Pravda, nebo lež
Colleen Hoover
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541111/bmid_pravda-nebo-lez.jpg
4
3157
3157
Nové vydání úspěšného bestselleru rozšířené o bonusový epilog! Mladá spisovatelka Lowen Ashleighová se ocitla ve finanční tísni. Rozhodne se proto přijmout nabídku, které by se jinak raději vyhnula. Najme si ji manžel bestsellerové spisovatelky Verity Crawfordové, aby za jeho ženu dokončila veleúspěšnou knižní sérii. Verity se po tragické nehodě nemůže věnovat psaní a fanoušci už začínají být netrpěliví. Lowen se na pár dní nastěhuje do domu Crawfordových, aby mohla navázat tam, kde spisovatelka skončila. Není to však tak jednoduché, jak si představovala. Práci jí neusnadňuje ani pohledný manžel slavné autorky. Lowen se také nedovede zbavit pocitu, že s rodinou Crawfordových není všechno v pořádku. Jako by je pronásledovalo jedno neštěstí za druhým...... celý text
Literatura světová Pro ženy Thrillery
Vydáno: 2024 , Ikar (ČR)Originální název:
Verity, 2018
více info...
Přidat komentář
Bravurně napsaný příběh, napínavý od první až do poslední stránky. Jedná se o psycho thriller a musím říct, že chvílema jsem se až bála, co najdu na další straně. Ta kniha je temná a autorka nám ke konci příběhu dává na vybranou, co vlastně byla pravda a co lež. Málokdy se mi stává, že bych kvůli knížce nešla spát, ale tady jsem opravdu i přes padající víčka musela vydržet až do konce.
kniha ma pohltila od úplného začiatku. áno, erotiky tam bolo viac ako dosť, autorka to majstrovsky popretkávala temnotou, vnútorným bojom postáv, desivými odhaleniami a rozporuplným koncom. priznám sa, že často som mala chuť knihu zahodiť do kúta(kto knihu čítal, pochopí), dokonca som z nej bola až zhnusená, ale je to veľmi zaujímavo napísané, možno by to stálo aj za sfilmovanie.....
Napínavé od začátku až do konce, nešlo se od knihy odtrhnout, vtáhlo mě to do děje a tak to má u thrilleru být. Tak jak to tedy celé bylo? Měla jsem pár svých tipů, jak příběh dopadne. A na konci jsem byla hodně překvapená. Za mě je to rozhodně nejpodařenější autorčina kniha.
jsem se docela bála s čím na mě Colleen zase přijde. prokládání reality zápisy z deníku mám u Colleen strašně ráda. jsem začala číst a opět jsem knihu položila až na poslední straně. hlavně jsem byla a jsem stále strašně zmatená. hrozně moc bych chtěla vědět pravdu, ale zároveň se mi líbí jak to Colleen ukončila a vlastně si každý může domyslet cokoliv. nemám co dodat, je všeobecně známo, že Colleen je moje nejoblíbenější autorka, takže je jasný, že od ní budu milovat všechno. no , ale co si budem…strachy jsem se klepala šíleně a občas jsem si musela dát na chvíli pauzu. dočítat to v brzkých ranních hodinách fakt nedoporučuju.
Výběr titulu byl šlápnutí vedle mimo plánovanou trasu.
Už mám prectenych všech asi 8 knih, které se mi vlezly do prázdninového kufru a pořad ještě jsem v zahraničí, tak mi nezbylo, než si vypůjčit eknihu.
Mezi často hledanymi v naší knihovně byla Colleen Hoover, tak proč ne? Jediny její titul nabízeny touto formou byla Verity - psychothriller.
Když jsem to asi po půl hodině konečně stáhla, protože internet tu jde podle toho, jak zrovna fouká vítr, následovalo zděšení. Verity je ve slovenštině! Bohužel to nejde vrátit ani vyměnit jako tištěné knihy.
