Posledná šanca
Andy Weir
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/518971/bmid_spasitel-46q-518971.jpg
5
1764
1764
Osamelý astronaut. Neuskutočniteľná misia. Spojenec, v akého nedúfal. Ryland Grace je posledný preživší na zúfalej misii Posledná šanca – jeho neúspech bude mať za následok koniec ľudstva i planéty Zem. Lenže Ryland Grace si to neuvedomuje. Nepamätá si ani vlastné meno, tobôž detaily misie. Práve sa prebral z veľmi dlhého spánku, nachádza sa milióny kilometrov od domova a spoločnosť mu robia len dve mŕtve telá kozmonautov. S každou novou spomienkou si uvedomuje nemožnú úlohu, ktorá pred ním stojí. Nachádza sa v malej vesmírnej lodi, ktorú skonštruovali svetové vesmírne agentúry v kooperácii so všetkými vládami na našej planéte, ako poslednú šancu ľudstva na prežitie.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2023 , LindeniOriginální název:
Project Hail Mary , 2021
více info...
Přidat komentář
Skvělé, nejlepší kniha za poslední minimálně rok. Líbilo se mi střídání dějových linií na Zemi a ve vesmíru, dobře zvládnutý byl i konec. Palec nahoru!
(SPOILER)
Weir je pan spisovatel, o tom žádná. Zřejmě si vždy připraví podklady ze všem možných věd a pak je skloubí velice čtivým způsobem. Za což zřejmě i velký díl překladateli, že takhle těžký překlad bravurně zvládl a přes všechny možné technické, fyzikální i chemické detaily, udržel ducha knihy. Nicméně jak byl Marťan famózní, Artemis dobrá, tak Spasitel je trochu slabší. Samozřejmě míněno laťkou Andyho Weira, jinak je to stále jedna z nejlepších knih co jsem v roce 2021 četl. Jak Marťan, tak Artemis jsou "uvěřitelné" i z pohledu současné vědy a techniky. Zde je již čistá fikce, ale na to, že by to měla být fikce, drží se autor dost při zemi. Některé věci jsou tam krapet nedotažené nebo naopak přitažené moc. Poslední šance, kdy Strattová se vyjádří, že udělá to nejlepší a maximum možného pro úspěch mise a nechá hlavního hrdinu zfetovat a poté uložit do kómatu. Jak si mohla být jistá, že ty drogy se nijak nepodepíší na tom, zda Ryland přežije a bude moci případně vykonávat co se od něj chce. Hrdina sám je poměrně úzce zaměřený středoškolský profesor, ale najednou zvládá komplex činností, že by mu mohli závidět všichni Avengers dohromady. Eridiané jsou schopni vysílat kosmické lodě, ale nedojde jim taková základní věc jako je vesmírná radiace, která jim pomlátí celou posádku? Jejich technika má být na daleko nižší úrovni jak ta lidská, ale zvládnou to samé co lidé. Jak se jim to tedy povedlo? Xenonitové tunely v pozemské lodi se svým prostředím, různé díry do trupu, to už je jen takový perlička. A zřejmě tady budu jediný, ale konec se mi vůbec nelíbil. Hrdina je odpovědný za přežití celé lidské rasy a přesto pod tíhou této zodpovědnosti neudělá vše proto, aby lidstvo zachránil a spoléhá, že sondy doletí domů, že lidstvo zvládne vyzvednout, že si poradí s jeho výzkumem. Prostě nezodpovědný risk, který mi do příběhu vůbec nesedl. Zvláště, když je děj od začátku veden v duchu jak je to celé nesmírně důležité. Klidně mohl Ryland doletět domů, zachránit lidstvo a pak se vydat s řešením na Erid a po cestě Rockyho nabrat. Vzhledem k tomu, jak bylo uvedeno, kolik let se Eridiané dožívají a kolik času jim k vyřešení problémů zbývá, pohodlně by to stihl. Prostě konec, kdy jedno oko nezůstalo suché, ale do příběhu mi to vůbec nesedlo.
To jsou nicméně jen moje postřehy, které nijak nesnižují to, že jsem se královsky bavil.
