Paví hody
Jan Štifter
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/497742/bmid_pavi-hody-cBt-497742.jpg
4
436
436
Venkovská románová kronika. Velké dějiny hýbou nebývalou silou i malými městečky – Horní Jelení je toho důkazem. Podivná sešlost, při které se místní obyvatelé oddávají pavím hodům, oživuje dávné démony, rodinná tajemství a především touhy, bez nichž by svět utonul v nehybnosti. Jak žít a přežít, když kolem bouří historie? Dramatické osudy první poloviny 20. století vás zavedou do jelenské divočiny, do krásné vily po Němcích v Trutnově i do luxusního hotelu ve válkou zmítaném Trenčíně.... celý text
Přidat komentář
Tahle kniha mi dala celkem zabrat. Nemohla jsem se do ní vůbec začíst. Místy mě chytla, ale pak mi zas myšlenky utíkaly všemožně. Takže mi zcela jistě dost věcí a spojitostí uniklo. Autor rozhodně píše dobře, jen příběh mi asi nesedl. U jeho knih je potřeba se dost soustředit a občas se mi netrefí do nálady.
Od Jana Štiftera mě ještě čeká Světlo z Pauliny z edice tvář a pak si dám od něj (chvíli?) pohov. Za mě byl zatím nejlepší Café Groll.
Kniha měla rukopis, který mi úplně nevyhovoval. Vadilo mi přeskakování z jedné dějové či časové linky, nedovyprávění příběhů. Samotná zápletka byla docela zábavná a docela mě i pak zajímalo, jak to celé dopadne, ale mezi mé srdcovky kniha nepatří.
Toto bolo - jedným slovom - nádherné. Pohladenie po duši. Krásny príbeh, krásne vyprávanie, krásny, poetický jazyk. Autor sa stáva jedným z mojich najobľúbenejších českých autorov súčasnosti.
Neobvyklý styl psaní. Příběhy na sebe navazují, ale jejich konec se dozvíte až o něco později. Jsou to propletená vyprávění. Ze začátku se mi kniha nelíbila, ale postupně jsem se jí prokousala. Ke konci už byla poměrně napínavá.
Tentokrát mě recenze zklamaly, styl psaní mě neseděl a několikrát jsem chtěla knihu odložit. Pak jsem se nějak prokousala až do konce. Za sebe nemůžu doporučit.
Autor má úžasnou schopnost nechat příběhy nedovyprávěné bez toho hlavního vyvrcholení děje celého příběhu a potom o několik desítek stránek jen tak mimochodem prohodit, jak to vlastně celé dopadlo. Skrz to byla celá kniha napínavá. Někomu by to mohlo vadit, ta jemná neurčitost a nekonkrétnost, metaforický jazyk, který nedává úplně jasně vyniknout tomu, jak to všechno celé vlastně probíhalo, ale mě to moc bavilo. Ale vypravěčský budoucí čas mě trochu iritoval, něvěděla jsem často, jestli se to už stalo, nebo teprve má stát a jestli to tak zapadá do celého příběhu nebo pak bude věta typu: ale takhle se to nestalo.. Aspoň to ale bylo nevšední a zase něco jiného. Celkově nádhera, více takových knih.
Jan Štifter je stylistický Bůh a s metaforami si tyká. Při práci na Pavích hodech prý vycházel z historie vlastní rodiny. Když byl malý, vyprávěla mu jeho babička před spaním zvláštní příběhy. Jedním z nich byl i ten z východních Čech, z Horního Jelení, o Václavovi, který byl jejím tatínkem, a o jejich Jendovi, jehož oči vnímaly svět jako množství barevných květin a ptáků, na které Václav líčil, aby si je prohlédl a pak zas pustil na svobodu. A samozřejmě o zvláštní slavnosti, kterou Václav pravidelně pořádal, na které se vždy sešla celá obec a všichni společně povečeřeli pávy. Bylo tomu většinou tehdy, kdy jejich rodinu postihlo nějaké neštěstí a hody se proměnily ve smuteční slavnost. Paví hody jsou literární zážitek. Jsou poetické, tajuplné, stylisticky vybroušené a hlavně fantasticky odvyprávěné. A překrásně ilustrované pastely Sabiny Chalupové.
