Planeta idiotů
Roman Bureš
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/470100/bmid_planeta-idiotu-Y4Q-470100.jpg
4
321
321
Apokalypsa přišla s širokým úsměvem, ve kterém na nás cenila zuby. Nebyla to žádná hollywoodská kosmická šupa, žádný asteroid nebo supervulkán. Byla nenápadná a plíživá a lidstvo ji vlastně ani nepostřehlo. Nikdy nezapomenu na tu ženu v metru. Byla první a hlas měla jako zvon. Později se k ní přidali další. Stovky tisíc. Miliony. A nakonec miliardy. Byl jsem u toho. Od nesmělého začátku až po trpký konec. A tohle je záznam toho, co jsem viděl a co jsem prožil – moje osobní kronika konce světa.... celý text
Přidat komentář
Bylo to opět tak čtivé, že jsem četla v noci do padnutí, nešlo odložit. Jak snadno to může nastat....je to vysoce aktuální, jsou tam vtipné narážky na současnou politickou situaci. Za pár let už to tak nebude, bude se porovnávat s vývojem. Zdá se to ze začátku "jen "jako prostě nějaká fikce, ale je čím dál tím vážnějši a vrcholí to zamyšlení epilogem. Tak jsem si při tom říkala, kde se vyloupnul ten Roman Bureš, vyhazovač a zápasník, který TAK skvěle čtivě píše. Po Říši a Planetě idiotů jsem začala číst Leona, sice je to jiný žánr, ale taky dobrý.
Už dlooouho jsem neměla v ruce něco tak čtivého jako jsou knihy Romana Bureše.
Totálně čtecí kniha, která mě chytla hned ze zacatku. Je opravdu zajímavé, co člověk dokáže vymyslet za příběh :) místy to bylo až strašidelné, že lidé lyncovali ostatní za to, že neděli to, co po nich matka chtěla, že ji nechránili.
Velmi zvláštní a zároveň zajímavé pojetí apokalypsy. Autor mě umí vždy zaujmout a jeho knihy čtu na jeden zátah. Velmi mě bavily humorné narážky na aktuální dění a české politiky. Zároveň jsem se při čtení často musela zamýšlet nad tím, jak se k sobě a přírodě chováme. Nicméně jsem čekala trošku jiný závěr.
To byl takovej úlet, že jsem se od knihy nemohl odtrhnout. Dva večery a bylo po ní stejně jako po celém lidstvu. Jediné, co bych asi oželel, byl ten Epilog. Nějak by mi k celkovému vyznění knihy víc seděla ta "nedomyšlená" neukončenost.
První a rozhodně ne poslední kniha tohoto autora. Čtivě napsané, nechybí prvek napětí, i když některé části mu trochu padá řemen, takže na plný počet to dnes není.
Co se mi asi líbilo nejvíc je, že moc nepřipomíná nic, co bych zatím četl a že tam naštěstí je ten epilog.
Co se týče humoru, tak ten mi tam přišel tak okrajový, že bcyh snad ani neklasifikoval jako humorné scifi. Spíše environmentální, ale to je za mě ok.
Posloucháno jako audiobook, který skvěle namluvil další Roman, a to Roman Říčař. Popravdě jeden z nejlépe namluvených audiobooků co jsem četl. Tento styl mi více než sedí.
Planeta idiotů je dost netradiční kronika jedné apokalypsy, při které vám místy nad tou děsivostí přeběhne mráz po zádech, aby byl zanedlouho vystřídán hurónským smíchem nad některou z peprných hlášek, hodné mistra černého humoru.
Bureš píše jednoduše, lidsky, čtivě, ale přesto opravdu poutavě. Miluju jeho mixování emocí a zároveň schopnost přidat i do tísnivého tématu notnou dávku nadhledu a humoru. Opět nezklamal. :)
Po precteni teto silenosti dostanete takove bobky, ze do konce zivota nevezmete maso do ust a budete pokorne ctit vse zive a Matku prirodu :) Fascinujici, drsny apo / postapo pribeh ve kterem cekate dobry konec, nebo alespon nejakou nadeji, ale nic z toho se nedostavi, autor ctenare nesetri, na zadne strance nenajdete nic pozitivniho a v epilogu vas autor jeste dorazi a mate chut se jit vozrat a zapomenout, ze jste neco takoveho kdy vubec cetli :) Za me plny pocet hvezd a ted uz se jen vrhnout na dalsi knihy od Romana Burese.
Jsem opravdu ráda, že autorem vyobrazená budoucnost v této knize se nás ve skutečnosti netýká. Čtivé. Po trilogii Propast času jsem si přísahala, že od tohoto autora už raději nikdy nic nepřečtu, občas píše tak surově. Tak snadno o hnusných věcech. Fuj. Tušila jsem, že tady to nebude takové psycho a tak jsem se do toho pustila, fajn kniha, přesto obnovuji svůj slib. :-D
Od začátku tušíme, že přichází konec lidstva. Hlavní hrdina je sympatický týpek, trochu obézní, se špatným životním stylem, což humorně glosuje. Z výšin obratného tradera ho sice srazil pád franku, ale postupně se zase dostává nahoru. Ve světě to jde k lepšímu, uzavírá se mír, chrání se životní prostředí. Avšak kolem se dějí podivnosti - lidé z ničeho nic zpívají v metru nebo v nočním klubu (třeba Náměšť a Modlitbu), Jágr se oženil a na zdech se objevují nápisy adorující Matku... Jen málo lidí neví, kdo je Matka, a náš hrdina patří mezi ně a marně se to snaží zjistit. Nepřirozené chování lidí se stupňuje a šíří jako nákaza. Odolní jedinci končí v nápravných táborech. Svižně napsaná kniha s vtipnými hláškami na konec není žádná humoristická záležitost. Doufám, že autora Matka neoslovila a má holt jen děsivé sny!
