Příběh slunečnice
Miriam Blahová
Někdo musí lásku prožít, aby o ní jiní mohli vyprávět. Natálie i Eva touží po lásce. Obě mají podobné sny, ale každá z nich žije v jiném období a má jiné starosti. Zatímco Natálie se v nemocnici zotavuje ze zranění, která utrpěla při dopravní nehodě, v podání upovídané stařenky Hedviky, která s ní sdílí pokoj, ožívá příběh Evy. Její sestra sloužila za protektorátu v opatrovně ukrývající přísně střežené tajemství. Nikdy by ji nenapadlo, že se na tomto místě může zamilovat a její život nabere nečekaný směr. Doba tehdy lásce příliš nepřála a Eva se musela neustále rozhodovat mezi srdcem a rozumem. V porovnání s jejím milostným dramatem je život stejně staré Natálie celkem poklidný. Trápí ji sebestředný partner, s nímž nejspíš životní štěstí nenajde. Ale kdo je ten pravý? Dokáže Natálie prožít stejně intenzivní emoce jako Eva v období, kdy si musela lásku vybojovat navzdory nepříznivému osudu? Jsou věci, které se v průběhu dějin nemění.... celý text
Romány Pro ženy Literatura česká
Přidat komentář
Bohužel, tak trochu naivní dívčí románek s povrchní znalostní historie. Námět byl zajímavý, i když nijak originální. Osobně mám ráda i střídání časových rovin, ale tady to nějak nebylo ono. Snad proto, že příběh ze současnosti nebyl až tak zajímavý, stejně jako hlavní hrdinka a její pseudoproblémy. Všechno to bylo tak nějak odvyprávěné, včetně jednotlivých charakterů, bez vnitřního napětí a dramatického náboje. Děj klouže po povrchu, navíc obalen hromadnou klišé. Ale věřím, že autorka vytrvá a další knihy budou lepší. Držím palce.
Tato knižní prvotina byla pro mne velkým překvapením. Četlo se samo, obě časové linie. Příběh jako celek dobře vymyšlený....
No asi půjdu proti proudu,ale nijak mi tato kniha nenadchla.
Ani jedna hrdinka mi nebyla moc sympatická,spíše se obě(hlavně Naty) chovali dost dětinsky.Jako zeptat se člověka který byl v koncentráku zda byl taky vyčerpaný nebo hladový????To o KT nic nevěděla?
Přišlo mi to celé spíš jako dívčí románek.
Jo a plnoletost byla až do roku 1950 od 21 let,takže v 18 Eva byla stále jestě nezletilá.
Před rokem jsem byla hospitalizována v UH nemocnici. Na pokoj mi dali paní 92 let. Ležela, pospávala a když kvákala na mobilu se synem, stěžovala si, že se dívám na televizi, kterou jsem si zaplatila. Nevyprávěla ze svého života nic. Natálii jsem mohla její štěstí závidět. Poslouchat příběh, zamilovat se a poznat co život je , že není jen loutka a má se prožít s rovnocenným partnerem je to nejlepší co se dá že života dostat.
Kniha má krásný obal a květinu u každé kapitoly a ten název, to je hodně odvážné i když do příběhu zapadá a patří.
Osudy lidí, kteří zažívali strasti války jsou vždy velmi silné. V tomto příběhu je to také tak a nedá se skoro přestat číst. Doporučuji.
Upřímně, na tuhle knihu jsem se vážně moc těšila. Už před rokem jsem ji četla díky čtenářské skupině na Facebooku a již tehdy mě chytla za srdce a chyběl mi kapesník. Autorce se podařilo knihu ještě upravit a dostala se konečně ven, aby se z ní mohli těšit i další lidé.
Kniha proplouvá mezi přítomností a válečným obdobím, příběh je vyprávěn tak lehce, že cestujete dobou, a ani netušíte, jak jste se tam ocitli. Kdysi jsem se knihám odehrávajícím se během válek vyhýbala obloukem, ale u tohoto příběhu by to byla obrovská škoda. Vy víte, že se to odehrává v dávných dobách, procházíte ulicemi spolu s hlavní hrdinkou, staráte se s ní o malé děti, zamilováváte se, ale nikdo vám nic z té doby nevnucuje, jen občas se vyskytnou reálie, které příběh činí skutečným, ale stejně se více zaměřujete na hlavní hrdinku Evu.
Společně s Natálií, hlavní hrdinkou ze současnosti, posloucháte stařenku z protější postele, Hedviku, která vypráví příběh své sestry Evy a zjišťujete, že některé dnešní starosti mladých jsou ničím v porovnání s mladými dospělými tehdy. Podle některých se Natálie velmi rychle změnila z nafoukané holky na rozumnou, ale on občas stačí jen ten správný impulz, ukázaný jiný směr a možnosti a život se vám otočí vzhůru nohama a jen a jen na vás, zda toho využijete ke změně, nebo zůstanete v zajetých kolejích.
PS. Ke knize stále nedávají kapesníky, takže si je nachystejte.
