Příběh slunečnice
Miriam Blahová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/490605/bmid_pribeh-slunecnice-sWn-490605.png
4
399
399
Někdo musí lásku prožít, aby o ní jiní mohli vyprávět. Natálie i Eva touží po lásce. Obě mají podobné sny, ale každá z nich žije v jiném období a má jiné starosti. Zatímco Natálie se v nemocnici zotavuje ze zranění, která utrpěla při dopravní nehodě, v podání upovídané stařenky Hedviky, která s ní sdílí pokoj, ožívá příběh Evy. Její sestra sloužila za protektorátu v opatrovně ukrývající přísně střežené tajemství. Nikdy by ji nenapadlo, že se na tomto místě může zamilovat a její život nabere nečekaný směr. Doba tehdy lásce příliš nepřála a Eva se musela neustále rozhodovat mezi srdcem a rozumem. V porovnání s jejím milostným dramatem je život stejně staré Natálie celkem poklidný. Trápí ji sebestředný partner, s nímž nejspíš životní štěstí nenajde. Ale kdo je ten pravý? Dokáže Natálie prožít stejně intenzivní emoce jako Eva v období, kdy si musela lásku vybojovat navzdory nepříznivému osudu? Jsou věci, které se v průběhu dějin nemění.... celý text
Přidat komentář
Dějová linka byla dobrá, v historické části nebyly žádné větší přešlapy, ale styl psaní mi připadal hodně nevyzrálý. Možná za to mohla snaha vyprávět vše očima Natálie. Řada YA knih je ale psaná lépe, na román pro ženy to bylo jazykově velmi ploché.
Krásná kniha, ve které se nám odkryjí dva příběhy jeden z minulosti, který ovlivní ten ze současné doby. Kniha má spád, četla se sama, takže za dva dny přečteno. Konec mi přišel až moc přeslazený, ale nijak zvlášť mi to nevadilo. Určitě si přečtu ostatní autorčiny kniny. Za mě moc příjemné čtení.
Ráda čtu knihy českých autorů a objevuji nové "tváře". Příběh slunečnice mě zaujal anotací, protože příběhy ze současnosti protnuté s minulostí mám ráda.
Hvězdičku ubírám za postavu Natálie, jedné z hlavních postav, strašně mi vadilo její chování a byla mi nesympatická.
Dnes rozečítám další autorčinu knihu, Příběh akvamarínu.
Jak jsem řekla, tak jsem i udělala a po Příběhu akvamarínu jsem si v knihovně půjčila i autorčinu prvotinu. Příběh slunečnice. A opět tleskám.
Miriam Blahová vypráví příběh ze současnosti, ale velmi jemně nás vrací i do minulosti. Doby okupace a začátku války. Spojuje generace, kdy starší předávají moudrost mladším a otevírají jim oči, aby viděli život z té správné perspektivy.
Velmi příjemné čtení, u kterého si odpočinete.
A Příběh mateřídoušky už na mě čeká.
Tuhle krásku mi půjčila kamarádka se slovy: ,,Máš ráda slunečnice, tak ji zkus :). A za dva večery jsem ji zvládla. Láska v současnosti a láska v nelehké době druhé světové války. Prolínání minulosti a přítomnosti, několik osudů a mnoho pravdy. To všechno vám dá tato kniha. Doporučuji.
(13. 10. 24 - 22 099 - 53)
Příběh je hodně sladký, ale taky plný pravd. Propojení minulosti s přítomností nebylo násilné a bavilo mě. Kniha není dlouhá, takže odsýpá a za pár hodin je přečtena. Určitě vyzkouším i další autorčiny knihy.
Příjemný příběh ze sirotčince, láska ošetřovatelky a Žida Jakuba. Přiznávám se, že ke konci už byl příběh na mě moc romantický.
Tak to bylo opravdu příjemně oddychové letní počteníčko. Dva krásné příběhy, jeden z minulosti a druhý z přítomnosti, oba moc zajímavé a hezky napsané. Už se moc těším na další knihu této mnou nově objevené autorky. A jsem moc ráda, že jsem ji objevila a poznala.
To byla tak hezká knížka. Líbily se mi oba příběhy. Jak ten ze současnosti, tak z minulosti. Hezčí než Příběh akvamarínu. Už mám doma i Příběh mateřídoušky, který se mnou pojede na dovolenou.
Krásné čtení. Moc nečtu romány,ale tento mě opravdu dostal. Moc,moc hezky napsané. Samozřejmě děj, který se odehrává za války je smutný,ale přesto to bylo pohlazení po duši a dobře to dopadlo.90%. doporučuji.
(SPOILER) Konečně kniha, psána o těžké době, se šťastným koncem. Vlastně dvěmi. ( Když samozřejmě pominu hrůzy okolo) Kniha mě bavila moc, líbila se mi a nemám co vytknout. Těším se na další.
Příběh akvamarínu nasadil laťku výš, než dosahuje tato kniha. Ať už jsem četla kteroukoliv postavu, neviděla jsem rozdíl v myšlení ani intonaci slov. Všechny komunikovaly stejně strojeně bez odlišení. Byť mi příběh - respektive současnost a propojení s minulostí - moc nesedl, tak se mi líbil vývoj hlavní postavy a uvědomění si vlastní hodnoty ve vztahu s partnery. Čtení je příjemně odpočinkové a nabývá každou další knihou na kvalitě, takže se ráda pustím i do Mateřídoušky.
