Program pro přeživší
Chuck Palahniuk
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/2007/bmid_program-pro-prezivsi-9iX-2007.jpg
4
734
734
Tender Branson vyrostl v uzavřené komunitě přísné, puritánsky vedené sekty a tak jako mnozí jiní byl i on jednoho dne vyslán do „vnějšího světa“, aby za stravu a byt vykonával různé podřadné práce. Když se k němu dostane zpráva, že členové sekty spáchali kolektivní sebevraždu, znamená to jediné: zabít se. Chuck Palahniuk se otevřeně vysmívá moderním kultům, sektám i mesiášství amerických televizních kazatelů. Hovoří zároveň o vlivu médií a propagandy, o masové kultuře a manipulaci.... celý text
Přidat komentář
Sakra co potřebujete vědět k tomu aby jste si přečetli tuhle knihu? Pokud potřebujete vědět o čem to je a jestli vás to bude bavit tak Palahniuk není pro vás.....protože on je sakra výbornej spisovatel.
Moje třetí knížka od tohoto autora a pro mě zatím nejlepší. Nevím, čím to je. Možná jsem si už trochu zvykla na styl psaní. Nebo mi byl námět prostě nejblíž.
Nejvíc mě na této knize štvalo, že jsem v podstatě věděla, jak všechno skončí... Jinak je to zajímavá četba..
S tou holkou v tanečním klubu to nikam nevede, a tak jí říkám: „Zabij se.“
„Cože?“ zeptá se.
Zabij se.
„Cože?“ zeptá se.
Zkus barbituráty a alkohol a měj u toho hlavu strčenou do suchého pytle na odpadky.
„Cože?“ zeptá se.
Teď nebo nikdy, povídám jí, protože člověk nemůže pořádně obalit telecí kotletu jen jednou rukou. Zmáčkni spoušť, nebo toho nech. Teď jsem s ní. Nebude umírat sama, ale celý večer čas nemám.
Ozve se něco, co zní jako součást tanečního mixu, ale nakonec se ukáže, že začala hodně nahlas brečet. A tak zavěsím.
Ti lidi po mně chtějí, abych ještě kromě obalování kotlety urovnával celý jejich život.
Od Chucka, stejně tak Burroughse a Ecca lze doporučit téměř vše. Chucka má navíc s Williamem podobný styl psaní. Hodně černého humoru, mraky zajímavých drobností, jen Chuck nepíše tolik "experimentálně" ale zase je asi ještě vtipnější.
Určitě zajímavá knížka, hlavně co se týče kritiky konzumu, komerce apod., ale bohužel mi Palahniuk nepřirostl k srdci. Nevím, čím to, protože některé myšlenky mě opravdu oslovily, ale asi jsem prostě nedokázala plně pochopit hlavního hrdinu a vcítit se do něj :(
Dokonalá obžaloba dnešní moderní doby. A jako bonus užitečné rady pro hospodyně. Každopádně asi ne pro každého stravitelná a čitelná kniha, ale ta ironie a černý humor /u hlavního hrdiny spíše naivita manipulovatelnost/ byly zvláštní a neotřelé. Rozhodně velmi zajímavá kniha.
Má nejoblíbenější kniha od Palahniuka. Miluju jeho formu psaní, jeho hrátky se slovy, které jsou v každé jeho knížce jiné. Rozhodně doporučuji přečíst a dávám plný počet.
Co byste dělali, kdyby si někdo spletl poslední číslo tínňové linky a omylem vytiskl a rozlepil po městě vaše číslo domů? Na druhém konci by se ozvalo: Ahoj, chci se zabít. Potřebuji pomoc. Vaše předpokládaná odpověď: Nedělej to. Je tolik věcí, pro které lze žít. Vaše opravdová odpověď: Nejblížšíí most je od tebe vzdálen šest desetin kilometru. Nečekej. Nelpi na tom, že se tam objevím. Nezachráním Tě. Na sebevraždu potřebuješ soukromí. Pokud to doopravdy chceš, udělej to. Tvůj hovor byl účtován. Celkově zaplatíš třináct dolarů. Sebevrah bude chodit po mostě, ale nikdy neskočí, protože nikdo nebude svědkem. Pravá podstata programu pro přeživší aneb pravé zmrďásctví v přímém přenosu telefonního hovoru. Čím více času uplynulo od přečtení, tím více si uvědomuji, že člověk lpí na životě jenom proto, aby mohl ohromit a zaujmout ostatní...
Po do jisté míry zklamáním provázeném dočtení Neviditelných nestvůr jsem zkusil další knížku od autora a tentokrát jsem se trefil výborně. Knížka pobaví a zároveň kritizuje/vysmívá se mnoha neřestem dnešní společnosti. Navíc mě čím dál tím víc baví ty autorovy návody. Sice netuším, co je na nich pravdy, ale to nic neubírá na jejich zajímavosti.
Ke knize samotné nemám co dodat..prostě amazing! Pokud má někdo zájem, tak pod odkazem se skrývá stránka, kde se lze dosčíst, jak to dopadlo s Tenderem Bransonem... (pokud teda umíte anglicky) (pokud teda jste si to z děje neodvodili sami)...
http://chuckpalahniuk.net/books/survivor/ending-survivor
Tohle je moje druhá knížka od tohoto autora a...páni:-).Jsem moc ráda,že jsem se k těmto knížkám dostala,pana Palahniuka mám už teď v oblíbených.Doporučuju přečíst,dávám pět hvězd a už se chystám na další knihu:-).
