Pramen Povýšení
Brandon Sanderson
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/547704/bmid_pramen-povyseni.jpg
4
511
511
2. kniha série Mistborn. Nemožné se stalo skutečností. Pán Vládce, všemi považovaný za božské ztělesnění, který celé tisíciletí brutálně utiskoval celý svět, byl svržen. Brzy se však ukázalo, že opojení svobodou a pádem totality nebude mít dlouhé trvání. Finální říše se rozpadla. Panovníci všech dominancií usilují o svržení nové vlády a dobytí hlavního města Luthadelu. Tam docházejí potraviny, bují kriminalita a neustálé pokusy připravit krále o život, a za hradbami se shromažďují vojska nejen vládců okolních domimancií, ale i vražedného kolossu, který zůstal jako obrovská ničím neregulovaná ničivá síla po Pánu Vládci… Na Vin a jejích přátelích teď je, aby nejen zachránili Luthadel, ale také aby objevili, co je vlastně Bezednost a jak ji navždy porazit, aby nezničila svět. Přeložila Milena Poláčková. Samostatně neprodejné - vydáno společně s 1. a 3. dílem v krabicové vydání jako Trilogie Mistborn.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2024 , TalpressOriginální název:
The Well of Ascension, 2007
více info...
Přidat komentář
I druhá Mistborn kniha krásně ukazuje Sandersonova vypravěčského génia.
Konflikt je tady ustanoven ihned v první kapitole a po celou knihu se to celé kroutí a zamotává. Druhá kniha měla ještě více twistů, tunu worldbuildingu, dozvídáme se mnohem více o rozložení světa a původu a vlastnostech dalších ras a živočichů, kteří svět obývají, a také se příjemně vyvíjí práce s postavami. Zvlášť na Sazeda a Breeze si tato kniha posvítila o kapánek víc. Líbí se mi i jak postupuje ona legenda z deníku z první knihy, a už se těším, až všechny dílky zapadnou do sebe.
No, druhá kniha je pro mě o něco slabší než ta první, ale i tak je to dobrá kniha.
Příběh, postavy, zvraty, to je prostě skvělé
Pár věcí je zde vysvětleno, ale vyplouvá na povrch mnoho dalších otázek.
Opravdu potřebuji dostat do rukou další knihu.
Wow, tak tohle byla fakt jízda. Málokdy se mi stane, že bych si po 700 stránkové knížce přál, aby ještě nebyl konec. Od začátku do konce téměř nepřetržité napětí umocněné perfektním členěním kapitol. Spousta geniálních zvratů, skvělý příběh a výborné postavy. Jediné, co mě trochu štvalo byla romantická zápletka, ale ani ta rozhodně nebyla úplně z nejhorších. Dokonce jsem si i celkem oblíbil Elenda, což bych rozhodně nečekal. Závěr naprosto skvělý, který hezky předznamenává zápletku dalšího dílu. Stačilo by ho jen malinkato upravit a byl by z Pramene povýšení skvělý závěr série. Jsem zvědavý, jestli se autor dopracuje v dalším díle k ještě lepšímu konci. U Mistborn série je vidět jednoznačně stoupající trend.
Moja štvrtá kniha od Sandersona, druhý diel v trilógii Mistborn a môžem spokojne povedať, že tento autor je v žánri fantasy zaslúžene. Pre mňa vynikajúce pokračovanie po každej stránke. Svet, ktorý Sanderson vytvoril je naozaj originálny s komplexnými postavami, originálnou mágiou a zaujímavou politikou. Môžem len odporúčať a tešiť sa na to ako to ukončí. AJ
Ak som povedal, že prvý diel bol dobrý, tak druhý je ešte lepší. Hneď na začiatok však musím povedať, že toto nie je fantasy, ktorú by som každému odporúčal. Dej je pomalý, väčšia akcia je odložená až na záver knihy a inak sa väčšinu času rieši politika, fungovanie dvora, vzťahy a história. Autor nám ukazuje budovanie slobodnej spoločnosti a všetky jeho úskalia. Postavy strácajú ilúzie, zisťujú, že nie každý stojí o ideály nového panovníka a ukazuje nám, že napriek maximálnej snahe nie je možné predvídať všetky udalosti. Trochu viac priestoru dostávajú vedľajšie postavy. Hlavne postava Sazeda, ktorého som si obľúbil už v minulom diely. Postava Vin si prešla veľkou premenou a naučila sa naplno využívať svoju moc. Nebol by to Sanderson, keby sa v knihe nenachádzal epický záver plný emócií. Nemyslím si, že tento diel sadne všetkým, ale pre skalných fanúšikov fantasy rozhodne za pokus stojí. Teším sa na tretí diel.
