Posledné želanie
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/460051/bmid_posledne-zelanie-ueP-460051.jpeg
5
6850
6850
Prvá poviedková kniha Posledné želanie je skvelým úvodom do ságy o zaklínačovi Geraltovi z Rivie. Bielovlasý zaklínač, majster meča a umenia zabíjať, má v živote len jeden cieľ a obživu – zbavovať svet príšer. Odveké zaklínačské umenie chráni ľudstvo pred tými najodpornejšími stvoreniami. Na svojej dlhej púti však Geralt zistí, že zlo sa často ukrýva práve v ľuďoch, intrigách a nenávisti. Zaklínač si preto vždy vyberá cestu rozumu a snaží sa v sebe zadusiť akékoľvek city. Nie vždy sa mu to však darí.... celý text
Literatura světová Povídky Fantasy
Vydáno:
2020
,
Lindeni
Originální název:
Ostatnie życzenie, 1993
více info...
Přidat komentář
Zaklínače jsem si již dlouhou dobu chtěla přečíst. Je to takový základní kámen fantasy, a já fantasy prostě žeru, takže jsem se vrhla i do tohoto kapesního vydání Zaklínače. A ano, je to skvělé, jak všichni říkají!
Upřímně, bylo pro mě největší obtíží si zvyknout na autorův styl psaní, který je sice báječný, ale špatně se na něj zvyká. Potom jsem se do toho konečně začetla... a ano, je to pecka! Zbožňuji styl psaní, zbožňuji ten svět, zbožňuji na té knize všechno.
Všechny povídky mají za mě něco do sebe. "Menší zlo" zabrušuje do menšího morálního dilematu, "Konec světa" je zas tak trochu o přizpůsobení se současnosti, "Poslední přání" není jen o láce a "Hlas rozumu", který je knihou doslova protkaný, je tak trochu o Geraltovi samotném. Pro mě jsou nejoblíbenější povídky "Otázka ceny", která je o královském prokletí a "Zrnko pravdy", takový hodně brutální retteling na "Krásku a zvíře". I u dalších povídek jsem zachytila lehké parodování klasických pohádek. Zakletá striga z povídky "Zaklínač", Šípková Růženka jako vyšitá, nebo třeba Strakuše z "Menšího zla", to je taková vražedná odrůda Sněhurky. I když se mi některé nelíbily, všechny povídky v sobě mají prvek originality.
Z knihy mám vesměs pozitivní pocity, jen ten styl mi zprvu nesedl, stejně jako některé povídky. Pro ty, co váhají, říkám "Neváhejte a kupujte" (bych rovnou mohla nahradit Horsta Fuchse)!
Nemůžu si pomoct, ale zatím vůbec neskáču ze Zaklínače nadšením. Je to taková generická fantasy, která na nejlepší knihy žánru nemá ani omylem... Ne, že by to bylo špatné, ale prostě nic extra...
První díl Zaklínače jsem si přečetla po dohrání stejnojmenné počítačové hry z roku 2007, dnes už se v mé knihovně vyjímají všechny díly původní série a bouřková sezóna, ke které jsem se bohužel ještě nedostala. d
Svět Zaklínače mě během prvních stránek vtáhl do děje a pustil mě až po přečtení Paní jezera.
Hlavním hrdinou celé série je Geralt z Rivie, který nás provází celým světem Zaklínače, od Kaer Morhen až po Nilfgaard. Zaklínači bývají nejen prostými lidmi, ale i urozenými považováni za monstra bez špetky citu, jejichž jediným posláním je zabíjet monstra a nechat si za to platit, případně se porvat s několika opilými vesničany nebo ukrást mužům jejich ženy a děti. Někdy mi ale přišlo, že právě zaklínači byli těmi, kdo projevili víc empatie, než lidé. Ti byli někdy až moc zahořklí a pro pár grošů ochotní prodat i svoje děti. Samozřejmě ne všichni, všude existují vyjímky.
V celé sérii se také hojně objevuje rasismus mezi lidmi a dalšími rasami nebo těmi, co se liší, jako jsou elfové, trpaslíci, dryády, zaklínači a další. Také zde mají svůj prostor mor, chudoba, válka, nemoci, rozdíly mezi chudými a bohatými a mnohé další faktory, které mění zaklínače z odpočinkové fantasy na dílo, po jehož přečtení by se měl člověk zamyslet.
