Písečný muž
Lars Kepler
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/184176/bmid_pisecny-muz-wry-184176.jpg
5
4755
4755
Detektiv Joona Linna série
< 4. díl >
Jedné chladné zimní noci se na železničním mostě ve Stockholmu objeví mladý muž. Je vychrtlý, silně podchlazený a má legionářskou nemoc. V nemocnici vyjde najevo šokující fakt: podle registru obyvatel má být mladík již sedm let po smrti. Jak je to možné? Vždyť z jeho vraždy je podezřelý sériový zabiják Jurek Walter, kterého před třinácti lety zatkl komisař Joona Linna a který byl odsouzen k doživotní izolaci na uzavřeném psychiatrickém oddělení. Starý případ je nutno znovu prošetřit. Sériový vrah je obestřen spoustou záhad. Je třeba jednat rychle, neboť čas je neúprosný. Co když je dosud naživu i mladíkova sestra, která tehdy zmizela spolu s ním? Lars Kepler svým čtvrtým románem překonává veškerá očekávání.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2013
,
Host
Originální název:
Sandmannen, 2012
více info...
Přidat komentář
Což o to, čtení je to napínavé. Ale občas to trošku skřípe - pochybuji o tom, že by na uzavřeném psychiatrickém oddělení pustili "pacienty - vězně" společně do jedné místnosti. Chování Sagy mi někdy přišlo taky dost naivní na to, že to měla být špičková "drsná holka". Takže se zavřeným okem 4*.
Nejlepší Joono Linnovka. Autoři konečně našli sami sebe. Zatímco předchozí knížky považuju jenom za nenáročné čtení do vlaku, u Písečného muže jsem si liboval od začátku do konce. Je tu výborný záporák, děj je překvapivý a zároveň celkem propracovaný. Joona je sympaťák a na rozdíl od svých předchozích příběhů se tentokrát jeví celkem uvěřitelně, má svou zranitelnou stránku, a jak se ukáže ve scéně v přístavišti, i on občas něco nezvládne. Takže za něj palec nahoru. Bohužel mě opět, stejně jako minule, vytáčela postava Sagy, která má víc superlativů, než je zdrávo. Je to taková kýčovitá známka dnešní popkultury, cpát všude neohrožené emancipované hrdinky s vizáží půvabné dívky. Nemám vůbec nic proti ženským akčním superhrdinkám, ale rád bych, aby tomu jejich vizáž odpovídala. Chci namakanou, zjizvenou, zpocenou borku, kterou si její kolegové pletou s chlapem, a ne modelku z mola. Ale co už. Pak už není této knížce moc co vytýkat, je to moc dobrá kriminálka téměř "jehňátkovských" kvalit.
Otravne kratke kapitoly, vetsinou naprosto bez priciny (nac delit pribeh jedne osoby do dvou ci tri kapitol po dvou stranach?), kratke, osekane vety (vystupnovani napeti...?), zcela nerealne situace (smisena psychiatricka veznice pro muze a zeny? Nadprirozene genialni pachatel, co samozrejme vsecko mel dokonale naplanovane a vsechnoy temer prelstil? Neuveritelne krasna, chytra policistka, co jeste navic ovlada perfektne box a kazdy by na ni hned skocil?) ... No, nebala jsem se ani sekundu, naopak mi bylo vlastne celkem jedno, jak to cele dopadne. Uprimne se mi nelibil nejak extra uz Stalker, ale oproti tomuhle mi to nyni pripada jako bajecna kniha. Jen se porad ptam... 91 %?
Cokoli od této dvojice Vás prostě drží v napětí do poslední stránky ... Nehledě na to, že obaly jejich knížek jsou prostě děsivý samy o sobě :D
Další skvělý počin od "Keplera". Napínavé od začátku do konce, nebýt pracovních povinností, tak bych četla asi bez přestání : )
Velice povedený příběh, z prvních čtyř asi nejpovedenější, tajemný, záhadný a děsivý. Tenhle Kepler se opravdu povedl.
