Program pro přeživší
Chuck Palahniuk
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/2007/bmid_program-pro-prezivsi-9iX-2007.jpg
4
734
734
Tender Branson vyrostl v uzavřené komunitě přísné, puritánsky vedené sekty a tak jako mnozí jiní byl i on jednoho dne vyslán do „vnějšího světa“, aby za stravu a byt vykonával různé podřadné práce. Když se k němu dostane zpráva, že členové sekty spáchali kolektivní sebevraždu, znamená to jediné: zabít se. Chuck Palahniuk se otevřeně vysmívá moderním kultům, sektám i mesiášství amerických televizních kazatelů. Hovoří zároveň o vlivu médií a propagandy, o masové kultuře a manipulaci.... celý text
Přidat komentář
Docela fajn, snaží se to být neotřelé a novátorské, asi bych ubral, ale v patnácti se mi Palahniuk zdál strašně cool, tak jsem se si dal tuhle knihu znovu a zjišťuju, že Palahniuk je trochu přeceněný, a že není tak strašný, jak jsem si myslel.
(8/10) „Kdykoli čistíte skvrnu, rybu, uklízíte dům, rádi byste si mysleli, že vylepšujete svět, ale ve skutečnosti jen věcem umožňujete se dále zhoršovat. Myslíte si, že když budete makat víc a rychleji, snad zadržíte chaos, ale pak jednoho dne vyměňujete žárovku v atriu, na kterou je záruka pět let, a dojde vám, že ji budete vyměňovat možná tak ještě desetkrát a je po vás.“
Palahniuk počtvrté a stále mě baví, i když si začínám myslet, že Klub rváčů už asi nepřekoná. Opět tu dostáváme poněkud rozporuplnou hlavní postavu a v Palahniukových knihách vídám podobné náměty – sebedestruktivní chování a děj posunující se i díky tomu, že v knize nevystupuje snad jediná normální osoba. Vše má vždy tendence se tak nějak vyhrotit (třeba ve Strašidlech, což bylo moje první setkání s autorem – tam jsem se tomu ještě divil). Nemyslím to ale zcela kriticky, protože právě tyhle podivnosti mě baví.
Já jsem se fakt snažila se začíst, ale prostě mě to nebavilo. Ještě tak ze začátku, ale zhruba od poloviny už fakt utrpení. Buď jsem ještě do "Palahniuka" nedorostla, nebo to jednoduše není můj šálek kávy. Některé myšlenky se mi tam líbily, ale celkově to na mě působilo moc abstraktně.
Neviem, či ma niektorá kniha Palahniuka vyslovene sklamala (ale viem - nesklamala), no každá ma zaujala svojou formou i obsahom. Ani táto nie je výnimkou. Mám skrátka rád tento štýl písania.
Velice slibný i když nejistý začátek se postupně začne sypat jako pod ruka dost odporným způsobem. Postupně to přestává fungovat a začne být dost nezáživné. Palahniuk začíná silně zklamávat.
Vše, co vím o domácích pracích jsem se kdysi naučil z této knihy. Ne, že bych někdy uklízel
Další ze Palahniukových drsných satir, trefující se do sektářů, vyplachovačů hlav a komerční konzumní společnosti. Tentokrát mě ale autorův absurdní cynismus přišel ustřelený mimo akceptovatelnou úroveň, stejně jako samotný "příběh" Tendera Bransona, všeználka, který ví jak si poradit s kdejakou skvrnou a který se jakožto outsider může stát spasitelem díky promyšlené manipulaci svého agenta. Za mě úlet s několika dobrými postřehy, myšlenkami a tipy pro domácí nehody - shovívavých 45 %
Chvílemi bych to přirovnala k Hrabalovi po americku-trhlý týpek, trhlé životní historky, podobný styl vyprávění, vše samozřejmě posypané americkým pozlátkem. Pak se to ale zvrhlo v absolutně absurdní příběh, který nabíral na obrátkách, na neuvěřitelnosti, byl komický a zároveň strašně smutný, plný věcí k hlubšímu zamyšlení i povrchní srandy. Kromě hromady praktických rad do domácnosti (odzkoušela jsem rovnou fígl s čištěním skvrn od ostružin), naprosté originality a zvláštního konce si odnáším i rozporuplné pocity, jestli to už nebylo až trochu MOC.
Uf, tahle knížka mě fakt bavila, úžasné množství neskutečných nápadů, jen asi poslední čtvrtina mi přišla brutální moc. Člověk otáčí stránky, moc se mu nelíbí, co čte, ale nedá se přestat. Pořád jsem čekala, jestli přijde nějaká katarze, něco, co tomu celému dá smysl - ale ne. Aspoň já to tam nevidím. Připadá mi to jako popis prázdných životů, jednoho vedle druhého.
Asi to cítím trochu jako MilkyA, jak teď čtu její komentář.
