Před povodní
Bohumila Adamová
Vilu na břehu řečovické řeky navštěvuje neznámý host. Přichází starou studnou a nepatří do suchozemského světa. Také Hanu Strnadovou přitahuje spíše svět pod hladinou než mezilidské vztahy ve městě. Nešťastně zamilovaný Jarda Vávra pozve na návštěvu Haninu bývalou psycholožku Radku Borskou, aby mu poradila s řešením komplikovaného vztahu. Doktorčino počáteční nadšení je vystřídáno rozčarováním a nutnou sebeobranou. Na pilu rodiny Vávrových chodí anonymní dopisy a dny začínají chutnat jako zkažená ryba. Řeka si žije vlastním životem, po dlouhém suchu se hladina nečekaně zvedá a vrací obyvatelům to, co do ní během zimy nerozvážně naházeli.... celý text
Přidat komentář
Poslední díl trilogie Do tmy a jsem ráda, že jsem uzavřela sérii. Musím přiznat, že tahle mi přišla nejslabší a nevím, zda to nebylo tím, že jsem ji poslouchala. Ačkoli jsem si říkala, že by poslech měl být lepší, protože autorka umí velmi dobře navodit atmosféru. A to se jí povedlo i v této knize.
Každopádně i tak mně bavilo ji číst a místy mě z ní mrazilo. Nicméně mystična se tu na můj vkus objevuje celkem dost. Kdo máte naopak rádi, tak do ní běžte.
V knize se vyskytují postavy z předešlého dílu, ale u této série nevadí, když nebudete číst postupně.
Osobitě a svébytně sepsaný mysteriózní příběh Anny Bolavé člověka opět zvláštním způsobem zhypnotizuje již na začátku a ve víru událostí ho unáší čím dál divočejší rozvodněnou řekou až na úplné dno, do tmy úplně jiného světa než je ten lidský. Životy, osudy a dávná tajemství hlavních postav jsou postupně čtenáři odhalovány až do překvapivých skutečností, které jsou opepřeny mezilidskými vztahy, jimž dává punc rozmanitost až šílenost povah jednotlivců, o nichž tento počin vypráví.
Potvrdila jsem si, že poetika Anny Bolavé je to pravé pro mě. Magický realismus a mysticismus, vodník, nemůžu si přát víc. Obdivuju autorčin cit pro jazyk, umisťuje slova na správná místa s dokonalou přesností, a to včetně vulgarismů. Postavy z reálného prostředí mi přišly nepřesvědčivé, ale oceňuju ztvárnění sobecké matky. Děj občas drhnul, hlavně na konci, kterému bych dala opačný náboj, ale četla jsem do dvou v noci, a to už se mi dlouho nestalo, nešlo přestat. Obálka je krásná, líbilo se mi i grafické zpracování názvů kapitol. Teď se budu těšit na Do tmy.
Neobyčejná kniha. Posledních asi 30 stran se nedala odložit, finále bylo strhující.
Knihu jsem poslouchala v rámci Rozhlasu a moc se mi líbila, i když byla ponurá a občas svou dusivou atmosféru přehodila i na mě.
Příběh byl velmi dobře vystaven a skvěle gradoval, nenudila jsem se ani minutu. Předchozí díly této teilogie jsem nečetla a vůbec mi to nevadilo, což je také velké plus.
Má první kniha od autorky a myslím, že rozhodně nebyla poslední. Jen je potřeba si ji asi dávkovat
Líbila se mi syrová lyrika „vodnické“ dějové linky. Ten neobvyklý náhled na obvykle směšnou pohádkovou figurku (panáček, který sedí na vrbě a štupuje si tam zelené ponožky) a její přeměnu v postavu drsně mytologického charakteru, to se mi zdálo silné a oslovující. Zejména v kontrastu zranitelnosti a schopnosti zraňovat. Byla tam chytře představena nadpřirozená moc, která sice dá slabé postavě schopnost vlády nad druhými (protože nad počasím, protože nad živlem) a z osoby slabé a rozbité činí silnou mimo-lidskou mocnost. Jak se z Hanky stává Hana, tak se z outsidera stává dominátor. Bylo zajímavé to sledovat. Bylo zajímavé sledovat, jak v ní sílí dříve jen tušená energie, kterou sice vnímá jako bytostně vlastní, ale která je pro ni stále mysteriem, stále ji zcela neovládá a stále se jí nejspíš i docela děsí, vždyť zahrnuje tolik negativních emocí, které byly před její metamorfózou potlačovány.