Tak se ve mně zvedla jakási úcta k hodnotě peněz. Za každou staženou eknihu platí knihovna vydavateli (doufám, ze to je vydavatel a ne nakladatel, ze to nepletu) docela velký obnos, tak jsem začala číst.
Ke konci už mi slovenština nedělala problém, jen doteď si nejsem jista, zda pleca jsou ramena nebo bedra:)
V průběhu mi taky došlo, ze Verity vyšla v češtině pod názvem Pravda nebo lež. Ale ne ve formě eknihy. Slovenský název se mi zdá mnohem lepší a výstižnější.
Coleen je hodně vypsaná, takže její styl je čtivý a příjemně odsýpá.
Jenom to, co nám tentokrat naservirovala je spis eroticky román než psychothriller. Ne, ze by mi to až tak vadilo.
U psychothrillerů mám představu, ze musí vše do sebe zapadat logicky jak kostičky lega a nevadi mi, ze mě autor vodí za nos, jak potřebuje a já mu všechno zbaštím i s navijakem.
Tady se to autorce nedařilo.
Jednak popřela základní mateřský pud. Ten mají vsichni živočichové, ať už jsou psychopati, sociopati nebo cokoli jiného, ale mateřský pud je jim vlastní. Proto jsem celou dobu čekala ze Veritin deník psal muž. ( Jeremy)
Pak ta poznámka se susickou, která několik týdnů po Harper neustále vydává její ponožky.??
Asi mají jinou bílou elektroniku než je u nás. Já mám podobný problém s prackou. Ta nám opakovane požírá ponožky, vždy jednu z páru, takže už máme vaničku nepárových ponožek a pořad čekám, ze se objeví ta druhá párová.
Dojala mě srážka s autem hned na začátku. To jsem vážně premyslela, ze knihu odlozim. Chtěla bych podotknout, ze podobné situace by bylo vhodne zkonzultovat s nějakým soudním patologem, nez jdou do tisku. Lidské tělo neni alternativa nafukovacího panáka, kde je místo vzduchu krev. Takže po srážce hlavy s autem opravdu netryskaji proudy krve na metry daleko.
Závěr příběhu se mi docela příčil z takového obyčejného lidského hlediska.
Pokud si budu myslet, ze jsem četla společensky roman s větší dávkou erotiky, mírným napětím a koncem přechazejicim až téměr k fantasy, tak budu spokojena.
Ostatně na vzdory cizímu jazyku (:D) jsem knihu přečetla za dva dny.
Lež je v tom, že děti nechodí spát v 7 večer!!! Řekněte to těm mejm. :) Jinak se to četlo samo. Ale na můj vkus příliš erotiše. :D
Skvělá kniha, která vás nenechá odtrhnout. Moc dobře se četla. Naprosto mi vyhovuje styl psaní autorky. Kniha která obsahuje dvě dějové linky, ale trochu jinak než jak to bývá psáno obvykle. Bavila mě hlavní hrdinka a do konce jsem ji fandila. Jsem nadšená a určitě si přečtu další knihy od autorky.
(SPOILER)
Colleen Hoover je moje hodně oblíbená autorka. Asi jedna z nejlepších spisovatelek romantik, které rozloží mou emocionální stránku na padrť. Avšak tahle kniha pro mě byla zklamáním.
Líbilo se mi, že příběh odehrává ve spisovatelském prostředí, ale jinak "thrillerová linka" byla zvláštní. Rozhodně velkým kladem knihy byla atmosféra, která byla napínavá a děsivá. Díky tomu se to hodně rychle četlo, nutilo vás to číst pořád dál a dál. Dokonce se samotné Verity bojíte stejně jako Lowen. Přestože jsem si Lowen jako hrdinku až tolik neoblíbila, v tuhle chvíli jsem ji vážně litovala. Jako pardon, ale se údajně nemůže hýbat a prostě na ni zírá skrz sklo? Nejenom toto, celá souhra okolností tomu prospívala.
