Posledná šanca
Andy Weir
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/518971/bmid_spasitel-46q-518971.jpg
5
1836
1836
Osamelý astronaut. Neuskutočniteľná misia. Spojenec, v akého nedúfal. Ryland Grace je posledný preživší na zúfalej misii Posledná šanca – jeho neúspech bude mať za následok koniec ľudstva i planéty Zem. Lenže Ryland Grace si to neuvedomuje. Nepamätá si ani vlastné meno, tobôž detaily misie. Práve sa prebral z veľmi dlhého spánku, nachádza sa milióny kilometrov od domova a spoločnosť mu robia len dve mŕtve telá kozmonautov. S každou novou spomienkou si uvedomuje nemožnú úlohu, ktorá pred ním stojí. Nachádza sa v malej vesmírnej lodi, ktorú skonštruovali svetové vesmírne agentúry v kooperácii so všetkými vládami na našej planéte, ako poslednú šancu ľudstva na prežitie.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2023 , LindeniOriginální název:
Project Hail Mary, 2021
více info...
Přidat komentář
Ano, tohle bylo moc povedené. Nechybělo tomu nic. Napětí, překvapení a člověk se nemohl odtrhnout od čtení. Za mě asi ještě lepší než Marťan. Ano, jsou tam situace, kdy se člověk poznává. Není vždy hrdina, neudělám přeci vždy všechno tak, jak se ode mě očekává. Já přece nejsem žádný spasitel.....
Nemáte rádi sci-fi, otázka? Nezajímá vás astronomie, otázka? Nejste technický typ, otázka? I tak budete při čtení této knížky šťastní, šťastní, šťastní! Jako já.
Bohužel. Tak kniha má všechno co by se mělo líbit a měla obrovský potenciál stát se jakousi srdceční záležitostí. Ovšem nestalo se tak. Je mi to docela líto. Nápad skvělý, příběh sám o sobě ovšem evidentně nestačí.
Nebudu brečet nad tím že překlad a název Projektu Hail Mary na Poslední šanci je strašný. Měla jsem za to že titulový Spasitel bude i název projektu a lodi. Nikoliv. Ovšem to je to nejmenší a to je drobnost.
Slohově je to prostě hrubě nedostečné, hrdina je plochý, bezbarvý a stejně tak ploché a papírové jsou všechny dialogy. Na to jak se v nich autor plácá je ta kniha podezřele ukecaná, ať už v pouhých monolozích. Možná by celému konceptu lépe seděla er- forma. Atmosféru umí autor vyvolat jen na několika opravdu výjimečných místech, jinak máte pocit že kdyby se vše odehrávalo ve výtahu nebo někde kdekoliv vyšlo by to na stejno.
Podruhé vstoupit do stejné vody se nevyplácí.
Zklamaní.
V současnosti se mi těžko nacházejí knihy, které bych ráda četla a bavily mě tak, že se od první strany do poslední nezastavím. Tato kniha splnila moje očekávání. Sice mi tam nehrálo pár detailů, protože perfekcionista je moje druhé jméno, ale i tak jsem hltala vývoj postav, informace, bavila mě vědecká část, dějová část, všechno.
První třetina super - druhá nudná - třetí spíše prolistována než přečtena. Nejzajímavější je část, kdy Grace a Rocky hledají společnou řeč plus pojmenovávání mezihvězdných rozdílů (ale i v tom odvedl třeba Faber v Knize zvláštních nových věcí lepší práci). Celkově průměr, po Marťanovi zklamání.
Úžasný příběh.
Líbí se mi, že hlavní postava není ten dokonalý, prvoplánovitý hrdina, kterého nic nezaskočí, na požádání vyřeší každý problém. A hlavně to, že se zrovna on obětuje pro přežití lidstva není přece vůbec samozřejmé.
Astrofágů jsem měla plnou hlavu. V některých technikáliích jsem se ztrácela, ale na děj to naštěstí nemá vliv :-)
A ten konec je malinko nečekaný, dojemný a milý...
(SPOILER)
Je to vcelku jízda, která ale časem trošku ztrácí tempo s tím jak čtenář začne chápat algoritmy přemýšlení autora. Žádná scifi klasika z toho nebude. Odpočinek a místy výborná zábava v tempu na úrovni moderní detektivky, to ano.
~~~
První čtvrtina je přímo strhující. Andy Weir umí vymyslet překvapivou a přesto uvěřitelnou civilizační hrozbu. Práce se ztrátou paměti hlavního protagonisty je výborný nápad, díky kterému si Weir čtenáře krásně povodí, kam potřebuje.
Setkání s mimozemskou bytostí je vždy ošemetné a i Weir zde trošku mé čtenářské důvěry poztrácel, ale myslím, že se s tím nakonec vypořádal docela dobře. Přes všechna zjednodušení a spoléhání na náhodu.