Ze všech dílů Zaklínače, ať už z povídek nebo z románů, na vás dýchá evropská kultura a mytologie. Většina monster je součástí evropského folklóru a nemalou část z nich budeme znát i my, protože jsme, stejně jako autor této nádherné série A. Sapkowski, slované.
Tyto všechny faktory, spolu s mistrným zpracováním již zmíněného A. Sapkowského, dělají ze Zaklínače ideální a vyváženou fantasy četbu, nejlépe pro chladné zimní večery, které se občas zdají stejně pochmurné, jako svět Zaklínače.
podle rady si první povídku nechávám až po přečtení další knihy, ale už teď vím, že Geralt je prostě sympaťák a v sérii budu rozhodně pokračovat. Zatím se mi nejvíc líbily povídky Otázka ceny a Menší zlo.
Trochu jsem si vzpomněla na Koniáše, ale Geralt na mě působí příjemněji.
Zaklínači a jeho světu jsem naprosto propadla. Jednotlivé povídky jsem si skvěle užívala. Bavilo mě, jak spolu souvisí a vykreslují Geraltův život.
„Potom se říkalo, že ten člověk přišel od severu. Provaznickou branou. Šel pěšky, osedlaného koně vedl za uzdu ...“
Takhle začínají příběhy o postavě , která se tak hluboko zaryla do srdcí čtenářů. Sapkowski krásně namíchal akci, romantiku, sex, surovost, moralizování o lidskosti a dokonce prvek rasové nesnášenlivosti.
Navíc hrdina, který vládne mečem i magií, si okamžitě získal i mě. Není to žádný superman a o to víc je sympatický. Dost často vítězí, ale občas dostane trochu nakládačku.
Také se mi líbí středověku podobný fantasy svět, plný zvláštních neokoukaných (většinou zjevně originálních) tvorů a netvorů.
Daly by se na tom všem najít nedostatky, ale já je ignoruji. Pro mě je to srdcová záležitost. A asi nejen moje. Už je to hodně let, když jsme s bráchou vymýšleli, jak si udělat na záda závěs na meč. (Po letech jsem na to přišel. Jde to s klasickým gotickým závěsem na dvou opascích, i když to tak není původně zamýšleno. Kdo by chtěl, pošlu mu fotku nebo odkaz na sedláře, který to dělal.)
Tohle dílo také inspirovalo vývojáře počítačových her a nedávno vznikl už třetí počin s názvem Zaklínač ... to svědčí nejen o šikovnosti programátorů, ale i o kvalitě a oblíbenosti díla, jehož se vývojáři docela drželi – mám na mysli té vybalancované směsi násilí, romantiky, středověku, sexu a moralizování (mimochodem, za sebe doporučuji zejména prvního Zaklínače – je vážně povedený, hlavně atmosférou. A dá se hrát i v polském znění, pak to má ty správné grády :-) )
Já budu zase ta výjimka no... mě Zaklínač moc nebavil. A tak nějak taky nechápu to vysoké hodnocení. Vrhl jsem se na čtení jednak kvůli hodnocení a také proto, abych se o Zaklínačovi dozvěděl něco víc, než z her. Nelíbil se mi vůbec sled povídek. Skáče se tam z jedné na druhou , pak se vrací k první a tak dále. Je v tom zmatek a občas jsem už nevěděl, o kom to mluví, a kdo je ten a ten a musel jsem dohledávat desítky stran zpět, abych si to připomněl. Kvůli tomu jsem se nemohl začíst - některé povídky, jako by byly vytrženy z kontextu. Není začátek, děj a konec. Z knihy si moc pamatovat nebudu, to je jasné. Líbil se mi první příběh a líbil se mi příběh s čertem, který byl zároveň i vtipný. Líbila se mi v knize přímá řeč a styl psaní. Přeskočil bych rovnou na ságu, ale bojím se, že přijdu o nějaké důležité detaily, kdybych přeskočil druhou povídkovou knihu. Zatím nejsem tak nadšen. Popravdě, v posledním herním Zaklínači je podání příběhu mnohem lepší. Každá listina, každý vzkaz, co si ve hře čtu, každý side quest, vše je tam moc dobře napsané a odvyprávěné a má to perfektní atmosféru. Tohle jsem čekal v knize, kde jsem to nedostal. Zaklínač je oproti hře celkem normální týpek, který často dostává na frak. Několikrát málem umřel a ani se v jistých chvílích neobtěžoval použít nějaká ze svých znameních. Uvidíme, co nabídnou další knihy.
