Poplach v Kovářské uličce
Václav Řezáč (p)
Frantíka Severýna nikdo nevychovával. Nikdo ho nehlídal. vychovala ho ulice. Ach to je matička! A přece si nezoufá, a začívá víc dobrodružství než kluci ze spořádaných rodin. Frantík pracuje u hokynáře Bočana. Chce pomoci chudým lidem a tak nabuřelému hokynáři ukradne zelenou knížku, v níž má majitel koloniálu zápisy o lidech, co jim dává na dluh... (6. vydání v Albatrosu)... celý text
Přidat komentář
Tak tuhle knížku jsem jako malá louskala pravidelně každé jarní prázdniny. Milovala jsem tu atmosféru, kdy naši byli v práci a já mohla nerušeně celé dopoledne číst. Zato v půl druhé nastal frčák - za hodinu jsem musela stihnout to, co mě naši zaúkolovali na celé dopoledne. Ale zpět ke knize - nenáviděla jsem pana Bočana a litovala všechny, kteří se dostali do jeho zelené knížky a co si pamatuju- byla tam nějaká žebračka a když jsme jeli s našima o prázdninách do Prahy, protože naši s námi dělali kulturní výlety za památkami, tak jsem strašně chtěla té žebračce zanést svačinu a naše maminka ze mě byla trošku vyplašená, že jsem blázen.
Musím se přiznat, že ještě mnoho let po prvním přečtení Poplachu v Kovářské uličce na mě jméno Bočan působilo automaticky silně negativním dojmem - bohužel i u lidí, kteří si to fakt nezasloužili. Teď už mě to přece jenom přešlo. ;)
Tuhle knížku jsem milovala a četla ji několikrát. Fandila jsem Frantíkovi, nenáviděla pana Bočana a jeho zelenou knížku....Možná si ji někdy znovu přečtu :)
Knížka už je poměrně stará, a proto mi některé pasáže připadaly jako dítěti divné. Ale nakonec, když se to vezme kolem a kolem, docela se mi to líbilo.
no povinná četba ale vždy jsme používali některé citace z knih - kupec Bočan byl proste neodolatelný
Jako malé dítě jsem měl tyhle příhody Frantíka Severýna moc rád.
A rád si tu knihu prolistuji občas i nyní.
Jedna z mých oblíbených knížek v dětství. V době, kdy jsem neuměl číst, tak mi z ní četla matka.
Co tu člověk všechno nenajde... přečetl jsem ji asi v osmi za jediný den u známých na chatě, protože mě nebavilo si hrát s jejich dětmi. Tenkrát se mi jako knížka na jedno přečtení líbila, teď si nedokážu vybavit, zda není moc levicová :o)
Docela se divím, že tato kniha nemá takové hodnocení, jaké bych očekával. Mě osobně se tyto příběhy a příhody velice líbili a spolu s Boříkem a Harry Potterem se jednalo taky o knihu mého dětství. Přelouskal jsem ji sice jenom dvakrát, ale stále bude mít v mém srdci místo.
Autorovy další knížky
1968 | Poplach v Kovářské uličce |
1940 | Černé světlo |
1951 | Nástup |
1934 | Kluci, hurá za ním! |
1942 | Svědek |
Jedna z mých prvních knížek, četl jsem ji hrozně rád.