Petrolejové lampy
Jaroslav Havlíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/477886/bmid_petrolejove-lampy-T3b-477886.png
4
1351
1351
Psychologický román Jaroslava Havlíčka Petrolejové lampy vyšel v roce 1935 pod názvem Vyprahlé touhy a měl se stát součástí rozsáhlejšího cyklu zachycujícího osud hlavní hrdinky Štěpky Kiliánové, dcery bohatého stavitele a selky, žijící v Havlíčkově rodném městě Jilemnici. Děj románu popisuje velký úsek jejího života od dětství až do dospělosti, kdy se jako stárnoucí žena vymykající se maloměstským poměrům na přelomu 19. a 20. století vdá za svého bratrance Pavla Malinu, důstojníka rakousko-uherské armády. Ten si ale z fronty přivezl nejen dluhy, ale i syfilidu a je jí postupně paralyzován, takže máme možnost sledovat přerod Štěpky paničky v těžce pracující a obětující se ženu.... celý text
Přidat komentář
Skvost psychologické literatury, krásné čtení. Ač Havlíček líčí děj s chladnou hlavou a žádné z postav nedává do vínku jen obdivuhodné vlastnosti, nepůsobí Štepka jako nesnesitelná a nehezká osoba, ale jako přímá žena, která se nesnaží skrývat své pravé nitro. Ač vrstvy její osobnosti nejsou příliš složité, nacházíme v nich opravdový ryzí cit, něhu a nesplněnou touhu po děťátku. Přerod městské dívky z bohatých poměrů v silnou ženu vedoucí celé Vejrychovsko a nesoucí těžké břímě v podobě vypočítavého manžela zachytil Havlíček neopakovatelným způsobem a právem se jeho dílo řadí k jednomu z nejlepších českých psychologických románů.
Doporučuji ke čtení také nepřekonatelného Neviditelného a návštěvu Havlíčkovy rodné Jilemnice.
Příběh má příjemný spád, je nekonvenčně podáván a působí zvláštním dojmem, který vzbouzí soucit i opovržení s tou či onou postavou.
Kniha mě skutečně zaujala, jak svým vypravováním, tak svou výstředností. Ovšem to, co si u mě získalo pozornost, následně i zkazilo dojem. Z knihy je cítit jako balvan nepříjemná negativita, která se zrcadlí ve všech postavách. Chápu, že je na tomto postaven příběh, ovšem celá kniha se tím pro mě stala jakousi mrzutou ukázkou stinných lidských stránek, která při čtení sedí člověku za krkem, a ač nutí člověka číst dál, zároveň jej studí u srdce.
Někdo si v knize určitě dokáže libovat, já jsem si mnoho pasáží také užil, jen celkový dojem už tak kladný není.
Knížka mne bohužel neoslovila. Chvílemi bych řekla, že byl děj zdlouhavý a nudný.
Dlouho jsem se odhodlávala ke čtení. Asi proto, že z filmu jsem jako puberťačka zahlédla scénu, kdy se Malina (Petr Čepek) potácí s debilním výrazem a šílenými úsměšky po korzu zavěšen do Štěpky (I. Janžurová), která se snaží předstírat, že je všechno normální. Ke knížce jsem se vrátila až před časem a musím říct, že mě uchvátila. Osud nehezké a poněkud protivné Štěpky mě pohltil. Její nezdolnost a tvrdohlavost je na svou dobu neobvyklá, ale jí pomáhá přežít v situaci, která by jemnou bledolící květinku porazila.
Za mě docela zklamání. Dvě hvězdičky pouze za originalitu příběhu a vykreslení postav. Bohužel o takových postavách se mi nechce číst tolik, kolik toho autor o nich napsal (že to vydalo na román). Zdlouhavé, místy nudné a k tomu by jednotlivé postavy čtenář (nebo alespoň já) velmi rád profackoval.
Ani ne nudné, spíše zdlouhavé, na to, že vykresloval pouze osud jedné ženy, která mi od začátku lezla na nervy, jak už píší ostatní. Na psychologickou prózu jsem čekala něco ne tak plytkého. Přesto se kniha četla dobře, hlavně díky poutavému stylu jazyka.
Krásně depresivní knížka, člověku by se chtělo až křičet...
Film tentokrát knihu mírně předčil - především skvělými hereckými výkony, hudbou a kamerou.
Mám hrozně ráda psychologickou prózu. Petrolejové lampy patří k tomu nejlepšímu z české literatury.
Štěpka mi upřímně dost lezla na nervy, ale líbilo se mi její odhodlání. Trochu mi vadilo, že ji autor neustále vykresloval jako hloupou a ošklivou, což nebyla tak úplně pravda. V dnešní době by to byla úplně normální holka.
