Proč všichni odcházejí
Zuzana Dostálová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/534088/bmid_proc-vsichni-odchazeji-65eeafee6f44d.jpg
4
114
114
"Zuzanka má dvě starší sestry, matku a otce, který píše scénáře k filmům a vštěpuje všem třem dcerám lásku k hudbě. Proto i o prázdninách v milované Konici Zuzka pečlivě cvičí na violoncello. Občas tátovi ukradne pár stránek ze scénáře, potají si je čte a přemýšlí nad útržky cizích příběhů. Také si vyměňuje dopisy se starší Monikou, kterou kdysi poznala v nemocnici. Tatínek, Monika, ale i její sestry nebo první láska, to vše formuje prázdniny, během nichž Zuzka přestává být malou holčičkou. Poznává, že ti nejbližší nás často opouštějí a že čas s nimi můžeme znovu prožít pouze ve vzpomínkách. Hořkosladká nostalgická prvotina známé spisovatelky Zuzany Dostálové vychází v novém vydání. Vypráví o zážitcích, které z dětí dělají dospělé a na které se nedá zapomenout."... celý text
Přidat komentář
Příběh dospívající dívky. Na všechno je sama, snaží se pochopit chování dospělých. Vyrovnává se se samotou, s úmrtím blízkých ,pomáhá ji její fantazie a psaní básniček. Knížka k zamyšlení.
Po knížce "Soběstačný" jsem měla větší očekavání. Knížka se mi přesto líbila a určitě stojí za přečtení.
Autobigrafická knížka vyprávěná šestiletou holčičkou Zuzankou do jejích 11 let. Její svět se točí kolem rodinných vztahů, prázdnin v Konicich u babičky a dědy a také psaním dopisů kamarádce Monice, kterou potkala v nemocnici.
Melancholicky laděný příběh dospívající Zuzany, která nepřemýšlí jako dítě, vypráví o zážitcích, které z ní právě dospělou udělaly. Setkává se se smrtí a jejích blízkých. Kniha se velmi dobře četla, ale čtenář neměl možnost blíže poznat postavy. Zuzku ano, i její myšlení bylo pochopitelné, dokonce i díky dopisům bylo možné nahlédnout do myšlenek její kamarádky. Autorka píše velmi dobře, ale klidně se mohla více věnovat i ostatním postavám a natáhnout příběh ještě o 50 stran.
Měli bychom si uvědomit, že smrt je součástí každého života.
(SPOILER) Pěkně napsaná kniha pohledem malé holky. Smutný závěr se dal čekat. Další povedená knížka paní Dostálové.
Svět dospělých popisovaný očima dítě, ještě z dob socialistických. I přes místy lehce úsměvnou naivitu dětského pohledu na svět, nic veselé.. Silně jde cítit jistá "nenávist" k tehdejšímu socialismu. Osobně ale na mne nejsilněji působily osudy těžce nemocných dětí v nemocnicích, opuštěných, bez přítomnosti rodičů, umírajících v osamocení... Jako "starý cíťa" jsem to probrečel.
četl jsem druhé, opravené vydání této prvotiny Zuzany Dostálové, od níž už znám Soběstačného a Karneval zvířat, a kupodivu se mi Proč všichni odcházejí líbilo nejvíc; nevím, nakolik se liší druhé vydání od prvního, v čem a v jakém rozsahu jsou avizované změny, ale trochu jízlivě si říkám, nakolik je ten "dětský" styl psaní (krátké, nerozvité věty) záměrný
autorka zjevně popisuje vlastní dětství, takže čerpá z autopsie a moc nefabuluje, a vida - čte se to lépe, než když později konstruuje narativ; možná taky chtěla složit hold svému otci (nezemřel?) a trochu se pochlubit, z jak dobré je rodiny, ale jinak vcelku milé nenáročné čtení s předvídatelným závěrem
Od paní autorky jsem četla její dvě knihy Soběstačný a Karneval zvířat, které se mi moc líbily. Když teď znova vyšla její novela Proč všichni odcházejí, věděla jsem, že se budu chtít do knihy pustit také.
Příběh je psaný z pohledu malé dívenky (autorky) a na rodinné historii se tu rozvíjí různá témata - samoty, odcházení, nemocí, mezilidských vztahů či politické situace v zemi. Pohled dětskýma očima může být někdy trochu zjednodušující a možná lehce naivní, ale tento záměrně zvolený způsob vyprávění podle mne o to silněji dává vyznívat závažnost toho, co se tu autorka snaží sdělit.
