Před povodní
Bohumila Adamová
Vilu na břehu řečovické řeky navštěvuje neznámý host. Přichází starou studnou a nepatří do suchozemského světa. Také Hanu Strnadovou přitahuje spíše svět pod hladinou než mezilidské vztahy ve městě. Nešťastně zamilovaný Jarda Vávra pozve na návštěvu Haninu bývalou psycholožku Radku Borskou, aby mu poradila s řešením komplikovaného vztahu. Doktorčino počáteční nadšení je vystřídáno rozčarováním a nutnou sebeobranou. Na pilu rodiny Vávrových chodí anonymní dopisy a dny začínají chutnat jako zkažená ryba. Řeka si žije vlastním životem, po dlouhém suchu se hladina nečekaně zvedá a vrací obyvatelům to, co do ní během zimy nerozvážně naházeli.... celý text
Přidat komentář
Posledním dílem volné trilogie jsem se musela prokousat. Ne, vlastně jsem se spíš brodila. Jako kdybych šla naplaveným bahnem (to se ke knize hodí víc). První třetina mě totiž strašně nebavila a všechny postavy mě šíleně štvaly. Samí zlí, zakomplexovaní nebo divní lidé, vůbec nikdo sympatický.
A pak, kde se vzal, tu se vzal, ejhle: nadpřirozený prvek. Vzhledem k tomu, že v předchozích dílech nic takového nebylo, dlouho jsem váhala, jestli to náhodou není metafora. Ale ne, tohle se nedalo vysvětlit jinak než tvorem z jiného světa. S tím prvkem jsem se dlouho smiřovala. S tím, že to najednou není realistický román (ačkoli proti přítomnosti něčeho nadpřirozeného obecně nic nemám).
Pak přišla kapitola Léto u Strnadů, kde se moje čtenářské rozčarování bůhví proč rozplynulo. Asi jsem prostě přijala směr, kterým se celé vyprávění ubírá. Dokonce se mi pár postav začalo líbit, ústřední romantické dvojici jsem držela pěsti. A zbavili jsme se doktorky Borské, která mi lezla na nervy.
Konec se nese v lehce optimističtějším duchu, ale stejně se nemůžu rozhodnout, jestli se mi to líbilo nebo ne. Mám pocit, že osudy některých řečovických obyvatel se uzavřely jaksi narychlo (např. paní Bartáková). Taky mi nesedl ten těžko identifikovatelný žánr. Z celé trilogie mi tak (trochu paradoxně) nejlíp vychází prostřední část.
(SPOILER)
Audiokniha - ČRo
Taková milá pohádka / fantasy v moderním fráčku. Jen mě děsí, že se toho dříve či později zhostí některý z veletvůrců současné televizní produkce, a zprzní to do formátu seriálu. Budou to dávat v neděli večer, a bude to špatné, a nacpou do toho všechny ty bezva počítačové triky, které fakt neumíme, a herci budou prkenní tak, že z nich polezou třísky..
Z těchto tří knih pro mne nejnáročnější na četbu ... Každopádně Bolavý styl psaní Anny Bolavé mě pořád baví ...
Další geniálně napsaný příběh (tentokrát poetický horor) z pera paní Anny Bolavé. Já jsem si to náramně užil. Jak ona dokáže napsat postavy a situace, momenty… A to podvodní téma - prostě krása! Můj sen by bylo (mít ten talent) k této obojživelné fresce vytvořit obrazový doprovod…nebo rovnou natočit film. Celé dílo paní Bolavé je mi velice blízké.
Nádherně napsáno. Pach rybiny a všudypřítomnou vlhkost jsem při čtení doslova cítila. Popisy míst, jejich atmosféra, vůně, nálada popisované situace...skvělé. Anna Bolavá má dar slova, to jí nelze ani v nejmenším upřít, ale...
Na mě to bylo moc. Moc surrealistické, moc temné. Možná v tomto období moc složité.
