Projekt Každodenní rutina
Alexej Osadčuk
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/550859/bmid_projekt-kazdodenni-rutina.jpg
4
82
82
Mirror World série
1. díl >
Když virtuální realita předčí skutečnost, bude se z ní Oleg vůbec chtít vrátit? Olegova dcera umírá. Zachránit ji může jedině uměle vypěstované srdce – a to není zrovna levná záležitost. Oleg potřebuje rychle sehnat dvě stě tisíc eur, což představuje nemožný úkol. Dokud nenarazí na hru, o které doteď jen slýchal a myslel si své. Mirror World. Virtuální fantasy svět obydlený hráči všech možných ras nabízí dobrodružství a spoustu příležitostí k snadnému výdělku. Oleg neváhá a ponoří se do hry. Zdá se, že má vyhráno. Jenže tak jednoduché to nebude. Shodou okolností si totiž vybere „mrtvou“ rasu, výtvor zhrzeného vývojáře Pierrota, který před svým odchodem stihl do hry vložit několik tajemných misí. Oleg plánuje, že si odpracuje své a nechá hru hrou, ale Mirror World je mnohem návykovější, než si dokázal představit. S objevováním dalších Pierrotových „pastí“ se noří čím dál hlouběji a neuvědomuje si, jak plyne čas ve skutečném světě. Podaří se mu sehnat peníze na dceřinu operaci? Nebo je teď důležitější zjistit, co se stalo s tajemnou rasou ennanů?... celý text
Literatura světová Fantasy
Vydáno:
2024
,
Audioteka
, Fantom Print
Originální název:
Проект «Работяга» (Projekt «Rabotjaga»), 2014
Interpreti: Petr Neskusil
více info...
Přidat komentář
Nepřekvapivě mě i tohle bavilo. Je to trochu odklon od klasické litRPG, hlavně proto že Oleg nejen že nejde cestou nebojácného hrdiny, ale zároveň toho o hraní zase tak moc neví. A hlavně mu jde především o záchranu jeho dcery. Jenže když si "náhodou" vybere mrtvou rasu a začíná objevovat Mirror World, můžou se dosud jasné věci změnit. Naštěstí se Oleg nenechá zvyklat sladkými nabídkami a jde si za svým svou vlastní cestou. Díky tomu tak získá to co chce a možná i něco na víc. Nebo ne?
(SPOILER)
Jsem velkým milovníkem LitRPG, ale tato kniha mě prostě nechytla.
Nelíbil se mi nápad mít hru pouze pro bohaté, jejichž zaměstnanci jsou chudí lidé.
DNF
Nehraju hry, ale ráda čtu fantasy a sem tam nahlížím dětem při jejich hrách přes rameno. Proto se mi i tyto knihy velmi líbí, možná víc než jiné fantasy, protože se v nich téměř nevyskytují nelogičnosti nebo aspoň si to myslím. První díl měl pro mě pomalejší rozjezd a pak mě drapnul. Dávám 4,5 hvězdičky, píšu jich plný počet.
Tuto knihu jsem četl prvně v ruštině, protože jsem si myslel, že se na náš trh nedostane. Teď jsem si ji přečetl v českém překladu což se mi četlo rozhodně lépe, :-) Jsem rád, že i tato série se u nás vydává.
Přečetl jsem Cestu Šamana, Obránce perimetru, Galaktogon, Pouť mrtvého, Temného bylinkáře, Jiný svět a proto jsem tvrzení v knize v části O autorovi, že kritici ho považují za jednoho z nejlepších spisovatelů LITRPG bral ze začátku s nadhledem. Přeci jestli je nejlepší, proč Fantomprint vydal jeho knihy až nyní. Po cca 70 stránkách jsem začal tušit, že mají pravdu, po 150 jsem si myslel že mají pravdu a po přečtení jsem měl již jistotu.
ANO já také považuji Alexeje za jednoho z nejlepších. a možná pro mě je prostě nejlepší i když ostatní jsou také super. V celé knize hlavní postava nezabije ani jednu postavu nebo moba a stejně je to neuvěřitelně zábavné čtení. Navíc je stejně zajímavý děj jak ve hře tak mimo hru. Prostě já dávám 11z10. A jdu číst druhý díl.
Nicméně si myslím, že jestli někdo nehraje hry nebo RPG nebo MMORPG tak se mu kniha pravděpodobně nebude líbit a přijde mu nudná. Jenže to neznamená že není dobrá, to znamená že není dobrá pro něho. Já také nečtu a nehodnotím knihy třeba o fotbale nebo dívčí romány. Proč? No protože bych musel dát 1 hvězdičku že to je nudné. A proto to nedělám. Každý by si měl na to udělat vlastní názor. To je mé doporučení.
Čtivá svižná oddychovka žánru LitRpg Četla se moc dobře a těším se na další díly
Jasně, v tomto žánru se špatně vymýšlí něco nového. První přečtená série má velkou výhodu, u mně to byla Cesta šamana.. Po pravdě řečeno jsou tam logické mezery a hlavní postava to tam sází jako superhrdina, ale bavilo mě to a to je hlavní. Nesmí od toho člověk čekat zázraky, ale odddechovou LitRPG, potom se to dá docela v pohodě přečíst. Jsem zvědav na další díly..
(SPOILER)
Žánr LitRPG má ten problém, že tyto knihy jsou vlastně všechny na jedno brdo. Hlavní hrdina vždy potřebuje peníze a tak jde do služeb herní společnosti. Jednou je bylinkář, podruhé čaroděj, válečník, atd.