Verity je tady hlavní bod dění a NESNÁŠÍM JI. Jsem rozhodně tým autobiografie, tomu jejímu srdceryvnému dopisu jsem nevěřila ani omylem. Ale nesnášet ji, je pravděpodobně účel a ten dopis na konci vás má pouze zmást, přestože se to rozhodně povede, až časem vám to začne vrtat hlavou a vy se rozhodnete, na které straně mince vlastně stojíte. Ve své autobiografii Verity píše, že je vlastně ZÁVISLÁ na svém manželovi, což je až nezdravé a je to malinko děsivé. Navíc jsem si v době čtení nedávno prošla rozchodem z podobně nezdravého vztahu (ne z mojí strany), takže mám odpor ke všemu tomuto jenom trochu podobnému. Dokonce nesnášela vlastní děti (holčičky, dvojčátka), protože měla pocit, že jí berou Jeremyho (manžel Verity) lásku, což bylo samozřejmě naprosto absurdní. Přesto ale nebyla schopná pochopit, že láska mezi manžely a rodičem s dítětem je naprosto diametrálně odlišná. - "Políbil mě na břicho a vzhlédl ke mně. Natáhla jsem ruku a začala si pohrávat s pramínky jeho vlasů. "Miluješ je? (ty děti)" Usmál se, protože si myslel, že chci slyšet ano. "Víc než všechno na světě." "Víc než mě?" Přestal se usmívat. Nechal mi ruku na břiše, ale posunul se výš a druhou mi vklouzl pod krk. "Jinak než tebe," odpověděl a políbil m na tvář. "Jinak jasně. Ale víc? Je tvoje láska k nim silnější než ke mně?" Jeho oči se upíraly do mých a já doufala, že se zasměje a řekne: "To rozhodně ne." Jenže Jeremy se nezasmál. Díval se na mě s hlubokou upřímností a odpověděl: "Ano." Cože? Jeho odpověď mě zdrtila. Dusila mě. Zabíjela mě. "Ale tak to má být," dodal. "Proč? Máš pocit viny, že je miluješ víc než mě?" Neodpovídala jsem. Tohle si vážně myslí? Že je miluju víc, než jeho? Vždyť je ani neznám! "To si nevyčítej," pokračoval. "Chci, abys je milovala víc. Naše vzájemná láska je podmíněná různými věcmi. Naše láska k nim je bezpodmínečná." "Moje láska k tobě je taky bezpodmínečná," namítla jsem. Usmál se. "Ne, není. Jsou věci, které bys mi nikdy neodpustila. Ale svým dětem odpustíš vždycky všechno." Mýlil se. Neodpustila jsem jim, že existují. Neodpustila jsem jim, že mě odsunuly až na třetí místo. Neodpustila jsem jim, že mi sebraly noc, kdy jsme se zasnoubili. Ještě swe ani nenarodily, a už mi braly věci, tkeré mi předtím patřily. "Verity," zašeptal Jeremy. Setřel mi slzu, která se mi koulela z oka. "Jsi v pořádku?" Zavrtěla jsem hlavou. "Nemůžu uvěřit, že je tolik miluješ, a to se ještě ani nenarodily." "Já vím," přikývl s úsměvem. Nemyslela jsem to jako pochvalu, ale on to tak vzal. Položil mi hlavu na prsa a zase se dotkl mého břicha. "Až se narodí, normálně se z toho zblázním." Bude brečet? Pro mě nikdy nebrečel. Nade mnou. Kvůli mně. Možná jsme se měli víc hádat. "Musím do koupelny," zašeptala jsem. Nemusela jsem, ale potřebovala jsem se dostat pryč od něj a od vší té lásky, která už nemířila výhradně na mě. Políbil mě, a když jsem slezla z postele, otočil se ke mně zády. Úplně zapomněl, že jsme nedokončili *určitý akt lásky*. Zatímco jsem se v koupelně snažila zbavit jeho dcer drátěným ramínkem, usnul. Snažila jsem se asi půl hodiny, až jsem v břiše ucítila křeče a po nohou mi stékala krev. Byla jsem si jistá, že brzo jí bude ještě víc. Vlezla jsem zpátky do postele a čekala na potrat. Ruce se mi třásly. Nohy jsem měla ztuhlé z toho, jak jsem seděla v podřepu. Žaludek mě bolel a chtělo se mi zvracet, ale nezvedla jsem se. Chtěla jsem být v posteli, až se to stane. Chtěla jsem ho hořečnatě probudit a ukázat mu tu krev. Chtěla jsem, aby panikařil, bál se o mě, dělal si starosti, litoval mě, plakal pro mě. Aby plakal PRO mě." - řekla bych, že tohle jednoznačně dokazuje počátek jakési psychické lability. Tohle se stalo během těhotenství, kdy se jí začalo rýsovat břicho a on ho začal sem tam líbat, jako to otcové dělávají. Bohudík (pro ni asi bohužel?) se jí to nepovedlo, dvojčata porodila a pouze jedna z holčiček si z toho odnesla škrábnutí na tváři.
