Proměna a jiné povídky
Franz Kafka

Dílo, které po sobě Franz Kafka zanechal, není rozsahem nijak monumentální, přesto je Kafka považován za jednoho z nevýznamnějších světových autorů 20. století, jehož výrazové postupy ovlivnily poválečnou západoevropskou literaturu. Kromě Proměny, jedné z nejslavnějších povídek evropské literatury, jejíž význam byl v literární vědě interpretován více než stem různých způsobů, obsahuje tento výbor mrazivé podobenství o fanatismu V kárném táboře, mysteriózní horor Venkovský lékař, cyklus Umělec v hladovění, osudově existenciální povídku Ortel a drobné črty shrnuté do souboru Rozjímání.... celý text
Přidat komentář


Co se týče kvality, povídky jsou velmi nevyvážené. Za výborné považuji Proměnu, dále Ortel, Umělce v hladovění a V kárném táboře. Z poslední jmenované mě mrazí ještě nyní.


Jak tu psalo už víc lidí, v knížce jsou i povídky, které jsou o ničem a i když to vyzní hnusně, jen zabírají místo na papíře. Ale pak jsou tam takové, které jsou opravdu dobré, nad kterými přemýšlíte ještě po přečtení. Z celkem 39 povídek mě opravdu zaujalo jen 7. Ty bych hodnotila plným počtem hvězd. Konkrétně Odmítnutí, Před zákonem, Šakali a Arabové, Umělec v hladovění, Ortel, Proměna a V kárném táboře. Jakž takž by se tam ještě vedral Venkovský lékař. Ostatní mi bohužel přišly jako výkřiky do tmy bez jekéhokoli významu. Někdy příliš krátké na to aby obsahovaly pointu, někdy naopak zbytečně natahované a pointu stejně postrádající. Vyloženě jsem trpěla u povídky Zpěvačka Josefína aneb Myší národ, která sbírku uzavírala.


Více se mi líbily povídky delší než 5 stran. Povídky na půl nebo jednu stránku mi přišly takové neukončené. Nejvíce se mi líbila Proměna a Ortel.


Některé povídky mě zaujaly více, jiné méně. Nejvíce se mi líbily asi tyto: Odmítnutí, Ortel, Proměna, V kárném táboře a Umělec v hladovění. Další mi v paměti moc neutkvěli ale myslím, že se k tomutou souboru povídek ještě ráda někdy vrátím a uvidím.
Proměna: Dokonalá psychopovídka, naprosto mě dostala představa, jak Řehoř po proměně chladně uvažoval nad tím, co bude s jeho rodinou, jak je zaopatří atd. Žádný velký vyšilování že je ze mě mega brouk. Kafku teprve poznávám a sem zvědavá na další díla.


Kafka nejspíš nebude patřit k mým oblíbeným autorům. Knihu jsem přečetla až na druhý pokus. Některé povídky byli dobré, ale u jiných jsem se lehce ztrácela a musela číst celé strany znova, než jsem se zorientovala. Bylo to namáhavé čtení a musela jsem se nutit dočíst knihu celou.


První kniha od pana Kafky, kterou jsem přečetl, ačkoliv některé povídky jak to tak bývá byli trošku slabší, mnoho jsem si naprosto zamiloval (konkr. Děti na silnici, Ortel, Před Zákonem, Sen, Umělec v hladovění a V kárném táboře). Některé mi na četbu přišli snadné, jiné byli trošku těžší obzvláště pak celá poslední část Umělec v hladovění se svými čtyřmi povídkami byla skutečně pozoruhodná, samozřejmě v dobrém. Kniha se mi jinak celkově velmi líbila a díky ní jsem si zamiloval pana Kafka a těším se až si od něj přečtu i další díla.


Kafka je prostě Kafka... Není to zrovna jednoduché čtení. Proměna a Ortel mě uchvátily, ostatní povídky jsem jaksi nepochytila. Ale možná, až si to přečtu za nějaký čas znova, mi něco dají, těžko říct.


Proměna a povídka V kárném táboře jsou vynikající, ostatní povídky mají poměrně kolísavou úroveň. Jedna či dvě jsou velmi zajímavé, ostatní bohužel spíš nudné nebo nic neříkající.