Pohádkový archetyp se tak stává symbolem lidského růstu, přijetí i obav z objevování vlastního středu.
Bohužel mě tentokrát jen velmi málo zaujala realita Řečovic. Jak mě první díl trilogie nadchl a druhý stále ještě hodně těšil, tak teď jsem byl teda ve značných rozpacích. Zejména vztahy mezi postavami (doktorka, Jarda, jeho máma a její zaměstnanec) mi přišly nějak nuceně vytvořené, nevěrohodné, postavy samotné pak zvláštně nepřiměřené, jakoby nesourodé a vnitřně nekompatibilní. Tyhle části mě příliš nebavily a občas jsem se přistihl u toho, že mě vlastně nebaví vůbec. Dvě roviny, které se měly doplňovat se u mě nesešly. Což je mi líto, protože Anna Bolavá píše pořád krásné a literárně svůdné texty, svůj talent k vytváření atmosféry ani tady neztratila.
Tak třeba příště...
Líbí se mi autorčin jazyk. Už jen z toho důvodu jsem dala přednost audioknize, abych si ho více užila.
Nevim jak popsat pocit z poslechu této knížky, lákalo mne poslochat stále nové a nové dily a při tom jsem při poslechu měla hrozně nepříjemný pocit...
Dechberoucí lyrickoepický počin. To bolavé čtení od Bolavé člověka nenechá v klidu. Příběh pohádkový s prvky hororu a nadpřirozena. Když tu knihu čtete, něco ve vás umře a něco se narodí, ocitnete se v jiném světě a hned poté v realitě. Neuvěřitelné. Možná to není čtení pro každého a možná má mouchy. Ale mně se to líbí.
Přemýšlela jsem, jestli se mi to líbí nebo ne. Ale neodtrhla jsem se, dokud jsem nedocetla. Dávám tedy plný počet, i za autorčin jedinečný styl.
„ ... hluk ... hlasy, smích, křik, ... pláč, cinkot, štěkot ... troubení všechno ... útržky obrazů. Abstraktní umění ...“
Magický bolavý příběh se vám hned v úvodu zatne drápy do kůže a kdo znáte Annu Bolavou tušíte, že vás ta nepříjemně bodavá bolest neopustí až do samotného konce.
To magické v autorčiných příbězích mě přitahuje – vábí do svých tajemných zákoutí, ať už jsou hluboko ve tmě, na dně, nebo pod zemí, naopak to reálné v jejích příbězích (po třetí přečtené autorčině knize v krátké době za sebou) – vyřešené a nevyřešené mezilidské vztahy – defilující proud postav a postaviček maloměsta, mě oslovuje čím dál méně (jedno neměnné schéma ve všech příbězích udržet atmosféru nepomáhá) – tak proto ta kalná voda, která si nakonec udělá vždycky co chce, uhasila dvě hvězdy, Před povodní si tak musí vystačit se 3* osvětlujícími scenérii – tu magickou i tu reálnou. Voda je totiž hodně nebezpečný živel – nakonec vždycky smete vše – neklid v duši i chaos v citech – podle Anny Bolavé ovšem apokalypsa očišťuje ...
Bavilo mě objevování toho erbenovsky „prastarého“ (kdo by si nevzpomněl na jeho poeticky hororového Vodníka, ale i na toho urbanovsky eko-teroristického), co se stále drží v našem světě a co nás ohrožuje, co nás zachraňuje - naši civilizaci varuje!
Ale na druhou stranu, jsem už ráda, že řečovická kronika došla ke svému polednímu listu, a budu se těšit na nové – předpokládám, že opět palčivě bolavé/bodavé náměty, já po Anně Bolavé určitě opět sáhnu, teď si ale dám trochu pauzu a před koncem roku naladím na poněkud veselejší/optimističtější notu, dramatické atmosféry jsem si užila (po přečtení dvou knih od této autorky hned za sebou) --- až, až :-).