Postava této knihy začíná jako tvrdý makáč v dolech. Přiznám se, že první díl této série byl pro mně nuda. Děj je hodně chaotický a vůbec nemá spád. Zatím zklamání a jen za dvě hvězdičky.
(SPOILER)
Horník jako hlavní postava je fajn, ale Mirror World se mi zatím vůbec nelíbí. Je to taková hra na otroky a otrokáře, kdo nemá prachy, je v kelu. Beznaděj a nulové vyhlídky – kdo by tohle chtěl opravdu hrát?
Autor do knihy zamíchal všechno, co mu cestou cvrnklo o klobouk. Umírající holčička, kterou zachrání jen drahá operace. Její vyčerpaný, zoufalý otec, herní panic. Mafiánský slizoun ředitel banky. Kladný nevlastní bratr pracující pro MW (věříte mu?). Nebezpečný osobní nepřítel i kámoš hromotluk, co ho provede začátkem.
Přestože ví Oleg o hraní velké kulové, při výběru povolání a celkové strategie si vede jako ostřílený vlčák. Náhodně zvolená postava – ennan, poslední z mrtvé rasy stvořený zatímnevímeproč programátorem Pierrotem – je cheatová. Zatímco ostatní se namakají na každý bod pro vylepšení úrovně, Olegovi naskakují mrknutím oka a leveluje raketovou rychlostí, až se i sám jako podvodník cítí.
Olegovu veškerou herní invenci by zmákl robot s krumpáčem. Jakékoliv dění zajišťuje Pierrot, který mu podstrkuje jeden bonbónek za druhým, věci, mapy, táhne ho na vařené nudli a směřuje tam, kam sám chce. Děj je jednoduše nuda. I akce z obálky – obří pavouk v jeskyni – je tak statická, jak je namalovaná.
Trvá celých 85 % knihy, než se aspoň něco začne trochu dít! Postrkován Pierrotem se Oleg dojde podívat na první místa vyznačená v mapě a jako vrchol prvního dílu se rozhodne posunout ještě dál... tohle dává slovnímu spojení "pozvolný rozjezd" úplně nový význam.
A k tomu všemu jsem nenašla na Olegovi ani chlup, co by mi byl sympatický. Jako jo, umírá mu dcera, ale jeho nechuť ke hře, nezájem o věci kolem sebe, odhodlání se zničit, aby získal peníze... mě vůbec nelákají, když vyjde další díl, tak se opravdu netěším, že bych si tohle měla přečíst znovu pro osvěžení paměti. Dávám bod – půl za naději, že se to rozjede, půl si vysloužil Šibal.
Projekt každodenní rutina je RPG s krumpáčem obohacené o zápletku z real life, která by se dala shrnout do souvětí:"Hraju, aby žila". Má to pomalejší rozjezd. Není to tak záživné jako Mahan, ale postupně vás autor zaháčkuje. Je to hlavně zapříčiněno handycapem, který si stanovil sám autor. Jednoduše, v tomto díle je hlavním hrdinou nebojová postava. Grinder. Kamenokop.
Potenciál to má, napsáno to je dobře, jen první stránky jsou jazykově nevyrovnané. Autor nebo překladatel začal na tento typ literatury příliš vzletně- opisná pasiva, inverze atd. Až skončila audience v bance, jazyk se ustálil...
Za mě pěkných 70%
První díl Osadčukova herního světa mě zaujal. Je to zajímavý dobrodružný příběh. Zatím nás zásobuje díly LitRPG především Fantom Print a občas něco přidá Fragment. Škoda, že Fragment nevydal další pokračování série Disgardium. Patrně za to může malý odbyt, to ale mohly čekat u tak nepovedené obálky. Tak holky a kluci z Fantom Printu, ať je tu brzo další díl a snad odchytíte i nějakého domácího autora pro psaní LitRPG.
Štítky knihy
LitRPG (herní svět + fantasy/sci-fi)
Autorovy další knížky
| 2022 |  Projekt Každodenní rutina |
| 2022 | Citadela |
| 2023 | Pouť vyděděnce |
| 2023 | Soumračný obelisk |
| 2023 | Zakladatel |
Komentár píšem po dočítaní série. Takže evidentne nie je to také strašné, aby sa to nedalo dočítať.
Ale nie je to ani extra dobrá séria. LitRPG prvky sú potlačené na minimum, občas prejdú mnohé desiatky strán bez akéhokoľvek herného textu v kurzíve.
Dej? Klasika. Hlavná postava dostáva jedinečnú postavu ktorá má vlastnosti vďaka ktorým postupuje zhruba tisícnásobnou rýchlosťou voči bežným hráčom, "náhodou" vždy všetko nájde v čas, ak nájde jeden predmet tak "zhodou okolností" ho neskôr nevyhnutne potrebuje.
Mne hlavne vadila tá naivita deja, kde autor pôsobí ako nie moc vypísaný spisovateľ čo kašle na vnútornú logiku deja a vnútornú logiku hry.
Najviac WTF momenty:
- kto by hral hru, kde ak ju hráte si aktívne devastujete zdravie. Ale akože fakt brutálne... "po týždni potrebujem silnejšie okuliare", "zotavujem sa mesiac v nemocnici", "po odpojení som bol tri dni v bezvedomí" a podobne
- kto by hral hru, kde postavu na 50 úrovni môže bez postihov zabiť postava na 300 úrovni a zobrať jej všetky veci - to znie hodne toxicky. A navyše kniha z toho nič nevyberá.
- vzťah otec - dcéra je popísaný ako od robota, čo dostal prvý deň príkaz popísať ako by mali fungovať ľudské interakcie