Planeta idiotů
Roman Bureš
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/470100/bmid_planeta-idiotu-Y4Q-470100.jpg
4
329
329
Apokalypsa přišla s širokým úsměvem, ve kterém na nás cenila zuby. Nebyla to žádná hollywoodská kosmická šupa, žádný asteroid nebo supervulkán. Byla nenápadná a plíživá a lidstvo ji vlastně ani nepostřehlo. Nikdy nezapomenu na tu ženu v metru. Byla první a hlas měla jako zvon. Později se k ní přidali další. Stovky tisíc. Miliony. A nakonec miliardy. Byl jsem u toho. Od nesmělého začátku až po trpký konec. A tohle je záznam toho, co jsem viděl a co jsem prožil – moje osobní kronika konce světa.... celý text
Přidat komentář
Kniha mne bavila a určitě bych jí k přečtení dále doporučila. I když mi styl a jazyk psaní vyhovoval, v první polovině jsem občas zapochybovala, zda je to kniha určená pro mne. Děj měl trochu pomalejší spád a hlavní zápletka mi zpočátku úplně nesedla. V druhé půli se ale vše otočilo a zbytek knihy jsem dočetla jedním dechem. Závěr mě moc potěšil a zpětně celou knihu hodnotím velmi kladně. Nižší hodnocení dávám za počáteční pochybnosti, které jsem u některých jiných knih - například Den trifidů - neměla. :)
Dobře se čte, ani jedna stránka mě nenudila. Sice jsem celkem brzy pochopila, co nebo kdo Matka je, ale to vůbec nevadilo. Skvěle zapadá do dnešní doby.
No tak to bylo opravdu dost pesimistické, ale na druhou stranu, vůbec bych se nedivila, kdyby se někdy v blízké budoucnosti nějaká Matka opravdu někde objevila a vyřídila si to s celou lidskou rasou.
Moje první setkání s panem Burešem dopadlo na výbornou. Sedl mi jednoduchý styl psaní, dobře uchopené téma apokalypsy s poselstvím na konci a správně dávkované napětí.
Cítil jsem místy až depresi a beznaděj z toho, kam lidstvo směřuje. Zároveň jsem se občas některým situacím z plna hrdla zasmál, byť to možná nebyl účel autora, ale pouze mé pokřivené a psychopatologické vnímání reality :D
Jednoduše a stručně mi kniha zrovna sedla jak prdel na hrnec, takže dávám "plný prádlo" a těším se na další kousky od autora.
Přiznám se, že jsem nečekala takovou pecku. Parádní postapo s víc než aktuálními souvislostmi (a ano, i koronavirus je zmíněný - vězte však, že to ani zdaleka není náš hlavní problém). V komentářích je zmíněný dobrý konec - tak to je určitě zajímavý pohled, jen se po dočtení epilogu začínám bát, jestli už tedy Matka není reálně mezi námi?
Každopádně - apokalypsa, kde jsou na sebe všichni moc milí (tedy pokud správně chápete váš vztah k Matce) je rozhodně osvěžující námět. Jenže lidi jsou lidi a jak říká sám náš hrdina: "Ano, v historii existovala období nakažlivého optimismu, ale pokaždé to nakonec vedlo k menšímu či většímu průseru." str. 61
A prostě se vždycky něco zvrtne: "Myslím, že je v lidské přirozenosti ignorovat krizi, která se na nás řítí, předstírat, že se nás netýká. Fašismus, komunismus, ekologický holokaust ... pokaždé to lidé s pohledem do země nechali zajít tak daleko, že s tím pak šlo těžko něco dělat. Dokonce i když má člověk kolem krku oprátku, stojí tiše a nehybně, protože to nechce ještě zhoršit, protože doufá v zázrak." str. 101
Že situace jde do zádele poznáte z drobných či větších náznaků: "Babiš prohlásil, že Ivan Bartoš je jako jeho syn, a předal mu žezlo. Pokud bych měl vybrat jediný důkaz toho, že svět zešílel, byla by to právě tahle výměna na premiérsko-prezidentském postu." str. 245
Tak a teď vás nechám v klidu popřemýšlet, kam v klidu a pohodě asi tak spějeme ve skutečnosti, jestli už jsme sami nedošli tak daleko, že už není návratu... Každopádně pokud si ještě najdete chvilku, zkuste téhle knize věnovat pár hodin svého času, rozhodně se nudit nebudete...
