Překladatelka haiku
Monika Zgustová
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/519489/bmid_prekladatelka-haiku-64b4242844746.jpg
3
21
21
Příběh Jany, narozené v Praze, která kvůli pronásledování komunistickým režimem opouští s manželem a dvěma dětmi svou zemi a začíná nový život ve Spojených státech. Monika Zgustová v novém bilančním románu literárně skvěle přetavuje těžká témata rodiny a emigrace na pozadí dějin dvacátého století. Ohlíží se jemným, nostalgickým jazykem, krystalicky čistým. Jako by vypravěčka se čtenářem zvolna upíjela čaj provoněný jasmínem, vedla ho zákrutami svého života a sdílela údiv nad světem. Sáhla do osobních dramat, popsala onu tragédii, kterou lidem škodolibě nachystala příroda a jmenuje se rodina. Příroda sváže vlákna citlivého srdce a napojí ho na lidi, kteří si jdou bytostně na nervy. Usadí lidi s rozdílným citem a smýšlením v rodinných hnízdech, kde se mísí intimní blízkost a nepřekonatelný odpor. Především vzorec vztahů matek a dcer je zrcadlo. Stojí si v cestě, vzduchem jiskří konkurenční boj; bojují o přízeň patriarchy rodinného krbu. Osud, který s námahou sotva unesou, ale unést musejí.... celý text
Přidat komentář
Mám z knihy rozpačité pocity. Na jednu stranu respektuju, co Monika Zgustová pro českou literaturu udělala. Ale na druhou, moje vlastní zkušenosti jsou dost daleko od těch jejích, takže se někdy cítím, jako bych četl knihu úplně z jiného vesmíru. Připadá mi, že vypravěčka trochu ztratila kontakt s realitou - příběhy jsou tak nějak mimo dnešní svět i jazyk. Hlavně dialogy. Bohužel v nich není slyšet opravdovost, jak postavy mluví, spíš jenom filozofují a přednáší si navzájem vyčtené ideje. I přes všechny výtky jsem Překladatelku haiku dočetl a musím říct, že mě donutila zamyslet se nad životem, nad náhledem na svět i nad tím, co od románů čekám. Jak to shrnout? Hodnocení 50 % je akorát. Při čtení jsem se netrápil a místy i bavil, a to se počítá. PS: Málo haiku :( Více v recenzi: bit.ly/prekladatelka
Jsem z knihy lehce rozpačitá. Ne že by se to špatně četlo, ale byly momenty, kdy jsem moc nevěřila. Rozhodně jsem od paní Zgustové četla lepší věci.
Román Překladatelka haiku Moniky Zgustové žijící ve Španělsku volně navazuje na její loňský román Potmě jsme se viděli lépe; zčásti autobiografická témata rodiny a emigrace a vztahu matky a dcery tam byla psána z hlediska dcery, v novém díle se autorka zaměřuje na postavu matky a její složitý vztah s vlastní matkou a cestu k sobě samé poté, co se život rodiny radikálně změní emigrací do USA a pak smrtí manžela... Předchozí román se mi líbil víc...
Autorovy další knížky
| 2015 |  Růže od Stalina |
| 2020 | Oblečené k tanci na sněhu |
| 2008 |  Zimní zahrada |
| 2005 | Tichá žena |
| 2022 | Potmě jsme se viděli lépe |
Toto je bilance života ženy - s cestováním, emigrací, hledáním vztahů ....
A hlavně hledáním ukotvení v životě ....
Zaujaly mne pasáže o Odysseovi a Penelope ....
.... Když byl Odysseus doma, Penelope byla jen obyčejná manželka ....
.... Po jeho odchodu do války se stala královnou ....
To jsou pocity hlavní postavy, která cítí manželský vztah jako podřízení se názorům partnera ....
Tápe i ve vztahu ke svým dětem, protože nemá základ mateřské lásky z dětství ....
Až po smrti muže začíná žít podle svých představ .... a stává se autorkou haiku ....
Pohleď na mě
povídám ti
jsem v jarním ránu
sama jako ty
Není to jednoduché čtení - v podstatě návaznost na předcházející dílo .
Ale nemohu říci, že bych tyto názory nevyslechla a nepřemýšlela ....