Proměna
Franz Kafka
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44688/bmid_promena-tBT-44688.png
4
4412
4412
Povídka Proměna začíná probuzením hlavní postavy, obchodního cestujícího Řehoře Samsy (v originále Gregor Samsa) a jeho zjištěním, že se proměnil v obří hmyz (tato základní informace celého textu je čtenáři představena v jediné větě v úvodu). Přestože se snaží svou indispozici skrýt před rodinou, je nakonec odhalen. Vyděšení rodiče a sestra Markétka se rozhodnou Řehoře zavřít v jeho pokoji v jakési domácí internaci. Samsa po celou dobu svého změněného stavu uvažuje racionálně, nepropadá depresím a zachovává chladnou hlavu (jeho první starostí je, jak jako hmyz půjde do práce)... Proměna obsahuje typické kafkovské prvky jako pocit bezvýchodnosti (přestože Řehoř do konce doufá v jakýkoli pozitivní zvrat svého osudu), absurditu (svou proměnu přijal Řehoř s klidem), komicko-tragické momenty (otec bojuje proti Řehořovi házením jablek) i humor. Proměna je dokonce často považována za jedno z nejhumornějších Kafkových děl, jednak využíváním kontrastu racionálního uvažování a absurdní situace proměny v hmyz, jednak užitím paradoxních slovních spojení typu: …„a už klepal na jedny z postranních dveří otec, slabě, ale zato pěstí.“... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 1990 , PrimusOriginální název:
Die Verwandlung, 1915
více info...
Přidat komentář
Nechápu, proč je tu zrovna Kafkova Proměna v modrém hodnocení. Vždyť je to jedno z největších děl světové literatury! Teda... alespoň pro mě. Takto úzko a zároveň hladově po každé další stránce mi možná nebylo nikdy u žádné knihy. Je to bohužel jen kraťounké, ale možná o to líp. Dá se to přečíst za jedno odpoledne a řekl bych, že u takovýchto titulů je asi nejlepší si je naservírovat "naráz".
(SPOILER) Nechápala jsem proč se proměna udála. Myslím, že by v knize měl být uveden nějaký důvod. Taky mi nešlo na rozum, že Řehoř po proměně řeší to, že musí do práce a vůbec ho vpodstatě neznervózňuje skutečnost, že je brouk. Bylo od začátku jasné, že knížka nemůže skončit dobře. Hodně mě skličovala postupná odtažitost rodiny od Řehoře a závěr byl hodně nelidský. Všem z rodiny bych, za to jak se k Řehořovi chovali, přála tu proměnu taky.
Bizarní, jinotajné, symbolické, mýtické...a taky smutné, tragické, bezvýchodné a asi i absurdně lidské. Přikláním se k názoru, že Kafka se v povídce vypsal z pocitů, které on sám zažíval ve své rodině. Ze svého pocitu jinakosti, vyloučení, osamění. I k Řehořovi, který se o celou rodinu stará a pečuje o ni, se - stejně jako u autora - nejlíp chová jeho sestra (pravda, vyjma úplného konce), ostatní se k němu obracejí zády, jeho podivnou proměnu nikdo nechápe a pociťují k němu odpor a stydí se za něj. Je prostě jiný...
Myslím, že většina lidí se odtahuje od zvláštností, odlišností, od toho, co považuje za jiné než tak zvaně normální. Řehořovi rodiče sice mají pocit, že by se asi měli o syna postarat, ale nejsou toho schopni a obzvlášť smutné je to v případě jeho matky...
SPOILER:
Pro mne bylo nejvíce šokující, když mi došlo, že Řehoře začali považovat za jakési divné, odpudivé a odporné "to":
Citace:...Když pak brzy poznala /posluhovačka/, jak se věci mají, vyvalila oči, zahvízdla, dlouho však nemeškala, nýbrž prudce otevřela dveře do ložnice a hlasitě zavolala do tmy: "Pojďte se podívat, ono to chcíplo; leží to tam dočista chcíplé!"
