Proměna a jiné povídky
Franz Kafka
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/525324/bmid_promena-a-jine-povidky-653ead2b09c42.jpg
4
551
551
Dílo, které po sobě Franz Kafka zanechal, není rozsahem nijak monumentální, přesto je Kafka považován za jednoho z nevýznamnějších světových autorů 20. století, jehož výrazové postupy ovlivnily poválečnou západoevropskou literaturu. Kromě Proměny, jedné z nejslavnějších povídek evropské literatury, jejíž význam byl v literární vědě interpretován více než stem různých způsobů, obsahuje tento výbor mrazivé podobenství o fanatismu V kárném táboře, mysteriózní horor Venkovský lékař, cyklus Umělec v hladovění, osudově existenciální povídku Ortel a drobné črty shrnuté do souboru Rozjímání.... celý text
Přidat komentář
Tuto knihu jsem četl před mnoha lety. Řekl bych, že povídka PROMĚNA je asi nejznámější povídkou Franze Kafky. Hlavní postavou je obchodník ŘEHOŘ SAMSA, který se jednoho dne probouzí jako odporný hmyz. Povídka je vlastně dokumentem proměňujícího se vztahu mezi Řehořem a jeho rodinou..
Knížku jsem si koupila jen kvůli Proměně a vůbec jsem netušila, že je tak krátká a ostatních povídek tolik. Při jejím dočtení jsem měla neodvratný pocit, že už jsem ji četla nebo snad slyšela, kdo ví? Nijak mě ale neohromila. Proč právě tu na školách tolik propagují, když já připadla na lepší. Jednou z těch, do kterých jsem se snáz vpravila a čtení nebylo ubíjející, naopak velkým překvapením, byla povídka V kárném táboře. Povídka o mučícím popravném stroji, zvráceném popravčím i jeho bizarním konci. Tady jsem naopak byla v úžasu jak se Kafka dokázal proměnit a vystoupil ze svojí uťáplý ulity. Stejně tak mě zaujala povídka o polidštěném opičákovi, nazvaná Zpráva pro jistou Akademii. Příběh neustálého přizpůsobování a zdokonalování se, který vyzníval dost smutně.
Kafka asi není autor pro mě. Cítím v něm něco, co mi není blízký. Možná se pletu proto, že ho čtu vlastně poprvé, ale takový dojem na mě právě teď dělá. Jestli mu jednou přijdu na chuť, sama sebe překvapím.
Trochu jsem se Kafky bál, tak jsem začal knihou povídek, z nichž některé byly spíš jednohubky až drobky. Oproti mému očekávání mi nepřišly depresivní, spíš skeptické. Přesně zachytí milióntinu vteřiny, průlet myšlenky, náladu. Kafka příběh zasadí do světa s absurdními přírodními (Proměna) nebo společenskými (Kárný tábor, Umělec v hladovění, Josefína...) zákony a na nich staví absurdní příběhy. Velmi se zaobírá tím, co si myslí ten druhý, ti ostatní, co všechno se může nebo nemůže stát. Věci jsou samy sebou, ale i svým opakem, povídky se točí kolem problému ve zužujících se spirálách, ale nikdy se nedoberou středu.
Nejvíc na mě zapůsobila povídka Kárný tábor, naopak titulní povídka mé očekávání trochu zklamala. Celkově mi kniha poskytla odhodlání pustit se do nějakého většího Kafkova díla.
Přiznávám, že jsem nečetla úplně všechno, ale kratší texty se mi moc nelíbily. Nejlepší byla za mě Proměna. Teď si ale říkám, zda v Proměně nevidím něco mnohem vyššího, než Kafka zamýšlel. Jestli jsem tam neviděla něco, co ostatní ne, protože jsem do povídky šla s tím, že Kafkovy texty jsou obtížné na interpretaci. Co se ale Proměny týče, četla se skvěle, nemám jí co vytknout.
Pár povídek jsem nepochopil, jako moudřejší se k nim ještě vrátím a věřím že i ty mi dojdou :) Většina povídek se mi líbila, některé ovšem méně, hlavně ty kratší. Nejvíce mě zaujala úplně poslední povídka, O zpěvačce Josefině aneb Myší národ.
S Franzem Kafkou to je se mnou trochu složité ... asi mu nepřijdu nikdy úplně na chuť ... dokážu (snad alespoň částečně) pochopit jeho způsob vyjádření, dokážu respektovat jeho způsob vyjádření, dokážu možná i částečně obdivovat jeho způsob vyjádření, co ale asi nikdy tak úplně nedokážu, říct, že se mi líbí.
Výsledkem mých snah o pochopení Franze Kafky je hodně otázek proč? ... k nim pak několik dílčích odpovědí a nijak zvláštní důvod k další četbě /ale i přesto se o to občas pokouším, každou chvíli na něj někde narazím a pak mi to nedá a zas a znova se pokouším dostat do Kafkova světa/.