Ovšem i navzdory tomu se těším na další knihu a Anna Bolavá už je pro mě oficiálně jednou z nejlepších soudobých českých autorek.
Knihy Anny Bolavé jako kdyby působily i na smysly – Do tmy mám spojenou s vůní sušených bylin a šustícím papírem, Ke dnu s mrazivým vzduchem a pachem masa, a ve třetí knize se močály, které se v předchozích jen přibližovaly, najednou rozlily a zaplavily všechno. Před povodní je náročná kniha. Při čtení jsem měla pocit pachuti v ústech, jako by se i mě dotklo bahno zanesené řeky, otrávených lidských myslí a pokřivených vztahů mezi postavami. Před povodní je erupcí toho, co v předchozích dílech bublalo pod povrchem. Brilantní trilogie po a na všech stránkách, ale pohodové čtení ani náhodou.
Když jsem knížku brala do rukou, neměla jsem tušení, do čeho jdu, ale teď můžu říct, že to rozhodně není můj šálek čaje.
Přítomný čas vyprávění se četl spíš krkolomně, děj jsem musela vyšťourávat v tuně popisů a metafor, a když už jsem se konečně ve čtvrtině knihy začala chytat, o co vlastně jde, přišlo zklamání, že nic veselého čekat nemám. A to ani coulem.
Za mě zklamání. Asi jsem se moc těšila. Chvílemi mi to připomínalo Tvář vody. Předchozí dvě knihy se mi líbily víc.
Tohle je tak kontroverzní kniha a tuším, že stejně jako Lada u Ledu (která mi leží v žaludku a v mysli stále) mi i Před povodní pro svoji absolutní nesrovnatelnost s jinými knihami a nezapomenutelnost všeho bude také dlouho vyvstávat v paměti.
První povolinu jsem si teda myslela, že beru málo psychotropních látek, než abych to celé pochopila. Bylo toho trochu příliš a já jsem se úplně ztrácela v tom, kam vlastně autorka míří!
Druhá polovina byla snad ještě větší psycho, bída, zlost. V knize vlastně není vůbec nic milého a hezkého, a proto to vlastně spláchne všechno velká voda. Mám trochu pocit, že i mnou se povodeň prohnala, něco vcucla a úlně to odnesla (možná sem tedy autorka mířila?).
Mám z knihy obdobný pocit, jako kdyby to psal Kafka - tedy každé slovo šlo vykládat tisíci metaforami a vším. Nebylo to jednoduché čtení. A právě pocit zmatku, který ve mě kniha vyvolávala (jakože chápu vůbec o co tam jde) mě nutí hodnotit tak, jak hodnotím.
Přečetla jsem pár stránek, knihu odložila a vytáhla z knihovny Ke dnu a znovu s chutí si jí přečetla. Oživila si příběh Hany a Jardy i dalších obyvatel Řečovic a vrátila se k „pokračování“. Jenže ono to moc pokračování není. Jsou to úplně jiní lidé a mám pocit, že všechny maloměstské figurky se proměnily psychicky nemocné pacienty (včetně doktorky psychiatrie). Kniha plná bláznů v podivně hororovém prostředí ,kde vládne zlo, zloba a další negativní lidské vlastnosti. Člověk marně hledá sebemenší náznak světla, radosti, katarze. Takže za mne – třetí kniha je už moc přitažená za vlasy – toho tajemna, podivna, temnoty a strachu z neznámého je tam moc. Jako v předchozích dílech mne ale okouzlovala krásná čeština autorky.
Originální, poetické, místy nadpřirozené čtení (také jsem tam viděla Erbena a jeho Kytici), míchají se osudy rodiny Strnadových a Vávrových a ostatních obyvatel Řečovic, které na konci divoce vygradují, pro mě skvělé čtení, závěrečný díl trilogie se mi líbil nejvíc. Paní Bolavá je výborná, chválím a těším se na další její knihy.