Ani nevím, jak mám tuto knihu okomentovat. Zajímavé, zvláštní, nevšední. Určitě jsem ale ráda, že jsem si tuto knihu přečetla, protože jsme se o autorovi a jeho tvorbě hodně bavili v hodinách češtiny. Což je možná i trochu škoda, protože jsme se učili i o tom, jak kniha skončí, takže si myslím, že kdybych knihu přečetla ještě předtím, možná bych z toho měla jiný dojem, takhle jsem přesně věděla, co od toho mám čekat. Nicméně příběh se mi četl dobře a rychle, nejspíš svým zajímavým námětem. Řehoře po proměně mi bylo docela líto, protože musí být vcelku děsivé se takto probudit, ale mrzelo mě chování jeho rodiny, které jsem však potom později docela chápala, protože to nemohlo být lehké ani pro ně, když museli začít žít docela jinak. Na knize se mi moc líbily ilustrace, které byly velmi zajímavé. Myslím si, že o knize i o autorovi se bude dobře mluvit u maturity, a protože kniha není dlouhá, je pro nás maturanty podle mě skvělá.
Až dosud jsem se Kafkovi vyhýbala - a byla to chyba. Povídka Proměna se mi líbila moc a moc, četla se mi lehce a zasáhla mne těžce. Některé momenty jsou popsány tak plasticky, že se mi jejich představa vryla do paměti nejspíš trvale: například, jak otec syčí na syna, aby ho zahnal do jeho pokoje... Viz ukázka.
- Nic nepomáhaly Řehořovy prosby, nebylo jim ostatně ani rozumět, ať sebepokorněji kroutil hlavou, otec tím víc dupal. Naproti matka přes chladné počasí otevřela dokořán okno a daleko se z něho vyklonila, tisknouc tvář do dlaní. Mezi ulicí a schodištěm povstal silný průvan, záclony se rozevlály, na stole chrastily noviny, několik listů poletovalo po podlaze. Otec neúprosně dotíral a přitom syčel jako nějaký divoch. Jenomže Řehoř neměl ještě vůbec průpravu v chůzi pozpátku, šlo to opravdu velmi pomalu. Jen kdyby se Řehoř byl směl otočit, býval by hned ve svém pokoji, ale bál se, že tím zdlouhavým otáčením připraví otce o trpělivost a bylo tu přece nebezpečí, že v kterýkoli okamžik ho hůl v otcově ruce zasáhne smrtícím úderem přes hřbet, nebo do hlavy. Ale nakonec už Řehořovi přece jen nezbývalo nic jiného, protože s hrůzou pozoroval, že v chůzi pozpátku nedovede ani dodržet směr. A tak, ustavičně se bázlivě úkosem ohlížeje po otci, začal co možno hbitě, ale přesto ve skutečnosti jen velice pomalu provádět obrat. Snad si i otec všiml jeho dobré vůle, protože ho přitom nerušil, ale dokonce otáčení tu a tam na dálku dirigoval hrotem hole. Jenom kdyby se byl neozýval ten nesnesitelný otcův sykot! Řehoř z toho docela ztrácel hlavu. Skoro už provedl obrat, když se, v uších pořád ten sykot, dokonce popletl a o kousek se zase otočil zpátky. Ale když nakonec šťastně dostal hlavu před otvor dveří, ukázalo se, že jeho tělo je moc široké, aby jen tak snadno prošlo. Otec samozřejmě ve svém nynějším rozpoložení zase ani dost málo nepomyslel, že by třeba mohl otevřít druhou veřej a uvolnit tím Řehořovi dostatečný průchod. Měl jenom jednu utkvělou představu, že Řehoř musí co možno rychle do svého pokoje. Nikdy by byl ani nesvolil k těm rozvleklým přípravám, jaké Řehoř potřeboval, aby se vztyčil a takto snad prošel dveřmi. Možná, že teď Řehoře poháněl s obzvláštním rámusem, jako by tu nebyla žádná překážka; to, co se za Řehořem ozývalo, nebyl už vůbec hlas jenom jediného otce; teď už opravdu přestávaly žerty a Řehoř se prodral do dveří. Jedna strana jeho těla se zvedla, ležel napříč v dveřním otvoru, bok měl úplně rozdrásaný, na bílých dveřích zůstávaly ohavné skvrny, brzy uvízl a sám už by se byl nedokázal pohnout, nožičky po jedné straně nahoře visely třaslavě ve vzduchu, ty na druhé straně byly bolestně přimáčknuty k podlaze - vtom ho otec zezadu prudce nakopl, což teď bylo opravdu vykoupením, a Řehoř, z něhož crčela krev, vletěl daleko do svého pokoje. Dveře byly ještě přiraženy holí, potom bylo konečně ticho.
