Vražda na mexický svátek

18.04.2023

Konečne dobře napsané a čtivé

21.02.2023

Jednoduché, oddychové čtení ...

(SPOILER) Jen pár postřehů k celé sérii, vyjma těch, které se se železnou pravidelností opakují v komentářích:
- hrdinka poprvé v životě vyleze z ulity a vdá se za prvního chlapa, o kterýho zakopne, probůh, to bylo klišé už v době Jany Eyrové a Cathy Morlandové
- kam se vrtne, zam vyhrabe vraždu, no jo, to je holt klišé u všech detektivek, co kdy byly napsány s výjimkou krimi seriálů s opravdovými poldy, kterým jsou případy přidělovány tak nějak opodstatněně
- na druhou stranu, že se to stalo vždycky na nějaký svátek... no, prakticky vzato, když nahrnete na hromadu všechny kultury, co tu kdy byly a jsou, těžko najdete den v roce, kdy žádný svátek není :-D nepřijde mi to jako trapné klišé, je to prostě leit motiv celé série, trocha té nereálné spisovatelské fikce, a v haldě jiných sérií bez takového spojovacího tématu mi to přijde celkem osvěžující

16.10.2022

Toto byla moje první kniha této série a vlastně i autorky. Velice příjemně se četla.

01.09.2021

Mám tuto sérii ráda. Říkám tomu naivní detektivka. Člověk nesmí moc přemýšlet nad tím, jak moc je reálné, že všichni s Chris spolupracují, všechno ji řeknou i po 20 letech...apod. Ale čtivost se nedá knihám upřít. A že jednou někde netečou potoky krve a nelítají končetiny vzduchem, je taky fajn.

02.07.2021

Pěkné čtení, skoro to není ani detektivka.

20.02.2020

O mexickém svátku moc řečí nejde, spíše se hovoří o situaci na soukromé vysoké škole před dvaceti lety. Zdejší týpkové byli pěkní vykukové, jak postupně zjišťujeme. Příběh jednoho amatérského vyšetřování má docela švih a spád, takže se naštěstí nuda nekonala. Tomu jsem samozřejmě vděčen a doporučím i ostatním.

28.10.2019

Potěšena: poslední vydaná kniha série (zjištěno po delším hledání na webu - na wikipedii není autorka vůbec a ani snad svou stránku nemá) byla pro mne osvěžující, protože byla vlastně nejrealističtější. Chris totiž nikdo na nic nenajal (takže se taky moc neholedbá svými úspěchy a nefušuje do práce policie), ale sama se začala zajímat o dávnou smrt svého spolužáka ze střední. A lidi, které kontaktuje v souvislosti se svým osobním pátráním, jí (konečně) nevycházejí vesměs v ústrety, nevěnují jí hromadu času a nesvěřují první poslední na požádání, ale spíš ji utřou (proč se o to zajímá a proč by jí měli cokoli říkat) a dokonce většinově lžou. I domácího krbu je ku prospěchu věci trochu méně, takže je to o vyšetřování (s telefonem a už i internetem), které může dělat v podobné situaci kdokoli.
Zajímavé bylo i univerzitní prostředí a zázemí. Výlet do Arizony byl příjemný, byť trochu krátký. Rozuzlení jako obvykle nečekané.
90% - krátké a čtivé (a nepřidávám ani z nostalgie)

27.03.2019

Podle mě asi nejslabší z celé série, je znát, že jak se tenčila zásoba všelijakých církevních i státních svátků, docházely i nápady. Pro ilustraci jsem si dovolila základní myšlenku knihy popsat svými slovy. Nebojte, rozuzlení nevyzradím, ale pokud chcete znát zápletku leda z anotace nebo nemáte rádi sarkasmus, nečtěte dále.
Kamarádka mě pozvala, zda bych ji nedoprovodila na pracovní cestě do hor XY. Vzpomněla jsem si, že jsem před dvaceti lety chodila chvíli do školy s klukem, který tam později jel a něco se mu přihodilo. Bývalá spolužačka mi osvěžila paměť – ten kluk tam později, už na vejšce, jel na výšlap a po pádu z hory zemřel. Rozhodla jsem se, že navštívím jeho matku, a ona si v mé přítomnosti s radostí připomněla těžké časy. Při příjezdu na místo nehody jsem okamžitě odhalila spoustu podezřelých okolností, které tenkrát vyšetřovatelům unikly. Bez problémů jsem nalezla lidi, kteří objevili tělo, a položila jsem jim několik rafinovaných dotazů, na jaké se ti neschopní policajti vůbec nezmohli. Případ náhle dostal jiný rozměr. Kontaktovala jsem děkana z univerzity, kterou můj spolužák navštěvoval, a i po dvaceti letech jsem obdržela informace o jeho spolužácích, a dokonce i o tom, kdo s kým bydlel na koleji. To vše jen tak na dobré slovo, protože jsem taková sympaťanda. Poté jsem se ozvala jeho kolegům ze studií – a všichni se mnou spolupracovali, dokonce i ti, kteří se se svými spolužáky už nestýkali (což bylo nadmíru podezřelé, protože jak někdo nemá potřebu udržovat vztahy se spolužáky dvacet let, je to vyvrhel a potenciální vrah), a upamatovali se i po dvou desetiletích na takové detaily, o kterých bych nevěděla už týden nato. A běda jak někdo odpovídal neochotně! Vždyť já jsem přece bývalá jeptiška, můj muž je policajt a já řeším případ, k tomu přece nepotřebuju žádné oprávnění...

10.02.2018

Spíše bych se klonila ještě k půlhvězdě navíc, kdyby to šlo... jenže nejde. Tentokrát opět starý zločin, který tak vůbec nevypadá, nicméně vše přehledné jak arizonská pláň. Indicie docházejí v pravidelných dávkách, skoro všichni spolupracují... a nakonec je stejně všechno jinak. Jestlipak se ještě dočkáme dalšího příběhu?

30.10.2017

Dobrá detektivka, škoda, že je poslední z této série

24.07.2015

Jako vždycky, klidná detektivka. Vždy mě překvapí náhoda a jednoduchost rozlušetění, i když se ani nejedná o vraždu. Způsob vyprávění Christine se mi líbí. Knížka se čte dobře a rychle. Je to už třetí příběh z pera Lee Harris, který jsem četla. Ráda si o prázdninách oddechnu u další z nich.

23.03.2015

Christine mám prostě ráda a moc jí fandím při každém jejím pátrání. I tuhle starou vraždu samozřejmě vyřešila, z čehož mám jako vždy radost ! Není to takové úplně napínavé čtení, při kterém se čtenář sám bojí, není v něm tajemno ani brutalita a složité propletence, ale je to prostě další pohodová detektivka ...