„U dna je jiný svět.“
K autorce jsem se dostala přes její nejnovější knihu Vypravěč, a protože i ta je plná mystiky a symboliky, tenhle závěr trilogie mi k autorce sedí nejvíce. Vidím tam ten vývoj a líbí se mi směr, kterým se vydává.
Před povodní - třetí kniha, kterou jsem od Anny Bolavé přečetla a zase nevím, co jsem to vlastně četla. Jazyk poetický a slovní spojení neotřelá, to musím uznat, ale o čem to vlastně je? Nevím úplně a tak hodnotím formu, styl a pocit z knihy, mokrý, nechutný, olezlý a je cítit rybinou, ale musela jsem jí dočíst do konce.
Po šesti letech se dostávám k další knize Anny Bolavé. A nemělo to chybu! Je to výborně napsaná "ujetina". Jak na podobné nejsem, tato mě tedy chytla - a za dva dny bylo po všem, se vším všudy. Autorka příběh předkládá dobře vybranými slovy a stavbou vět - pocity ze čtení jsou tedy velmi působivé a věrohodné. Propojení pohádkového světa s tím skutečným je nenásilné, uvěřitelné, vlastně si říkám, že to "TAK" je, však mnohokrát už jsem byla svědkem různých fantaskností Existence a konání nadpřirozených bytostí je pak přijatelným odůvodněním situací prostým rozumem nevysvětlitelných.
Atmosféra knihy je skvělá, příběh má tempo, bonusem je i ne zrovna odhadnutelný vývoj postav. Inu, moc se mi, vlastně nečekaně, líbilo. A k trilogii hnedle hodlám přidat i další "Bolavosti", které jsem zatím nechala netknuté.
Annu Bolavou mám ráda, ale tahle kniha nebyla úplně pro mě. Vodníkovský motiv mi do příběhu nějak nepasoval. S přihlédnutím k tomu, že je kniha pokračováním série, jsem očekávala zvláštní postavy, jak je tomu u této autorky zvykem, ale nikoli tahle neuchopitelné, magické. Takže za mě jedno ze slabších děl autorky.
Na muj vkus trochu moc psychedelicke. Mozna kdybych knihu cetla na papire a ne jen poslouchala jako audioknihu, bude zazitek lepsi.
Libilo se mi symbolicke pojmenovavani. Zapletka byla vpravde napinava, coz je pro me klad i zapor, neb byvam naladena na spise klidnejsi notu.
(SPOILER) Víc než Erbenova Vodníka mi druhá půlka připomínala atmosféru a vyznění knihy a filmu Tvář vody...nicméně překvapivá změna žánru a přeměny hlavní hrdinky,kdy se už málem schyluje k sebedestrukci Hany, do přírodní bytosti a dravého živlu, dává v jediné knize dva zážitky v jednom. Za mě za atmosféru a práci se slovy skvělé a udržující napětí až do konce...byť zase úplně jiné než první dva díly
Poslouchal jsem coby cteni na mujrozhlas.cz, coz muj zazitek jen umocnilo. Naprosta parada, Anna Bolava je fakt dobra. Pise skvele a tohle se ji vazne povedlo. Stejne jako linka pracovnic z drubezarny :-) sahnu po vsem co vyplodi
Musím dat teto schizofrenní knížce plný počet hvězdiček. Nějakým zvláštním způsobem mě zaujala. Vůbec nevadilo, ze jsem nečetla dva předcházející díly. V ději a postavách se zda, ze se orientujete od samého začátku, ale tím jak autorka odkrývá další a další podrobnosti postupně dokresluje čtenáři obrazek.
Žánrově nevím co přesně to je pohádka? Fantasy ? Nauka o řece s neuvěřitelnými prvky? Postavy jsou všechny zvláštní asi až na Srostlika a Járu. Dej je líčen z různých stran a někdy se tyto strany mění i po odstavcích. Pro mě prototyp schizofrenní knihy, která ale svým způsobem zaujme.