Paví hody
Jan Štifter
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/497742/bmid_pavi-hody-cBt-497742.jpg
4
436
436
Venkovská románová kronika. Velké dějiny hýbou nebývalou silou i malými městečky – Horní Jelení je toho důkazem. Podivná sešlost, při které se místní obyvatelé oddávají pavím hodům, oživuje dávné démony, rodinná tajemství a především touhy, bez nichž by svět utonul v nehybnosti. Jak žít a přežít, když kolem bouří historie? Dramatické osudy první poloviny 20. století vás zavedou do jelenské divočiny, do krásné vily po Němcích v Trutnově i do luxusního hotelu ve válkou zmítaném Trenčíně.... celý text
Přidat komentář
Vesnické kroniky v současné literatuře ke mně prostě nepromlouvají, ať už se jedná o tvorbu J. Hájíčka nebo Paví hody Jana Štiftera.
Typologie postav typu nadržená fortelná Jaruna (případně Hájíčkova Maruna, Bohuna...), silný medvědobijec Václav, vesnický donchuán Tonda a tak dále a tak dále je nešťastně jednostranná.
Vyprávění střídá - dle mého pocitu dosti násilně - budoucí, přítomný a občas minulý čas.
Celkově jde o zajímavý příběh, nápad, ale zpracován je způsobem, který mi nesedí.
Nějak se mi více líbí starší vesnické romány a kroniky.
Jak já se na Paví hody těšila. Začnu číst...a nic. Žádné nadšení jsem necítila. Divný začátek. Ale moje dcera dala 5*. Tak znova. Zase nic. Pak jsem se tím začátkem prokousala. A najednou jsem byla na konci knihy. Už? Teď je mně líto, že jsem si jí víc nešetřila.
Poetická, krásná, zajímavá. Přesně taková, jakou jsem od Jana Štiftera čekala. A budu muset číst znovu. Určitě mně dost věcí uniklo. A taky jsem pěkně pozdě zjistila, jak to s těmi pavími hody vlastně je.
Třešničkou jsou ilustrace Sabiny Chalupové. Škoda, že jich není víc.
Autorův styl mi zřejmě moc nevyhovuje.Trošku jsem se trápil se čtením , hlavně v poslední části knihy.
Moje druhá kniha autora a opět skvělá,,časové roviny mám v knihách ráda,,je to krásně napsané,,ten jazyk a slova moc pěkné i samotný příběh,,určitě vyzkouším i další knihy autora,,má ruzná zajímavá témata.
No, na mě je to až příliš poetické na úkor příběhu... Ale to je asi můj problém.
Četlo se mi lehce, děj se zajímavě prolínal a pěkně plynul. Ještě si od tohoto autora určitě něco přečtu. Ve vztahu k ostatním komentářům- postavy jsem zvládla sledovat relativně bez problémů, na děj jsem se nemusela soustředit více než obvykle, bylo to napsané moc pěkně a "odsýpalo to,"ale to jen můj čistě subjektivní názor.
Super, krásný a smutný. Autor v románové kronice líčí rodinný příběh, který mu vyprávěla jeho babička z matčiny strany z Horní Jelení. Příběh se odehrává mezi roky 1918 - 1946 většinou v Horní Jelení, ale i v Pardubicích, Trutnově nebo Trenčíně. Krásné ilustrace Sabiny Chalupové. Kniha je věnována babičce, která obecního kozla naučila kouřit;);)
Zvu Vás na Paví hody, protože Pávy jedí jenom králové
Doporučuji!!!
Krásně napsaná kniha, která je obsáhlejší než předchozí díla od úžasného autora Jana Štiftera. Popis života vesnických obyvatel s jejich obavami, jak žít svůj život podle svých přání, kdy tomu brání situace doby války, ale i lásky hlavních hrdinů příběhů, to vše je podáno s nádherným poetickým způsobem.
Dočkala jsem se. Dočkala jsem se velkého románu od Štiftera. A moje očekávání byla xkrát naplněna. Snad i přeplněna.
Nádherná kniha. Doopravdy nádherná literatura. Ten děj. Osobnost Jendy. Vlastně každá postava, o které autor podrobněji píše, je krásná, protože se jí věnuje s neuvěřitelnou pečlivostí a intimitou. Postavy na sebe působí i po desítky let, předurčují si osudy a ovlivňují další návaznost děje. A pak metafory. Kytky a barvy dávají vlastnosti lidem a událostem. Vesnice je tu vykreslená ve vší lidskosti a prostotě, válka na konci knihy v brutalitě, ale s pokorou. Miluju, jak Štifter dokáže uchopit reálie doby tak autenticky. Nejen vesnice, ale i Pardubic nebo vzdáleného Trenčína.