Miluju Jeremyho, konec byl teda trochu víc brutální (navíc sportný, záleží, jestli je čtenář tým dopis nebo autobiografie), ale i tak je jeho postava skvělá. Miluju tu jeho bezmeznou lásku ke svým dětem. Byl skvělý otec, chyba tudíž byla evidentně ve Verity. Každá normální matka by si přála, aby její děti měly otce, jako byl Jeremy.
Lowen mi přišla zvláštní a vlastně jsem si na ní nikdy neutvořila pořádný názor. Byla trochu bezvýrazná. Sice se mi líbilo, jakým způsobem se postavila k té nabídce a jakým způsobem objevovala tajemství Veritina života, ale ani to můj pohled na ni nezměnilo.
Vztah mezi Lowen a Jeremym mi přišel trochu zbytečný. Na druhou stranu to vytvořilo fajn dokončení příběhu, ale stejně, kdxby to tam nebylo a ohledně jejich vztahu se tam nechaly otevřené možnosti, zas tak moc by se nestalo.
Za mě kniha taková průměrná. Rozhodně má lepší knihy. Největší pro jsou rozhodně atmosféra a psychopatie Veritiny postavy. Jinak jsem si některé její knihy užila víc. Rozhodně byl měla zůstat u svých contemporary, které mě vždy nechají tonout v slzách. Chápu, že si touto knihou jaksi splnila svůj životní sen, napsat něco s trochu thrillerovějším nádechem a taky víc, že si kniha našla mnoho zastánců, bohužel já se k nim neřadím.
(SPOILER)
Upřímně řečeno, nic nového pod sluncem. Pořád jsem čekala, kdy TO (rozuměj -napětí, zpocené ruce, nutnost číst ještě ve dvě v noci...), tedy kdy to konečně přijde ... a ono nic.
Vykonstruovaný děj, málo pravděpodobná zápletka, nesympatické hrdinky...
Zvlášť Lowen, ta mě hodně štvala! Nepříliš úspěšná, psychicky nevyrovnaná čmuchalka, která strká svůj nos, kam nemá, vzdychá po svém zaměstnavateli, snažící se přiživit na úspěchu jiné (a už dopředu počítající s penězi, které takto získá), šupky hupky leze do postele jedinému slušnému chlapovi, který v knize je, a přitom pokrytecky využívá jeho osamění a smutek. Místo aby se dala do práce na pokračování Veritiny série, tak tráví čas fantazírováním o tom, o kolik by byla ona sama lepší milenka než Verity. Autorka tolikrát v knize zdůraznila, že všechny Veritiny knihy jsou psány z pozice záporné postavy, že průměrnému čtenáři muselo být už nejpozději od poloviny knihy jasné, kam děj směřuje, a že tzv. autobiografie autorky je jen její další literární fikcí, podobně jako předchozí knihy.
