Planeta idiotů
Roman Bureš
Apokalypsa přišla s širokým úsměvem, ve kterém na nás cenila zuby. Nebyla to žádná hollywoodská kosmická šupa, žádný asteroid nebo supervulkán. Byla nenápadná a plíživá a lidstvo ji vlastně ani nepostřehlo. Nikdy nezapomenu na tu ženu v metru. Byla první a hlas měla jako zvon. Později se k ní přidali další. Stovky tisíc. Miliony. A nakonec miliardy. Byl jsem u toho. Od nesmělého začátku až po trpký konec. A tohle je záznam toho, co jsem viděl a co jsem prožil – moje osobní kronika konce světa.... celý text
Přidat komentář
Naprostá čtenářská spokojenost, napínavý obsah co nepustí. Chtělo by to víc podobných přípěhů. Musím si taky zapisovat své sny, když vidím co se dá z toho vytvořit.
Nenáročné vyprávění nezvyklého konce světa. Nápad skvělý, pár povedených hlášek, nic víc ani nic míň. Mohl bych dát i čtyři hvězdy, ty tři neznamenají žádnou katastrofu, je to v závěru ale opravdu pouze jednohubka na jeden podvečer.
Další vynikající jednohubka od pana Bureše. O tomto autoru jsem se dozvěděl díky souboru povídek v knížce "Ve stínu apokalypsy". Od té doby již vlastním a mám přečtené všechny jeho knížky. Velice u autora oceňuji, že svá díla zbytečně nenatahuje a tak má čtení pořád ten správný spád. Autora určitě doporučujia a těším se na další jeho knížky!
Roman Bureš: Planeta idiotů
Není Bureš jako Bureš aneb z tohohle Bureše si sednete na prdel. V pozitivním slova smyslu. Multižánrová jízda popisující velice netradiční počátek apokalypsy, který byste rozhodně nechtěli zažít výborně pracuje se současnými nejen politickými kulisami a rozehrává vtipnou a divokou hru, která čtenáře naprosto pohltí. V příběhu se prolínají snad všechny žánry - je temný a ponurý, vtipný, i smutný, a nechybí v něm hlubší linka vedoucí k zamyšlení.
Bureš je mistr vtipných a drsných hlášek a já si musím brzy obstarat další jeho knihy.
A ač by se mohlo zdát, že kniha byla napsána na objedávku, není tomu tak, protože jak sám autor v doslovu zmiňuje, zpracování příběhu vyšlo z noční můry. Osobně bychtedy nechtěla být v autorově hlavě :-)
No, Bureš je v rámci naší scifi pořád a pořád originální, rozhodně se neopakuje. Ani tady. Jak už psalo několik recenzentů předemnou, je to silné a ještě nějaký čas po přečtení Vás ten pocit neopouští. A tak to přece má být, ne?
Je spousta knih, kde je hlavním tématem apokalypsa. Máme zde spoustu možností, jak ukončit existenci lidstva, tak jak ho známe. Atomová bomba, pád meteoritů, globální oteplování nebo mimozemská civilizace, jenž si z nás chce udělat hlavní chod.Je toho spousta! Planeta idiotů je jiná, zde probíhající apokalypsa je brána s úsměvem. Každý jedinec chce pro všechno a všechny jen to nejlepší. Přestává se jíst maso, všichni chtějí souložit se všema, dokonce se dobrovolně vzdávají svých platu ve prospěch druhých prostě jsou šťastný a šílení. Možnost odejít na onen svět berou s radostí, a chtějí se o svou smrt se všemi podělit. Některým ještě zůstal zdravý rozum a nejsou součástí tohoto bláznovství. Jeden z nich je náš hlavní hrdina a ten se s námi podělí o svůj vlastní pohled na konečné zúčtování...
