Paví hody
Jan Štifter
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/497742/bmid_pavi-hody-cBt-497742.jpg
4
436
436
Venkovská románová kronika. Velké dějiny hýbou nebývalou silou i malými městečky – Horní Jelení je toho důkazem. Podivná sešlost, při které se místní obyvatelé oddávají pavím hodům, oživuje dávné démony, rodinná tajemství a především touhy, bez nichž by svět utonul v nehybnosti. Jak žít a přežít, když kolem bouří historie? Dramatické osudy první poloviny 20. století vás zavedou do jelenské divočiny, do krásné vily po Němcích v Trutnově i do luxusního hotelu ve válkou zmítaném Trenčíně.... celý text
Přidat komentář
Venkovská kronika z první poloviny 20. století. Kniha je psána originálním jazykem, který mi úplně nesedl.
Knížka se mi hodně líbila, příběh byl zajímavý a reálný, postavy a dobové reálie a ukotvení v čase a místě velmi dobře zachycené. Některých účastníků mi bylo upřímně líto (třeba Jaruna si určitě mohla prožít i něco hezčího) a pak ta situace kdy kluci naivně odešli na Slovensko pomáhat odboji a partyzánům byla pro rodiče asi opravdu extrémně náročná na přijetí, ale tohle určitě bylo v té době asi běžnou součástí života.
No jen na Paví hody bych fakt jako pozvaný asi fakt jít nechtěl. Co mě naopak velmi zaujalo bylo na začátku (a pak vlastně i v celé knize) to "barevné vnímání a typologie".
Zajímavá kniha ke které jsem se dostal díky manželce a jsem rád, že jsem si ji přečetl, spousta podaných informací byla obohacující a rozšiřující povědomí o životě lidí nejen v pohraničí před/v průběhu/po 2SV.
Krásně napsané. Skvělá čeština, pohlazení. Nicméně jsem si musela dávat hodně pozor na vazby. Nic není zcela napsané a spoustu věcí si čtenář musí domyslet. Ale má to svoje kouzlo. A to se cení.
S tvorbou Jana Štiftera už mám nějakou zkušenost - a to dobrou, takže když jsem zjistila, že panu autorovi vyšla nová kniha, věděla jsem, že si ji budu chtít přečíst.
Paví hody začínají docela nenápadně - nějakou dobu bylo těžké říct, jakým směrem se bude děj stáčet. A možná právě proto jsem měla zpočátku potíž se do knihy více ponořit, začíst se - a možná proto moje hvězdičkové hodnocení skončilo na průměru. V druhé polovině knihy jsem se ale pořádně začetla a začala si knihu více užívat.
Autor umí skvěle zachytit atmosféru a popsat postavy, jejich svět. Dějová linka se může zdát zdánlivě jednoduchá, ale čtenář přesto musí číst pomalu a obezřetně, protože řada detailů se skrývá mezi řádky. Ve výsledku se tak ze zdánlivě jednoduchého příběhu stává příběh docela velký. Malá obec, nenápadné obyčejné postavy, ale přesto velké dějiny, které se dotýkají všech.
Jazykově je to skvostné dílo, které lahodí oku i duši. Pokud máte rádi poeticky laděnou a květnatě psanou literaturu, která je trochu náročnější, tady byste si mohli přijít na své.
Pokud se vám tvorba Jana Štiftera líbí, mohu doporučit - a uvidíte sami, jak vám to bude sedět.
No tak tohle na mě bylo hodně pomalé čtení. Autorův osobitý styl psaní byl pro mě hodně náročný, některé stránky jsem musela číst několikrát abych se zorientovala, kde vůbec jsem a aby mi všechno dávalo smysl. A střídání dějových linek mi to moc neulehčilo. Chce to opravdu pozorné čtení.