Pravda nebo lež C. Hooverové je průměrná kniha průměrné autorky, která se nese na současné vlně trillerů. Ve mně nezanechá žádnou výraznější stopu, za půl roku nebudu tušit, o čem to sakra bylo.
Jo, a i když nejsem žádná puritánka, tak toho sexu a polykání a zubů na obložení postele a kdesi cosi bylo na mě priveľa, jak říkají bratři Slováci. Milé Colleen Hooverové by někdo měl říct, že tady přímá úměra neplatí, že víc detailně popisovaného sexu ještě neznamená taky víc peněz za prodané knihy, natož větší autorskou slávu.
Jedna z nejlepších knih od autorky. Od začátku nutí číst. Povahy postav jsou promyšlené, děj nenudí. Občas člověk musí přestat číst a to především v podání Verity. Hlavní hrdinka se občas zachová jako nána, ale v každé knize je vždy postava, která čtenáři nepadne.
Moje první kniha od autorky a myslím, že jsem nemohla zvolit lépe. Tak napínavou a čtivou knihu jsem už dlouho nečetla a ne jednou jsem zůstala koukat na knihu s otevřenou pusou a naprosto překvapený výrazem. Psychologie postav je naprosto geniální a k tomu taková ponurá a temná atmosféra, která prostupuje celý příběh. Tolik zvratů co autorka do knihy dokázala zasadit jsem vůbec nečekala a to ani nemluvím o konci. O tom jsem přemýšlela pěknou řádku dní a hrozně by mě zajímalo jak to samotná autorka zamýšlena. Opravdu geniální a musím se pustit do dalších autorčiných knih.
Tak tohle mě bohužel vůbec nenadchlo. Stále jsem čekala, jak mistrně a nečekaně autorka svou knihu zakončí. Jen díky tomu jsem četla stále dál a neskončila v půlce. To byla ale bohužel chyba. Chápu o co autorce v posledních kapitolách šlo ale za mě se to vůbec nepovedlo. Ani styl psaní mi nesedl.
Tohle byl nejlepší psychothriller, jaký jsem dosud četla. Výborně vymyšlené, chvílemi vážně děsivé a ten konec - to jsem opravdu nečekala. A teprve na tom úplném konci pochopíme název knihy: Pravda, nebo lež. Vlastně nevíme, záleží na tom, čemu uvěříme. Styl psaní také bravurní. Celkově fascinující příběh s perfektní tajemnou atmosférou, určitě si jej nenechte ujít.
(SPOILER)
- - - PŘEČTENO VE FORMĚ AUDIOKNIHY - - -
Já jsem na rozpacích. Vůbec nevím, jak to ohodnotit. o.o Kdybych to četla jako klasickou knihu, tak bych to pravděpodobně po pár stránkách zahodila, protože začátek mě vůbec nezaujal. Ale v podání Terezy Vilišové jsem u toho zůstala. A později to skutečně začalo být napínavé a zajímalo mě, kdy přijde to děsivé, kdy vyklube pravda na povrh nebo nějaký velký zvrat. Ale vlastně... mě přijde, že žádný velký zvrat nenastal. Kolikrát tam byla napínavá scéna, že (opět) kdybych to četla, tak hned přeskakuju řádky ať vím, co se stalo. (To je výhoda - pro někoho možná nevýhoda - audioknihy, že se nedají přeskakovat řádky.) Ale potom napětí se vlastně vůbec nic nestalo. Vždy jsem očekávala nějaké velké BUM, ale nic.
Z poslední kapitoly jsem na vážkách. Líbí se mi, že každý to může pochopit jinak. Autorka nepíše, jak přesně se to stalo. To se mi líbí, ale stejně mi přijde, že tomu něco chybělo.