Je to docela příjemná změna, číst sci-fi, ve které si civilizace nejdou vzájemně po krku. Těžko by asi někdo spočítal, kolik románů a povídek představuje tu druhou skupinu, počínaje Válkou světů H. G. Wellse, až po současnou vlnu reprezentovanou Liou Cch'-sinem a jeho trilogií Temný les nebo Peterem F. Hamiltonem a sérií Společenství. Román Andy Weira stojí v opozici i vůči klasikům žánru jako byli bratři Strugačtí nebo Stanislaw Lem. Geniální Lemova Solaris se k možnosti kontaktu s jinou civilizací staví velmi skepticky, podobně jako Piknik u cesty Arkadije a Borise Strugackých. V první případě jde především o naprostou rozdílnost dvou světů, které nenaleznou společnou komunikační platformu (v Lemově posledním románu Fisko se to částečně podaří, ale výsledek je nakonec katastrofální), v Pikniku u cesty jde o propast technologickou a nezájem vyspělejší civilizace o pozemskou kulturu. Andy Weir je ale technooptimista a tak i ty největší problémy, se kterými se postavy jeho knih střetnou, mají řešení. A je opět silný v detailech, každou scénu má fyzikálně ošetřenou a netřeba dodávat, že i jeho nový hrdina Ryland Grace disponuje technickou inteligencí srovnatelnou s Jazz Bašárovou nebo Markem Watneyem. Oplývá ovšem i mimořádnými hudebními schopnostmi (byť sám o sobě říká, že má jen průměrný hudební sluch), protože, jak se posléze dozvíme, dokáže rozlišit mnoho akordů a harmonií. Zkrátka, je příjemné číst o lidech, kteří si za každé situace vědí rady a nikdy se nevzdávají, i když to občas může působit kapku úsměvně. Uvědomil jsem si ještě, že začátek Spasitele je téměř identický se začátkem románu Skrz prázdnotu S. K. Vaughna, který u nás vyšel v loňském roce. Ten se sice nepohybuje ve stejné váhové kategorii jako Weirův román, ale jeho hodnocení tady na databázi knih považuji za trochu nespravedlivé.
Tak to byla paráda! Po skvělém Marťanovi a zklamání z Artemis je Spasitel jasným důkazem, že Andy Weir je Pan Spisovatel.
Je Spasitel v něčem lepší kniha než Marťan? Ano - neřeší problémy jen sám. Navíc už od počátky se na jeho misi spojily veškeré dostupné možnosti lidstva...
A je Spasitel v něčem horší? Inu - je jiný. Přináší mnoho nového, zůstává podobně výtečný humor, dramatické situace - to je ono! V Marťanovi jste si, když se něco pokazilo, řekli "A je vymalováno, konec." A pak bum, našlo se nějaké zběsilé řešení... U Spasitele to drama nevyznívá tak definitivně...
Ale to nevadí - obě knihy jsou skvělé a obě stojí za to. Vřele doporučuji, těch necelých 500 stránek se ani nezdá a za pár dní bylo dočteno.
Smekám, alespoň pomyslně! Andy Weir je skvělý. Příběhy, které dokáže vymýšlet a navíc podepřít spoustou vědeckých a technických faktů (i když se určitě najdou odborníci, kteří budou oponovat, ale tohle není vědecká studie), jsou vážně obdivuhodné. Zábavné, napínavé, poučné a navíc i láskyplné v tom nejlepším slova smyslu. Do poslední chvíle jsem se třásla o osud hlavních hrdinů a držela jim palce. A to, jak to Weir nakonec vyřešil, mě dohnalo k slzám... Víc takových knih!
Perfektně to vystihl Babouš. Ani já nejsem fanoušek scifi, ale Weir má u mně plný počet.
Vřele doporučuji.
Spasitele jsem poslouchala jako audioknihu. Byla nejen skvěle načtená Lukášem Hlavicou, ale navíc provázená výbornou hudbou.
Paráda ! Přes velké množství technických termínů a vědeckých popisů prostě skvělé!
Tohle byla jedna velká jízda, nechápu jak to Andy Weir dělá, kupa odborných popisů a stejně kniha skoro nešla odložit. Minimálně stejně povedené jako Marťan.
Pane Weire, klobouk dolů !! Ještě před chvíli jsem si myslela, že Marťan je to nejlepší, ale Spasitel nejen, že se mu po všech stránkách vyrovná, ale místy ho i překoná. Nápad, originalita, zpracování, sarkasmus, je tu naprosto všechno.
Lidi, tohle si musíte přečíst.
Wow! Andy Weir potřetí a stále v plné síle, ne-li dokonce v té nejlepší formě vůbec!
Naprosto strhující, plné podrobností a do posledního kousku promyšlené, sci-fi o záchraně Země. Tohle se musí prostě líbit skoro každému! Proč skoro každému? Je tam dost technických podrobností a pro někoho, troufám si tvrdit, může být kniha až ubíjející. Jediné menší osobní mínus by bylo za celkem useknutý, zrychlený konec. Zvládl bych klidně dalších 50-100 stran.
Andy díky a už se nemůžu dočkat další knihy!