Nejvíc se mi asi líbil okamžik, kdy vyšlo najevo, že to celé byl od začátku plán.
Prvni kniha v serii, kdy mi zapletka pripadala opravdu realna a bez prekombinovatelnosti. Hrdlo se mi sviralo hrdlo od zacatku do konce - i proto odpustim misty napadnou podobnost s Hannibalem Lecterem a povazuji tento dil zatim za nejpovedenejsi.
Dobrá severská detektivka (moje první od LK), ale vzhledem k tomu, že mými favority jsou Nesbø a Adler-Olsen, musím jednu hvězdu ubrat. Na kvalitu výše uvedených autorů prostě Písečný muž nedosáhl. Ne že by se to nečetlo dobře, ale... příběh není ani tak do detailu promyšlený, jako umí Nesbø, ani s jiskřivými humornými prvky a úžasným vypravěčským stylem, jako je tomu v případě Adler-Olsenových knih. Trochu moc přitažené za vlasy a málo uvěřitelné. Detektivové trochu moc kladní, prostředí psychiatrie trochu moc mimo realitu, charaktery záporných osob mohly naopak dostat prostoru trochu víc... prostě to chtělo někde trochu víc ubrat a někde zase přidat. Ale ještě zkusím Svědkyni ohně :-)
Lars Kepler je pro mě mašina na knížky. Po prvním díle jsem ho odložila a odmítala dál číst, protože některé popisované situace a i výběr vraha mi přišel nereálný a k neuvěření. Nicméně jsem se k němu na dovolené vrátila a byla jsem ráda. Knížka je dobrá a baví, jen ta klinika pro psychouše mi přišla opravdu mimo. Pochybuji, že by v takové instituci k sobě takové pacienty pouštěli o to víc v kombinaci muži + ženy.
Očekávala jsem od knihy hodně. A dostala jsem ještě víc. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Na stolku mi již leží Stalker, naštěstí. Protože ten konec bych bez další knihy těžko nesla :-)
Kdybych nemusela chodit spát a do práce, tak knížku přečtu na jeden nádech. Zatím nejlepší ze série o Joonovi L. Děj měl spád od prvního slova. Nebyla tam snad chvíle, kdy bych nebyla napnutá, jak to bude dál. Jen konec mi přišel takový lehce zvláštní (SPOILER: jak se Jurek tak rychle po tak dlouhé době mohl zorientovat, sehnat telefon, auto, telefonnní číslo, věděl, kam Disu pozvat....)
Tentokrát půjdu proti proudu, což se mi nestává často, protože povětšinou se s názorem většiny ztotožňuji, i když to není záměr. V případě Písečného muže tomu tak ale není, a to hned z několika důvodů. Při čtení jsem si totiž připadal, jako bych četl dílo psané podle příručky a vytvořené na poptávku - je potřeba mít charismatického policistu, který kašle na předpisy a má trauma z minulosti, dáme ho tam, je potřeba mít děsivého vraha, který asi vraždí, i když je ve vězení, dáme ho tam, je potřeba vymyslet postavu krásné policistky, která je schopná, dáme ji tam. Stejně tak s přibývajícími stránkami mi kniha připomínala řemeslně zručný, leč klišovitý hollywoodský thriller, v němž hapruje logika a nesmí se nad ním moc přemýšlet. NÁSLEDUJÍ MENŠÍ SPOILERY - Joona Lina okamžitě objeví skrýš vraha v dlouhé řadě domů a je samozřejmě sám, přežije snad všechny útoky a v závěru najde svou přítelkyni v jednom z kontejnerů, aniž by měl jakékoli vodítko, že tam bude - KONEC SPOILERŮ. Oběma manželům nelze upřít to, že umí psát, vymyslet zajímavou zápletku, a především opravdu nebezpečného a charismatického zabijáka, jenže se prostě nedokážu ubránit pocitu, že jedou podle mustru, který naplňují a nenabízejí žádný přesah a vlastně ani důvod, proč se někdy k této knize vrátit. Horší než Paganiniho smlouva to určitě není, ale osobně bych přivítal větší skromnost, komornost a rozhodně ne tak rozmáchlý a zdánlivě efektní konec. 60%
Napínavá kniha od začátku až do konce. Nemohla jsem se od ní odtrhnout, dokud jsem nedočetla poslední stránku. Po Hypnotizerovi další skvělé vzrušující napětí. Už se těším na Playground.