Knížka mě chytla za srdce. Přispělo k tomu, že jsem z Pardubicka a znám místa, kde se odehrává. Moje babička navíc z Jelení přímo pochází, takže její rodiče nebo prarodiče se s hrdiny knihy mohli klidně potkat na pavích hodech.
Kniha mě bavila svou lidskostí, což tady vyzdvihují i ostatní. Skvělý počin.
Knihy Jana Štiftera nejde nemilovat.
Laskavé, poetické, lidské. Uvěřitelné, autentické české prostředí, postavy ze života.
Doporučuji moc.
Knihy Jana Štiftra nejde nemilovat. Jsou to mé platonické lásky, krásné na pohled (obzvláště Paví hody) a tak laskavé pro mou duši.
Paví hody jsem dlouho odkládala. Trpký osud mých zakoupených knih. Přednost mají neustále půjčené a obzvláště rezervované knihy z knihovny. Škodím sama sobě.
Strašně moc bych si přála mít aspoň špetičku autorova nadání a použít ji na tomto místě. Napsat stylisticky vybroušený, dokonalý a laskavý komentář, hoden této knihy a autora.
Děkuji za tu krásu! Za mě je kniha literárním skvostem, pokladem české literatury a pan Štifter nejlepším současným autorem na české scéně v mužské kategorií.
Moc se těším na letošní novinku, zase si ji koupím a věřím, že bude opět zářit v mé duši i v mé knihovně.
DOPORUČUJI!
Musím ještě zmínit nádherné ilustrace Sabiny Chalupové. Díky nim je kniha nádherná i pro oči.
Pútavá románová kronika obyvateľov Horní Jelení, ktoré čítam veľmi rada. Rodinné príbehy, tajomstvá, kostlivci v skrini a túžba po živote, bez ktorej by sme tu neboli. Štýl autora ma nesmierne baví, Sběratele sněhu odporúčan takisto. Krásne obrazy a dokonale vyskladané vety, ktoré pohladia oči aj srdce čitateľa.
Krásná kniha, nádherný příběh s nejedním překvapením. Velmi citlivé vtažení do doby první republiky až do r. 1946 - poutavě a tak poeticky - bylo tak pěkné prožít s knihou její život. Potěšilo mne, že ač z tohoto období je vydáno tolik příběhů, tento je nový, výjimečný, nevšední, autor je moc šikovný!
Zajímavá kniha, ale taky mi trvalo než jsem si zvykla na styl jakým je kniha napsaná. Od autora jsem četla všechno a každá jeho kniha má své kouzlo.
Tato mě hodně zasáhla , bez příkras, i když poeticky, nám ukazuje dobu a život na vesnici v období první republiky a během druhé světové války a po ní. Když to člověk čte tak ho na mnoha místech mrazí. Nechtěla bych v té době žít.
Jen tak mimochodem pávy bych určitě jíst nechtěla v žádném slova smyslu.
Moc mi nesedl styl psaní, ale kniha je to zajímavá. Určitě to chce mít na čtení dost času a nepospíchat.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Sběratel sněhu |
| 2022 | Paví hody |
| 2016 | Café Groll |
| 2020 | Světlo z Pauliny |
| 2014 |  Kathy |
(SPOILER) Když je něco jiné a zvláštní neznamená to nutně, že je to špatné, stejně jako u teto knihy. Čeština a styl autora nemá konkurenci. I když často mluví v náznacích, příběh se před vašima očima odehrává ostře a barevně. Ta kniha v průběhu nabírala na rychlosti a osudovosti nevyhnutelného, až ji už v závěru nešlo odložit. Postupně krásu a romantiku Jelení vystřídalo prázdno v Trutnově a tma a beznaděj Trenčína. A konec? Snad, možná... Vždyť i autor sám jak přiznává vše jen domýšlí a nikdo neví. Z pár střípků těžko složit celou vázu.. Z Jana Štiftera se pro mě stává jeden z mých nejoblíbenějších autorů. 4,5*
(12/24)