Plíseň
Siri Pettersen
Havraní kruhy série
< 2. díl >
Představte si, že jste lovnou zvěří v neznámém světě. Ve světě lidí, který pomalu umírá. Ve světě, odkud pocházíte a kde jste doufali, že konečně naleznete domov. Jenže to jste se pořádně spletli. Hirka opustila Ymslandu, aby ji zachránila, a obětovala tak možnost být nablízku Rimemu, přestože po tom touží ze všeho nejvíc. Teď ji místo něj provázejí lovec nemrtvých a slepý. Boj o přežití není ovšem ničím ve srovnání s tím, co přijde, když Hirka pochopí, kým ve skutečnosti je a jakým nástrojem v mocenské hře se má stát. Původce plísně touží po tisíci letech konečně dosáhnout svobody. Svobody, kterou mu může dát pouze Hirka.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2017 , HostOriginální název:
Råta, 2014
více info...
Přidat komentář
Je to vážně dobré a to i přesto, že se jedná o druhý díl trilogie. Má to spád, napětí, zvraty, originalitu, charismatické hrdiny a záporáky. Kniha dokáže překvapit, dovést k zamyšlení a především vás nutí číst a číst. Líbí se mi, že autorka se nebojí podkopávat nohy sama sobě, protože v tomto díle z velké části popřela to, co jsme se dozvěděli v díle prvním. Ale je vidět, že ví co dělá, že celá série je promyšlená jako celek a nás čeká epické finále. Protože si ani netroufnu odhadovat, jak tohle skončí.
Přiznám se, že kdybych tady nečetla některé komentáře s tím, že stojí za to přečíst celou trilogii, asi bych to odložila. Má to neduhy prodstředních dílů. Spousta věcí je řečeno, ale nevyřešena, hrdinové udělali rozhodnutí a nevíme, kam povedou... a právě proto budu hodnotit teprve až dočte celou trilogii, každopádně jedna věc je jistá: jednička je perfektně propracovaná, má skvělý je nápad využít severské prvky, je to nový svět s vlastními zákonitostmi, dvojce myslím škodí přenesení do našeho světa. Všechno to skvělé z jedničky najednou prostě nefunguje a já si vzpomněla na Gaimana, který umí psát fantastické příběhy z našeho světa. Tohle se mu v něčem podobá, ale tak dobré to prostě není. Uvidíme, jak závěrečný díl, věřím, že spoustu toho, co není jasné vysvětlí a příběh uzavře.
Narozdíl od prvního dílu mě začátek tolik nechytl, ale s postupem času bylo těžší a těžší se od knihy odtrhnout. Osvěžující čtení.
Příběh Hirky pokračuje v páchnoucím a umírajícím světě, v našem světě. Vzrušující pokračování se vším všudy, přesto mi první díl odehrávající se v Yamslandě sedl víc.
Druhý díl je zvláštním protikladem prvního dílu. Kde jsem u "Ódinova dítěte" vytkla čtivost, tady jsem neměla absolutně žádný problém se začíst. Předtím se mi Rime nepozdával, teď se jeho charakter plně rozvinul. Objevily se nové zajímavé postavy a nečekané zvraty, které mě nutily nepřestávat číst. Dějově by si knížka zasloužila plných pět hvězdiček, skutečně nejde jen o výplňový druhý díl, jak to u trilogií bývá zvykem. Výjimečné je taky to, že Siri Pettersen dokázala popsat náš svět očima "mimozemšťanky". Hirčino překvapení z každé drobnosti vyznívalo dostatečně realisticky a tímto si u mě autorka dost šplhla. Nečekala jsem, že mě může fantasy z našeho lidského světa bavit víc, než severská mytologie přenesená do zemí Ym, nakonec to tak ale bylo.
Proč tedy jen 4 hvězdičky? Protože jsem i přes velké množství plusů našla i víc věcí, které mi na knížce vadily (oproti prvnímu dílu, kde mi doopravdy vadila jen ta čtivost). Hirka se v mých očích změnila z perfektní odvážné hlavní hrdinky na příšernou naivku. Chtěla jsem víc stránek o Kurovi. A hlavně... Stefan! Pedofilní romanťárna mi fakt vadí. Hodně. Přesto se mi knížka hodně líbila a nemůžu ji upřít originalitu.
Vzhledem k názvu předchozí knihy mě nepřekvapilo, že se Hirka dostala do našeho světa. Sice jsem se bála, že tím příběh ztratí na svém kouzlu, ale opak byl pravdou. Hirky pohled na náš svět byl zajímavý. Líbil se mi vývoj vztahu mezi ní a Stefanem, který na konci vyústil v pravé přátelství. A nesmím zapomenout na Rimeho, který je stále ochotný udělat cokoliv, jen aby Hirku chránil. A to i za cenu, že svými činy o ni přijde. Je vidět, že konečně pochopil, co znamenají slova "Nikdy nezačínej, co nezvládneš dokončit."
Zasazení velké části příběhu do současného světa mě příliš nenadchl, protože se ztratilo kouzlo krásně vytvořeného světa. Ale budiž. Některé dějové "zvraty" působily poněkud nahodile. Nicméně jdu do posledného dílu s vědomím, že návrat ke kořenům by měl stat za to.
