Před povodní
Bohumila Adamová
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/552666/bmid_pred-povodni.jpg
4
520
520
Vilu na břehu řečovické řeky navštěvuje neznámý host. Přichází starou studnou a nepatří do suchozemského světa. Také Hanu Strnadovou přitahuje spíše svět pod hladinou než mezilidské vztahy ve městě. Nešťastně zamilovaný Jarda Vávra pozve na návštěvu Haninu bývalou psycholožku Radku Borskou, aby mu poradila s řešením komplikovaného vztahu. Doktorčino počáteční nadšení je vystřídáno rozčarováním a nutnou sebeobranou. Na pilu rodiny Vávrových chodí anonymní dopisy a dny začínají chutnat jako zkažená ryba. Řeka si žije vlastním životem, po dlouhém suchu se hladina nečekaně zvedá a vrací obyvatelům to, co do ní během zimy nerozvážně naházeli.... celý text
Přidat komentář
Mám ráda experimenty, ale tohle se podle mě příliš nehodilo. Nehodilo se zasahovat do příběhu trilogie do takové míry, že je úplně změněn žánr. Předchozí díly se mi líbily opravdu hodně, Bolavá je dle mého velmi talentovaná spisovatelka, ovšem čeho je moc, toho je příliš. Nedokázala jsem tomu příběhu Hany, Jardy, Borské a ostatních uvěřit. A jestli to byla nějaká metafora, já ji nepochopila. Ale nemůžu jen hanět - jazyk byl vytříbený a líbila se mi personifikace vody a to mírně ekologické poselství. Ale pro příště mi budou stačit první dvě knihy. 45%
Třetí a závěrečný díl trilogie Do tmy. Před povodní tentokrát opravdu navazuje na předešlý díl Ke dnu, ale opět depresivní a smutné čtení, postavy psycho + navíc hororové prvky ( a z Milady je Miládka :)).
Dočetla jsem na sílu, jen abych věděla jak to dopadne, jinak jsem se docela ztrácela v ději a v noci měla hrozné sny.
Před spaním si přečtu jak cosi kdosi leze ze studny .... v noci spíme při otevřeném okně, jinak to ani v tomhle období nejde. Okno je v přízemí a vede na dvůr..., takže slyším i to co normálka slyšet nejde :):) A i my máme na dvoře studnu!! Ráno před půl 6 si mám jít okolo studny pod přístřešek pro kolo a jet do práce ...uff, a do práce jedu okolo dvou rybníků..... Další dny , teda noci se mi zdá pořád o vodě, do které asi co nevidět spadnu....
No, v každém případě celou trilogii doporučuji. Je to opravdu zážitek i když jsem to možná moc nepochopila :):)
1.dil Do tmy nejlepší, řadím mezi moje top
Závěr volné trilogie Anny Bolavé nás vezme potřetí na stejné místo, ale opět se na něj díváme jinýma očima. V centru dění totiž tentokrát stojí Hana Strnadová, která je další do skupiny podivínů.
Magická atmosféra, tajemno, řeka.. ale taky příběh o vztazích, křehkosti a o bolavých místech lidské duše.
Tento díl se mi líbil nejméně, protože tam na mě toho podivna bylo už asi příliš.
Nicméně i tak byl opět napsaný skvělým jazykem a za přečtení určitě stojí.
Završení volné řečovické trilogie. Za mě nejslabší díl, atmosféra je sice pořád silně vykreslená, ale dějově už to za mě bylo až moc neuchopitelné a fantaskní. Vlastně bych nedokázala říct, o čem kniha byla, v paměti zůstávají jen záblesky postav. Ovšem stylisticky neztrácí nic na předchozích dílech, Anna Bolavá píše výborně, o tom žádná. Taky jsem poslouchala jako audioknihu, namluvila ji Dana Černá. Pro mě spíše nevýrazná narátorka, i souboj audioknih (všechny tři knihy jsem "četla" v tomto formátu) by tedy vyhrála první Do tmy. Namluvila ji Anita Krausová.
Pro mě nejslabší z celé trilogie. Atmosféra je super, o tom žádná - dům na břehu, bahno, horko, voda, která se líně převaluje a pak dravá povodeň, která beze slova bere vše - domy i životy.
