Petrolejové lampy
Jaroslav Havlíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/477886/bmid_petrolejove-lampy-T3b-477886.png
4
1341
1341
Psychologický román Jaroslava Havlíčka Petrolejové lampy vyšel v roce 1935 pod názvem Vyprahlé touhy a měl se stát součástí rozsáhlejšího cyklu zachycujícího osud hlavní hrdinky Štěpky Kiliánové, dcery bohatého stavitele a selky, žijící v Havlíčkově rodném městě Jilemnici. Děj románu popisuje velký úsek jejího života od dětství až do dospělosti, kdy se jako stárnoucí žena vymykající se maloměstským poměrům na přelomu 19. a 20. století vdá za svého bratrance Pavla Malinu, důstojníka rakousko-uherské armády. Ten si ale z fronty přivezl nejen dluhy, ale i syfilidu a je jí postupně paralyzován, takže máme možnost sledovat přerod Štěpky paničky v těžce pracující a obětující se ženu.... celý text
Přidat komentář
Kniha má podle mě velmi zajímavý námět, který je výborně zpracován. Od začátku jsem byla zvědavá, jak to se Štěpkou dopadne, proto se mi kniha snadno četla. Jen mě docela nudilo číst pořád dokola pasáže, kde autor popisuje, jak Štěpka vypadala, jak moc měla mastné vlasy a co měla na sobě. Viděla jsem i divadelní hru, která na mě rovněž udělala velký dojem.
Knižní podoba mě zaujala především dokonalou sondou do maloměsta 19.-20.století, postava Štěpky ve mně zanechala rozporuplné pocity, přišla mi až téměř maskulinní, v té době se to bohužel moc "nenosilo". Filmovou adaptaci jsem viděla jen do půlky, exceloval v ní Čepek. Hodlám jednou dokoukat.
Tahle kniha se mi hodně líbila - i když zezačátku je to takový dost obyčejný příběh, který se čte dobře. Nejlepší je to asi od 2. třetiny. Určitě můžu doporučit!
Knihu jsem četla 2x, pak jsem viděla divadelní představení v Jihočeském divadle a nakonec i film. Líbilo se mi vše, i když tradičně vítězí kniha. Divadelního zpracování jsem se obávala, ale nakonec to bylo jedno z nejlepších představení, které jsem kdy viděla.
Zajímavé dílo, v němž byly skvěle vystihnuty charaktery hlavních postav. Když jsem to četla, většinou jsem se těšila, co bude dál.
Na tuto knihu jsem se chystala několik let, pořád se mi jaksi nechtělo, měla jsem ji doma v knihovně, až teď jsem se do ní pustila. A nelituji! Film jsem viděla kdysi dávno a moc se mi líbil. Kniha je ale lepší, přesný popis života na maloměstě na přelomu 19. a 20. století. Zase něco co jsem ještě nečetla, toto přostředí neznala. A tak krásně zachycená snění a pocity Štěpy. Pro takovéto skvosty miluju literaturu! Krásný příběh.
V knize mě především zaujalo, jak autor dokáže detailně, pečlivě a přesvědčivě ukázat Štěpčino myšlení a snění. Kniha se velmi dobře čte a je to takový předchůdce současných psychologických románů. Kniha začíná být zajímavá především ve své druhé polovině. Filmové zpracování je také velmi povedené.
Velmi zajímavý, napínavý a poněkud děsivý příběh, který nejlépe zapůsobí právě v knize, film ani divadelní představení se knize nevyrovnají.
Na Českou literaturu velice zajímavé a povedené dílo. Už od začátku vás vtáhne do děje skvělá atmosféra tmavé Jilemnice, kde nás autor seznamuje s obyvateli a hlavní hrdinkou Štěpkou, která rozumu a krásy nepobrala moc. Postupně zde nacházíme i temnou stránku knihy a nahlížíme do ženské mysli, pozorujeme životní neštěstí a smůlu, která se na hlavní hrdinku jenom lepí. Avšak jak to bývá, i v tom nejhorším konci, kdy se sami ptáme „proč?“, tak nám život odpoví: „Nikdy není pozdě začít od začátku. Co není, může být.“
Velmi čtivá kniha,která mě skoro ihned naplno vtáhla do děje,dokonce i film byl velmi zajímavě natočen.
Petrolejové lampy jsem viděla pouze v divadelním provedení, kde Štěpku hrála Pavla Tomicová. Myslím že na tu roli byla jak vyšitá a byl to perfektní herecký výkon. Docela zajímavý děj příběhu.
Skvělé, úžasné, nezapomenutelné. A to hlavně díky hlavní hrdince, která mi svou živelností a charakterem připomněla Kingovu Dolores Claibornovou, a přesvědčila mě o tom, že i čeští spisovatelé rozumí dokonale ženské duši. :)
Krásná kniha, i když značně hororová, a podobně výjimečný film se stejným názvem (Janžurová, Pešek, Sklenčka...).
Ano, bylo to zajímavé počtení a musím se přiznat, že mě ta kniha celkem překvapila. Viděla jsem i film s Janžurkou (což mě na knihu dost navnadilo) a minimálně mě to zaujalo. :) Nebylo to suchopárné ani nudné, líbily se mi podlehy do daleké budoucnosti, to, jak autor namátkou, aby nestála řeč, říkal, jak to s jednotlivými postavami bylo o dvacet let později.
Protože mám ráda psychologický proud naší literatury, mám ráda i tuto knihu. Nemyslím si ale, že je určena pro všechny čtenáře.
Štítky knihy
zfilmováno psychologické romány nemocní Rakousko-Uhersko maloměšťáctví nešťastná láska sňatky z rozumu český venkov české romány klasická literaturaAutorovy další knížky
| 1963 |  Neviditelný |
| 1957 | Petrolejové lampy |
| 1940 | Helimadoe |
| 1939 | Ta třetí |
| 1999 |  Muž sedmi sester |
Román Petrolejové lampy se mi líbil. I přesto, že moc nemusím příběhy odehrávající se na vsi, tak tento byl výjimečný. Skvělá prokreslenost postav, především Štěpky, u které si člověk říká, že je škoda, že se nenarodila do jiné doby, která by ji i třeba ocenila.