Celý čas som pri počúvaní knihy nahranú cez český rozhlas premýšľala nad tým, či mám v príbehu hľadať metaforu, alebo sa skôr sústrediť na realitu. Kniha bude asi veľkou metaforou, na typy ľudí (hlavne takých vyhranených, ktorým viac než iným sedí pojem nálepky), zároveň metaforou na vodu, lásku, inakosť. Môžete si len domýšľať, čo znamenalo všetko to bahno, hutná atmosféra, podvodný svet a podobne. Osobne sa prikláňam k tomu, že z trilógie som zostala zamilovaná do prvej časti Do tmy. Ke dnu ma už bavilo menej, pretože bola na mňa málo metaforická, za to táto tretia časť, bola metaforičká až príliš.
Napriek tomu, jazyk a hranie sa s ním krásny, opäť hutné myšlienky, skvelé vykreslenie popisov, kde priam cítite vôňu bahna. Občas som sa stratila, niekde som sa znovu objavila.
Nebyl to záměr, ale knihu jsem začala číst příhodně na rybách. První stránky mě nějak nechytly, ale pak to přišlo: divoká jízda, od které jsem se nemohla odtrhnout!
Už od začátku mi přicházel na mysl Erben, jehož Kytici mám velice ráda..
Kniha je pro mne naprosto bravurní a skvělá, četbu jsem si užila a těším se na další knihy od autorky. Umí výborně popisovat a přitom to není přemrštěné, zdlouhavé, má to švih a tah.
Tleskám a těším se..
Hooodně zajímavá knížečka, která navazuje na Ke dnu, což jsem moc nečekala a občas mi dělalo problém si na děj a postavy předchozí knihy vzpomenout. Před povodní jsem četla hrozně dlouho, byť je to tenká knížečka, je poměrně dost náročná. Styl psaní autorky je hodně různorodý, zdá se mi, že to docela střídá, ale celá kniha je psána básnickým jazykem.
Co se týče děje, byl místy fascinující a místy až fantasmagorický. V této knize autorka zapojila nadpřirozeno zatím asi nejvíc. A to mě bavilo. Některé postavy....no dobře, skoro všechny postavy mě ale štvaly, každý tu dostal dostatečný prostor.
Kniha určitě nesedne každému, za mě je ale Anna Bolavá jednou z nejlepších současných českých autorek a byť mám k jejím knihám vždy výhrady, ráda si od ní v budoucnu zase něco přečtu...
Poslouchala jsem audioverzi. Vyprávění bylo zajímavé, ponuré, hudba celému příběhu také dost napomáhala. Ke konci jsem se už ale nedokázala moc soustředit. Vnímala jsem pouze nárazově. Tuto autorku budu muset zkusit někdy znovu, ale v papírové podobě.
Tak dlouho jsem na její novou knihu čekala, a teď se zmítám mezi tím, dát knize dvě nebo pět hvězd...ale asi to mělo něco do sebe, když na ní myslím, ještě měsíc po přečtení. Mrzí mě, že jsem jí četla s tak velkým odstupem od předešlé, neb zde byla mnohem jasnější návaznost než mezi prvními dvěma knihami. Atmosféra knihy byla opět úplně jiná, chvílemi se mi příběh až bytostně příčil, zároveň ve mě stále rezonuje....a bulgur už asi nikdy nebudu jíst, ale novou knihu budu určitě vyhlížet:-)
Přemýšleli jste někdy jak by to s Vodníkem od Erbena bylo dál, kdyby na konci nepřišlo to dítě k úhoně? Já myslím, že přesně nad tím se zamyslela autorka knihy Před povodní (nebo alespoň mě to tak přišlo) a musím říct, že to zpracovala velmi bravurně! Kniha je velmi poetická a nechybí tajemno, fantastično ani symbolika.