Kafka prý trpěl trýznivou chronickou nespavostí, pracoval v noci ... jeho způsob, jak bojovat s temnotou /ani ne tak tou vnější, ale spíš vnitřní/ ... bojují s ní jeho hrdinové i sám Kafka. On ... zvláštním, vlastně by se dalo říct jednoduchým a taky dost sugestivním a snovým způsobem psaní (to mě zaujalo a dokážu ho ocenit, možná až obdivovat), jeho hrdinové ... zvláštním způsobem přijetí okolností, osudu, situace (pro mě dost subjektivně iritujícím, který prostě obdivovat nedokážu), oni totiž běh událostí snášejí trpně, až lhostejně ... nijak se nebouří, nepokoušejí se řešit problém (navíc ho často ani neznají a ani se nesnaží ho odhalit), a už vůbec ne vyřešit.
Franz Kafka byl bezesporu velmi zvláštní a komplikovaná osoba, pochopení jeho způsobu chápání a prožívání světa by možná vydalo i takovým osobnostem, jako byli C.G.Jung nebo S. Freud, na velkou odbornou práci, pro mě zůstává stále spíš velkou neznámou ... které se občas pokouším porozumět :-).
PS: několik dílčích postřehů ... střípků poznatků ... konkrétně u jednotlivých povídek v sekci povídky.
Za mě ne. Nemusím knihy s hlubokými myšlenkami a složitou psychikou...Moc jsem knihu nepochopila.
Kafka má velice zajímavý a, troufám si říct, originální styl psaní. Ačkoliv povětšinou naprosto nechápu, co se mi svými texty snaží sdělit, z nějakého nepochopitelného důvodu jsem naprosto očarována tím, co se mi děje před očima. V hlavě mi vyvstanou obrazy toho, co se právě v povídce děje a že je to pěkně surrealistické podivno. Hlavně Proměna.
Nejvíce se mi líbily náhodné výjevy (hádám) ze života, jež jsou nazvány Rozjímání. Líbí se mi, že můžeme vidět jak Kafka vnímá svět. Moje bezkonkurenčně nejoblíbenější povídka je Ti, kdo běží kolem. Poprvé jsem ji četla velmi brzo ráno v tramvaji na cestě do školy, měla jsem pochopitelně velmi špatnou náladu, ale tato povídka mi ji tak zvedla, že jsem se i nahlas zasmála. Je to zvláštní, působí to na mě komicky i smutně zároveň a přitom na mě ztěžka dosedá jakási melancholie. Těžko se to vysvětluje, stejně jako Kafkovy povídky. Pokud to sami necítíte, tak to tam nenajdete.
Tato kniha obsahuje jen pár povídek, které se mi líbily, jinak ale můžu říct, že mě kniha moc nezaujala.
Na Kafkovu Proměnu jsem narazil v prodejně Levné knihy. Po zkušenostech se Zámkem a Procesem, které mě nijak nepřesvědčily, jsem si řekl, že dám Kafkovi ještě jednu šanci :-), knihu koupil a přečetl. Bohužel musím říci, že Kafka svoji šanci nevyužil :-D. Povídku Proměna, podle které nese kniha název je snad do jisté míry možno chápat trochu jako horor, což ale nepochybně nebylo autorovým cílem. Spíše je asi třeba v tom hledat náznak mezilidských vztahů, které mohou být (a často jsou) poznamenané fyzickým zjevem osoby.
Snad podobná myšlenka může být ukryta v povídce Jedenáct synů, kde jsou autorem na postavách jeho dětí – synů odkrývány a hodnoceny různé povahy člověka a možné disproporce mezi fyzickým vzhledem a naturelem.
U některých povídek jsem jenom těžce hledal jejich skrytý smysl a přiznávám, že u některých jsem ho nenašel. Ale možná je to marná snaha, možná to ani žádné skryté poselství nemá. To podle mne věděl jenom Kafka sám a jsou to jenom čtenářovy fabulace. Možná je smyslem jenom absurdní , děsivé a někdy až trochu morbidní téma některých povídek (V kárném táboře???). Vůbec jsem nepochopil např povídku Umělec v hladovění.
Musím říci, že Kafka zřejmě nebude mým šálkem čaje, ale je docela možné (vzhledem jeho referencím), že to není jeho chyba!
Kafka není můj oblíbený autor a tohle byla první kniha, kterou jsem od něho četla. Většina povídek mě vůbec neoslovila, i když evidentně v nich hluboký smysl je ukrytý, ale já jsme ho asi nějak nebyla schopná objevit. Z Proměny mi naopak ale bylo opravdu těžko, ta výpověď je naprosto děsivá.
Poslední kniha, kterou jsem v roce 2017 přečetla. Kniha, která mi jednoduše "nešla" - četla jsem ji téměř celý rok a nejednou jsem měla chuť ji nechat, odložit a nejlépe s ní skončit. Mám ji v knihovně, ale prozatím nemám potřebu se k ní vracet.