Parádní čtivo, podle mě ještě lepší než Říše. Kniha má spád od začátku do konce a závěr je brilantní a nutí k zamyšlení. Už se těším na další knížky.
Jsem si vědom toho, že nejsem cílová skupina podobných žánrů, přesto dám tu a tam šanci mně neznámému českému autorovi. Ne že bych se u knihy vyloženě nudil, ale vypravěčský styl mi připadal až moc jednoduchý. Nedokázal jsem se sžít s postavami a ponořit se do děje. Námět přitom není vůbec špatný a závěr byl, alespoň pro mě, dost překvapivý. Chápu ale, že fanoušci postapo sci-fi tento žánr nevyhledávají primárně kvůli bohatosti jazyka, ale oceňují na něm jiné aspekty.
Je to první kniha kterou jsem Romana Bureše četl.
A rozhodně není poslední, neboť dle mého je skvělý spisovatel.
Kniha je skvělá a konec parádní.
Velice odporučuji, VELICE.!!!
Musím uznat, že i přes veškeré komentáře, jsem měl trošku obavy, ale knížka předčila všechna očekávání. Naprostá bomba!! Těžká oddechovka a místy jsem se smál až mně slzy tekly. Byl jsem zvědavej na zakončení příběhu a ten mi přišel ve svý podstatě "nádhernej". Ta aktuálnost příběhu a toho, co člověk vidí a cejtí kolem sebe trošku mrazí.
Výborný čtivo.
Knížka měla spád, dobře se četla ... ostatně jako další autorovy knihy. Tahle ve mně ale bude ještě chvíli rezonovat - spojením se současnou realitou, ale hlavně tím "humánním" přístupem Matky. Těším se na další "Burešovinu".
Čistá fantasmagorie, od které jsem ale nemohla odejít. Říše byla trochu zklamáním, tahle knížka můj zájem o autora zase zvýšila.
Přečteno jedním dechem. Román hraje zpočátku na lehce humornou notu, ale to se celkem rychle změní a postupně se dostáváme až do žánru "postapo". Že se jedná o narážku na současnou situaci ve společnosti je z knihy jasně patrné. Jinak mě kniha neuvěřitelně chytla a po jejím přečtení jsem si dokonce některé pasáže musel přečíst znovu (to se mi moc nestává). Ze všech tří knih, které jsem od Romana Bureše zatím četl (Říše, Inferium, Planeta idiotů) právě tuto hodnotím nejvýše a autor se rychle zařadil mezi mé oblíbené spisovatele.
Nezvyklí námět a jen velmi těžko se k němu něco píše, aby to dávalo smysl. Čtivost perfektní a budete otáčet jak zběsilý. A konec je i na zamyšlení. Za mně je to knížka 5/5 a můžu jen doporučit.
Štítky knihy
humorné sci-fiAutorovy další knížky
| 2015 |  Propast času |
| 2019 | Inferium |
| 2020 | Říše |
| 2016 | Císařovna |
| 2021 | Planeta idiotů |
Povedená věc, ale od tohoto autora bych snad ani nečekala nic jiného, jelikož co jsem zatím četla, bylo vždy super :-) Někdy mám pocit, že přesně něco takového, co lidstvo v knize potkalo, bychom si opravdu zasloužili. Na druhou stranu jsem ale pořád doufala, že je naděje, že alespoň někteří by mohli dostat druhou šanci. Vždyť přece ani Bůh lidstvo úplně nezavrhl, viď Noe?