Závěr už mě nebavil. Pročetl jsem se k pochopení způsobu, jakým Andy píše. Je klid. Pak problém. Pak řešení postavené na vědě. Vysvětlení. Chvíli zase klid.
Postava hlavního protagonisty je zcela plochá, ale tak co už chtěli jsme zábavné scifíčko, tak ho prostě máme. Na film se těším a rodinu vezmu s sebou. Popcorn taky.
(SPOILER)
Velmi dobrá kniha! Po přečtení chápu, proč ji někdo označuje současně jako zábavnou i nudnou.
Ze začátku je to trochu detektivka - kde to jsem, kdo jsem a proč tu jsem? To se brzo vyjasní a popis aktuálního dění ve žhavém současnu se střídá s pohledy do minulosti. Nudnost může být daná fyzikou, které všude prosakuje (ale dá se lehce ignorovat), spíš ale tím, že se hlavní děj odehrává v malé těsné plechovce, kde se toho zdánlivě až tak moc neděje.
Když se objeví mimozemšťan, je to hned zábavnější, i když je divné, jak je příšerně šikovný - a přitom jeho civilizace je po vědecké stránce vcelku na nízké úrovni. Nicméně těžko se od příběhu odtrhuje, čte se skvěle a moment, kdy to Grace otočí zpět, aby zachránil Eridiany, je sakra silný. No a vtipných hlášek je taky dost, například:
Problémy s kvalitou kvůli termínům: celogalaktický problém.
Musím to udělat pro svoje děti. Tedy... nejsou to moje děti. Ale jsou moje.
Jaká je rychlost světla? Cé.
Kdo mi dokáže říct poloměr Země? Trang!
Výborně, geniální mozku, vymysli něco!
...mám hlad.
To ses moc nevyznamenal, mozku.
Myslím, že pět hvězd je zasloužených.
(SPOILER)
Vesmírné sci-fi obvykle nečtu, ale i tak se mi knížka líbila. Nápad s astrofágy byl geniální. Postupné hrdinovo rozpomínání, kde vlastně je a proč tam je, bylo prima. Kolem poloviny knihy se děj trochu vlekl a tak se objevil Rocky, beruška, aby zachránil situaci, i když s jeho xenonitem si to autor hodně usnadnil.
Druhá polovina knihy byla akčnější, jen mi místy superhrdinské Rylandovy kousky přišly už opravdu hodně sci-fi. Závěr se mi zdál trochu uspěchaný, možná proto mi teď po dočtení příběhu pořád chybí některé odpovědi: Co se stalo Yaovi a Iljuchinové? Co se dělo na Zemi těch 26 let? Kdo byla vlastně Strattová a kde ji vzali? A možná proto pak vyplouvají na povrch i ty rýpavé otázky jako: Vážně by evoluce vesmírných breberek trvala jen několik týdnů?
Knížka mě donutila se zamyslet, vygooglovat si pár věcí, zasmát se a v noci lítat po hvězdách, takže dávám pěkné 4 hvězdičky.
Další super knížka od vynikajícího autora. Pro mě ale asi nejslabší ze všech. Zatímco Marťan byl zjevení, u Artemis jsem se dobře bavila, Spasitel byl skvělá čtivá kniha, ale už hodně "pohádková" (resp. taková zajímavá kombinace pohádky a StarTreku).
I když jsem se tomu bránil, asi nejde úplně uniknout srovnání s Marťanem. Oba příběhy mají mnoho společného.
Spasitel je mírnější a všemocnější - tudíž hůře uvěřitelný. Stále se ale jedná o kvalitní čtení.
Řeknu vám to upřímně - když jsem se dozvěděla, že v našem knihomolském klubu byl pro tento měsíc do společného čtení vybrán Spasitel, třikrát jsem se pokřižovala a šla si natřít osypky. Sci-fi je pro mě totiž skoro sprosté slovo, takže jsem neočekávala radši vůbec nic. Sice od Weira znám Marťana, ale jen ve filmovém podání. To jsem zvládla dokonce i několikrát zkouknout, ale v knižní podobě mi to prostě nic neříká, sci-fi je pro mě obvykle příliš přitažené za vlasy nebo naopak až moc suchopárné. Ale což, aspoň odfajfkuju ve výzvě tu knížku odehrávající se ve vesmíru, řekla jsem si. Jenže pak jsem začala číst... a ono mě to chňaplo hned od první stránky! Od prvního řádku okamžitě samá akce. Kde jsme se to ocitli? Co se to sakra děje? Proč si ten chlápek na nic nevzpomíná? Milion otázek a žádné odpovědi Nářez! Tohle byl prostě naprosto perfektní nářez! Nejsem žádný odborník na astronomii, fyziku, chemii nebo biologii, takže nemám nejmenší ponětí, jestli tam autor plká totální nesmysly, ale je mi to vlastně úplně jedno. To, co ve své fantazii stvořil, je něco úchvatného a donutilo mě to sežrat tuhle knížku v podstatě za dva večery. Ten druhý večer jsem si vrazila sirky do očí a vydržela při vědomí do pěti do rána, protože jsem nutně musela zjistit, jak to všechno skončí. Neuvěřitelně chytlavý příběh o odvaze, odhodlání a nečekanému přátelství s úžasným koncem. Kdyby všechny sci-fi knížky byly na takové úrovni, nečtu nic jiného. Doporučuju všemi dvaceti a lituju, že těch končetin nemám ještě víc!