Taky je tohle moje první rande s Colleen Hoover, takže jsem vůbec nevěděla co čekat nebo jestli mi její styl psaní sedne. A rozhodně od ní ještě něco zkusím, její styl psaní mi sedl. A taky jsem zvědavá, jak si poradí s romantikou. :D
Spoiler:
Verity byla popsána jako naprostý šílenec, manipulátor a sociopat. Z popisů jejích pocitů by bylo zle, jednou jsem si musela dát pauzu, protože jsem to psychicky nevydržela. To, jak nenáviděla své nenarozené děti, jak se jedno novorozeně pokouší zabít, jak si upravuje pravdu, jak lže a následně vymýšlí způsoby jak vyřeší, aby se ta lež stala pravdou a další a další.... Ty její myšlenky za mě zprostředkovaný geniálně. Bohužel nemám o tom dostatečné znalosti, abych posoudila, jestli je to správné popsané(?).
Taky jsem vážně jsem čekala, že Verity bude pronásledovat hrdinku po domě, ale nic takového se nestalo! A to mě asi trochu zklamalo.
Varování: týrání dětí, pokus o vraždu novorozeněte, smrt dítěte
(SPOILER)
No teda, ani nevím kde začít, spíš co vůbec psát. Bylo to hodně zajímavé. Přečetla jsem to během jednoho dne. Hltala sem slovo od slova. Ta tajemná až strašidelná atmosféra, příběh, který se jen tak nevidí. Je fakt, že sem od začátku měla pocit, že Jeremy něco tají, něco mi na něm nesedělo. Ale teda, pořád nemám slov.
Samotný děj se mi moc líbil, přijde mi to odlišné od jiných, konečně nějaký příběh/děj, co není v každé druhé knížce. Hlavní postala Lowen mě bavila, jen sem teda nepochopila, že se nastěhovala k cizím lidem jen tak, ale v její situaci... Nejvíc jsem se těšila na kapitoly Verity, jejího životopisu. To bylo strhující, hltala sem to. Na mě teda až moc erotiky, i když jindy mi to nevadí, tady mi to moc nesedělo. Některé její myšlenky nebo pokusy o zabití byly teda silné kafé. Závěr a to zjištění o Verity bylo velmi rychlé. Samotný konec o objevení dopisu sem teda nečekala.
Upřímně, za ten konec s dopisem strhávám jednu hvězdičku. To už bylo až moc přitažené za uši, ale chápu "poslání" knihy, že co je vlastně pravda a co ne. Asi kdyby se vynechal dopis a všechna vina padla na Verity a ne ve finále na Jeremyho bylo by to pro mě víc přijatelné. I tak to byla moc zajímavá kniha, trochu jiná než od Colleen znám, ale její styl je tu znát, že nějteré situace až moc rozebírá a někdy méně je více.
Hustý po všech stránkách! Nejdřív musím říct, že se to fakt skvěle četlo. Napínavý příběh ubíhal jako po másle a najednou byl konec. Pak bych si rád nafackoval, páč jsem si nevšiml, že se jedná spíše o román pro ženy. U romantické linky jsem lehce skřípal zuby, ale nebylo to nakonec tak zlé. Ženský pohled na věc mi vlastně umožnil se na vztah dívat tak nějak z druhé strany, což mi přišlo zajímavé (kéž by to k něčemu bylo). Ovšem kromě romantiky tam byla i erotika. Obvykle mi to nijak zvlášť nevadí, ale tady. jí. bylo. fakt. hodně! Pár dní to budu rozdejchávat. Celkově jsem spokojený, vůbec jsem nečekal, že mě to tak chytí. Závěr za mě fajn. Fajn.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Námi to končí |
| 2016 | Odvrácená tvář lásky |
| 2014 | Bez naděje |
| 2020 | Pravda, nebo lež |
| 2014 | Život jedna báseň |
Knihy od Colleen jsou návykové, musíte je číst, dokud nejste na konci. Autorka mě už asi nemůže překvapit, její knihy jsou plné sexu, velké lásky a na konci je skoro vždy happyend. Tato měla něco navíc - temnotu na skoro každé stránce. Bravo Colleen.