Prameny Vltavy
Petra Klabouchová
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/476611/bmid_prameny-vltavy-Abt-476611.png
4
882
882
Odkud vyvěrá zlo? Umrzlá dívka s židovskou hvězdou a křivdy, které Šumava nezapomíná. Hrůzný nález těla studentky vimperského gymnázia, které jako by ze svého nitra vyvrhly samy šumavské kopce, otřese obyvateli vesniček poblíž bývalého pohraničního pásma. Mrtvá dívka ustrojená do židovského mundúru se stává nejen tučným soustem pro bulvární novináře, ale především novou příležitostí pro stárnoucího policejního vyšetřovatele. Zatímco u něj se rodí naděje na nápravu pošramocené pověsti a získání uznání od kolegů i nejbližších, v místních se začínají probouzet dávné křivdy. S každým dalším posunem ve vyšetřování se příběh mrtvé dívky stále víc proplétá s pátráním po skutečném účelu dodnes zamlčovaného koncentračního tábora Prameny Vltavy. Dívčino pruhované pyžamo jako by plnou silou znovu vracelo nikdy neobjasněné osudy vězněných sovětských zajatců a tajemství Hitlerovy utajované fabriky pod Stolovou horou do přítomnosti. Jak moc ale vražda dívky s minulostí Pramenů Vltavy souvisí? A jaká další tajemství vydají šumavské kopce?... celý text
Přidat komentář
Nedoporučuji těm, kdo chtějí číst klasickou detektivku, ve které se sympatický detektiv dobere i přes překážky vyřešení zločinu. Nedoporučuji těm, kteří milují Šumavu a nechtějí se při čtení nechat znechutit záměrným ošklivým líčením prostředí a jednotlivých postav v něm umístěných. Naopak doporučuji těm, kdo si chtějí přečíst zvláštní vyprávění úžasným neotřelým stylem, kde je příběh založený na skutečných událostech zobrazených v čistě fiktivní rovině, tak aby to bylo uvěřitelné. Pokud bylo záměrem co nejvíce mystifikovat čtenáře, tak dle komentářů na knihu, se to autorce povedlo na jedničku. Kdybych na Šumavě párkrát nebyla, možná bych taky uvěřila, že je to hrozné ošklivé místo, kde se zastavil čas, ale od začátku mi to k tomuto kraji vůbec nesedělo. Přemýšlím, kolik lidí si šlo vyhledat na googlu všechny zavádějící informace, které jsou zde tak uvěřitelně podané. V dnešní době dezinfomací mi tato kniha kniha připadá jak jejich vlajková loď :-). Jinak co se týče příběhu: Je to příběh o vině a o tom, jak se s ní nelze jednoduše vypořádat. Byla bych moc zklamaná, kdyby příběh skončil po prvním odhalení, naopak že to bude složitější jsem od začátku očekávala. I když i na mě toho bylo na závěr opravdu moc. To byl ale určitě záměr, stejně jako to, že autorka neměla slitování s žádnou postavou snad kromě ubohé Terezky, která jediná za nic opravdu nemohla.
Autorka píše klasickou formou vypravěče, který všechno zná a ví, co bude. On šel, ona zná a ono je. Ale co to? V této formě se objevují i názory a současné myšlenky všech postav, což by nebylo tak divné, kdyby to napřed uvedla stylem: Postava myslela na toto. Ale ne tak v této knize. . Autor, který ví o všem, jakoby tam ani nebyl. Naopak se neustále dostáváme do hlav jednotlivých postav knihy, kteří jsou sami takovými autory a popisují bez jakýchkoliv uvozovek a okolků své myšlení a své postoje. A v těchto myšlenkových posunech se i dozvídáme kousky děje současného i minulého a občas tam něco přisype i autor, ale toho si skoro ani nevšimneme. Zde nenajdete ani úvodníky přímých řečí. Kdo mluví kterou přímou řeč, se dozvíte jen z mysli dané postavy, která má zrovna v kapitole slovo a nebo si to domyslíte, vzhledem k obsahu přímé řeči. Většinou se náhled do jednotlivých myšlení postav mění po kapitolách, ale stává se, že během jedné kapitoly, bez úvodu, najednou přeskočíte do hlavy jiné postavy.