Myslel jsem si, že kupuji další literaturu zábavy ve stylu pana Kotlety nebo paní Sněgoňové (to rozhodně nemyslím zle, jejich knihy mám rád), ale jak moc jsem se sekl.
Je to spíše osobní, protože to čeho se v životě nejvíc bojím je lidská hloupost a úpadek intelektu (z jakékoliv příčiny).... a tady jede na plné obrátky. Nějak mám vnitřní problém brát tohle dílo jako zábavovku, protože pocity, které hlavní i vedlejší postavy mají... jsem skutečně dokázal vnímat. Inteligence je udolaná masou.....
A tak jsem měl možnost poprvé v životě prosedět celý den u knihy jen proto, abych ji dočetl. Kniha mne zkrátka dokázala tak vtáhnout, že jsem musel vědět, jestli se alespoň v ní podařilo můj největší strach porazit.
Četl jsem různé knihy z různých žánrů.....masakry, vraždy, historii, fantasy, postapo....co na tom sejde, ale nikdy jsem si vyloženě nevzal příběh tak osobně.
Jednoznačně doporučuji.
Knihu jsem sise zájmem přečetla, myšlenka apokalypsy byla pěkná, ale nějak mě příběh "nevtáhl" do děje. Dost mě rušila jména současných politiků a i s hlavním hrdinou jsem se nijak nesžila.
Roman Bureš nezklamal. Hodně zajímavý příběh, někdy až děsivý. Podle mě by si knihu měli přečíst všichni, aby pochopili že Matka není náš sluha.
Jinak děj nebyl nijak složitý k pochopení, kniha se četla dobře. Líbilo se mi zařazení dnešní politické situace do děje. Palec nahoru za použití černého humoru, který seděl jak prdel na hrnec.
Moje druhá kniha od autora a opět výborná. Lidstvo vymírá, zelené dobro se šíří, lidé jiného smýšlení jsou umlčováni.
Má snad pan Bureš informace od Matky, co nám přichystala do příštích let?
Přečtu si i další knihy od tohoto autora, jeho styl mi sedí.
Povedená věc, ale od tohoto autora bych snad ani nečekala nic jiného, jelikož co jsem zatím četla, bylo vždy super :-) Někdy mám pocit, že přesně něco takového, co lidstvo v knize potkalo, bychom si opravdu zasloužili. Na druhou stranu jsem ale pořád doufala, že je naděje, že alespoň někteří by mohli dostat druhou šanci. Vždyť přece ani Bůh lidstvo úplně nezavrhl, viď Noe?
Kniha mne bavila a určitě bych jí k přečtení dále doporučila. I když mi styl a jazyk psaní vyhovoval, v první polovině jsem občas zapochybovala, zda je to kniha určená pro mne. Děj měl trochu pomalejší spád a hlavní zápletka mi zpočátku úplně nesedla. V druhé půli se ale vše otočilo a zbytek knihy jsem dočetla jedním dechem. Závěr mě moc potěšil a zpětně celou knihu hodnotím velmi kladně. Nižší hodnocení dávám za počáteční pochybnosti, které jsem u některých jiných knih - například Den trifidů - neměla. :)
Dobře se čte, ani jedna stránka mě nenudila. Sice jsem celkem brzy pochopila, co nebo kdo Matka je, ale to vůbec nevadilo. Skvěle zapadá do dnešní doby.
No tak to bylo opravdu dost pesimistické, ale na druhou stranu, vůbec bych se nedivila, kdyby se někdy v blízké budoucnosti nějaká Matka opravdu někde objevila a vyřídila si to s celou lidskou rasou.
Neobvyklá kronika konce světa, v níž se nepáchají genocidy na nevinných, ani nepadají meteority z nebe. Lidé na sebe prostě z ničeho nic začnou být hodní, vstřícní a… veselí. Že by na tom mohlo být něco špatně, se zpočátku nezdá, to ovšem platí jen do okamžiku, než první nadšenci oběsí souseda na kandelábru, jen proto že nezapadal do kolektivu. Málo se smál. Přitom světové dění kolem nemůže být úžasnější – nepřátelské státy uzavírají spojenectví, ropné rafinérie končí s těžbou a pobožní celého světa najednou bratry jsou. Prostě ideální svět. Pokud tedy máte zdvižené koutky úst.
Roman Bureš hezky obrátil pravidla postkatastrofických románů, aby mohl vyprávět příběh obyčejného člověka, proplouvajícího zcela nepochopitelnou proměnou společnosti. Gradace je přitom perfektně vyměřena, aby vás neustále motivovala k rozečtení další a další kapitoly. Jediným a zároveň největším zklamáním pro mě byl závěr, který se až moc nese v duchu přímočaré ekologické agitky, apelující na čtenářovo svědomí.