Autor vychází ze skutečných událostí lidí z jedné vesničky ve válečném období. Většina zmiňovaných postav mi nesedla, takže možná i proto se mi to tak těžko četlo. Co si ale budu určitě pamatovat bude postava Jaruny, tak moc jsem jí přála lepší život...navíc zmínka o narození děťátka, to jsem měla slzy na krajíčku..noo hodně děsivý.
Nicméně krásná obálka a krásné ilustrace uvnitř, ale bohužel tohle nebyl můj šálek kávy.
Tohle jsem si tak užila! Tohle byla neskutečná čeština, která hladila. Úžasná stylistika, skladba vět a vybraná slova. To bylo tak krásné, až jsem byla dojatá slovy, nikoli samotným příběhem. Akorát ten konec na mě byl trochu zmatený, trochu neuzavřený a musela jsem si poslední dvě kapitoly přečíst asi třikrát. Vůbec jsem nepochopila kdo se vzal v lese, čí to byly děti a jaktože. Takže tohle mi trochu zkazilo dojem, ale jinak výborné.
Tonda a Václav - kamarádi z Jelení. Poetický malíř a natěrač a silák, který umí nejen vzít za každou práci, ale má i fištróna. Od krátkého soužití těchto dvou se odvíjí příběh vesnice po první válce přes tu druhou. V přední roli zůstává rodina Václava, který pro své sousedy jednou za rok pořádá bizarní paví hody, ale těch lidských příběhů přes dvě generace je tam mnohem víc. Co však tuto knížku povyšuje nad jiné na podobné téma je to, že je napsána nádherným českým jazykem!! A děj knížky doplňují krásné ilustrace Sabiny Chalupové.
Jejej, tohle ne. Nějak jsem se v tom v polovině ztratila a až do konce nenašla. Všemi silami dočteno. Těším se na lepší knihu.
"Sběratel sněhu" mě nadchl, také "Světlo z Pauliny", "Cafe Groll" i "Kathy", ale tahle, ač jsem ji měla dlouho rezervovanou v knihovně a ač jsem se na ni moc těšila a ač je jazyk opět krásně poetický, mě bohužel za srdce zas tak nechytila, spousta postav, z nichž ani jednu jsem si neoblíbila. Spíš jsem z knihy měla takový zvláštní pocit a jak tu už někdo psal, od Jana Štiftera jsem zvyklá na lepší...
Jan Štifter oplývá nesporným vypravěčským talentem, což v Pavích hodech dokládá hned několik postav obdařených osobitým charakterem i dalšími zajímavými atributy, stejně jako barvitě vylíčené prostředí východočeského maloměsta. Udělal by lépe, kdyby se spokojil jen se zachycením osudů jedné rodiny, poznamenaných dramatickými událostmi první poloviny dvacátého století, místo aby uprostřed vyprávění nečekaně přehodil výhybku směrem ke Slovenskému národnímu povstání? Jeho nová kniha v níž výjimečně upouští od svého oblíbeného konfrontování historie s dneškem by potom sice nevzbuzovala takové rozpaky, pokud jde o samotnou zápletku, avšak rázem by se stala jen další z řady románových kronik, jakých se dnes v tuzemské beletrii objevuje několik do roka.
Asi byla chyba jít do historické knihy po historické knize. To je trochu těžkost české literatury, že je toho přehršel. Nevím, zda byl problém v předchozím klenotu nebo stylu, ale Paví hody mě nechaly bohužel chladným.
Kniha se mi moc líbila, vyloženě to je můj šálek kávy. Porci páva bych si tedy na pavích hodech určitě nedala :) ale jinak bylo vyprávění o vesničanech žijících v období první republiky moc fajn. Zaujala mě ta barevná typologie, kterou provozoval malíř, pak vlastně i Jeník, který čaroval s květinami. Celé to vyprávění na mě působilo tak poeticky, laskavě, mile, řekla bych, že místy až tajemně. Některé věci byly jen naznačené, ponechané na fantazii čtenáře a to někomu nevyhovuje, mě to třeba takhle baví. Těším se, až si od autora přečtu další knížku.