V samotném příběhu jsem tapala, co je skutečnost a co si jen kdo představuje. Na mě to bylo už moc složité, dost jsem se nutila, abych knížku dočetla.
Mysteriózní přibeh,ale mě se líbil,prvotina Do tmy ,kterou jsem si nechala na konec mě ve finále neoslovila vůbec.
Po přečtení úžasné Do tmy jsem si jen přála znovu se ztratit ve vnitřním světě autorky, a aby ke mně zase promlouvala svými sugestivními slovy v další knize. Takové hloubky jsem se sice v Kde dnu nedočkala, ale přesto mě nadchl ponor až na dno duší rozličných obyvatel Řečovic, z nich autorka mnohdy tahala opravdu bahno až zespod a skvěle popsala pohnutky jednotlivých postav. Leč v knize Před povodí si k mé smůle zvolila zrovna dvě postavy z předešlé knihy, které mi opravdu k srdci nepřirostly, spíše naopak. Proto mi jejich další osud byl vcelku lhostejný. Přestože knize nemůžu upřít čtivost a samozřejmě vytříbený jazyk, někde v polovině jsem si říkala: Proboha, ať už to skončí. Před povodní je pěkným uzavřením trilogie, ale postrádá onu naléhavost sběratelky bylin i perfektní rozbor postav Ke dnu. Často mi přišlo, že hrdinové Před povodní jednají naprosto iracionálně. Tedy, ne že by postavy předchozích dvou knih jednaly zrovna logicky, ale jejich jednání bylo vždy vysvětleno jejich vnitřním hnutím a dávalo tak smysl.
Přestože se jedná o fikci, dovolím si faktickou poznámku k jedné skutečnosti, která mě velmi iritovala: Pokud je psychiatrička Borská taková kapacita v oboru, jak může porušovat lékařské tajemství a rozmlouvat o problémech své klientky s jinou osobou? Jak je vůbec možné, že porušuje etický kodex a navazuje se svou klientkou přátelský vztah, poslechne cizího člověka a bez přání své bývalé klientky aktivně vstupuje do jejího života. Je možné, že toto chování doktorky Borské jen odpovídá jejímu pozdějšímu vývoji v knize, ale nemohla jsem si při čtení pomoct, abych z něho nebyla zklamaná.
Mé první setkání s autorkou. Bohužel jsem začala poslední knihou trilogie - budu muset dohnat ... Kniha byla velmi zajímavá - napínavá, tajemná, zvláštní - přiražlivá - nevšední. Musí si ovšem najít své čtenáře. Bavil mne příběh - dobře vykreslené postavy a prostředí. Připomínalo mi to Hastrmana - vášeň- něha - krutost - zoufalost... Ráda se nechám upoutat dalšími příběhy této autorky.
Nevím. Toho bahna je na mě už moc. Nechápu autorčinu věčnou touhu po vnitřní rozervanosti, po bolesti a zmaru.
Cítím inspiraci u konkurence, ale kam se hrabe K. J. Erben či Michal Sýkora. Zdejší vodnický svět je sice podán velmi kultivovaným a krásným jazykem, na tomto poli je autorka nedostižná, ale samotný děj jde už zcela mimo mé chápání.
Nebráním se magickému realismu, ráda se budu chvilku bát, ale musím tomu aspoň na závěr porozumět.
První díl zůstal nepřekonán.
Na tuhle jsem se neskutečně těšila, protože předchozí dvě autorčiny knížky jsou mé oblíbené. O to víc mě tohle hodnocení mrzí.. Příběh mi vůbec nesedl, nebavil mě, do čtení jsem se musela nutit, děj byl na můj vkus zbytečně zmatečný, vlastně jsem některé pasáže absolutně nepochopila..
Tak snad s další knihou to bude ta stará dobrá Anna Bolavá, kterou zbožňuji.
Annu Bolavou mám ráda, její knihy jsou zvláštní, až hororové, ale musí se takto i číst. Těším se na její další knihu.
Moc se mi líbí sloh a čeština Aničky Bolavé, je to opravdu takové uchu lahodící a duši laskající. První kniha ze série Do tmy mě hodně nadchla, druhá Ke dnu už mi přišla taková více obyčejnější a bohužel z této třetí jsem lehce zklamaná. Možná jsem místo audioknihy měla zvolit raději klasickou četbu, četla bych pomaleji a mohla se vrátit k některým nepochopeným věcem, takhle jsem se občas ztrácela a vůbec netušila, jestli chápu, co chce autorka říct. Přesto se těším na nějaký další autorčin počin.
