Promlčení
Jiří Březina
Policista Tomáš Volf série
1. díl >
První případ podporučíka Tomáše Volfa Mladý policista Tomáš Volf narazí při zkoumání promlčených vražd na podivné úmrtí, k němuž došlo v roce 1991 v zastrčené osadě Pasečky u rakouských hranic. Když se k jedné složce s podezřelou smrtí připojí druhá, rozhodne se Tomáš vyzpovídat člověka, který se tehdejšího vyšetřování přímo účastnil: bývalého úředníka ministerstva vnitra Ondřeje Novotného. Prostřednictvím jeho vzpomínek se Tomáš snaží získat informace, které ze spisů záhadně zmizely. Může ale věřit muži, ze kterého se stal politik s nevalnou pověstí? Jakou roli hrají v případu dějiny zapomenutého kraje? A jak hluboko do minulosti se musí Tomáš ponořit, aby odhalil, komu kdysi prošla nikoli jedna, ale dvě vraždy?... celý text
Přidat komentář
Detektivka,která je zajímavá tím,že motiv pachatele se vrací hodně daleko do minulosti až k odsunu.
Tahle kniha mě hodně bavila. Zaujala mě jak její retrospektivní forma, tak i jazyk, kterým autor vypráví celý příběh. To, že děj umístil na česko-rakouské pomezí a přidal malinko hororových prvků, připomíná severskou krimi (tomu odpovídá i obálka knihy). Do tématu divokého odsunu se autoři knih příliš nevrhají, zde je zpracování hodně poctivé, včetně překvapivého závěru s tématem osobní pomsty.
Kniha velice příjemně překvapila. Události kolem odsunu byly ztvárněny poutavě a zajímavě. Hodnotím velmi kladně.
Tak tohle bylo daleko lepší než první kniha ze série. Starý vyhrabaný případ z archivu a vraždy v srdci tajemné Šumavy. Tam se také skrývají další svinstva a příběhy, které odhaluje Tomáš Wolf. Spisy, vzpomínky, střídání a přeskakování ve vyprávění o mnoho desítek let, to vše se mi líbilo, vše bylo poutavé, čtivé a skvěle napsané.
Konec románu zlepšil můj počáteční dojem z něj. Neustále přebíhání z jedné časové osy do druhy bylo pro mě místy obtěžující. Stejně jako opakované změny ve výpovědi hlavního svědka, pokud by se to tak dalo říct. Ale... místo románu,historické okolnosti a samotný zločin dával dohromady opět dobrou detektivku.
Moc se mi to líbilo, nečekala jsem takový zvrat. O téma odsun sudetských Němců se díky této knize začnu více zajímat. Díky za ni....
Zajímavé téma. Pomsta za minulost. To vše vyšetřuje mladý elev. Není to úplně můj šálek kávy, ale určitě si od autora přečtu další knihu. Fakt je, že je docela dobře napsáno, téma Sudet je zajímavé samo o sobě.
Knihu jsem si vybrala pro seznámení s českým autorem - a příjemně mě překvapila ...
Sympatická postava Tomáše Volfa se ujímá pátrání po neobjasněném úmrtí - a když se objeví další zločin, tuší, že tu něco nehraje...
Knih s tímhle tematem jsem mnoho nečetla - a připadá mi velmi zajímavé ...
Je dobré získat oboustranný pohled - minulost odsunu sudetských němců a ten závěr - ten jsem nečekala.
Určitě si od autora ještě přečtu další knihy.
Ani ne tak kvůli žánru, ale knihu mého krajana Jiřího Březiny jsem si vybrala především kvůli tématu Sudet a poválečném odsunu. Asi, že nejsem běžný čtenář detektivek, byl pro mne výsled pátrání velmi překvapivý a bolestný.
Hledala jsem změnu od tzv. severských kriminálek, které čtu už několik let. A hele, povedlo se!
Promlčení se mi četlo velice snadno, obě roviny příběhu se mi líbili, přírodu Paseček jsem si dokázala představit a jako velké plus knihy je pro mě její závěr. Konec druhé světové války očima lidí, kteří museli z pohraničí odejít. V české literatuře jsem se s tímto pohledem setkala poprvé.