Četlo se to dobře, téma je zajímavé a asi i nové, ale jinak nic moc... Je pravda že po Artemis je to hodně velký zlepšení, ale na Marťana to teda nemá ani omylem.
To bych si zas poplakala, hihi.
S autorem jsem zkušenost doposud neměla a to už musí být, abych si přečetla nějaký scifi... Tohle byla ale fakt pecka.
Grace je takovej správnej americkej chlapík se smyslem pro zodpovědnost, i když ono mu asi v jeho situaci nic jinýho nezbylo. A tak se střídavě ocitáme mezi jeho flashbacky a životem ve vesmíru, kdy mě bavily obě roviny bez rozdílu. Ty vole a najednou (to jsem byla úplně napjatá!!!) se zjeví Rocky (po přečtení nějakého komentáře tady jsem si pořád myslela, že to bude novodobá Lajka, co tam někde krouží). A jejich dialogy jsou vlastně to, co knihu posunulo o milion světelných let dál. Strašně upřímný, lidský, krásný!
Plus šíleně vědeckých termínů, který občas byly už i na mě moc, ale mělo to hlavu a patu a holt se člověk u toho musí trochu zamyslet (nebo ten odstavec přeskočit). Blížící se apokalypsu bych klidně zemi (LIDEM) přála, ne že ne.
No a ten konec, to už mi úplně naložilo. Takže já jsem spoko a od scifi si dávám zas na nějaký ten rok pokoj.
Pohladí srdce každého fanúšika sci-fi, konečne kniha čo mala myšlienku, neprediktívny dej a sympatickú dvojicu hlavných postáv. Klobúk dole pred odvahou rozpútať dej s nehumanoidnými ufónmi, ktorý navyše nie sú tuctoví. Týmto si autor u mňa zaručil miestenku v zozname autorov u ktorých sledujem novinky. Kniha je písaná dosť technicky, tak ak je pre Vás mikrovlnka záhadou, asi by som siahol po niečom inom :p)
Takový průměr, občas mastný, občas suchý a nudný. Autor si drží úroveň čtivosti na vysoké úrovni, ale to je tak všechno. Ostatní mi nějak nesedlo. I když jsem z Marťana také nebyl nějak moc paf, tak je lepší než Spasitel.
Pár zajímavých míst se najde a občas se i člověk usměje. Úplně můj šálek to ale není...
2,5*
Ale ano, určitě nadprůměr. Jako již tradičně, děj se odehrává ve dvou časových liniích. Problém je v nevyrovnanosti linií, ta linie ve vesmíru je samozřejmě podstatně zajímavější. V cca 2/3 knihy to už nabírá krapet nudu. V mnoha ohledech je kostra děje a pojetí příběhu velmi podobné Marťanovi. Dvě dějové linie, přeživší všeumětel využívající vědu, v půlce knihy úspěch který pak padne na hubu, ale hrdina se z toho zdárně vyhrabe. Konec je krapet zrychlený - zjevně byl několikanásobně delší, ale Weir to proškrtal, aby z toho nebyl veleromán.
Po Artemis jsem čekal už jen průměr. Nestalo se. Je to neskutečná jízda od první věty. Rocky byl neskutečně vtipný a když si osvojil sarkasmus, vážně jsem se nasmal. Je fakt, že technicky a vědou nepolíbeny čtenář bude mít místy problém....ale to je prostě Weir. Doporučuji poslechnout v audioknize se všemi zvuky umocňující prostředí a příběh. Vřele doporučuji. 100/100.
Fantastické čtení, zábavné, napínavé, fakt mě to hodně bavilo.
Nejlepší jsou rozhovory s Rockym :)
Bezpochyby zatiaľ najlepšia Weirova kniha. Zaujímavé nápady mal v každom svojom titule, ale tu sa konečne posunul aj po literárnej stránke. S infantilným humorom sa žiaľ nedokázal celkom rozlúčiť. Pôvodne som za to plánoval strhnúť hviezdu, ale nedokázal som to. Tento príbeh mi ostane ešte dlho v hlave. Možno až do filmovej adaptácie (dúfam, že rovnako vydarenej ako Marťan).
Úžasná, velmi čtivá kniha. Bude se líbit i těm, kteří žánr sci-fi nevyhledávají. Divil bych se, kdyby do pár let nebyla zfilmována. Kniha je nabitá napínavými momenty, velmi zajímavými technickými fakty a zábavnými hláškami hlavních hrdinů. Celý děj působí uvěřitelně, možná až na samotný závěr, který je sci-fi až trochu moc. Celkový dojem z knihy je skvělý, určitě doporučuji.