Tím pádem se nerozvíjí klasická narace, která nás vtáhne do příběhu jak jsme zvyklí, ale spíše kostrbatě z jednotlivých přemýšlení postav postupně skládáme korálek ke korálku, ze kterého vznikne jakýsi příběh. A není to příběh ledajaký, proto si většina lidí tuto knihu přečte, protože je zajímá tajemství pohraniční Šumavy, které odkrývá.
Také díky tomu nedochází ke klasickému představení charakteru postav autorem. Je normální, že člověk musí použít fantazii k tomu, aby si představoval, co je v knize popisováno. Klabouchová jde ale v knize o level výše, nepředkládá nám jednotlivé postavy jako celky, které si můžeme představit. My musíme z jejich náhledu do myslí nějaké charaktery sami vydedukovat, sami vytvořit.
V žádné jiné knize jsem tento styl psaní neviděl. Chápu, že se Klabouchová v české literatuře umísťuje na předních příčkách, protože vymyslet v dnešní době něco zásadního a nového už není jen tak.
Každopádně, ale tento styl vypravování na mě působil hodně těžkopádně. Očekával jsem, že jím bude vedena jen nějaká část vyprávění a pak se to zhoupne do něčeho živějšího. Bohužel se tak nestalo. A vytrvalost autorky setrvat v takovémto zvláštním stylu vypravování byla aspoň snad náležitě oceněna literární kritikou.
Teď se dostávám ještě k autorčině zvláštnímu pojímání postav a okolí, kdy všichni myslí extra negativně a vše je tam na Šumavě protknuto zlobou místních a zmarem. Nazývá to tam "prokletým krajem." Viz věta z knihy: "Láska se přeceňuje. To nejsilnější pouto je pocit viny." Všichni jsou poháněni nějakými pohnutkami a špatnými myšlenkami na ostatní. Nikdo nemyslí pozitivně, protože tam prostě štěstí neklíčí pro nikoho.
Toto celkové negativní prodchnutí knihy přičítám snaze o vylíčení těžkého kraje. Přesto ale nevěřím, že by tam bylo tak všechno prolezlé zmarem, jak autorka popisuje. Za mě je kniha čistá deprese, kterou jsem ukusoval jen po malých doušcích, aby mě nepřemohla celého. Ale sympatické mi to určitě nebylo a ani zábavné.
Závěr mi také jako jiným připadá překombinovaný. Navíc postavy už nějaké vyznění mají, protože jsme jim už do hlavy nahlíželi několikrát a najednou se tam objevují pohnutky k vraždě. Jak se na začátku snaží autorka napínat tajemnými náznaky, kdy se člověk pořádně nic nedoví, tak najednou v závěru všichni pustí své myšlení o těch událostech naplno, až to působí nevěrohodně.
Tohle vlastně není vůbec klasická detektivka, kdy se vyšetřováním dozvíme, jak to bylo. Tady v podstatě žádné extra vyšetřování neprobíhá. Jediný, kdo se tu vyšetřuje je hlavní vyšetřovatel. Což je svým způsobem i další novinka a bod pro autorku.
SPOILER:
Na novinářku mi to tedy nesedí, vzhledem k tomu, jak přemýšlela v předchozích situacích, i přesto, že je to osoba vypočítavá. Parkinsonovská Anna mi také nepřipadá jako úkladná vražedkyně. A nedává to smysl, když zabije jednoho, kdo se o prameny vltavy zajímá, najde se určitě časem jiný. No ale autorce se to tak asi hodilo do krámu. Vmáčknutý příběh Kramného mi také připadá divný. Z atmosféry, která v knize panuje, má člověk dojem, že se jedná tak o rok 90-99, a ne současná moderní doba, kdy lidé létají někam na dovolenou. Jednoduše mi to do celkového vyznění knihy (do toho prokletého temného kraje) nesedí, působí to tam jako pěst na oko. Ta možnost letět někam na dovolenou a ještě, že to hlavní postava řešila v minulosti a zfalšovala důkazy Kramného. A proč? Autorka naráží na realitu? Má pocit, že někdo důkazy zfalšoval?
Pohnutky vraha mi také nesedí, jednou má OCD a štítí se mu čehokoli dotknout, tak určitě se bude sám mrskat na zemi ve vězeňských sprchách, aby se úmyslně zranil. A proč unášel prostitutku, to fakt je divné.