Vřele doporučuji a začínám ve velkém číst Kafku.
Proměnu jsem znal z jednoho rohlasového zpracování, ale kniha je ještě sugestivnější. Dál není co dodat, snad jenom, že doporučuji všem.
Já nevím, jak se mám cítit. Je mi jasné, že je to něco nereálného, ale stejně. Ani jeho nejbližší nevěřili, že se promění zpátky. Samota ho zabila.
Byla to zajímavá knížka, parádní nápad. Ale jednou, k maturitě, to přečíst stačí.
Kniha je naprosto bravurně napsaná a fascinující na ní je, že se v ní vyskytuje tolik myšlenek, až vlastně není jisté, co přesně se nám snaží říci. Každý si právě z toho může vzít svůj dojem a interpretovat si to dle svých pocitů a myšlenek. To si myslím, že ne u každé knihy lze. Možná to zde byl i záměr? Kdo ví..
Kafkova veleslavná povídka. Co bych asi tak o ní mohl napsat? Stovky, tisíce a snad ještě víc lidí se k ní vyjádřilo. A já nehodlám přinést nic novýho. Děj je natolik známej, že když slyším jméno Řehoř Samsa, začnu kolem sebe vrhat jablka. Ale když to vezmu trochu ze svýho pohledu, proměna Řehoře Samsy je sice drastická, ne však ojedinělá. Například já se nejedno ráno ve svým mrzkým bytí probouzím s podobným rozčarováním. Stačí lehce náročnější víkend a stane se ze mě přerostlej, obtížnej hmyz. Věřte mi, něco o tom vím.
Nejsem však hmyzí potvora s nožičkama, jsem obyčejnej, bídnej červ zavrtávající se hluboko do země, hluboko do hlav lidí, zvolna požírající mršinu, údy a orgány v rozkladu. Jsem červ v lidském těle a to poslední, co bych si přál, je strávit zbytek života s lidmi. Nechci strávit život s nimi, ale pouze v nich, až budou v zemi tlít.
Píšu vlastně ještě o Kafkovi nebo o sobě? Tak trochu obojí. Prolézám jeho knihou, plazím se jeho hlavou. Nejsem ohromen jeho slovy, jeho fantazií. A přesto mě něčím zasahuje. Snad touhou stát se na chvíli hmyzem, snad pocitem, že tím hmyzem se již dávno stal. Nezajímá mě Kafka, nezajímá mě Samsa. A přesto jsem z nich docela v háji. Nebo spíš v tlejícím mase lidského vědomí.
Knihu jsem si přečetla kvůli tomu, že jsem si ji dala do svého maturitního seznamu a rozhodně toho nelituji. Povídka je to krátká a snadno čitelná, když zná člověk kontext autorova života, pochopí i tuto povídku jinak, než jen to, že se Řehoř Samsa jednoho dne vzbudí a je z něj brouk. Motivy izolace a opuštěnosti, které prožíval sám autor ve svém životě, zde nejsou přehlídnutelné. Povídka skvěle vyobrazuje Kafkovo duševní rozpoložení.
Do této povídky jsem se pustila proto, že jsem si chtěla přečíst úplně jiný žánr, než na co jsem zvyklá, a popravdě, čekala jsem větší nudu (tohle bylo docela čtivé). Moc nechápu, že je Proměna považována za jedno z nejhumornějších Kafkových děl - mně na tom nepřišlo humorného vůbec nic, naopak je celá povídka dost depresivní.
Můj šálek kávy to nebyl, ale nakonec jsem celkem mile překvapená.
Před chvílí jsem dočetla, těch 40 stran v e-knize jsem četla mnohem déle, než by se mi líbilo. Moc se mi do ní nechtělo, nelákala mě, udělala jsem tak jen kvůli maturitě. Děj je opravdu zvláštní, vlastně jsem ani nepotřebovala vědět, co se stane dál; Řehořovu rodinu jsem opravdu nechápala - po dočtení ve mně zůstaly skličující a rozporuplné pocity. Velká očekávání jsem neměla, ale teď jsem ještě více... zklamanější než předtím. Můj šálek kávy to není, od autora už žádné další knihy číst neplánuji.