Během čtení jsem měla rozporuplné pocity: na jednu stranu mi všechny okolnosti ("zpovědi") přišly velmi nepravděpodobné, postavy podivné a nesympatické... na druhou stranu mě moc bavil vyprávěný příběh. Nečekala jsem žádné velké překvapení, k rozuzlení jsem měla pár teorií, z nichž jedna se nakonec vyplnila. Průběžně jsem hodnotila jako tuctovou detektivku, jejíž zajímavost zvedá hlavně šumavské pohraničí. Ale poslední kapitola mě naprosto dostala! Autor tady zahrál na hodně citlivou notu, i když třeba prvoplánově... asi kvůli nějakému momentálnímu rozpoložení nebo životní situaci to na mě silně zapůsobilo. A to jsem ze svého zaměstnání zvyklá číst v dobových dokumentech o všelijakém svinstvu i krutosti života a zachovávat si jakýsi citový odstup...
Na konci se mi původně líbilo, že jsem se nedozvěděla úplně všechno, teď vůbec nemyslím nějaké nechutné detaily, ale třeba věcné informace o pachateli, že zůstalo místo pro fantazii... ale po přečtení ostatních komentářů zjišťuji, že to nemuselo být úplně záměrné, což by na mě působilo spíš nedotaženým dojmem.
Kniha se četla velmi dobře a líbil se mi styl, jakým byla napsaná. Zajímavý příběh. Těším se na další autorovu knihu
Od Jiřího Březiny jsem četla knihu Polednice, která se mi líbila o trochu víc. Téma odsunu sudetských Němců bylo zajímavé, ale za mně se asi k tomuto autorovi už vracet nebudu.
Škoda, že mladý policista Tomáš Volf neposlouchá Oceán, možná by mi byl sympatičtější. Oceňuji sice hudební aluze, ale Sepulturu poslouchat nemíním :-)
Styl vyprávění - vracení se pomocí pamětníků do minulosti, v závěru převyprávěné vyprávění pachatele, mi trochu vadil. Nedovedu si představit, že během večera se někdo někomu svěří a navíc v prostředí "třetí cenové". Na jedné straně má politik Novotný strach, že ho někdo kompromituje, na druhé straně si pouští jazyk na špacír před taxikářem...
Připomenutí sametové revoluce (škoda, že korektor nekoukl do pravidel...) mi přišlo nadbytečné, nikam děj neposunulo.
Pachatel byl odhadnutelný. Kdo sledoval seriál Vzteklina, nebude překvapený. To, co - podle mě - televizní seriál neunesl, tak v krimirománu je k učtení. Ale záslužnější práci odvedla Kateřina Tučková (Vyhnání Gerty Schnirch).
Didakticky je využitelný fiktivní článek o rezignaci politika Novotného
(s. 188/189).
Připomínky prvního Volfova případu - Polednice - na mě zapůsobily. Knížku jsem si už půjčil :-)
Nečekala jsem téma odsunu němců, ale čtení bylo poutavé. Kniha se čte lehce, pořád hltáte další kapitolu, abyste se dozvěděli kdo co a jak. Téma, kterému se česká literatura moc nevěnuje a je to škoda. Mladý vyšetřovatel se snaží odhalit zapomenuté zločiny, které jsou složitější. Určitě kniha nastolí pár zajímavých otázek na téma vina/nevina, morálka, kam až zajít, co je možné prominout, co je vlastně normální (téma na diplomku). Líbí se mi ukázka míst Českých Budějovic, kam je čtenář zaveden. Mám ráda zasazení děje do měst, kam se mohu snadno podívat a není to Praha. S přívěhem mi bohužel nerezonuje obálka knihy. I když chápu - samota - pohraničí, ale i tak mi nepřipadá jako z české krajiny. Podle obálky by mě kniha nezaujala. Určitě doporučuji i prvotinu Na kopci, kterou jsem přečetla ještě rychleji.
Kniha se mi četla dobře, příběh byl zajímavý a líbilo se mi prolínání minulosti a současnosti. Je příjemné si po severských detektivkách přečíst i nějaký příběh, který je vám bližší prostředím. Už se těším na další příběh s Tomášem Volfem.
Poslouchala jsem audioknihu a jsem nadšená, je to ještě lepší než Vzplanutí, těším se na Polednici!