Tahle kniha na první pohled přitáhne nádhernou obálkou. Dvě časové roviny, v nichž se děj knihy odehrává, se pěkně prolínají, nepůsobí to nijak rušivě. Vyprávění plyne přirozeně, ač bych místy v příběhu z minulosti ubrala na historických detailech, ale to jen okrajově. S hrdinkami není těžké se ztotožnit, jsou sympatické a zvlášť u příběhu Evy člověk napjatě čeká, jak to celé dopadne. Povedená prvotina české autorky, která si spokojené čtenáře rozhodně najde.
Jak začít? Tato kniha mě překvapila hned na několika rovinách a tak je pro mě těžké začít. :) Myslím velice příjemně překvapila.
V knize se setkáváme se dvěma hlavními hrdinkami. A to Natálii a Evou. Každá žije v jiné době. Natálie v současnosti a Eva v období druhé světové války.
Natálie se s Evou seznámí díky její sympatické mladší sestře Hedvice, která spolu s Natálii leží v nemocničním pokoji. Ženy si krátí dlouhé chvíle Evy příběhem.
Natálie je svá. Sympaťačka tělem i duší. Ví, co chce, ale né vždy je pro ni lehké si za tím jít. Eva je jí hodně podobná. Má sny, touhy a přání, ale v době, ve které žije není lehké si je splnit. Obě mají společné trápení s láskou.
Je úžasné, jak se Natálie během celého knižního příběhu dokázala vyvíjet díky Evě. Přijít na to, co v životě chce a potřebuje, ale především za čím si má jít. Co je opravdu důležité.
Všechny postavy jsem si okamžitě oblíbila. Jmenovitě: Natálii, Evu, Hedviku, Jakuba, Matku Rottovou, zdravotního bratra.
Nikdy jsem nezažila historický příběh z tak těžké doby podaný tak lehce a decentně. Každou stránku jsem čekala barvité popisy katastrof, ale ty se nekonaly. Za to velice děkuji autorce! Přesně vím, co chtěla říct, ale nebylo potřeba to drsně popisovat.
Připomněla jsem si historii a prožila lásku, zradu, přátelství, štěstí i boj o holý život. Do příběhu jsem se jedním dechem zamilovala a také si hezky poplakala.
Děkuji autorce za parádní zážitek a moc už se těším na její další připravovanou knihu! @miriam.blahova
Oblíbená slova a věty: radost-metr
Pohladila jsem ho úsměvem. Historie je nedílnou součástí našich životů.
Oblíbené motto: Kdyby nebylo smrti, lidé by si nevážili života.
Knížka se moc dobře čte, i když způsob vyprávění mi přijde takový trochu školometský. Příběh ze současnosti občas sklouzává k naivitě, ten z minulosti díky době a tehdejším událostem už tolik ne. Ale čtení je příjemné a navzdory některým dramatickým událostem bych knihu zařadila spíš do žánru lehčí odpočinkové četby.
Knížka byla čtivá, příběh Evy uvěřitelný. Oproti tomu částem o Natálii a jejím obratu o 180 stupňů jsem uvěřit nedokázala, po celé čtení jsem tyhle části chtěla mít co nejrychleji za sebou a vrátit se zpátky za Evou. Díky tomu jsem knihu přečetla poměrně rychle a byl to důvod, který mě nutil otáčet stránky. Kdybych mohla hodnotit každý příběh zvlášť, dala bych Evinému 5* a Nátálii 2*. Chápu, bez Nátalie by to byla úplně jiná kniha, ale zkrátka mi nesedla. Proto 3*
Hezká knížka....odpočinková...ale více se mi líbila historie než současnost...
Děkuji p. Bláhová.....
To bylo tak nádherné! Tolik lásky a citu.
Jakub je muž snů! Evě se tímto omlouvám.
Určitě jsem nečetla naposledy. Mé srdce romantika zaplesalo, jako už dlouho ne.
(SPOILER)
Mrzí mne to, ale nemohu jinak, abych byla spravedlivá k dalším knihám.
Příběh co vyprávěla Hedvika byl pěkný příběh, ale nelíbilo se mi to zpracování . A to prozření Natálie, tomu jsem prostě neuvěřila.
Ale mladinké autorce slibuji, že ještě další knížku si od ní přečtu. A držím jí moc pěsti.
Krásná dojemná knížka. Miluji příběhy, ze kterých je patrné, jak je důležitá komunikace a mezigenerační porozumění.
Přečetla jsem si předchozí komentáře a tedy jsem trochu zaskočená... ne všichni se rodíme dospělí a rozumní a povaha někoho jiného nám nemusí být sympatická ;-)
Autorovy další knížky
2022 | Příběh slunečnice |
2023 | Příběh akvamarínu |
2024 | Příběh mateřídoušky |
2021 | Letní kraťasy |
2024 | Srdcová desítka |
Za mě naprostá pecka . Moc hezky napsaný příběh . Minulost a součastnost se krásně prolíná. Když nechcete nic řešit , tato knížka je naprosto ideální . Neměla jsem vůbec potřebu posuzovat chování hlavních hrdinů. Brala jsem je takové , jací jsou . I se svými klady a zápory . Prostě jen čtete a za chvíli zjistíte , že chcete vědět víc a víc . Příběh se čte naprosto sám . Já jsem nadšená . Jen mě mrzí, že knížka má celkově docela nízké hodnocení , myslím,že si zaslouží více .