Nevím, čím to, ale ve druhém díle už mi tolik nevadily nedostatky, které jsem vnímal v tom prvním, asi jsem si prostě zvykl. Do popředí se naopak dostalo to, v čem je Sanderson dobrý - zápletky, akce, překvapení, dějové zvraty. Proto se také tahle kniha čte rychle, člověk se ani nenaděje a má 700 stran za sebou. Pokud jde o ta překvapení, ani Sanderson ovšem není úplně nepředvídatelný, především samotný závěr se v základu čekat dal. Jinak by ostatně nebyl důvod psát třetí díl.
PS: Jak si tak čtu komentáře níže, řadě čtenářů vadí, že do knihy Sanderson zatáhl politiku. Mě osobně zrovna ta politická linka docela zaujala - myslím, že se autorovi podařilo docela dobře vystihnout postavení a osud člověka, který se snaží uspět v politickém boji jen se slušností a čestností a nezneužívat moci, nevyužívat manipulace, úplatků, pohrůžek a jiných neférových metod.
Po prvním díle šla kvalita sešupem dolů. Bohužel. Z fantasy příběhu malé party ničemů, který Sanderson umně zvládnul a dokázal zaujmout, se autor snaží přejít do složitějšího příběhu s prvky politiky, což se mu hrubě nedaří a bohužel mě nudil.... Do toho otravný příběh Vin, která neustále řeší či neřeší své problémy. Bohužel musím dát 3/6 a jsem zvědav, kdy se odhodlám k dalšímu dílu...
(SPOILER)
Po prvním díle mistbornské trilogie pro mě byl Pramen povýšení poněkud zklamáním. Samozřejmě, stále si zachovává stejné přednosti jako první díl, především hlavní devízou zůstává Sandersonova nesmírně čtivá próza. Ač její věcnost a jednoduchost může být vnímána jako fádní a nenápaditá, daří se jí přehledně zprostředkovávat obrovské množství informací ve velmi rychlém tempu o velkém množství postav a událostí a udržovala můj zájem i v pasážích, které mě frustrovaly tím, jaký příběh mi zprostředkovávaly.
Sanderson se totiž po prvním díle rozhodl přejít na vážnější notu politického dramatu a ukousl si moc velké sousto. První díl, Finální říše, bylo sympatické žánrové dobrodružství, které přepracovávalo tradiční motivy vysokého fantasy o hrdinných rebelech snažících se svrhnout mocného čarodějného tyrana, a přepracovávalo je zasazením do dějového schématu loupežného narativu. Byl to vynikající výchozí koncept postavený na poučeném spojování různých žánrových motivů do soudržného a organicky se doplňujícího celku. Čtenářské potěšení z Finální říše pro mě pramenilo právě z této poučené hry s různými žánrovými konvencemi a jejich použití k výstavbě propracovaného světa s důmyslným magickým systémem a vykreslení zajímavých postav (Vin má strhující vývojový oblouk). Jenže...
Jenže když se Sanderson v této knize pokouší o demýtyzující rozbor problémů, které obnáší snaha o znovuvybudování svobodné společnosti po tísíciletí útlaku, naráží na limity toho, co představil v knize předchozí. Na přechod ze žánrového, eskapistického vyprávění do vyprávění dekonstruktivního a realistického jeho svět, postavy a bohužel ani jeho vypravěčské schopnosti zkrátka nebyly připravené.
Aby Sanderson znázornil deziluzi Kelsierovy party a především Elenda z toho, jak obtížné je udržet svobodu a demokracii a zároveň poskytnout osvobozeným otrokům jídlo, teplo a ochranu před novými tyrany, většina knihy se věnuje politikaření, intrikám, kuloárním jednáním, diplomacii a dalším aspektům každodenního politického provozu. Samo o sobě je to zcela v pořádku, sám jsem obrovským fanouškem politických dramat a thrillerů, jenže o to více mě právě frustruje, jak nezáživně je to zpracováno tady. Je vlastně vypovídající ironií, že teprve na konci knihy během obléhání Luthadelu, když se Vin rozhodne řešit věci tak, jak celou dobu chtěla a jak to jedině umí, tedy allomantickými schopnostmi a rozpolcením hlavního padoucha vejpůl pořádně velkým mečem, tak teprve tehdy se jí podaří vyřešit ty nejpalčivější problémy, které se na předcházejících několika set stranách nedařilo řešit Elendovi a spol. politikou a diplomacií. Opravdu to ukazuje chování z jakého žánru do tohoto světa sedí víc. Ano, pravděpodobně tento kontrast byl ze Sandersonovy strany záměrem a měl podtrhnout to, jak byl Elendův nekompromisní idealismus nevhodný pro dané místo a čas, nemění to ale nic na tom, jak často bylo ubíjející o tom na těch několika předcházejících stovkách stran číst.