Dávám čtyři hvězdičky ale s velkým ACH JO, PROČ? Kniha se mi moc líbila. Styl psaní mě hodně bavil, mělo to spád, drsné příběhy z minulosti (i když jen tak "letecky"). A díky tomu všemu jsem byla ochotná překousnout senzacechtivou novinářku, úplně zbytečně použitý případ Kramný, nebo občas až zbytečně degradující výrazy. Ale proč ten překombinovaný konec! Proč to autorka neukončila trochu dřív celkem přijatelným vysvětlením? Proč v tom zase musí figurovat ta novinářka? A proč pak ještě Anna? Ach jo, proč?
Při čtení jsem chtěla dát jen 3 *, ale za ten konec dávám jednu navíc. Líbí se mi popis Šumavy (na tom stojí celá kniha), nevadilo mi neustálé skákání v čase a rozuzlení mě přímo bavilo. Jen jsem se nemohla srovnat s autorčiným slohem.
Komentáře ke knize me zaujaly, proto jsem si ji zakoupil. Bohuzel ji musim zase hned odlozit, protoze je psana moderne v pritomnem case a ja tyto knihy cist nedokazu.
Očekávání jsem měla veliká, bohužel pro mě byla kniha zklamáním. Příběh samotný, ani postavy na mě nezapůsobily, na styl vyjadřování jsem se nemohla naladit. A celkové vykreslení Šumavy, kterou já zažila vždy a jen jako krásný kout naší země, jakožto to nejzapadlejší místo pro život, se svými jednoduchými obyvateli, už tomu jen nasadilo pomyslnou korunu....za mě se toto nepovedlo.
Zajímavá detektivka z tajemného prostředí Šumavy. Bohužel konec detektivky mi přišel poněkud překombinovaný :-((((
Moc se mi kniha líbila - zajímavý a napínavý příběh s překvapivým koncem. Odehrává se v srdci milované Šumavy a dotýká se tolika známých těžkých témat z doby poměrně nedávné i té dnešní.
Kniha mě trochu zklamala. Chybělo tomu více tajemna z prostředí drsné Šumavy a konec mohl být o něco lepší a napínavější.
Příběh celkem pěkný, ale konec se asi snažil být šokující, ale za mě tedy spíš nevěrohodný. Přijde mi že jej autorka vymyslela opravdu až nakonec bez ohledu na (konzistentní) chování a myšlení postav v předchozích kapitolách.
Ani nevím, co napsat. Měla jsem příliš velké očekávání a přišlo zklamání. Těžkopádně psané, nemohla jsem se soustředit na postavy a vztahy dávno minulé. Vadilo mi střídání časových rovin. Postavy nesympatické. Prostředí a vše kolem plné pesimismu a vykresleno jako nevlídný konec světa bez naděje na lepší zítřek. Až posledních 50 stran to mělo šťávu a akci, jakoby to napsal někdo jiný. Zmínit v knize případ Kramný byl asi totální úlet.
Letošní dovolené mám v šumavském duchu, po zimní Kvildě (právě ta, a výlet k prameni Vltavy mě nalákaly na tuhle knížku) ještě letní kopce okolo Železné Rudy.
Plusy: Samozřejmě za Šumavu, kladně hodnotím i základ zápletky s přesahem na dobu protektorátu, skákání v čase mi docela vyhovovalo, nebylo nijak matoucí, plus i za přiblížení obsedantně kompulzivní poruchy. Příběhy, ve kterých ze střípků v minulosti postupně skládáme pointu, mám dost ráda, takže i tento postup jsem zprvu vítala.
Bohužel ale spousty minusů:
Překombinovanost závěru zklamala, i když ano, vše do sebe perfektně zapadlo. Ale trochu mi to nechtěně připomnělo Cimrmanovo „…Já totiž nejsem tvůj otec, já jsem tvůj syn.“
Vadily mi šablonovité zkratky a klišé, např. neuvěřitelná zlatokopka, ještě neuvěřitelnější televizní reportérka, která se v autorčině podání proměnila ve všemocnou stvůru, která svými televizními reportážemi o zločinech ovládne nejen veřejné mínění, ale zřejmě i závěry policejních šetření, kdykoliv si umane.