Kdybych si přečetla, o čem knížka je, asi bych po ní teď nesáhla, ale jelikož jsem četla oba předchozí díly, brala jsem ji v knihovně už automaticky.
Dost dlouho jsem se nemohla začíst, směsice hororu, lehce fantasy, deprese, zvláštní stavy všech postav, bylo toho trochu moc, těžký nehezký čtení, ale nakonec jsem se do toho docela ponořila a včera večer dotáhla asi 70 posledních stránek.
Jazykově je to naprosto skvělý, jen obsahově to není úplně lehký a vůbec nevím, komu bych to mohla doporučit. Bylo to ale vlastně dobrý.
Velmi zajímavě pojatá kniha. Musím říct, že autorčina druhá kniha mě také šokovala. Takové ty podivínské chování některých lidí, hlavně žen má dokonale v malíčku. Skoro by mě zajímalo, zda není jedna z nich. A nápad jaký propůjčila této knize je opravdu zajímavý a nevšední.
Kniha se četla sama, střídala jsem s poslechem, mohu doporučit.
Zvláštní hororový příběh plný nadpřirozena. Prolínají se zde dva světy - pozemský a vodní. Kniha má spád, je napsaná velice zajímavě a stojí za přečtení.
Ač je první díl trilogie podle mého názoru nepřekonatelný, i toto bylo velice dobré čtení. Nepostrádá nic z toho, co od talentované a originální autorky A. Bolavé očekávám. Úžasná práce se stylem a jazykem, jedinečné vykreslení atmosféry, nejrůznější barvy, zvuky, chutě, vůně a pachy, využití nadpřirozených prvků. Právě posledně jmenované mi u jinak realistických próz obvykle vadí, ale když to autor/ka umí, může fantastično působit uvěřitelně a stát se přirozenou součástí zobrazovaného světa. A to je podle mého názoru právě případ knih A. Bolavé. Těším se na další autorčiny počiny!
Tato kniha mě trochu zklamala. Přivedení psycholožky mi přišlo trochu přitažené za vlasy. Celá série se odehrává v takovém mlžném, reálné-pohádkovém oparu. Tady už mi děj přišel trochu překombinovaný.
Tak já jsem až tak nadšený nebyl a vlastně jsem se neustále musel přesvědčovat, jestli vůbec správně chápu co čtu. Líbí se mi styl psaní autorky, je to čtivé, dokonce i popisné části jsou uchvacující, ale já jsem v celém příběhu nějak nenašel nic a nikoho, kdo by mě vyloženě zajímal.
Musím říct, že román Do tmy ve mně rezonoval mnohem víc. Možná, že to bylo tím, že se soustředil na méně postav a tím byl intimnější a také mám pocit, že toho mnohem méně prozrazoval a více toho nechával na čtenáři.
Zároveň ale, Před povodní mělo mnohem více momentů, kdy se děj dostává do velkých obrátek a také častěji gradoval, což je bezpochyby taky velmi impozantní
a ukazuje to na další velmi silnou stránku autorky. Abych ale obě díla od sebe a pro sbe odlišil, dám tentokrát o hvězdičku méně.
Štítky knihy
tajemno česká literatura řeky, říčky, potoky povodně psychické problémy jižní Čechy rozhlasové zpracování VodňanyAutorovy další knížky
| 2015 |  Do tmy |
| 2017 | Ke dnu |
| 2020 |  Před povodní |
| 2022 | Vypravěč |
| 2013 | Černý rok |
"Do tmy" me zaplavilo vuni bylinek a naprosto mi ucarovalo. Z pachu drubezarny mi nebylo dobre. "Ke dnu" me opravdu stahovalo dolu. Prilis mnoho charakteru podobnych jmen me matlo a pribeh me (mozna i proto) minul. "Pred povodni" me ale zase vtahlo a moc jsem si tuto knihu uzila.
Pokud predchozi dily byly depresivni a mirne desive, tady se uz nebojim pouzit vyraz horor. A to v tom nejlepsim slova smyslu! Jsem spokojena i s tim, jak tentokrat pribeh dopadnul. Kruh se uzavrel.