Mně se kniha líbila, ani ty výpočty mě nepopuzovaly. Četlo se to celé krásně a bylo mi líto, že už je konec.
Výborně,
jste první člověk,
který zabil mimozemšťana.
Přesně jako Arnold Schwarzenneger
v Predátorovi.
Astrofág. Z toho slova se mi napnou všechny svaly.
Snad ještě nikdy jsem nečetl knihu tak napínavou a zároveň tak nudnou.
Všechno to dění - probuzení v cizím prostředí, ztráty paměti, a postupného navršení děje i se setkáním, bylo velmi zručně dávkováno, napětí rostlo. Avšak všechny ty prováděné výpočty, matematika, fyzika a další postupy, ty mě tak silně nebavili, že kdyby nebylo toho napínavého vesmírného dramatu, asi bych to dobrovolně nečetl. Jako zemědělec jsem stejně ty výpočty nedokázal ocenit, a upřímně, bylo jich tam až až. Ale když jsem to vše jakž takž přelouskal, užíval jsem si děj, napětí i částečný černý až ironický humor hlavního hrdiny.
Malá ochutnávka:
Z hodnoty nijak nevyplývá, kterým směrem se pohybuju. Je to jenom údaj o relativní rychlosti. Otázka tedy zní: Řítím se ke Slunci, nebo od něj?
Otázka je to skoro akademická. Buď jsem v kolizním kurzu se Sluncem, nebo na cestě do otevřeného vesmíru bez naděje na návrat. Nebo bych mohl směřovat zhruba ke Slunci, ale ne v kolizním kurzu. Jestli je to tak, pak Slunce minu . . . a potom odletím do otevřeného vesmíru bez naděje na návrat.
Příklad té spíše inženýrské a matematické části tohoto příběhu může být ten s tou kozou. Považte, k čemu vám bude hezké vědět, že kdybyste potřebovali průměrnou rektální teplotu zdravé kozy, tak to je 103,4 °F respektive 39,7 °C. Mnoho z vás ani netuší, co je to taková koza. Fajn, konec srandy, začíná legrace. Jako i když tady šlo o život nejen hlavního hrdiny, ale také celé planety Země, vlastně jsem se v těch dramatických částech celkem uculoval. Poznámky k ději, které Ryland Grace trousí celým příběhem jsou prostě k pousmání a zábavě pro čtenáře. Příkladem může být dávka analgetik a moskevský světový čas. To jsem normálně brečel smíchy. Více v knize.
Citát: Zvracet v nulové gravitaci není v pohodě.
Ovšem, to jsem ještě netušil, co se bude dít na konci tohoto vesmírného dobrodružství. Takové drama jsme absolutně neočekával, a i když hlavní hrdina tuší, jak to sním dopade umí přeci počítat tak mě ten konec příběhu totálně dostal. Na přebalu knihu čtu, že už se chystá filmové zpracování. Marťan mě celkem bavil, ale věřím, že tohle bude nafilmované ještě líp. Ostatně s dnešní filmovou trikovou technikou už to nebude problém. Hlavně jsem zvědav a těším se, jak bude vypadat Rocky. Kdo je Rocky, ptáte se? Tak to vám nepovím. To zjistíte během čtení tohoto perfektně nudného příběhu.
Citát: Člověk musí počítače milovat. Obstarají všechno přemýšlení, tak že si nemusíte s ničím lámat hlavu.
Nevěřil jsem, že Weir dokáže pokořit svého Marťana. A on to dokázal. A pro mě dokonce o parník. Tohle byla neuvěřitelná kniha. Čistá oslava literatury. Klobouk dolů pane Weir.