Povedená dvougenerační románová kronika, se střídáním časových rovin období těsně po první světové válce a kolem druhé světové. Nejvíc se mi líbila první část se dvěma nerozlučnými hrdiny, každý z nich z jiného těsta, lamželezo a proutník, barvitě je zpracována také postava nešťastné Jaruny. Příběh s několika tajemstvími, jedna věc jsou svědectví a fámy, další věc pak skutečný život...
Jak tady už někdo napsal, jsou zde patrné paralely s postavami z děl dalšího Jihočecha Jiřího Hájíčka, ale proč ne? Osudy i příběhy se občas prolínají, nelze být originální donekonečna, někdo říká, že všechno už bylo napsáno, čteme jen nové variace starých příběhů...
Ala tato kniha je dokladem, že autor zvládá i rozsáhlejší formu. Oceňuji také jeho stylovou suverenitu a práci se slovem, například při popisu vytváření barev (Tonda). Nebyl jsem už tolik nadšený z ilustrací, ale to co nesedlo mně, může se zase líbit spoustě dalších.
Asi jsem se v knížce úplně nenašel, i když mě vlastně docela bavila. Pro mě takový průměr, i když romány z naší historie mám hodně rád.
Toto byla pro mě opravdová lahůdka, na těchto pavích hodech jsem si skutečně pochutnala! Psáno krásným jazykem, kdy si autor skvostně hraje se slovy, to se mi moc líbilo. Moje první setkání s autorem i s edicí Tvář od Vyšehradu - a rozhodně nebylo poslední!
Autor nám servíruje dějiny i tajemství obyvatel městečka Horní Jelení, to vše v jemných náznacích, kdy se čtenář dovtípí a ještě si při čtení všechna slova vychutnává.
Tato románová kronika nám představuje období let 1918 - 1946 na různých místech, a i když sledujeme převážně rodinu mladého Jendy, rozplétáme zároveň i tajemství ostatních - ať už se jedná o širší rodinu, přátele nebo sousedy.
Střídání a prolínání časových rovin dodává příběhu na dynamice, a my se tak postupně dozvídáme, kdo a proč tehdy udělal, co udělal.
Krásné, silné a dojemné, moc doporučuji!
A co že jsou to ty paví hody? Přečtěte si sami, možná vám také spadne brada jako mně!
Hodnocení začnu zcela jistě pozitivem - kniha má nádhernou obálku :))
Děj příběhu zhruba do půlky knihy nezáživný, ke čtení jsem se musela chvílemi nutit.
Avšak závěr to vše napravil - vše začalo dávat smysl a Paví hody se mi ve finále líbily.
Pro mně silný zážitek, hlavně druhá polovina knihy, jako rodačka z Horního Jelení jsem díky knížce nahlédla do historie našeho městečka.
Knížku bych hodnotila lehce nadprůměrnou, je krásně napsaná, ale kniha nemá v sobě to, co vás nutí číst dál. Jsem ráda, že jsem si ji přečetla, ale znovu už ne.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Sběratel sněhu |
| 2022 | Paví hody |
| 2016 | Café Groll |
| 2020 | Světlo z Pauliny |
| 2014 |  Kathy |
Tak tohle jo! 10/10
Počáteční motání se kolem barev mě zase až tak neuchvátilo, byť je to myšlenka zajímavá, ale nakonec se děj krásně rozvinul a zcela mě pohltil.
Pořád nemůžu rozklíčovat proč by kniha měla být "češtinsky" náročná. Ano, spousta věcí jsem si musela sama pospojovat nebo se k nim vrátit, protože mi najednou něco nesedělo nebo jsem si řekla "cože, to jako fakt?", ale to přece tříbí mysl čtenáře.
Určitě si přečtu i další autorovi knihy.