Tím, že Před povodní je má první kniha od autorky, nemám srovnání s jejími předchozími díly Do tmy a Ke tmu a od knihy jsem tedy neměla vůbec žádná očekávání. Respektive jsem podle anotace očekávala klasickou českou prózu s odkazem na život na venkově před povodní. A dostala jsem naprosto nepopsatelný zážitek! Ano, trvalo mi nějakou dobu se na knihu naladit, protože jsem do té doby asi nic takového nečetla. Ale jakmile jsem se o toho dostala, jakmile jsem si ověřila, že ta balada, ten odkaz na Erbana co tam vidím není jen můj pocit, ale záměr, tak mi spadla brada a nechala jsem se pohltit.
Kniha Před povodní nebude pro každého a zařadila bych ji mezi náročnější čtení. Je potřeba číst mezi řádky, respektive uvědomovat si symboliku, kterou autorka v textu užívá a nenahlížet na vše pouze logicky.
Před povodní je třetí díl trilogie a autorka si z předchozího dílu Ke dnu bere již většinu známých postav, tak i styl vyprávění. Změnou je přítomnost sevřenějšího děje, který obsahuje prvky pohádky, magie, folklóru a klidně i hororu. V předchozích knihách se mi líbila právě ta neuchopitelnost, kdy nevíte, jestli je to realita, sen, halucinace, vzpomínky...Ale v Ke dnu jsou jen dva světy oddělené jasnou hranicí.
Opět mě zcela uchvátil jazyk, ty metafory jsou prostě dechberoucí. A tak jak bylo Do tmy zasvěceno bylinám a stromům, tak Před povodní je pocta vodě.
A co mě nepřestává šokovat: kde se v tak lyrické duši bere tak úžasný smysl pro humor? Borská, Tlusťoch a Už se to veze! nemají konkurenci.
Moc ráda bych tuto trilogii viděla zfilmovanou. Při poslechu audioknihy mi děj ubíhal před očima (úplně vidím v hlavní roli Jenovéfu Bokovou). Rozhodně doporučuji, i když to není kniha pro většinového čtenáře a nečekejte jednoduché a jednoznačné čtení.
[audiokniha]
"Zamotala se do nezdravých vztahů, podobných jedovatým pavučinám a on jí je teď pomůže zpřetrhat."
To je taková nádhera. Bolavá poetika této velmi zralé autorky a celé, do posledního detailu promyšlené, trilogie je něco, co odkryváte při opakovaných čteních vrstvu za vrstvou a se zapálením amatérského archeologa můžete objevit nové úhly pohledu?
Všechny tři příběhy jsem prvně četla, podruhé vnímala ušima a vím, že za nějaký čas se znovu vrátím k Anně ze Tmy. Trochu mi vše připomíná variace na Dědinu Petry Dvořákové - přepestrý gejzír negativity a zbytečného neporozumění - jenž je ovšem velmi přímočará a zemitá oproti nádherně poetické Bolavé.
Právě ta poetika a dokonale živá atmosféra, kde se stále rozhodujete mezi fantazií a realitou mi přijde naprosto nedostižná. Hana se vlastně okruhem vrací k Anně. Minimálně užíváním léků jež mohou pozměnit psychiku. Po třetím setkání odkládám pohledy fantasy, ale daleko víc vnímám propletenost až prorostlost celého děje tématem v němž "staré hříchy vrhají dlouhé stíny" a koušou stejně jako Hedin růžový svetr.
Spojler:
Včetně hříchů psychiatryně Borské, která přijíždí za svou pacientkou a Bolavá nám poeticky i drsně pravdivě poodkrývá spletitou historii rodiny. Ano Erbenův Vodník je v pozadí stále, jak si zde někteří všímají . . .
Top komentář má enigma!
Pravda je, co píše Jana283 'náznak světla, radosti, katarze' se hledá velice ztuha, ale záblesky (někdy pablesky či odlesky:) tam jsou a jasně září. Třeba Srostlík, Hanka nebo i volba jmen. Asi je nutno lehce se odstřihnout od osobních bolavých emocí, abychom si dokázali plně "vychutnat" literární talent autorky ?
"Teče voda mezi domy, teče voda z hor." :o)
10/10
Top komentář Rihatama výše.