(SPOILER)
Ukazuje nám příběh pracovitého muže, jenž by pro rodinu udělal cokoliv. Jednoho dne se však probudí jako brouk, jediné co ho v tu chvíli trápí je jak se dostane do práce.
V tomto příběhu pozorujeme změnu v postoji jeho rodiny, která ho vnímala hlavně jako živitele. Začnou k němu chovat odpor a vyhýbají se mu. Za mě byl konec velmi povedený, celkově myšlenka byla silná a ukončení jí ještě prohloubilo.
Musím říct, že se mi to četlo velmi dobře, třeba i v porovnání s Procesem. Je to zajímavý příběh a určitě bych knihu doporučila.
Tento příběh je velice zajímavý jak na čtení, tak i na přemýšlení. Myslím ale, že si to znovu nepřečtu.
(SPOILER)
Velice působivá povídka, která se čte jedním dechem. Text svou zdánlivou nestranností nechává prostor pro různé interpretace. Mně nejbližší je taková, že hlavní hrdina, který by se v době před proměnou vydal z posledních sil, aby se postaral o svoje nejbližší, je po proměně všem postupně víc a víc na obtíž, až se značnou úlevou přijmou nevyhnutelný konec.
Povídka je velice čtivá, psaná úsporným jazykem bez zbytečných odboček, čímž se maximalizuje síla samotného příběhu. Krásný zážitek z čtení, který přetrvá mnohem déle než ten jeden den, který mi stačil k přečtení.
Knihu jsem četla kdysi v rámci povinné četby k maturitě ale už tehdy mě příběh celkově zaujal. Je působivá a četla se mi tehdy dobře.
Četla jsem kdysi dávno, v době své rané dospělosti. Mnohem dříve, než literární i filmovou tvorbu zahltily thrillery, horrory a scifi. O to více zapůsobila na mou představivost i psychiku. Těžko uvěřit, že tato novela už sto let nese své poselství a stále je působivá.
Štítky knihy
přátelství hmyz Franz Kafka, 1883-1924 mezilidské vztahy bibliofilie, bibliofilství, knihomilství proměna, přeměna Národní knihovna ČR psychická odolnost světová literaturaČást díla
Proměna / Premena
1915
Autorovy další knížky
| 2007 |  Proměna |
| 2005 | Proces |
| 1989 | Zámek |
| 2001 | Dopisy Mileně |
| 1962 | Amerika |
Na prvý pohľad humorná poviedka, no v skutočnosti ide o veľmi smutný príbeh. Jeho priaznivci pochopia poviedku úplne inak, ak človek pozná kontext autorovho života. Jasné, že sa v skutočnosti nezobudil ako chrobák, ktorého jeho rodina nakoniec zabila, pretože už nemohol chodiť do práce, byť nápomocným a jej živiteľom. Prostredníctvom premeny na chrobáka opisuje samotu a odcudzenie od ľudí, ktorí mu nerozumeli, až sa stal pre spoločnosť nepotrebným. Motívy izolácie a opustenosti, ktoré prežíval sám autor vo svojom živote, sa nedajú prehliadnuť.
Niežeby Franz Kafka svoju rodinu živil, ale do určitej doby sa snažil naplniť jej (predovšetkým otcove) očakávania. Pracoval ako právny poradca v poisťovni, kým neochorel a musel od práce upustiť. Franz ochorel, vypukla u neho tuberkulóza a v Premene zase cítiť schizoidnú poruchu osobnosti, ktorá ho spoločensky izolovala. Toto je výstižné podobenstvo vzťahu Franza Kafku a jeho rodiny, aspoň podľa jeho zachovaných denníkov a listov. Chcel im byť prospešný a chcel im byť aj nablízku, ale medzi ním a rodinou bola neprekonateľná bariéra. Najviac potom Franza zraňuje a zabíja (ako v aj v mnohých ďalších poviedkach) jeho otec. Premena je príbeh o nepochopení a zavrhnutí človeka jeho najbližšími, ktorých miloval a ktorých predsudkom sa nedokázal ubrániť. Ako inak sa dá vysvetliť: "Pojďte se podívat,ono to chcíplo; leží to tam dočista chcíplé!“