“Rytíř bez jizvy je kokot, a ne hrdina!”
Sapkowski stvořil úžasnou postavu Geralta z Rivie s velice zajímavým životním posláním, chcete-li zaměstnáním, kterým si vydělává na chléb. V povídkách je silně patrný otisk pohádek, bájí a legend a musím říct, že je to výborné a auře zaklínače a jeho dobrodružstvím to dodává na přitažlivosti, tedy alespoň podle mě. V povídkách je mimo jiné dost patrná jedna myšlenka, a to ta, že “nelidská obluda” nemusí být vždy nutně tím největším monstrem a může v tomto ohledu zaostávat za kdejakým lidským jedincem.
Povídky se čtou dobře a svižně. Děj je jednoduchý a snad o to více přitažlivý. Rovněž je zde přítomen vtip. Dávám za ***** a těším se na další knižní osudy Geralta a jeho přátel.
Trvalo mi, než jsem se začetla, a nebudu lhát, že občas mi použitý slovník dal vcelku zarat, zvlášť proto, že jsem zvyklá spíš na anglickou verzi, ale přesto se mi každá povídka něčím líbila. Top samozřejmě příběh o setkání Geralta a Yen.
Výtečné, čtivé fantasy povídky se skvělým příběhem, postavami, jež si člověk oblíbí, napětím bojem a nějakým morálním dilematem.
Jedním dechem od začátku do konce. Geralt je skvělý!
Co k tomu dodat, Zaklínač je Zaklínač a kdo ho nečetl, jakoby snad ani fanda fantasy knih nebyl. Je to prostě klasika a jako k takové je k ní nutné přistupovat. Zaklínač je vlastně soubor pohádek ve fantasy kabátku, ale nutno podotknout, že velmi čtivých a velmi poutavých. Mě čtení Zaklínače vyloženě bavilo a rozhodně jsem se nikterak nenudil.
Skvělý úvod do světa Zaklínače. Rámcový způsob vyprávění, který byl použit i v druhé knize, se zde naprosto hodí. Druhou knihu jsem zhltl stejnou rychlostí.
Setkání se Zaklinačem pro mě bylo jako setkání se starou láskou někde u piva. Knihu jsem přečetla na jeden nádech. A už se těším na další setkání s Geraltem.
Zaklínače bych určitě zařadila do povinné četby každého milovníka fantasy. Co Sapkowski dokázal napsat, je obdivuhodné! Zaklínač je nadčasové a skvělé dílo, v němž se prolíná násilí s mytologií i filozofickými úvahami. Četla jsem ho před lety a moc ráda se k němu vracím. V několika povídkách je zřejmá inspirace pohádkami, nebo se alespoň kolem nich točí, ačkoliv z úplně jiného úhlu, než je známe. Nedovedla jsem se od něj odtrhnout. Jsem si jistá, že se k němu zase jednou vrátím. Ať chcete nebo ne, Gerald vás prostě učaruje (a Marigold vesměs pobaví).
K Zaklínači jsem se i přes svou lásku k tomuto žánru dostala poměrně pozdě, což mě zpětně velice mrzí, protože Sapkowski je jedním slovem geniální. Dokázal jednu zcela neuvěřitelnou věc - nadšeně jsem přečetla knihu povídek dřív, než jsem si stačila uvědomit, že povídky vlastně nemám ráda.
Za mě tedy absolutní spokojenost, teď už jen zhltat další díly!
Štítky knihy
upíři vlkodlaci zfilmováno polská literatura meč a magie duchové a přízraky zaklínači příšery, monstra fantasy zfilmováno – TV seriálČást díla
Cesta, z níž není návratu
1988
Hlas rozumu
1993
Konec světa / Kraj sveta
1993
Menší zlo / Menšie zlo
1990
Otázka ceny
1990
Autorovy další knížky
| 1999 | Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
Já jsem zatím Zaklínači nepřišla úplně na chuť - jistě, je to velmi čtivě napsané a nebylo by to vůbec špatné, já jen nedokážu překousnout ty základy z pohádek. Opravdu mám raději autory, kteří mají vlastní fantazii a vymyslí něco od základu sami.