Je to snad poprvé, co bych o nějaké sérii řekla, že se mi druhý díl líbil více než první. Náš svět Hirčinýma očima je prostě něco neskutečného. Za to a za příběh dvou bratrů (který mi zpočátku přišel jako klišé a já tak nad ním ohrnovala nos), palec nahoru. Tyhle pasáže se mi líbily.
Na druhou stranu... Ustavičné opakování toho, co všichni víme, mi po chvíli začalo lézt na nervy. Kdykoliv Hirka začala přemítat nad svým původem, měla jsem sto chutí obrátit list, přeskočit několik odstavců. A těch případů bylo bohužel víc než dost.
Tak tohle byl nářez! Kniha je od začátku do konce napěchovaná akcí, nenechá vás vydechnout, neustále se něco děje a vy jen uvažujete, co dalšího si na vás Siri ještě připravila, protože propojit náš svět a fantasy knihu mi přijde přímo geniální.
V prvním díle vám zabere alespoň sto stran se zorientovat, ale myslím, že nám to Siri v Plísni hezky vynahradila a hodila nás přímo do akce. Opravdu skvělé pokračování a jenom doufám, že poslední díl bude pořádným vyvrcholením, který si tahle série zaslouží.
Na prvních pár stranách jsem zajásala že nebudu psát o propadáku.
Chyba.
Autorka se v "našem světě" pohybuje jistěji než v těch co si vymýšlí- což je super. Ale...
Hirka se stejně vrátí ke svému původnímu chování, plus přidá: do tohoto světa nepatřím tak se mně netýkají ani jeho pravidla.
Mimo obvyklé nevím co dělám ale spolehněte se na mě= já vás zachráním.
Miluji ho, nemiluji ho, miluji ho a neřeknu mu to.
On mě nemiluje, asi mně miluje a možná mě miluje a neříká mi to.
Přibylo ještě: on neví co dělá ale možná top ví.
A jestli to neví tak dělá to co umí.
To mi nestačí, to mi stačí a je super že něco dělá. Když tak to opravím.
I když nevím co dělám a co on tím myslel..
Bůh nakonec je. Navíc asi příbuzný a i když je to blb - tak to jasně dokazuje proč jsem výjimečná.
Z nepřátel se stávají přátelé, kdo je přítel netuším ale lepší je se nebavit s nikým, stejně umřou- a pak si to budu vyčítat.
Já totiž otáčím celým Světem, jsem hybatelkou vesmíru.
Ani nevím jak se to dělá, tak nějak se mi to děje.
Zřejmě se Země točí díky mé nejistotě, mým pochybám.
Hurá. Už tedy vím proč je náctiletí tak prožívají.
Ať žijí pochybnosti, nejistota a stud.
Jestli náhodou autorka chtěla ukázat že náctiletí bez zkušenosti nemají velet.
Ani řídit společnost, tak dobré:o)))).
Knížka mě velmi překvapila. Vůbec jsem nečekala, že to bude tak dobré. První díl byl velmi povedený, ale tento je ještě lepší. Děj byl napínavý a nutil mě pořád číst dál. Vůbec jsem se nemohla odtrhnout. Určitě doporučuji. Vrhám se na poslední díl a doufám, že bude stejně povedený jako ty předešlé. Hrozně mě zajímá jak to dopadne a doufám, že tak jak chci já XD.
Příběh je zasazený do dnešní doby a tím se vytratila originalita celého Ymslandu a jeho lidí.
Setkáváme se s Graalem a s Naiellem a zjišťujeme, že nic není takové jak jsme si mysleli.
Rime mezitím zmagořil a Hirka je v našem světě bezmocnější a ztracenější.
Upřímně, několikrát jsem se do čtení musela přímo nutit a Plíseň se pro mě stala velkým zklamáním. Jsem z toho nějaká rozčarovaná a o to víc mě zajímá jaký bude třetí díl.
Musím říci, že kniha by měla být zařazena do young adult literatury. S druhým dílem jsem se místy musel nutit číst, abych překousl , jakou to náhodu zase autorka vymyslela. Fantasy tohoto druhu mi připadá příliš jednoduchá. Sice nějaké věci byly od druhého dílu vysvětleny, ale i tak mi jednání postav přidá velmi zvláštní. Dám se do třetího dílu okamžitě, neboť by mě přešla časem chuť. Uvidíme, třeba to třetí díl vylepší. Doufám:) Pak zřejmě nabídnu do bazaru:)))
Musím říct,že první díl se mi líbil víc.Na rozdíl od jiných čtenářů mi nevadil přesun děje do našeho světa,zato množství twistů ano.Příběh se tak stává překombinovaným a ztrácí "tah na branku".Další mínus pro mě byly ty věčné rádoby tázací filozofické věty.Chápu,že hlavní postavy prožívaly dilemata a vnitřně je řešily,ale proboha,4 otázky za sebou ob stránku?? Rozhodoval jsem se mezi třemi a čtyřmi hvězdami,nakonec dávám 4 za obal..To by byla kéra!