Baví mne způsob, jakým autorka píše. Čte se to velmi dobře, je to velmi svižné. Zároveň mne baví, jak na malém prostoru autorka dokáže říct docela hodně. Některé věci tu čtenář musí hledat tak trochu mezi řádky, ale je to psané velmi srozumitelně a s určitou lehkostí - aspoň tak to na mne působilo.
Pokud máte rádi tvorbu Zuzany Dostálové, tohle vás bude nejspíš bavit také. Sama knize dávám 4 hvězdy z 5 - přiznám se, že z její tvorby mne zatím nejvíc bavil Karneval zvířat, který mne asi nejvíc zasáhl. Ale i tak tuto knihu mohu velmi doporučit,
Příběh vyprávěný dítětem, snaží se pochopit svět dospělých. Pěkně se četlo, postavy mohly být víc propracované, bylo to takové letem - světem, ale to byl zřejmě autorčin záměr.
(SPOILER)
Autobiografická novela o prozření malé dívky. Příběh se odehrává během několika málo let, které pokrývají zhruba docházku na prvním stupni ZŠ. Historie rodiny, radosti i strasti. Po dočtení jsem si šla dohledat informace o tatínkovi ZD.
Navíc taky hodně se mnou zarezonovaly ty smutné události.
Po románu Soběstačný, který mě svým příběhem velmi zasáhl, jsem se rozhodla sáhnout po další knize Zuzany Dostálové. Proč všichni odcházejí je novela s autobiografickými prvky, ve které autorka vzpomíná na dětství, přičemž hlavním tématem je odcházení blízkých.
Knížka je krásně napsaná, řekla bych až poeticky. Stejně jako v románu Soběstačný, i tady sledujeme příběh očima dítěte. Zuzanka se v příběhu seznamuje s rodinnou historií, cvičí na violoncello a seznamuje se s vážně nemocnou Monikou. Především se ale snaží pochopit, proč je náš život plný samoty a umírání.
Bylo to krásné, dojemné čtení na jedno odpoledne. Možná bych byla radši, kdyby šel příběh více do hloubky, ale i takto na mě velmi zapůsobil.
Příběh nebyl špatný, ale víc mě bavil způsob psaní autorky než samotný den. Kniha byla dost melancholická.
Knížka byla pro mě takové pohlazení a retro vykreslení dané doby, kterou pamatuji. Autorka má otce scénaristu, který tvoří v totalitě. Bylo mi to taky blízké jako dítěti. Máma pracovala v ČT. Knížka mi připomíná knihu Jeden kopeček šmoulové, kde Maruška Doležalová vzpomíná na dětství, ale 90. léta. Paní Dušková má krásný styl psaní, hezký sloh. Je to citlivá výpověď dítěte. Takové knížky mám ráda.
Autobiografické vzpomínky autorky na dětství. Krásně popsané vztahy v rodině, první přátelství i vnímání světa dětským pohledem.
Prvotina Zuzany Dostálové, která letos vyšla v druhém vydání...
Autorka ve své autobiografické novele vzpomíná na své dětství, a to především na momenty, které ji nějakým způsobem více či méně formovaly...
Patřily mezi ně například prázdninové návštěvy u prarodičů buď na Moravě, či v Jihlavě, pobyt v nemocnici, při němž se Zuzanka seznámila s mnohem starší Monikou a s níž si dopisovala, hovory s tatínkem Zeno Dostálem, jenž pracoval také jako scenárista, díky čemuž si autorka mohla listovat jeho scénáři slavných filmů a seriálů (například Sestřičky, Vlak dětství a naděje či Smrt krásných srnců)...
Nechybí ani zážitky ze školy, na prázdninová setkání s vrstevníky či vzpomínky na to, jak autorka musela cvičit na violoncello... Osobně mě velmi zaujaly připomínky židovských rituálů a svátků, které rodina stále dodržovala, a zcela subjektivně mě potěšila zmínka o tom, jak Zuzanka jezdila s dědou a babičkou nakupovat do Třeště a Kostelce, protože to jsou města, která leží nedaleko mého bydliště a například do Třeště jsem chodila na druhý stupeň základní školy...
Novelu prostupuje zvláštní nostalgie a smutek, nejsilněji samozřejmě v těch momentech, kdy skutečně někdo z tohoto světa odešel... I přesto všechno se mi knížka však nijak hluboko pod kůži nevryla, ani nevím proč, možná kvůli své formě fragmentárního vyprávění v krátkých úsecích, díky němuž vznikla jakási mozaika, mně by asi víc vyhovovalo obšírnější vyprávění...