Dobře napsaný psychologický román zabývající se vývojem mysli a názorů v průběhu života. Přestože je Štěpka několikrát hluboce zklamána, zůstává neoblomná a neklesá na duchu. A i přes její těžký život na ní nakonec čeká dobrý konec.
Film jsem neviděla (brzy určitě uvidím), takže pro mne bylo vše nové a byla jsem napjatá, kam se celý příběh bude odvíjet. Narozdíl od některých čtenářů mě bavila i první část, byla sice popisnější než další dvě, ale užitý jazyk byl tak krásný, že mi to rozhodně nevadilo a užívala jsem si to klasické čtení pro požitek, nikoliv pro příběh. Ačkoliv se autor snažil, nedokázala jsem na Štěpce vidět nic špatného a celou dobu jsem jí fandila. Krásný, i když drsný příběh z krásného, ale drsného prostředí.
Kniha čtena v rámci čtenářské dílny češtinářských hodin:
První kniha byla rozbita postupným čtením po skupinách kapitol a jejich zpětným rozebíráním.
Ale na druhou a třetí jsem se utrhla a četla bez ohledu na formu projektu.
Je to zvláštní příběh, úplně jiný, než co normálně čtu. Ráda vzpomínám na chvíle strávené spolu se Štepkou na Vejrychovsku.
I já viděla nejprve film, takže hodnotit knihu mi skoro až nepřísluší, protože jsem při čtení neustále žila víceméně ve filmu. Ale i tak nějaké dojmy z knihy mám - neveselé, ale přitom velice obdivné, jak pan Havlíček dokáže popsat tu "života bídu" nejenom v bíločerné, ale občas i v barevné
Úplně super knížka, sice byla velmi dlouhá, ale bavila mě. Jsem ráda, že jsem si ji přečetla. :)
Petrolejové lampy si nekladou za cíl přednést nějakou všeobjímající myšlenku nebo snad poukázat na určitou událost nebo dění. Jejich cílem je představit život v maloměstě Jilemnici na přelomu předchozího století. Autor nám měšťanský život v krkonošském podhůří představuje s pomocí vylíčení osudů Štěpky - energické, nebojácné a hlavně nekonvenční ženy, jejíž největší smůlou je, že se měla narodit v době, kdy by ostatní brali její nepoddajnost jako ctnost nikoliv jako výstřelek.
Osobně mě asi nejvíce překvapila první část, kde autor využívá obvyklý popisný styl s občasnými vstupy ne na úvodních dvaceti stránkách, ale rovnou na víc jak stovce. Přesto (nebo možná právě proto) si mě kniha získala a osud Štěpky mě rozhodně nenechal chladnou.
Tak tuhle knihu jsem jednoho nedělního rána vytáhla z popelnice. Jaký barbar ji mohl vyhodit? Kdysi jsem viděla film, z knihy jsem nadšená.
Po proniknutí do děje plného popisů vztahů a postavení postav se mi i líbil způsob vyprávění děje i děj samotný. Čekala jsem nudný román, ale mé chybné očekávání mě nemohlo více potěšit. Doporučuji :)
I když kniha byla poměrně dlouhá a ta první část by tam klidně být ani nemusela, četla se mi dobře a byla hodně zajímavá. Nejvíce se mi líbila asi poslední část - Lampy zhasínají (i pojmenování jednotlivých částí měl autor hezké). Na konci mi bylo Štěpky neskutečně líto, protože se o Pavla hezky starala a stejně se žádného štěstí nakonec nedočkala.
Kniha se mi moc líbila a určitě jí zařadím do maturitního seznamu knížek :) Příběh je sice smutný, někdy trochu psycho.. ale určitě stojí za přečtení!
Štítky knihy
zfilmováno psychologické romány nemocní Rakousko-Uhersko maloměšťáctví nešťastná láska sňatky z rozumu český venkov české romány klasická literaturaAutorovy další knížky
| 1963 |  Neviditelný |
| 1957 | Petrolejové lampy |
| 1940 | Helimadoe |
| 1939 | Ta třetí |
| 1999 |  Muž sedmi sester |
Knížku jsem původně vůbec číst nechtěla, ale kvůli seminárce z češtiny jsem musela a můžu říct-super!! :-) Jilemnici znám velice dobře a děj jsem si v ní dokázala snadno představit...
Knížka má děj (bála jsem se, že mít nebude) a nečte se zase tak špatně...příběh Štěpky, která touží po rodině, ale má v životě smůlu je bohužel velice reálný....můžu doporučit!