Někdo musí lásku
To vám byla taková nádhera. Já ani nevím, co napsat. Mě kniha naprosto dostala, pohltila mě obsahem, paní Kratochvílovou, Jakubem, Matějem, Evou, prostě všemi. Krásně propracovaný příběh, vlastně dva, nenásilné střídání dvou dějových linek...jedna z přítomnosti, druhá z minulosti. Prostě, pokud ještě váháte s přečtením této knihy, tak neváhejte.
Jednadvacetiletá Natálie se po dopravní nehodě zotavuje v nemocnici. Pokoj sdílí s babi Kratochvílovou, která nečekaně změní celý její život. Když Natálii zklame její sebestředný přítel, který upřednostní svou dovolenou před tím, aby byl Natálii po boku, začne jí babi vyprávět příběh své starší sestry Evy. Tehdy ani ne osmnáctileté dívky, která v době protektorátu sloužila v opatrovně, kde se nejen starala o sirotky, ale také se osudově zamilovala. Jenže tato láska byla od začátku zakázaná. Eva během vyprávění zjišťuje, že ještě pořád není pozdě na to bojovat sama za sebe a že vlastně nechce lásku jen tak akorát.
Kniha je vyprávěna v ich formě z pohledu Natálie a Evy. Jejich pohledy se střídají, stejně tak časové linky ze současnosti a minulosti. Do příběhu vplujete hned na první stránce a každou další stránkou s postavami cítíte každou jejich emoci. Obě linky jsem si zamilovala a když se postupně propojily s třetí postavou, do jejíhož nitra jsme také mohli nahlédnout, nečekala jsem to a o to víc jsem byla nadšenější.
Natáliin příběh vedl k uvědomění si, jak moc je důležité neztratit sám sebe. Nikdy bychom si od druhých neměli nechat vnutit, že něco, co máme rádi, je špatné a že bude lepší, když budeme dělat to, co chtějí oni. Někdy je potřeba sundat růžové brýle a podívat se na všechno kolem sebe, střízlivě. A že nám je pomůžou sundat cizí lidé, které jsme nikdy nepotkali? Ono to paradoxně pomůže nejvíc.
Eva působila velmi naivně, když až v opatrovně přicházela na to, co se kolem ní opravdu děje. Vzhledem ke svému věku a tomu, že musela odejít z domu, se to dalo pochopit. Až láska jí otevřela oči, ale zároveň strach z tehdejší doby, byl silnější, a proto se dopustila chyb, které by znovu neudělala. Jenže čas nejde vrátit zpátky a zároveň jen on může všechny chyby zase napravit.
Tuto knihu řadím do kategorie "pohlazení po duši" a už teď se těším, až se jednou dostanu k dalším dvěma autorčiným knihám.
Na knihy autorky jsem se dlouho chystala a jsem ráda, že jsem se k Příběhu slunečnice konečně dostala a určitě si brzo přečtu i další knihy autorky, protože Příběh slunečnice se mi velmi líbil.
V knize jsem dostala to, co mám v takovýchto příbězích velmi ráda, a to je střídání linky ze současnosti a linky z minulosti. Zároveň mám ráda příběhy z období druhé světové války, které se zabývají životem obyčejných lidí z tomto období.
Bavily mě obě linky, jak linka Natálie, tak vyprávění o Evě. Natálie mě chvílemi docela štvala, ale postupně jsem si ji docela oblíbila. Vyprávění o Evě bylo velmi zajímavé, byla to dost emoční jízda. Úplně nejvíce jsem si ale oblíbila babi Kratochvílovou, ta byla prostě úžasná.
Kniha byla velmi čtivá, chtěla jsem brzo zjistit, jak vše bylo a bude, ale zároveň jsem knihu dočíst nechtěla, nechtěla jsem se loučit s postavami a toto se u mě neobešlo bez slz. Už teď se těším až se pustím do dalších autorčiných knih.
Hodnocení 4,75*/5*
Zájem o autorku vzbudily nadšené recenze na její třetí knihu, tak jsem se podívala na zoubek její první. A rozhodně jsem neprohloupila.
Můžete se těšit na dvě časové linie, jednu současnou a jednu z druhé světové války. Přesto zde nenajdete drastické válečné scény. Celý příběh je o mezilidských vztazích, o pravé lásce a přátelství. A musím říct, že napsaný na výbornou! Dojde vám, jak málo stačí, a život se může ubírat úplně jiným směrem. Obě linky jsou moc hezky propracované a autorky styl mi náramně sedl. Nádherný, hluboký příběh, který se vlastně opravdu mohl stát. Příběh slunečnice mě nadchl a vyloženě jsem ho zhltla. Autorka má skvělý vypravěčský styl a tak ráda jsem si přečetla něco, kde jsou emoce vystavěné sílou příběhu, jen prostý lidský život. Určitě si přečtu i další knihy.
Autorovy další knížky
| 2022 |  Příběh slunečnice |
| 2023 | Příběh akvamarínu |
| 2024 | Příběh mateřídoušky |
| 2021 | Letní kraťasy |
| 2024 | Srdcová desítka |
Díky vyprávění babi Kratochvílové o životě její sestry Evy, si Natálie uvědomí, kdo je její pravá láska. Kniha se moc hezky četla, byla psaná v krátkých kapitolách a romantika z ní jen prýskala.