Hodnocení: 4 * z 5 *
Od autorky jsem již četl knihu SOBĚSTAČNÝ, která se mi líbila a následně knihu KARNEVAL ZVÍŘAT, která se mi bohužel moc nelíbila, i když si myslím, že popis českých hudebních umělců v Německu je pravdivý, ale na mě kniha působila místy nudně a nezáživně. Nicméně jsem nad autorkou nezlomil hůl, protože Soběstačný se mi líbil, a tak jsem se rozhodl přečíst její prvotinu PROČ VŠICHNI ODCHÁZEJÍ, která vyšla poprvé v roce 2016 u nakladatelství Togga. V roce 2024 vyšlo nové vydání v nakladatelství Paseka. Četl jsem vydání od Paseky.
Proč všichni odcházejí můžeme zařadit mezi novelu a v této novele se nacházejí autobiografické prvky.
Novela je vyprávěna pohledem mladé holčičky ZUZANY (autorky), která navštěvovala první stupeň základní školy. Vzpomíná na svého tátu, který psal scénáře k filmům (např. Sestřičky, Smrt krásných srnců, Vlak dětství a naděje), na babičku a dědu z tátovy a matčiny strany a na různé zážitky, které prožila, když byla malá. Zuzana se od útlého mládí učila hrát na violoncello, k tomu ji vedl její táta. Zuzana má 2 starší sestry.
Zuzana si našla také kamarádku MONIKU, se kterou si psaly dopisy. Líbila se mi jejich komunikace v klasické písemné podobě. Autorka jako malá holčička psala také detektivky a básničky, což je určitě velice zajímavé a v této knize se o tom dočteme.
Příběh je hořkosladký a v této novele nalezneme i velmi smutné okamžiky, nad kterými nejednomu čtenáři ukápne slza. Závěr knihy mě docela rozhodil a dostal do kolen. Někdy stačí několik vět a člověk nemůže uvěřit tomu, co si zrovna přečetl. V knize nalezneme také humorné okamžiky.
Myslím si, že pokud máte rádi Zuzanu Dostálovou, a chtěli byste se dozvědět více informací o jejím životě a její rodině, tak tato kniha je k tomu ideální.
Kniha je krátká a dá se přečíst během jednoho dne (knihu jsem přečetl za 2 dny). Kniha má 6 kapitol a kniha se mi líbila.
Navštívil jsem autorčinu besedu na Knižním festivalu v Ostravě 2024, kde autorka četla ukázku z knihy Proč všichni odcházejí. Časem si určitě přečtu další knihy od této autorky.
Kniha má pěknou obálku.
Příběhy vyprávěné dětmi mě velice baví. Miluju se dívat na svět dětskýma očima. Ale tato kniha, po mě sklouzla, aniž by ve mně zanechala něco hlubšího. Dobře napsané vyprávění, ale mého srdce se bohužel nedotklo.
Přesně jak je avizované, hořkosladký a nostalgický příběh. Kvalitně napsané, ale musela jsem si příběh dávkovat, i přesto, že je kniha spíše kratšího rozsahu.
Štítky knihy
autobiografické prvkyAutorovy další knížky
| 2020 |  Soběstačný |
| 2018 |  Johana |
| 2018 | Hodinky od Ašera |
| 2023 | Karneval zvířat |
| 2016 | Proč všichni odcházejí |
Hlavní postavou je Zuzanka, která popisuje svůj život a různé zážitky - nejdříve z pohledu šestileté holčičky, která brzy nastoupí do první třídy a poté sledujeme její život postupně až do páté třídy. Pochází z židovské rodiny, hraje na violoncello a píše básničky, díky kterým utíká do jiného světa.
Spolu se Zuzkou a její rodinou se ocitáme v 80. letech 20. století v jednom malém moravském městě. Otec je režisér a moc často ho z důvodu pracovních cest nevídá. Zažijeme s ní prázdniny u babičky a dědy. Při pobytu v nemocnici se seznámí s Monikou, se kterou si několik let posílají dopisy. A vždycky po nějaké době někdo odejde z jejího života a tak se ptá - proč všichni odcházejí?
Vyprávění je autentické, včetně použitého nářečí nebo různých slov a výrazů typických pro zvolený čas. Já osobně si připomněla slovo pišingr nebo období, kdy jsme nosili kamaše.
Jak je uvedeno na obálce - je to hořkosladké a nostalgické vyprávění o tom, jak se z malé Zuzanky stává dospívající dívka, která zjišťuje, že i ti nejbližší nás opouštějí. Bavilo mě sledovat myšlenkové pochody malé holčičky a také to, jak ztrátu blízkých vnímala - za mě se to autorce moc povedlo.