Tato kniha je pro mě bezkonkurenční. Kdyby ji někdo dokázal zfilmovat, tak to by bylo asi hit.
Včera večer jsem dočetla Písečného muže a za mě je to jedna z nejlepších knížek, kterou jsem od Keplera četla. Měla jsem možnost číst Stalkera, Lovce králíku, Hypotizéra a za mě tahle opravdu TOP! (Stalker byl samozřejmě taky super :-) )
Písečný muž byl od začátku do konce napínavý a místy to bylo i smutné ... ke konci jsem už knížku jen hltala, protože jsem čekala, jak to nakonec všechno dopadne ... Musím říct, že ten závěr byl smutný, co se týče Disy :-(
Pokud jste tuhle knížku od Keplera ještě nečetli, tak ji doporučuji :-)
Tato dvojice spisovatelů mě opět nezklamala. :) četla jsem sice Stalkera před Písečným mužem, ale lehce jsem se zorientovala v příběhu a zase jsem byla nadšená. Vždy mě v knihách s detektivem Joonou překvapí tolik věcí, a knihy mi pokaždé utkví v hlavě ještě několik dní po přečtení. Musím jen varovat, kratičké kapitoly vás nutí číst dál a dál, kniha je velice návyková, takže se připravte, že nebudete chtít dělat nic jiného než se dozvědět víc a víc a čtěte hlavně v den kdy víte, že máte spoustu času a nemusíte nic moc dělat :D
Velmi doporučuji.
Chápu vysoké hodnocení knihy.
Na styl psaní si čtenář zvykne poměrně brzy. Musím se přiznat, že mi občas v dramatickém odstavci zaskřípěla slova nebo věty, které se tam nehodily - například "něžně se dotkla jeho tváře" a podobně. Nevím, zda je to způsobeno překladem, či autorskou dvojicí muž - žena.
Atmosféra románu je deprimující a chmurná. Nejen skrze šílené záporné hrdiny, kteří jsou do určité míry sami obětí, ale hlavně tím, že postavy od nichž bychom očekávali pomoc, skrze jejich funkci, jsou v konečném důsledku také negativní a jen zhoršují již tak hroznou situaci.
Rozhodně bych se nechtěla ocitnout na podobném oddělení nemocnice !
Takto jsem se cítila jen při čtení knihy 1984.
Přispělo k tomu i to, kolik nevinných bylo zataženo do vražedné hry a jaký byl jejich osud.
Štítky knihy
thrillery napětí masové vraždy, sériové vraždy severské krimi psychologické thrillery švédské detektivky policejní vyšetřování zločinciAutorovy další knížky
| 2011 |  Hypnotizér |
| 2013 | Písečný muž |
| 2015 | Stalker |
| 2012 | Svědkyně ohně |
| 2018 | Lazar |
Co na to říct. Uzavřené psychiatrické prostředí s chladnokrevným a lstivým Jurkem Walterem mě prostě bavilo. Joona je opět ve své vrcholné formě, ovšem v tomhle díle nám ukázal, že není vševědoucí, a i jemu občas něco nevyjde. Podle mého zatím nejpovedenější díl spolu se Svědkyní ohně. Jsem zvědavá, co si autoři pro Joonu přichystali v dalším dílu.