Když jsem pochopila podstatu pavích hodů, velmi jsem se pobavila. Když jsem dočetla, fakt jsem si poplakala.
Na konec roku jsem si dala přísahám tu nejlepší knihu a myslím, že z ní budu žít ještě i příští rok. A p. Štifterovi pěkně děkuju. Až ho zas potkám příště na ulici, už na něj nebudu tak bezostyšně zírat.
Nádherná kniha, ke které se ještě určitě vrátím. Mám pocit, že mi některé detaily unikly. Nicméně čtení bylo jako pochoutka, moc jsem si to užila.
A stejně pořád nějak nevím... zbožňuju autorův vytříbený styl, mazlení se se slovy a vypravěčský talent. A právě proto mě Paví hody především zpočátku iritovaly svou prostostí. Absolutně ploché bezvýznamné dialogy Tondy s Václavem o ženských mi připadaly dehonestující, hloupé a naprosto znevažující pověst Štifterova jména. Nabyla jsem přesvědčení, že knihu ohodnotím nanejvýš třemi hvězdami... naštěstí se našlo několik těch jeho krásných umných pasáží, které trochu uchlácholily zklamanou duši. De facto až na konci jsem došla k poznání, že četba nebyla zbytečnou ztrátou času, neboť příběh nakonec skýtal zajímavé odbočky a především kvituji nespornou originalitu. Málokterý autor českého rybníčku dokáže a chce ukázat jinakost a odváží se zajít do složitějších zápletek napříč časovými přesmyčkami. A ano, nakonec to celé vlastně je velmi zdařilé, dobré, jiné... a přesto rozmrzele vzpomínám na srdci lahodící jinotajná souvětí ze Světel z Pauliny, či na mnohem zdařilejší napětí ze Sběratele sněhu.
Tak toto dílo mi moc nesedlo. Nějak jsme se nedokázala naladit do příběhu, také mi (nevím proč) vadilo vypravování v přítomném čase. I přesto je to ovšem zase trochu jiný pohled na (mezi)válečné období na venkově, i když jsem se občas ztrácela v postavách, které se v příběhu vyskytovaly.
Mám ráda románové kroniky z českého prostředí a především z toho venkovského. Paví hody toto splňují. Vlastně toho splňují mnoho - čtivost, osudy generací, války, boj o přežití i snaha mít se dobře... Autor si dal i práci s faktografií, třeba dvakrát zmíněný fotograf Popelka z Vysokého Mýta je skutečná postava, dědeček mé kamarádky... Ale přesto nehodnotím plným počtem, spíš tak 3,5. Vadila mi ta přemíra popisů krajiny, lesa, barev, erotiky... Přišlo mi to nadbytečné a rušivé. A také se mi pletly postavy, musela jsem se stále vracet a kontrolovat, kdo je Váckav, kdo je Tonda... Ale na další knihy autora jsem zvědavá.
Velmi zajímavě napsaná kniha, která pojednává příběh jedné rodiny a s tím související osudy. Občas jsem se trochu ztrácela, ale celkově hodnotím na 80%.
Tak tohle mi bohužel nesedlo. První mé setkání s autorem. Píše hezky, hezká košatá a nevšední souvětí, což o to. Taková kronika ze zapadlé vesnice a osudy jejich obyvatel v první polovině 20. století. Ale já jsem se musela tak nutit do čtení... Obálka líbivá, rezonující ilustrace uvnitř. Ale nějak mi ta kniha nic moc nedala a zůstal jen pocit, že to není čtivo pro mě... Možná zkusím další jeho kousek, až budu zase ještě trochu starší.
Já se bohužel nemohu přidat ke zdejším vysokým hodnocením, ale asi je to tím, že jsem knihu nepochopila. Příběh je náročný a já se začetla až ve druhé polovině a i tak mně to moc nezaujalo. Tím ale nechci říct, že kniha není dobrá, jen je asi opravdu potřeba číst pozorněji
Jedním slovem: ZÁŽITEK. Románová kronika o těch nejobyčejnějších lidech, kteří chtějí přežít a urvat si svůj kousek štěstí.
"...nachází pocit, že se historie přelévá přes lidi, kteří se zpravidla jen snaží přežít, překonat zlé časy, udělají maximum pro to, aby do vagónu nakonec kufry nervali oni, ale jejich soused, protože život se proměnil v hru o přežití. A na konci toho všeho úplně cizí lidé v úplně cizím domě prohledávají zásuvky, aby sami sebe přesvědčili, že je to tak správně, nebo že aspoň oni v tom souboji měli trochu víc štěstí."