Přečteno, ale trvalo mi to děsně dlouho. Vždy jen kousek. Přišlo mi to docela náročný pochopit. Asi to nebude můj šálek čaje. Některé povídky zapomenuty, jiné ve mně zůstaly (třeba Umělec v hladovění, V kárném táboře, Vesnický lékař, Proměna, Děti na silnici, Ortel). Snad za nějaký čas se ke Kafkovi vrátím...ale kdoví.
Některé povídky byly naprosto excelentní, v jiných jsem se při nepříliš pozorném čtení rychle ztratila. Kafkovy povídky a jeho styl psaní jsou někdy bez chybičky a napínavé od začátku až do konce, čtivé až mrazivé, jiné se zamotávají jakoby samy do sebe, a ani po tom, co dočtu poslední větu, vlastně nejsem příliš moudrá z toho, "co tím chtěl Kafka říci".
Umělec v hladovění, V kárném táboře, Venkovský lékař, Ortel (+). Nikdy jsem nepodlehl všeobecnýmu rozčarování okolo Proměny, asi mě nebaví jak děsně ji všichni nafoukli na úkor Procesu a Zámku, lidi zase ukazujou, že kratší, snazší a stravitelnější práce jim jsou zkrátka víc po chuti, pakáž líná. ____ Je to jako pořád ho znovu a znovu objevovat (už delší dobu jsem od Kafky nic nečetl) pro to, čemu věnoval pozornost, detaily, který popisoval, a jak je popisoval. Detaily, který by, obzvláště v dnešní uspěchaný době, nikoho nenapadlo řešit, místa, který by nikoho nenapadlo otisknout na papír (mám to s místy podobně, jenže já si je vyfotím do mobilu), vzpomínky. A čím dál víc si říkám, že všechny ty zápisky a fragmenty, nedokončené práce jsou zkrátka tak, jak mají být, protože tak mají být - Kafka je definitivně o cestě, ne o cíli a nějaký literární standarty na něj zrovna moc nesedí. Ale vždycky se nemůžu zbavit dojmu, že nevím, jak o něm mluvit, jak popsat, čím byl unikátní, kde je ten bod, který uchopíte a řeknete, tohle je ta nálož, teď čum, tady ten moment - nic takovýho v něm totiž není... já vím jen, že i s odstupem století je pořád zajímavější, než 98% dnešní produkce, protože napíše, jak půvabný tvar mělo rameno jedné ženské, která se mu líbila v létě roku 1912 a nebo že branka v uličce, kam nikdo nechodí, byla takhle zrezivělá, když za ní zrovna zapadlo Slunce. Je to divně neuchopitelný a to je na tom to nejlepší, ta nedefinovatelnost a ten zájem mimo standartní rámec (proč psát o pocitech k ženě, když můžete psát o jejím rameni atd.), to mám s Kafkou společné a definitivně to je důvod, proč mě baví ho číst. Snad jsem se vyjádřil.
Většina povídek mi přišla zajímavá, pouze několik z nich jsem nepochopil. Nejspíše proto, že jsem se nedokázal ztotožnit s autorovými pocity. U jedné z těch kratších jsem naopak věděl přesně co autor cítil (alespoň mám ten pocit) a tím pádem pro mě nabyla úplně jiný rozměr.
Co se týče kvality, povídky jsou velmi nevyvážené. Za výborné považuji Proměnu, dále Ortel, Umělce v hladovění a V kárném táboře. Z poslední jmenované mě mrazí ještě nyní.
Jak tu psalo už víc lidí, v knížce jsou i povídky, které jsou o ničem a i když to vyzní hnusně, jen zabírají místo na papíře. Ale pak jsou tam takové, které jsou opravdu dobré, nad kterými přemýšlíte ještě po přečtení. Z celkem 39 povídek mě opravdu zaujalo jen 7. Ty bych hodnotila plným počtem hvězd. Konkrétně Odmítnutí, Před zákonem, Šakali a Arabové, Umělec v hladovění, Ortel, Proměna a V kárném táboře. Jakž takž by se tam ještě vedral Venkovský lékař. Ostatní mi bohužel přišly jako výkřiky do tmy bez jekéhokoli významu. Někdy příliš krátké na to aby obsahovaly pointu, někdy naopak zbytečně natahované a pointu stejně postrádající. Vyloženě jsem trpěla u povídky Zpěvačka Josefína aneb Myší národ, která sbírku uzavírala.
Štítky knihy
povídky přelom 19. a 20. století židovská literatura absurdno
Část díla
- Bída starého mládence 1913
- Bratrovražda 1917
- Cesta domů 1908
- Císařské poselství 1919
- Děti na silnici 1913
Chvíľu som si hľadal cestu ku Kafkovi, ale musím povedať, že ma v konečnom dôsledku jeho písanie upútalo. Väčšina poviedok ma síce moc nezaujala, resp. som možno neporozumel ich významu, ale Premena plus pár ďalších sa mi páčilo veľmi. Určite na Kafkovi niečo je, avšak musím si od neho ešte niečo načítať.