Pravěk a jiné časy
Olga Tokarczuk
https://www.databazeknih.cz/img/books/90_/90719/bmid_pravek-a-jine-casy.jpg
5
204
204
Věcí Boha je tvořit, věcí lidí je pojmenovávat – říká autorka. Její románová vesnice Pravěk leží v centru celého světa, mezi řekami Černou a Bílou, které se spojují v Řeku jedinou. Hlídají ji čtyři archandělé: Rafael, Gabriel, Michael a Uriel. Příběh je vlastně realistický s fantastickými prvky a odehrává se ve dvacátém století – od začátku první světové války do osmdesátých let. V 84 kapitolách poznáváme jednotlivé „časy“ hrdinů románu: statkáře Popielského, který po celou dobu hraje tajemnou hru o Osmi Světech, malé Míši a jejího mlýnku na kávu, Klásky obcující se Zlým Mužem žijícím v lese, její dcery Routy, faráře, který bojuje s povodněmi a s nezkrotnou Řekou, příběhy Matky Boží Jeszkotlovské, německého vojáka Kurta, Žida Eliho zastřeleného Němci, ruského důstojníka Ivana Mukty, ochrnuté Jenovéfy, bláznivé Florentýnky a Izidora posedlého korespondencí; čas sadu a podhoubí, čas zemřelých, a nakonec také čas mimočasového Boha, který stárne spolu s hrdiny. Pravěk a jiné časy je nejúspěšnější knihou jedné z nejčtenějších současných polských autorek, vyšla v mnoha vydáních a v mnoha jazycích a její scénickou úpravu převzala i polská televize.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1999 , HostOriginální název:
Prawiek i inne czasy, 1996
více info...
Přidat komentář
Tato kniha byla druhým setkáním s paní Tokarczuk a musím říci, že zklamaná jsem rozhodně nebyla, kniha mě naprosto uchvátila.
Líbil se mi poetický styl vyprávění a ta lehkost.
Vlastně všechno má svůj čas a pro mě to byl úžasný Čas knihy.
Pro mě takových slovanských (téměř) sto roků samoty. Možná ještě lepší. Na nic si nehraje, přečetla jsem jedním dechem za den. Mám pocit, že jsem na tuhle knížku dlouho čekala. Krása.
Krásná, poetická, moudrá, filozofická, něžná i krutá, hrající si se čtenářem, alegorická, magická i realistická... To všechno, a ještě mnohem víc, je tato kniha. Psaná tak nádherným, jasným a zvučným jazykem, jako jsou vody Bělky; pojednávající o stinných stránkách času lidí, temnějších než vody Černé. Celek je ale tak vyvážený, jako Řeka, je v něm vše namíchané tak přesně, že čtenář nasává tuto krásnou poetiku plnými doušky. Za mě rozhodně jedna z nejlepších knih, co jsem četla. Není pro každého, ale za sebe rozhodně doporučuji.
Výborná a výborně napsaná kniha bez podbízení se a vykalkulovaného sentimentu. Kolem Pravěku se čas točí jako vír a lidé jsou jím otáčeni v koloběhu zrození a smrti. Války, rabování, politické změny, ale i láska a milování, to všechno Pravěkem magicky prochází. A čas naštěstí nikdy nestojí, plyne a všechno proměňuje. Bylo to krásné čtení.
Dokonale popsala knihu veronique, pro mě osobně jedna z perel literatury.
Krutost, se kterou autorka sděluje některé informace je až zraňující, přesto nelze než doporučit.
Velmi ambiciózní, intelektuální text. Kniha řeší osudy něknolika generací obyvatel vesnice Pravěk na pozadí dějinných události 20. století. To ale není nejdůležitější, příběh by se mohl odehrávat v jakékoliv době a na jakémkoliv místě. Osudy postav nejsou popisované jako realistická sága, ale tak nějak zastřeně, magicky - "přes mlhu"... V podstatě ani samotné příběhy nejsou moc důležité, protože autorka se snaží (spíše než zaujmout příběhem) dotknout podstaty samotné lidské existence. Její postavy se rodí, proplouvají životem, prožívají své radosti, neštětstí, lásky, zklamání, zrady... stárnou a odcházejí... Generace střídá generaci.Vše plyne v souladu s přírodou. A všichni spějí k jednomu... ke smrti... k zapomnění...
... dejte košem líbivému Coelhovi a začtěte se do opravdové prózy.
Autorovy další knížky
| 2010 |  Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých |
| 2008 |  Běguni |
| 2007 | Pravěk a jiné časy |
| 2016 | Knihy Jakubovy |
| 2020 | Bizarní povídky |
„Představy jsou v podstatě mostem porozumění mezi hmotou a duchem. Zvláště pokud jsou časté a intenzivní. To se obraz mění na kapku hmoty a připojuje se k řece života. Někdy se v něm po cestě něco změní. Všechny lidské sny se proto, pokud jsou dostatečně silné, splní. Ne vždy však úplně přesně.“
A propojení snů a reálného času jednotlivých postav, zvířat, věcí, Boha, života i smrti, tvoří tohle úžasné dílo, které je pro mě opravdovým zjevením. Je poetické, drsné, určitě je to magický realismus, vlastně je to lyricko-epická próza, která nás provádí velkou částí 20. století, ale spíše z pohledu do nitra hrdinů a jejich okolí. Krásný čistý jazyk, určitě patří dík i překladateli Petru Vidlákovi, ulehčuje pohled na kruté a drsné okamžiky a nabízí úžasné pohledy na les, stromy, podhoubí i na duše lidí, žijících v Pravěku, místě, které je středem vesmíru. Doporučuji.