Vedle toho k tomu ještě musím přidat naprosto nefunkční pokus o vztahové drama mezi Vin a Elendem. Tihle dva jsou od prvního dílu skvělý pár a snažit se mezi nimi vytvořit konflikt pro konflikt a to ještě tím nejlacinějším a nejotřepanějším způsobem, to mě opravdu iritovalo. No, představte si, Elend si myslí, že není dost dobrý pro Vin, ta si myslí, že není dost dobrá pro Elenda, kvůli tomu nejsou ochotní se jeden s druhým o své obavy podělit, tahle situace se bez jakéhokoliv vývoje táhne celou knihou, vyplýtvá se na ní spoustu slovní vaty a pak se okamžitě vyřeší, když si o svých obavách konečně poprvé na chvilku popovídají. Kristova noho... V důsledku toho vyznívá do prázdna i celá podzápletka se Zanem, protože jeho hlavní funkcí bylo představovat pro Vin možnou alternativu a svádět jí na zcestí, jenže ničeho nedosáhl a nikdy jsem z něho neměl dojem skutečné hrozby. Nutno ale uznat, že odhalení s kandrou bylo opravdu chytré tím, jak nasnadě bylo (i když i to se nese s vlastním uskalím a to tím, jak všichni jednoduše zapomněli na to, že by se měly snažit najít špiona ve vlastních řadách, když mají na prahu tři nepřátelské armády).
Ale abych pořád jenom nenadával, v knize je i mnoho věcí, které fungují. Tindwyl a její lekce pro Elenda, jak být správným králem, komplikovaný vztah Tindwyl a Sazeda, rostoucí přátelství mezi Vin a OreSeurem, respektive TenSoonem, pro psaní živoucích mezilidských vztahů má Sanderson mnohem větší cit než pro politiku. Díky tomu jsem si dokázal užít závěr, který se od politiky konečně odklonil a stal se opět plnohodnotným fantasy zabývajícím se fikčním světem, jeho mytologií, dodal parádní závěrečný zvrat a prostě demonstroval Sandersonovy přednosti, a nikoliv slabiny.
Druhý díl mi přišel o něco slabší než ten první, ale přesto se jedná o výborné pokračování. Opět jsem nečekala žádný ze zvratů a odhalení, doporučuji!
Skvělá kniha, ale už ne fenomenální jako první díl.
Příběh je to kvalitní, zvraty byly dobré, politikareni velice realistické a lekce Tindwyl tak dobré, že by Sandorson měl pouvažovat o napsání knihy o osobním rozvoji. Přibylo pár skvělých postav - Alrianne, Cett, již zmíněná Tindwyl. Elend má skvělý charakter a líbilo se mi, že jeho jedinou superschopnosti je mozek. V závěrečné bitvě byla Vín celkem tvrdak, to se skvěle četlo. Jak takovéhle dílo dokáže vypadnout z jednoho člověka je neuvěřitelné.
Na druhou stranu je to ale trochu bichle, co se dusí vlastním papírem. Na začátku bylo moc vysvětlivek - chlape, copak by někdo četl 700 stránek z prostredka trilogie jen tak pro kočku? Vždyť se nám nemusely znova opakovat základy, navíc moje vydání má ještě vzadu registr s vysvětlením pojmů a shrnutí děje prvního dílu, takže samotný text byl zatíženy naprosto zbytečně. Vín se motala v kruhu a furt o sobě pochybovala, že už tím trochu lezla na nervy. Taky mě irituje, že ji ostatní v jejich 19 letech nazývají dítětem. Zase mi zabili oblíbenou postavu jako v prvním dílu, s tím už mě Seňor Sanderson začíná mírně s... Nejsem si jistá, jestli se mi zamlouvá, co provedli s Elendem. Navíc jsem kvůli délce knihy několik dní nedělala moc jiného než četla a to je ve chvíli, kdy už bydlíte ve vlastní domácnosti, kde vás neobsluhuji rodiče, problém.
No nic, tak uklidime byt, doplníme špajzku a toaletak a jdem na poslední díl...
I když druhý díl zpočátku lehce pokulhává za prvním, nedá se mu upřít čtivost, nápad a záhadnost. Po svrhnutí Finální říše se do popředí dostává politikaření, pletichy a boj o moc. Kromě hrozícího válečného nebezpečí se Vin snaží najít odpovědi v proroctvích a pochopit pravdu o pramenu Povýšení. Jsem opravdu zvědavá jak se to vše vyvine v dalším díle.