Překvapilo mě, že autorka zvolila až tak moderní svět, ale nakonec mi to vůbec nevadilo. Kniha nabízí spoustu nových zvratů a záhad. Záměry postav jsou do poslední chvíle nejasné a vy se nemůže rozhodnout, kdo je vlastně ten dobrý. Rimemu a Hirce fandím, protože tvoří skvělý pár a doufám, že si k sobě nakonec najdou cestu.
Trochu jsem se čtením druhého dílu otálela a čekání se vyplatilo... už dlouho se mi nestalo abych četla druhý díl a zároveň už byl vydaný třetí a rovnou i závěr celého příběhu. Hrozně jsem si čtení užívala. Bála jsem se, že se budu nad lidským světem nudit, ale očima Hirky se ani nudit nedalo. Kniha zodpověděla spoustu otázek a ještě víc se jich vynořilo nových. Autorka trochu zabrousila i do existencionálních problémů lidstva... nejednou mě to donutilo se nad tím zamyslet. Hirka a Rime byli většinu času oddělení. Rimova linka byla takéž velmi působivá a já si toho kluka fakt oblíbila. Tak doufám, že to dopadne všechno jak má... a teď honem na závěrečný díl.
Krásný příběh, už se nemůžu dočkat poslední části. Druhý díl se mi četl o moc lépe než první, bylo v něm méně nových výrazů. Autorka úžasným způsobem porovnala náš "umírající" svět s Ymslandou.
Stejně skvělý díl jako ten předchozí. Na začátku mě zarazilo, že se Hirka objevila v současném světě a bála jsem se, že to nebude tolik zajímavé jako v Ymslandě. Avšak autorka i přesto umí skvěle vtáhnout do děje, že to prostředí nakonec příběhu vůbec neuškodilo. I tak jsem měla radši části s Rimem (je skvělej! i když jsem si občas říkala: Kámo, co to děláš? :D).
Srašně moc se mě dotýkala Hirčina zmatenost. Úplně jsem cítila, jak chudák neví, komu by měla věřit a pořád zjišťuje něco nového. Sama v cizím světě, kdy nemá nikoho, na koho by se mohla 100% spolehnout. Přesto ukázala, že umí být silná.
Dále jsem hrozně žrala takové ty wtf? momenty. Prostě něco víte a najednou si přečtete jednu větu a všechno je jinak. A vy musíte zase všechno přehodnotit a celý si to přeskládat a už jenom čekáte, kdy to zase přijde (jestli má vůbec cenu něčemu věřit).
Láska mezi Hirkou a Rimem je úplně jinak zobrazovaná než v jiných dílech. Není to nic přeslazeného, protože na lásku tam prostě není čas i přesto, že se o ní oba několikrát zmiňují. Každý je ve svém jiném světě a musí se prát se svými starostmi. Až je to lehce dojemné.
Co je úplně skvělé, je to, že pro mě má kniha i hlubší význam. Dnešní svět je tam zobrazován jako místo, které už nemá šanci (zničené, plesnivé). Víra se tu skloňuje na tisíc způsobů. Člověk je tvor, který ničí svůj svět. Opravdu smekám!
7 dní do vydání třetího dílu? Odpočítávám minuty! :3
,,Značku pro tebe, když mě vytáhneš!"
No, co k tomu říct. Na jednu stranu se mi vážně líbí, jak autorka píše, dokáže udržet moji pozornost a čtení mě jednoduše baví, ale pak jsou zde věci, které se mi na příběhu nelíbily.
Na lidský svět jsem si chvíli zvykala, ale ve finále se mi ten nápad zalíbil, akorát mi tam něco nesedělo. Třeba to, že se Hirka dokázala za tak krátkou dobu naučit jazyk, že neviděla žádné zvíře a že se moc lidí nepozastavilo nad tím, že holka je jednoduše dost mimo, protože je z jiného světa.
S novým dílem přišly samozřejmě i nové postavy. Stefan byl nešťastná postava a vůbec netuším, jak se někdo takový mohl živit jako lovec. Chováním vůbec neodpovídal svému údajnému věku. Spíš mi přišel jako puberťák, kterému dal někdo do ruky zbraň a učinil ho svou loutkou, což nezvládal. Graal a Naeill, dva bratři, staří tisíce let, o kterých by si člověk myslel, že už pobrali trochu toho rozumu, ale je to Hirka, kdo je navádí na správnou cestu nebo si s nimi hraje, aniž by jim něco došlo. Kdyby autorka ubrala trochu Hirce a naopak přidala něco málo jiným postavám, příběh by působil věrohodněji. Pak to totiž dopadne tak, že Hirka je ta nejlepší, ta, co všechny, všechno vždycky zachrání a má plány a nápady, které ostatní nejsou schopni vymyslet.
Nejvíc se mi líbila Rimeho linka, ta mě vážně bavila do té doby, než začal s otravnými kecy, které si neodpustila ani Hirka, aneb: Ublížíš jí a zabiju tě. Jednoduše řečeno, láska v téhle knize hory (nebo lépe řečeno světy?) přenáší.
Ale i přesto knihu hodnotím celkem kladně a na další díl jsem zvědavá.