Ja netuším, čo sa mi pri tom Palahniukovi deje- jeho knihy sa mi vlastne nepáčia, ale stále chcem čítať ďalšiu :D Tematicky sa mi vždy jeho potrhlé a humusné námety páčia, ale na konci sa cítim vždy podvedená. Na to aké sú zaujímavé témy nakoniec mi príde ich spracovanie poloprázdne, ploché, preplácane farebné a samoúčelne šokujúce ..cukríkové obaly ... stáva sa z nich to, o čom sám autor píše :D KARMA IS FOR REALZ! :D (ale tak zatiaľ z mojich 3 pokusov bol tento najschopnejší)
Super napsané, super vyšinuté, překvapivé, zábavné. Naprostý ponor ve všech směrech - uspořádání sekty, návody pro dokonalou domácnosti, znalost psychických diagnóz, marketingu, fungování médií, vytváření osobnosti, závislostí... To vše prostřednictvím Tendera Bransona.
Můj v mládí nejvíc oblíbený autor. Jediný, od kterého mám snad vše co vyšlo. Uplynulo dvacet let a už se mi to tak... ne nelíbí, ale nechce se mi to číst...
Tuto knihu nelze nemilovat, člověk se každou stranou...každou odpočítanou stranou těší co se stane dále.
Kniha je plná užitečných návodu, na to jak odstraňovat krev a jiné tekutiny z koberců a podobně, což je velmi zábavné....a i poučné. Sice bych nic takového nerad řešil, ale proč to nevědět?
Sekty jsou dle mého osobního názoru nebezpečné a historie nám to už několikrát ukázala. U této knihy se člověk směje i pláče.. moc dobré
Uf, zase 5 hvězd - už má osmá kniha od Palahniuka :D nutně potřebuju sehnat další..
Tady ukazuje, jak snadno se člověka stane "ovce", pokud je tak vychováván od mala a nebo ho pohltí média. Takové sekty existovaly, existují, a existovat budou, a jejich členové mají opravdu často dost pomatené (až nebezpečné) myšlení. A média nás dneska ovlivňují ze všech stran, kdo se o věci nezajímá, snadno téhle masírce podlehne - s takovými lidmi se pak dá velice lehce manipulovat, a to je právě to nebezpečí.
Jinak super bylo číslování od konce, a že poslední kapitola se vrátila k té první.
(Číslovat stránky pozpátku je skvělej nápad jak omezit moje nekonečné počítání kolik stran mi ještě zbývá..)
To zas byla jízda. Program pro přeživší byla jedna z posledních Palahniukových knih, které mi zbývaly přečíst.
Za mě zase bomba. Palahniuk opět dokázal, proč je mým top autorem vůbec.
Kritika konzumní společnosti. Sex je považován za nástroj ďábla a nepřinese nic jiného než bolest a utrpení. Vliv médií, působení v extrémistických skupinách a jejich vliv na jedince. Jenže Palahniuk to vše podává s nadsázkou, ironií a sarkasmem, což naprosto miluju.
Najdeme zde shodné prvky s Klubem rváčů, nicméně Branson se snaží své činy nějakým, i když dost bizarním, způsobem, odčinit, a jeho zpověď je jakýmsi pokáním, kde pak následuje vykoupení ve formě kamikadze.
Palahniuk nabízí opět originální pohled na svět a klade zajímavé otázky. Určitě se člověk po přečtení zamyslí. Proto si ho jako autora velmi vážím.
*kdo má možnost číst v originále, vřele doporučuji, nicméně překlady Richarda Podaného jsou naprosto perfektní!
Autorovy další knížky
| 2005 |  Klub rváčů |
| 2009 |  Snuff |
| 2007 | Strašidla |
| 2010 | Neviditelné nestvůry |
| 2012 | Prokletí |
Po Klubu rváčů moje druhá kniha od Chucka. Opět balancování na hraně mezi vypočítavou snahou o maximální šokování čtenáře a geniální kritikou postmoderní konzumní společnosti, která už nikam nesměřuje a sama neví, jak naložit se svými životy. Pro mě bohatý zdroj paradoxů moderní společnosti, ovšem na druhou stranu vzhledem k národnosti autora ani ne tolik paradoxní.
Vždyť americká společnost je s pokrytectvím úzce spjata. Ráda se vidí jako morální, přitom je puritánsky bigotní a celosvětově vyniká v nadprodukci porna. Ráda se vidí jako vlastenecká, přitom je rasistická, otrokářská a "svoji" zem ukradla původním obyvatelům. Ráda mluví o tom, že bojuje ve světě proti bezpráví a útlaku, přitom se vyznačuje vyšinutou adorací střelných zbraní a původní obyvatele ameriky decimuje stovky let. Ráda mluví o své bohaté historii, přitom USA se nedožily ještě ani 250 let a starší stavbu, abys na jejím území pohledal. Ráda vynáší na piedestal svoji ústavu, přitom je opsána od evropských filosofů jako byli John Locke nebo Charles Louis Montesquieu. Ráda se chlubí výsledky svých vědeckých týmů, přitom tahouny jejich inteligence představují přistěhovalci odjinud z civilizovaného světa. A tak bych mohl pokračovat dále...
V takové společnosti se musí tento druh literatury psát skoro sám od sebe a nepůsobí již tak šokujícím dojmem...