Roman Bureš je excelentní vypravěč, vtáhne vás do příběhu a nechce vám dovolit skončit, dokud nemáte knihu přečtenou. Námět je klasický ale je podán velmi neklasickým způsobem. První polovina knihy je zajímavá, poutavá, stále čekáte co šíleného se stane. Text je prošpikován spoustou různých narážek, forku a nebere si servítky ať už se jedná o představitele státu, či různé známé osobnosti. V těchto narážkách a vtipech se skrývá děsivá pravda, pravda o tom jak náš svět funguje jak mi lidé děláme dennodenně spousty idiotských rozhodnutí jen pro svou potěchu a ego.
Ke konci kniha ztrácí dech, tak jako náš hrdina. Epilog je už pouhé filozofování o tom proč a jak. Za mě velmi povedená jednohubka, která je zábavná i děsivá zároveň. Musím říct, že Roman Bureš si mě svou tvorbou získal ať už se jednalo o pekelnou jízdu v "Inferiu" či nacistickou alternativní "Říši", u všech knih jsem se náramně bavil.
Zajimavy namet a muzu rict, ze mi misty tuhl usmev na tvari. Usmev absurdna, ktery se muze stat realitou...kdo vi jestli za tim vsim nestoji Matka...hehehe. Matka s vami bratri a sestry.
Desive cteni, asi jsem si knihu mela precist za nejaky mesic nebo rok, az se vratime do bezneho zivota a uvidim na vlastni oci, jestli nekdo z karanteny nevyleze z podobnymi symptomy.
Zajímavý námět autor zpracoval neotřele. Podařilo se mu mě ke knize přitáhnout. Závěr knihy s ekologickým poselstvím mě pak ale zklamal.
Při čtení této knížky mě napadlo, že to přirovnání docela sedí... Lidé se k naší planetě chovají v podstatě jako virus... Pomalu ji ničíme a mezitím hledáme způsoby jak se dostat na další, abychom mohli ničit i je. A je jen otázkou času, než se naší planetě podaří najít proti lidem účinou protilátku... Tak jako je to trochu přitažené za vlasy, ale chápu autorovu inspiraci. Zatím se mi líbily všechny autorovy knihy a ani tato není výjimkou. Možná byl děj chvílemi trochu jednodušší, ale bavila mne a to je to podstatné...
Klasická Burešovina. Má to drajv, sílu, originalitu. Má to i ekologické poselství, jako ostatně každá autorova kniha, ale označovat to v dnešní době za zelenou agitku je podle mě asi stejná pitomost, jako označovat Jiskru života za agitku proti holokaustu. Nechť vzkvétá naše matka!!
(SPOILER)
Mám z celého dílka rozporuplné pocity. Cca půlka kniha je skvěle popsaný rozpad společnosti a zajímavě popsané osudy lidí, ale od půlky to vezme rychlý spád a najednou měsíc sem měsíc tam, jako by se nechumelilo. Jako kdyby autora už přestal příběh bavit, dal by se netáhnout zajímavě na více stránek.
A konec? Epilog už byl zbytečný. Bez něj by si čtenář mohl domyslet co a jak se stalo, nebo vysvětlit vše trochu jinak. Takhle po lopatě vše vysvětleno je pro čtenáře bez fantazie.
1,5* za čtivost a občasný vtip.
Strhující. Jako každá kniha od Romana Bureše. Apokalypsa lidstva, která přišla pod pláštíkem radosti. Děsivé je, že jak Propsat času, tak Planeta idiotů, může být naše naprosto reálná budoucnost. Můžeme ji brát jako sci-fi, nebo se zamyslet, jestli ještě můžeme něco změnit, nebo už je pozdě.
Roman Bureš to zase dokázal. Znovu vzal stokrát omleté téma a zpracoval ho naprosto originálně. Povedlo se mu to s cestování časem, s peklem a teď i s apokalypsou. Pro mě jeden z nejoriginálnějších spisovatelů české scény.