První přečtená autorova kniha. Jedná se o venkovskou románovou kroniku z první poloviny 20. století. V románu se prolínají různé časové roviny včetně 2. světové války. Kniha se mi líbila jak samotným příběhem, tak také autorovým zpracováním. Kniha byla čtivá, osudy hrdinů zajímavé, od knihy se mi těžko odcházelo. Osudy hrdinů nás zavedou do jelenské divočiny, do krásné vily po Němcích v Trutnově a rovněž do hotelu ve válkou zmítaném Trenčíně na Slovensku.
Souhlasím s chválou JANY PONCAROVÉ, která se nachází na zadní straně přebalu: „Paví hody jsou literární zážitek. Mají v sobě tu správnou kombinaci napětí, tajuplnosti, vybroušené stylistiky a vypravěčského umění.“
Autor píše skvěle, vychází ze skutečných událostí. Ke knize nemám žádné výhrady. Líbilo se mi, že autor používá také dialogy ve slovenštině. Tyto dialogy okořenily příběh. Autor mě určitě nalákal na to, abych si přečetl jeho další knihy. Jedna z prvních knih, kterou si přečtu, bude SBĚRATEL SNĚHU.
O pavích hodech jsem slyšel úplně poprvé. V románu se dočtete, jakým způsobem se paví hody pořádaly, kdo je navštěvoval apod. Pávy jsem ještě k obědu nebo k večeři neokusil. :)
Kniha má pěkný přebal a celkově je pěkně graficky zpracována. Ilustrátorkou knihy je SABINA CHALUPOVÁ, která při ilustrování knihy zvolila malbu olejovým pastelem. Kniha obsahuje látkovou záložku zelené barvy. Chválím korekturu!
Citáty:
Kde jsou hranice svobody, když člověk může všechno; je hranicí jen slušnost, vychování, svědomí, pánbůh, nebo je to všechno dohromady, v jednom psaní, jen jinými jazyky?
Slova lze různě ohýbat, slova jednodušeji navlékají na lež různá cingrlátka a sklíčka, ve kterých se zrcadlí pravda, barevné tóny proudí daleko příměji. Barvy nelžou. A navíc jim téměř nikdo nerozumí.. Barva je víc než jenom vjem, který se usadí na sítnici oka, v barvě je uchovaná jednotná řeč z časů před zmatením jazyků, z těch posledních dní, než lidé zjistili, že nedokážou dostavět ohromnou budovu sahající do nebe, Budrž Bábil.
… uvědomil jsem si, že snad každý člověk má nějakou barvu, že je v něm někde hluboce ukrytá, a někdy tak daleko, že trvá celé dny a někdy možná roky, než se vyjeví, ale že stojí za to barvy hledat a objevovat. Že svět jsou jen odstíny barev.
Jsou znalci svého oboru, ale zůstávají na povrchu. Nedokážou rozevřít růži a vlézt do ní celí. Nedokážou v ní bezcílně bloumat, už vůbec nemají rádi řeči, které vznikají proto, aby rozkrývaly podstatu věcí.
Strach je jako rakovina – přileze a nepozdraví, když ho zpozoruješ, je to konečná.
Člověk nemusí rozumět všemu, stačí nestrkat nos do věcí, kterým jiní rozumí lépe.
Věci má člověk beztak jenom půjčené, do hrobu si je neodnáší.
Některá slova povznášejí, i když jim nemusíš rozumět.
To nemělo chybu. Autor děj předkládá velmi čtivě, ale je nutné i myslet. Používá úžasně bohatou češtinu. Zdánlivě jde o obyčejný příběh jedné vesnice ve válečném období. Jen není komu držet palce a to dělá knihu ještě těžší než dané téma. Plus krásné ilustrace.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Sběratel sněhu |
| 2022 | Paví hody |
| 2016 | Café Groll |
| 2020 | Světlo z Pauliny |
| 2014 |  Kathy |
Váhám, jak knihu vlastě ohodnotit. Až v poslední třetině jsem začala více chápat postavy a jejich propletence a časové skoky. Nebyl to žádný příběh plný zvratů, někdy jsem měla pocit, že to úplně stojí na místě a nechápala jsem smysl příběhu. Ke konci jsem si to dokázala zpětně poskládat, ale zřejmě je potřeba u této knihy hledat nějakou hloubku a to jsem nenašla. Nebo mi jen nesedl styl psaní. Oceňuji ilustrace, ty jsou velice zdařilé.