(SPOILER) No... koukám, že půjdu proti proudu, ale tohle bylo prostě špatný. Mám pocit, že tahle knížka jde dočíst pouze v případě, kdy rezignujete na jakékoliv přemýšlení. Když už jsem se smířil se všemocnou ženou, které dal celý svět, včetně všech diktátorských režimů, do rukou svoji moc, tak s mimozemšťanem, který používá všechny myšlenkové a emocionální koncepty, jako člověk, ač na biologické a chemické úrovni funguje úplně jinak, se fakt smířit nedokážu. Tabulka se slovníkem v notebooku už je jen (shnilá) třešnička na dortu. Jak říkám - pokud jste připraveni vypnout mozek a jen číst, tak chápu to vysoké hodnocení knihy. Pokud ale potřebujete, aby to, co čtete, mělo alespoň naprosto elementární uvěřitelnost na úrovní principiální logiky, nechte Spasitele v regálu.
Weirův Marťan je moje velká láska jak v knižní, tak ve filmové verzi. Artemis pro mě byla oproti němu velkým zklamáním, o to jsem radši, že Spasitel se k marťanské kvalitě vrátil, možná ji dokonce překonal :)
Nečekaný spojenec z anotace je nečekanější, než jsem čekala... :) Ale je tak úžasný, že jsem si ho zamilovala na první dobrou. Dokonce natolik, že když jsem knihu přečetla, pořídila jsem si i audioknihu, aby mi ho přečetl ještě někdo jiný a já si tak příběh užila ještě víc než napoprvé. Spasitel je bezesporu tím nejlepším vesmírným dobrodružstvím, jaké jsem kdy měla možnost prožít. Obdivuju, do jakých detailů má Andy své příběhy promyšlené, a to tak, že jsou veskrze reálné, byť se jedná o fikci. Navíc umí vše tak vysvětlit, že to pochopíte, i když jste třeba na fyziku a techniku stejně blbí jako já. A to chce fakt talent..
Dlouho jsem se nesetkala s takovými zvraty, které by mi vyloženě pozastavily srdce, a že je jich v knize požehnaně! Vždycky, když to vypadalo nadějně, že už zachrání planetu, přišel nějakej takovej zvrat, kterej vyústil v bezvýchodnou situaci, ale hlavní hrdina se svým spojencem to pokaždé vyřešili, aby mohla přijít nějaká další bezvýchodná situace. Ve výsledku jsem tak prakticky nebyla schopná se od příběhu odtrhnout. Samotný závěr, ke kterému jsem se tak i přes značnou tloušťku knihy dopracovala poměrně rychle, mě natolik dojal, že jsem brečela a usmívala se zároveň, naprosto emočně vyčerpaná a spokojená.
Pokud jste fanoušci sci-fi nebo Vás jen láká nějaké dobré sci-fi zkusit, s touhle knihou nesáhnete vedle. Já si ji pravděpodobně dám brzy potřetí, protože tohle je zatraceně jedna z nejlepších knih vůbec :)
Štítky knihy
vesmír apokalypsa mimozemšťané záchrana planety sci-fi
Skrýt reklamy
Andy akoby si povedal, že do tejto knihy zreplikuje maximum vecí z jeho hitového Marťaňa, a to vrátane hlavnej postavy. Vážne som mal pocit, že na palube Hail Mary je Mark Watney, tak podobný si bol s Rylandom Graceom. Náplň knihy opäť tvorí predovšetkým prekonávanie technických problémov a hľadanie riešenia v situáciách na ktoré nie je hrdina pripravený. V prvej štvrtine to fungovalo vynikajúco. Hrdina sa prebral z kryospánku s vymazanou pamäťou a spolu s čitateľom si dával dohromady kúsky skladačky o tom kde sa nachádza a čo tam robí. Malo to spád, každá kapitola odhalila nejakú zásadnú novú skutočnosť, či už o lodi alebo o jej misii. Od nástupu Rockyho na scénu sa ale štýl knihy zmenil. Tempo sa spomalilo a sto strán sa riešilo len prvé oťukávanie s mimozemskou civilizáciou. Toto bolo asi zas prešpekulované dosť dômyselne a pre mňa ako laika veľmi uveriteľne. Samotné riešenie konca sveta sa už potom udialo ako z rýchlika a prinieslo asi jedinú vypätú situáciu v celej knihe. Inak bol tento výlet do druhej solárnej sústavy celkom brnkačka, v ktorom sa v dostatočnej miere nedostával pocit napätia a naliehavosti. A to hlavne kvôli nadužívaniu zázračných riešení (napr. neexistuje problém, ktorý by sa nedal vyriešiť zázračným astrofágom, xenonitom a Rockyho geniálnymi inžinierskymi schopnosťami). Možno keby bola kniha pevnejšie ukotvená v realite tak by ma vcucla viac (ako to bolo u Marťana). To by ale musela mať úplne iné zápletku. Stále sa mi čítala jedným dychom (a to som ju ako prvú knihu v živote prečítal v originále po anglicky), ale dojem z literatúry do vlaku čo som mal práve pri Marťanovi som tu cítil ešte silnejšie. 7+/10