Asi tu budu za trola, ale mně se to prostě nelíbí. Přijde mi to jako samoúčelný ukazování koulí. Bez nápadu, pořád dokola, za každou cenu neotřelý, cool a free. Přijde mi, že mi chce neustále vnucovat jak je světem a lidma znalej, jak to má na háku a jakej to je prokletej kritik všeho špatnýho.
Komentář uživatele DustMind přesně vyjadřuje to, co na tom nesnáším
Zkouška klávesnice.
Qwertz. Oops.
Můj čtvrtej Pólanik, má čtvrtá extáze.
Tak jo.
Nejde jen o to, poslouchat Tendera, kterej nikdy neměl sex, z letovýho záznamníku linky číslo 2039.
Autorova nejlepší kniha?
Možná že jo. Jeho styl psaní se nemění a ty rysy, který zde pálí jako munici z kulometu - tyhlety rysy jsou tam nacpaný přes okraj a tečou ven.
Chcete mi snad říct, že jste knihu ještě nečetli?
Zabijte se.
Že se vám kniha nelíbila?
Zabijte se. Zabijte se. Zabijte se.
No sakra. Už po první knize od Palahniuka jsme pochopil, že když chcete plně chápat jeho knihy, je důležité se vžít do hlavní postavy a s ní plně prožívat každou stránku knihy a za druhé vás příběh musí bavit. Jestli se toto nepodaří, je velice těžké se v ději orientovat a tím pádem i knihu dočíst. Dílo Program pro přeživší působí od začátku opravdu dobře, skvělý rozjezdový konec, zajímavá postava a její život. Začala mne velice bavit, ale jak šla stránka za stránkou stávalo se z knihy čím dál tím větší bludiště do duše puritána Tendera Bransona. Byl zde znovu ten šílený nádech, který dodává Chuck svým knihám i ten přitažlivý odpor, ale, když jsem knihu dočetl a zavřel, nebyl jsme plně uspokojený. Slabší Palahniuk, který ovšem překvapí a nechá trýznit.
Drsná satira, která se svou sloní vahou opírá do současné konzumní společnosti, církví, sekt a s nimi spojených výplachů hlav a vše prorůstající komercializace. A Palahniukovi, zdá se, nevadí mít ruce zmarasené krví. Možná právě naopak. Během skromného formátu své knihy nemá např. problém vyhladit celou sektu. Kniha na mě působí, jakoby jste amplitudu opisující život lidské společnosti protáhli do rovin ad absurdum. Není proto podivu, že zde není nouze o hutný cynismus, který tvoří zásadní ingredienci knihy a posouvá tak žánr od rovin těžkých, svíravých do těch odlehčených a humorných. Přesto ve mě průběžně bujel pocit znechucení společností jako takovou, která neschopna ukojit své nekonečné požadavky musí v důsledku uvíznout uprostřed bezbřehé znuzenosti. Podobné pocity snad pociťovali i protagonisté Klubu rváčů, jež však znám pouze z filmového zpracování, ze kterého je ale i přes to cítit Palahniukův rukopis (což jako zásluhu jistě nelze upřít i D. Fincherovi).
úryvek:
Abych dívku uklidnil a přiměl ji naslouchat, vyprávím jí o své rybce. Je to v mém rybkami vyplněném životě rybka číslo šest set jedenačtyřicet. Tu první mi rodiče koupili, abych se naučil milovat jiné živoucí stvoření Boží a starat se o ně. Teď jsem o šest set čtyřicet rybek dál a jediné, co jsem zjistil, je, že vše, co milujeme, zemře. Už když poprvé potkáš někoho, kdo je ti drahý, můžeš počítat s tím, že jednoho dne bude mrtvý a zahrabaný.
v té knize je toho víc než by mě napadlo že do jedné může vejít. vhodná k opakovanému použití .)
Po Zalknutí je tohle druhá kniha, kterou jsem od Palahniuka přečetl, a ačkoliv jsem ze Zalknutí nebyl nadšený tak, jak předpokldali lidé, kteří mi onu knihu doporučili, Program pro přeživší mi vrátil zájem o literární dílo Chucka Palahniuka. Zajímavá satira na současnou masovou kulturu, brainwashing, menší církve, atd.. Vůbec nelituji, že jsem si tuto knihu přečetl a vřele jí doporučuji každému, kdo se chce u neradostných pravd i pousmát.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Klub rváčů |
| 2009 |  Snuff |
| 2007 | Strašidla |
| 2010 | Neviditelné nestvůry |
| 2012 | Prokletí |
Ale dobře se to čte. S Palahniukem mám občas problém, že se nedokážu začíst a tzv. se dostat do děje. Tentokrát jsem s tím potíže neměl. Konec mi přišel nějaký odfláknutý, čekal jsem větší WTF. Těm, co mají autora rádi, se to bude líbit a ti, co ho rádi nemají, se tomu stejně obloukem vyhnou. Takže tak. Původně jsem chtěl napsat něco o zkouškách, ale zdálo se mi to out.