První díl byl jednoznačně skvělý, ale tento se hodnotí mnohem hůř. Je tady mnohem míň přímé akce a mnohem víc komplikovaných plánů. První dvě třetiny jsou hodně pomalé, ale konec stojí za to. Do posledního dílu zůstala spousta nezodpovězených otázek, máme se na co těšit. Kelsier rozhodně chyběl.
Děj se oproti prvnímu dílu trochu táhl. Velká část příběhu se točí kolem politiky, která mě zas tak moc nebavila. Intriky mohly být trochu lepší, ale možná jsem spíš rozmazlená od Martina, když ještě dokázal psát knihy. Nicméně i tady platí, že se vám postupně odhalují další tajemství o Pánu Vládci a jeho říši a nejasnosti z předešlé knihy mají rázem větší smysl. Co se postav týče, tak v tomto díle mě asi nejvíc zaujaly vedlejší postavy, konkrétně kandra, Sazed a Breeze. Naopak Elend, který ve Finální říši působil jako lamač dívčích srdcí, se změnil v naprostého suchara. Stejně tak Zane mi nebyl vůbec sympatický, ale jeho konec se mi líbil a vmáčkl mi do hlavy několik otazníků. Po úmorném několika seti stránkovém politikaření však děj zase geniálně vygradoval a těším se na finále.
"Lidé, kteří berou na lehkou váhu sliby, které dávají těm, co milují, nikdy nenajdou v životě trvalé uspokojení"
Z prvej časti som mal rozporuplnšie pocity, no táto ma už do príbehu vtiahla naplno! Spojitosti medzi udalosťami a postavami mi začali dávať väčší zmysel a taktiež si myslím, že sa aj zlepšilo budovanie atmosféry (poväčšine - o niektorých udalostiach si stále myslím, že by mali na čitateľa väčší dopad, keby boli rozpísané podrobnejšie). Každopádne za mňa výrazné zlepšenie, tentoraz dávam o hviezdičku viac a na tretiu časť sa ozaj teším!
Do druhej časti som sa ponáral pomalšie ako do predošlej (to ale neznamená, že ma nevtiahla) a kvôli tomu sa mi zdalo, že mi niečo uniká alebo, že je dej necelistvý. Tento problém sa na konci trocha objasnil aj keď som dúfal, že sa odhalia odpovede na viac otázok (popravde sa tu objavilo, ešte niekoľko ďalších otázok navyše).
Našťastie som sa hneď pustil do tretej knihy a tá mi napravila názor na druhu časť. Zistil som, že jej dosť krivdím + mám chuť si ju znova prečítať. Myslím si, žeby som si ju ešte viac užil...
Porad jsem mela problem se odtrhnout jako u prvniho dilu, ale bylo tam hodne nudnych pasazi, dost veci se opakovalo, treba na chvili, kdy si nekdo stezoval ze ho nekdo klidni, uz jsem byla po chvili alergicka. Neustale probirani dokolecka ruzne politiky me taky lehce ubijelo, ale prekonala jsem to a okolo toho to bylo dobre a napinave :)
Za mě stejně dobré jako první díl, stále tam panuje ona skvělá mysteriózní atmosféra pátrání po pravdě, kterou ještě umocňuje postava Sazeda, která dostala snad ještě více prostoru než v prvním díle a která je naprosto perfektní.
Původně jsem si podle komentářů myslela, že mě druhý díl nebude tak bavit, ale byl to omyl. Musím říct, že se mi četl opravdu dobře a ač je pravda, že tam aspon ze začátku není takové akce, ale spíš politika, tak to mi na tom přišlo sympatické. V jiných knihách hnedka se všechno děje a ani se pořádně nedá čas, aby se to mohlo uskutečnit, ale u těchto knih to nehrozí. Člověk si na to musí počkat, ale i tak se nenudí. Za mě skvělé pokračování a těším se na třetí díl.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Cesta králů |
| 2008 | Finální říše |
| 2019 | Meč Přísahy |
| 2006 | Elantris |
| 2010 | Vyjednavač |
Druhý díl jsem četl s velkým odstupem od prvního. I tak jsem si hodně věcí kupodivu pamatoval. Sanderson má talent člověka překvapit a rozvinout zajímavou zápletku. Nevýhodou někdy je, že knihy jsou tak dlouhé. Netuším, jak se prokoušu Archívem, co mi straší roky doma. Těch knih se až bojím, jsou to špalky, nedají se tahat do autobusu... Tudíž bych na to snad potřeboval dovolenou.
Postavy se mi líbily. Jsou životné, mají své motivace a směřují k nějakému cíli. Jsem zvědav, jak to bude pokračovat, ale- kdo ví, kolik času uteče, než se vrhnu na další díl:) Nachystaný ho mám :))))