A představa, že na Kvildu se kvůli nějaké mediálně propírané vraždě ženou v zimě zástupy „lufťáků“ se svíčkami v rukou, kteří chtějí být u toho, takže hospody najednou nečekaně praskají ve švech? Jo, na Kvildě je v zimě opravdu spousty „lufťáků“ (slovy autorky), hospody opravdu praskají ve švech, ale je to normální, ti „lufťáci“ tam, kupodivu, jezdí v zimě především lyžovat…
Obecné zglajchšaltování důchodců a žen v domácnosti (tento pojem z dob socialismu se ještě používá?) do masy hloupých lidí bez názoru, pro které je televize novodobým oltářem a pošahaným náboženstvím, se mi zdálo jako další hloupé klišé.
Přes čáru bylo zakomponování skutečného kriminálního případu (Kramný), který byl ale oproti skutečnosti zcela změněn; podle románu byl výsledek policejního šetření zmanipulován, znalecký posudek vycházel – podle autorky – ze zfalšovaných nastrčených fotografií a policisté, kteří chudáka podezřelého dovedli do vězení, byli bídáci, kteří bažili po slávě. A původně odsouzený domnělý vrah (autorka nemá problém ho označit skutečným jménem), byl s omluvami propuštěn na svobodu. Což je nesmysl a lež, naprostá fikce... Být to jen případ beze jména, dejme tomu, ale konkrétní adresná soudní kauza?
Autorka na nikom nenechala nit suchou, všechny postavy byly negativní nebo aspoň divné, takže jsem měla pocit, že nejde o detektivku, ale o snahu za každou cenu tepat dnešní poměry a obyvatelstvo v naší kotlině ad absurdum.
Kupodivu kritice neunikli nejen televizní povaleči, ale i ti aktivní „lufťáci“: „…každý chce mít fotku s vlastním ksichtem u pramene Matky řek…“, „…přímo u studánky, tam, kde se dneska fotí kdejaký vysmátý idiot…“ No, já se tam letos v zimě vyfotila taky a marně přemýšlím, proč se mi dostalo takového ohodnocení.
Věta „Sucharda na něj dál nechápavě čumí jak cikán na lopatu“ by mi ani trochu nevadila v přímé řeči, takto není ani vtipná, ani odvážná.
Mrzí mě to, ten nápad nebyl špatný a kniha měla našlápnuto k zajímavému detektivnímu příběhu s přesahem do historie, ale pro mě ty minusy bohužel převážily.
Cením originální námět i to, že se v podstatě jedná o detektivku, ve které vlastně ani moc o vraždu nejde. Autorce se podařilo čtenářům nabídnout tolik zajímavých témat, že v roli čtenáře nakonec řešíte spíš to, co visí mezi řádky, než fakt, že nevíte, kdo je vrah.
Co mi vadilo:
- jazyk dobrý, až na "Masarykovo kalhoty", to se mi fakt otevírala kudla v kapse
- překombinovanost - zbytečně mě mátly nejrůznější odbočky a odváděly mou pozornost od toho základu, který mě jako čtenáře dost bavil.
Trošku jinak psaná detektivka, ve které mou pozornost upoutala linka věnující se zajateckému táboru Prameny Vltavy, o jehož existenci jsem neměla (a asi nejen já) sebemenší tušení. Se zájmen jsem si dohledala vše, co jsem mohla, a detektivku pak dočetla jako povedený oddychový příběh. Vydařené 2v1:-).
Poslouchal jsem to jako audioknihu skvěle načtenu od Otakara Brouska. Doposlouchal jsem to jedním dechem. Překvapivý závěr, i když něco jsem vytušil. Říkalo by si to o pokračování, kde by se odhalila pravda jak o vrahovi, tak o táboře. :-)
Dlouho trvalo, než jsem se začetla. Začátek byl takový těžkopádný, pak se děj chytil a v závěru to frčelo zase až s přemírou adeptů na vraha.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé vraždy Šumava detektivní a krimi romány tajemno česká literatura české detektivky a krimi pátrání v minulostiAutorovy další knížky
| 2023 |  U severní zdi |
| 2021 | Prameny Vltavy |
| 2024 | Ignis fatuus |
| 2020 |  Anglická zahrada |
| 2019 | Podvod zlatého faraona |
Jak se říká "Na každém šprochu..." Zajímavý příběh z domácího prostředí, s odkazy na něco, co se klidně mohlo stát. Takhle a nebo jinak. Jen v režii autorky si tím nebudete jisti, protože budete zmatení jak lesní včely. A stejně neuhádnete, kdo, co a s kým/proti komu kuje. Nene, zapomeňte.
Přečteno za den - k tomu není co dodat.