Tahle kniha, první od Kafky, kterou jsem kdy četla, mi dala vážně zabrat. Některé povídky jsem nepochopila, i když se zájmem přečetla a u jiných jsem měla pocit, že jsem je jen přelétla očima, jelikož na konci jsem zjistila, že vůbec nevím o čem to bylo a myšlenkami jsem byla úplně někde jinde. Povídka Proměna byla skvělá, akorát mě překvapil ten konec. Čekala jsem trošku něco víc. Když jsem ale posléze knihu dočetla do konce, pochopila jsem, že to byla ode mě hloupost, tak to prostě mělo být... Zcela určitě si ještě něco od Kafky přečtu.


K povídce Proměna nemám ani snad co dodat, prostě ji zbožňuji. Ale co mě nejvíce překvapilo a zaujalo byla povídka Trápení, Ortel a V kárném táboře. Nepochopím, jak je možné, že už jsem o nich neslyšela dávno! V jistých ohledech mi přijdou stejně skvělé jako je Proměna. Rozhodně doporučuji, Kafka je srdcovka.


Tak tenhle boj jsem prohrála. Ač mě to docela mrzí, bohužel jsem pana Kafku a jeho styl nepochopila. Ani kratší povídky jsem nepobrala. Povídka Proměna je hodně zvláštní. Občas jsem měla pocit, že ani nevím o čem čtu.
Nemohla jsem se soustředit na čtení, opravdu náročná knížka.
Hodnotit knížku nebudu a nemůžu, protože jsem ji ani nedočetla. Odložila jsem ji v půlce.
No snaha byla...ale tohoto autora si do oblíbených nedám :(


Proměna je úžasná povídka, samotné bych jí dala 4 hvězdičky. O dalších Kafkových kusech v této sbírce se to ale říct nedá. Většina nedává smysl, není na nich ani nic zvláštního, a prostě mě nebavily. Byly tam některé výjimky, které by se ale daly spočítat na prstech jedné ruky. Za mě ne.


Vnitřní stavy v některých povídkách přímo z duše psané jakoby v danou chvíli v okamžiku myšlenkových pochodu na papír,právě ted a tady.Detaily chování,lidská povaha,jo tak to chodí.Umělec v hladovění a další.Temně,ponuře,pro někoho třeba usměvně celkově s nezaměnitelným zpusobem psaní.
F.K. dávat hodnocení není zapotřebí,on o ně nestojí.


Přiznám se, že většinu povídek jsem nepobral, ale ta zásadní "Proměna" vše srovnala. Když už nic, tak tohle stojí za přečtení.


Samotná "Proměna" mě kdysi ťala do živého (dnes už se na Kafku dívám možná o něco střízlivěji, víceméně jako na dost zakomplexovaného jedince), ale i teď to vnímám jako silný text, avšak celý soubor až tak ohromný není.


Celkem náročná a nevyvážená kniha. Mnohé povídky, i když jen na pár řádků, jsou kouzelné a zajímavé, jiné tak složité, čtou se velmi těžce, nedokážu se na ně ani soustředit a v důsledku mi nic nedávají (buď je nechápu, nebo ani nevím, co jsem četl). Pro mě jsou jednoznačně nejlepší a zároveň čtivé povídky Proměna a V kárném táboře. Ta druhá je mimořádně silná a působivá. Dále pak pro mě byli zajímavější spíš povídky z první části nazvané Rozjímání. Naopak poslední povídka Zpěvačka Josefína aneb Myší národ je tak komplikovaná, že jsem se ani za cenu velké snahy nedokázal soustředit a vlastně nevím, o čem byla.
Přestože jsou zde zajímavé komentáře, tento druh literatury vyžaduje v knize fundovaný doslov, který zde bohužel chybí. Celkově musím knihu ohodnotit jako průměrnou, 70% a 3*. 4.1.2014.
Část díla
![]() |
Bída starého mládence 1913 |
![]() |
Bratrovražda 1917 |
![]() |
Cesta domů 1908 |
![]() |
Císařské poselství 1919 |
![]() |
Děti na silnici 1913 |
Autorovy další knížky
2007 | ![]() |
2005 | ![]() |
1989 | ![]() |
2001 | ![]() |
1962 | ![]() |
Většina povídek mi přišla zajímavá, pouze několik z nich jsem nepochopil. Nejspíše proto, že jsem se nedokázal ztotožnit s autorovými pocity. U jedné z těch kratších jsem naopak věděl přesně co autor cítil (alespoň mám ten pocit) a tím pádem pro mě nabyla úplně jiný rozměr.