše návyky a chování získané v civilizovaném světě?
Pán much je psychologickým románem, u kterého je jasný autorův zájem, přesto mě jako mnoho jiných čtenářů zamrzely chybějící informace, nepropracovanost příběhu a zjevné nedostatky, kvůli kterým dostal příběh trhliny a snížila se tak jeho uvěřitelnost.
Knihu jsem objevila v knihovně 11ti leté slečny, které jsem dělala AuPair v USA. Mazec. Skvělá kniha, skvěle napsaná a strašně krutá v tom jak nám nastavuje zrdcadlo. Lidé jsou k sobě zlí a na tomhle malém ostrůvku, kde se snaží přežít skupinka dětí, se projeví většina lidských charakterů jak je známe. Výborná kniha i pro zamyšlení se sama nad sebou. Jak bych se chtěla chovat v krizové situaci já a jak na tom pracovat, abych taková opravdu byla.
Zvláštní kniha. Na jednu stranu zajímavý námět - společenství kluků vydané na milost a nemilost ostrova a svým vnitřním já, na druhé straně jako celek mi příběh moc nefungoval. Příliš dlouho se řešilo nijaké fungování a během pár stran se vyřeší odluka nového kmene, smrt, destrukce i záchrana...
Pozoruhodná studie - dílo, vyvolávající polemiku ....
Poklidná atmosféra ostrova - anebo boj o přežití ....
Co dělá civilizaci civilizací - a barbara barbarem ?
Jsou to životní podmínky ? Je to morální kredit člověka ?
Zvítězí racionalita Ralpha anebo predátorství Jacka ?
A stojí vůbec za to pozice " Pána much " ?
Na to v tomto díle naleznete odpovědi ....ale nevím, zda potěší ....
Děti prý nemohou být zlé! A tak byl pro autora problém s vydáváním této knihy. My naštěstí cenzuru nemáme, proto si můžeme toto nadčasové dílo vychutnat. Doporučuji!
Skvělá alegorie o tom, jak se snaží několik dětí, kteří se ocitnou na opuštěném ostrově, vytvořit fungující systém - jakousi demokratickou společnost založenou na určitých pravidlech, ale brzy se názory skupin dětí začnou zásadně lišit a začínáme být svědky počínajícího fanatismu, který se brzy změní až ve skutečné zlo, nenávist a krutost, které jsou v člověku bohužel zakořeněny už odedávna.
[SPOILER] Nejvíc mi neseděla Ralphova neutuchající víra v lidský rozum. Lidé žádný rozum nemají.
Příběh se mi nelíbil - 2/3 knihy o ničem, resp. o nekončícím "hrocení vztahů": spory o vůdcovství a poradní sněmy a lastura. Poslední třetina náhle vygraduje - odpudivým a zároveň těžko uvěřitelným způsobem. Hodně mi tam chybělo rozvinutí příběhu jako takového: co se stalo s letadlem, se kterým chlapci havarovali, proč ho nevyužili na stavbu přístřešků, jak dlouho vlastně na tom ostrově byli, kolik jich bylo, jak mohli přežít prakticky jen na ovoci (a tu a tam pečené maso), jak si co vyráběli... apod. (chyběl mi tam zkrátka takový ten "duch robinsonky"). Zarážela mě i téměř úplná absence stesku po rodičích. I to, že ač tam dětí hodně, ale vše se točí jen kolem několika hl. postav - ostatní jsou v naprosté anonymitě. Ani jedna z postav mi navíc nebyla sympatická ... Kdyby to bylo rozsáhlejší, nedočtu. Závěrem: odmítám přijmout ústřední myšlenku knihy, že by děti dokázaly být tak nechutně a rafinovaně kruté.
Tentokrát to vezmu hezky stručně - z téhle "povinné školní četby" mám dodnes lehké trauma z pustých ostrovů a toho, jak dokážou působit na charakter člověka.
Minulej týden to bylo deset let, co jsem maturovala a vylosovala si v češtině to, co jsem si přála nejvíc, tedy Goldinga a jeho Pána much. Re-reading byl stejně intenzivní jako první čtení, stále řadím Pána much mezi díla, která se mi nesmazatelně vryla do paměti.
'Je civilizace v našem chování opravdu tak silně zakořeněna, jak si namlouváme? Nebo jsme stále jen příslušníky smečky?'
Golding ukazuje zlo, manipulaci, fanatismus a syrovost lidství na dětech, a celej ten příběh slušných britských hochů z dobré školy je plnej symboliky a taky je výborně realistickej, mrazí z něj. Zanechává spoustu emocí a podnětů ke dlouhé diskuzi. Přečíst!
za mne perfektní obraz toho, v jak málo z nás a jak tenká je ta slupička "lidskosti" a jak rychle se může ukázat, že ti "správní". jsou mávnutím proutku ti násilní vrazi, mají-li k tomu příležitost a nebojí-li se trestu.
(SPOILER) První půlka nic moc a přiznám se, že jsem to chtěl vzdát. Zato ta druhá, to je jinej nářez. A Čuňasova smrt, to bylo opravdu skvěle napsané, děsivé, kruté a ne nereálné. Na prvotinu dost dobrý počin.
Do první poloviny docela nuda, pak se to začíná rozjíždět, i když mi přišlo, že v některých situacích se ty děti chovaly prostě.. až moc zle. A to nejen ke konci, ale i ze začátku. Pak se ale člověk zamyslí, zavzpomíná a zjistí, že to zase taková fikce není..
Štítky knihy
prvotina zfilmováno trosečníci anglická literatura napětí psychologické romány dětský hrdina rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2003 |  Pán much |
| 2010 |  Věž |
| 1996 | Dědicové |
| 2005 | Ztroskotání Christophera Martina |
| 1997 | Dvojí jazyk |
Už klasika, která se dostala i do povinné četby. Parta kluků ztroskotá na ostrově a snaží se přežít, než je někdo zachrání.
Stanoví si hyrearchii, pokusí si udělat přístřeší, udržovat oheň, něco ulovit.
A pak začne pozvolna prosakovat hlavní důvod věhlasu knihy.
Ony se totiž v chlapcech začnou projevovat ne moc pěkné věci a to hezky plíživě. Nečekejte démony nebo nadpřirozeno, jen pradávnou lidskou podstatu.
Je to fascinující čtení. Už jenom v tom, jak malý svár zažehne zkázu. Jak v malých dětech civilizované chování převálcuje zvířecí pud.
A ačkoliv můj vnitřní realista a cynik tuto knihu doporučuje ke čtení jako ukázku zkaženosti a zla adaptovatelnou na každou společnost a dobu.
Jedním dechem říkám, pojďme se poučit, pojďme udržovat oheň a ne válčit. A buďme víc Ralphy než Jacky.
P.S. Teď, při druhém čtení, mě znovu rozdrtily poslední dvě strany, ty jsou nejsilnější z celé knížky. Jak barbarské divošství narazí na uhlazenou civilizaci. To lusknutí prstu.