Velice čtivé, určitým způsobem nápadité. Určitě se autorovi nemůže upřít snaha o odlehčení a politickou satiru . Ta je až moc je to zasazená do současnosti, tím kniha určitě ztrácí na nadčasovosti. Je to prostě teď. Já asi postrádám v tomto směru smysl pro humor, takže jsem to sice pochopila , ale moc jsem se nezasmála.
Kniha dost připomíná Válku s mnohozvířetem, ale to už jsem četla hodně dávno ( před 30ti lety ). Tenkrát to bylo něco.
Příběh působí hodně prvoplánově a tak trochu zeleně. / jak někdo napsal zelená agitka/
Trochu moc jednoduché , neoriginální a nepropracované. Taková trochu slabší sci-fi oddechovka.
Rozhodně nepopírám čtivost.
Ale přímo doporučovat to sama za sebe nemůžu.
Bohužel slabé 3*
Poselství knihy mi bylo jasné od začátku knihy. Konec je takový skoro až poetický...
Vysvětlení / obhajoba autora, že knihu začal psát už v roce 2019 mi připadala spíše kontraproduktivní. Zajímalo by mě co tím chtěl čtenáři říci.
Planeta idiotů - úžasný počin "humánní" apokalipsy, který se odehrává v česku v době, kdy se lidstvo právě vzpamatovalo z ošklivé koronavirové pandemie...
Už od začátku má kniha příjemný spád, první kapitoly se čtou skoro samy. Zezačátku jednoduchá dějová linka, ověnčená svěžím humorem, postupně houstne a přibývá akce. Stejně tak uvolněná atmosféra romantických začátků s přibývajícími stranami opouští vody optimismu.
Má první a určitě ne poslední kniha od autora!
Autor má jednoznačnou schopnost psát nesmírně nápaditě a čtivě a to potvrzuje i v této knize. U jeho minulých věcí jsem jej chválil za zajímavé náměty Pekla, tady se dočkáme pekla s malým "p" nebo chceme-li, sledujeme kroniku jedné apokalypsy, která tak nějak jednoho dne přijde a pak už vše jde do kytek (a to doslova...). Sledujeme vývoj od prvních zasažených osob až po definitivní konec v Epilogu, který však byl jedinou věcí, která mě na knížce svým způsobem neuspokojila. Poselství samého závěru bylo zajímavé, ale nějak mi nesedlo k vyznění tónu knihy. Jinak nemám co vytknout, jak už zmínili hodnotící přede mnou, zajímavými nápady autor nešetřil a různé odkazy na politiku a problémy současného světa dokázaly vyloudit úsměv na tváři.
Planeta idiotů je asi nejsilnější kniha, kterou jsem za poslední dobu četl. Po tom, co jsem dočetl, jsem dlouho seděl a přemýšlel nad svojí vlastní existencí. Děj knihy bych přirovnal k filmu Stalo se. Ta pointa je podobná. Doufám, že Roman Bureš bude psát a psát, protože se v mých očích stává do budoucna obrovským příslibem české literární scény.
Štítky knihy
humorné sci-fiAutorovy další knížky
2015 | Propast času |
2019 | Inferium |
2020 | Říše |
2016 | Císařovna |
2021 | Planeta idiotů |
Opět mě Roman Bureš nezklamal. Nejhorší na tom ale je, že z okolí vnímám čím dál víc náznaků, že lidi opravdu blbnou. Nemůžu se zbavit dojmu, že už to začalo i v reálu. Neustále mě někdo poučuje, jak se mám chovat, co mám říkat, co se sluší a co ne a přitom ti co to říkají, jsou první, kdo to porušují. Je to jen taková hra a přetvářka, kam se podíváš. Všichni nosí tu svou masku a dělají ze sebe někoho jiného, jen aby mohli přežít. Neříkají na veřejnosti co si opravdu myslí, protože se to nesluší nebo dokonce ani nemůže.