Proměna a jiné povídky
Franz Kafka
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/525324/bmid_promena-a-jine-povidky-653ead2b09c42.jpg
4
548
548
Dílo, které po sobě Franz Kafka zanechal, není rozsahem nijak monumentální, přesto je Kafka považován za jednoho z nevýznamnějších světových autorů 20. století, jehož výrazové postupy ovlivnily poválečnou západoevropskou literaturu. Kromě Proměny, jedné z nejslavnějších povídek evropské literatury, jejíž význam byl v literární vědě interpretován více než stem různých způsobů, obsahuje tento výbor mrazivé podobenství o fanatismu V kárném táboře, mysteriózní horor Venkovský lékař, cyklus Umělec v hladovění, osudově existenciální povídku Ortel a drobné črty shrnuté do souboru Rozjímání.... celý text
Přidat komentář
Kafka a jeho povídky... buď to máte rádi nebo ne. V knize je jich přehršel a každý si najde to, co se mu líbí. A do toho pochmurného podzimu se většina hodí.
Kniha se mi moc líbila. Měla i své slabší části, ale to se u sbírky povídek prostě stává. Proměna jako taková mě nenadchla v takové míře, jakou jsem čekala. Jiné povídky oproti tomu byly přímo skvostné. Kafkův styl psaní mi vyhovuje.
Druhý pokus a buď nejsem ve správné náladě, nebo dostatečně pro tvorbu Kafky vyspělý a nebo je Kafka přeceňován, protože se mi to opět nelíbilo. První půlka o něco lepší, pak jsem se vyloženě nudil. Mrzí mě to.
Sbírka obsahuje spoustu povídek, které jsem buď nepochopil, nebo nebylo co pochopit. Zároveň skýtá hned několik skvostů: V kárném táboře, Umělec v hladovění, Venkovský lékař, samozřejmě Proměna atd.
Kafka se mi už na gymplu příliš nezalíbil, ale vzhledem k tomu, že jsem se s úryvkem jeho Zámku potkala při psaní maturitní slohovky a že jsem shodou náhod prozatím skončila v knihovně coby knihovnice, seznala jsem, že je ostuda od něj nemít přečteno nic. Sáhla jsem tedy po této sbírce, chtěla jsem si přečíst zejména Proměnu.
Na Proměně velmi oceňuji skvěle povedené kouzlo první věty. Fakt miluju. Dějově je taky zajímavá, ale zbytečně zdlouhavá a shoduji se s komentářem dřívějším, že mě rozhodně nezaujala tolik, jak by asi vzhledem k věhlasnosti autora měla. Minimálně polovinu krátkých dílek jsem přeskočila, protože mě absolutně nezaujaly.
Zjistila jsem taky, že stylově mi Kafka přijde podobný Arnoštu Lustigovi, jehož Nemilovanou jsem dočítala s velkým sebezapřením, jak moc mi jeho styl psaní nesedl.
Ještě asi někdy zkusím sáhnout po tom Zámku a tím budu mít splněnou sebevzdělávací povinnost a půjdu od Kafky.
Kniha obsahuje 5 zbierok poviedok v jednom zväzku - tri zbierky zložené z dlhších, viac naratívnych poviedok (Ortel+Premena, V karném táboře a Umelec v hladovění) patria podľa mňa k tomu vôbec najlepšiemu z Kafkovej tvorby, tie sú u mňa za 5/5. Zvyšné dve zbierky, zložené skôr z jedno-dvojstranových poviedok, sú skôr akoby Kafkove kratučké, takmer až lyrické impresie, často iba pár viet dlhé a bez jasnejšieho príbehu, určite i tie majú nespochybniteľnú umeleckú hodnotu, no sú, aspoň pre mňa, náročnejšie na čítanie, podobne ako jeho prvotina Popis jednoho zápasu. Tie sú pre mňa pocitovo tak 3/5.
Soubor větší části Kafkova díla, které vyšlo za jeho života, nabízí různorodé texty, které jsou už tradičně "kafkovské". Osobitost se autorovi nezapře, takže pokud máte v oblibě kupříkladu jeho Proces, může vás zaujmout i jeho kratší tvorba. Těžko hodnotit, který příběh byl nejlepší... ale kupříkladu samotná Proměna mne nezaujala tolik, jak by asi měla.
Jako středoškolačka jsem si Kafku zamilovala, ale snad ne ani pro jeho dílo, ale tak nějak pro souzněni s jeho osobou, pro jeho neporozumění. Proměnu a jiné povídky jsem četla teď ve svých dvacátých letech podruhé. Při prvním čtením mě Proměna moc nezaujala, ale pamatuju si, že se mi líbily ostatní povídky. Dnes je tomu jinak. Úplně jinak pohlížím na toto dílo. Proměna skvěle vykresluje odcizení a strach z neznáma. Zjistila jsem, že na mě působí povídky dnes mnohem depresivněji než dříve. Nějak mě to více zasahuje a říkám si, že Kafka byl opravdu pesimista a měl takové beznadějné myšlenky, což mě právě s ním spojovalo. Jenže něco se událo v mem myšlení, že se to změnilo. Při čtení jsem si musela opakovat, že to je jeho vidění, že není svět pouze takový, aby mě to nesemlelo. U některých povídek jsem nepochopila jejich smysl. Zdály se tak jednoduché, že jsem je nepovažovala za velké dílo nebo zase tak nejasné, že bych potřebovala výklad. Nejvíce se mi líbila povídka V kárném táboře, Ortel (ty se mi líbily už dříve) a také Zpěvačka Josefína. V nich jsem viděla ten přesah, tu zvláštnost. Ale jak jsem měla pochopit povídky jako jsou Venkovský lékař, Jedenáct synů, BratrovraždaNevím zda vůbec v těch povídkách šlo o něco více, než to co jsem z nich pobírala. Nemohla jsem se ubránit srovnávání Kafky s Čapkem, kterého obdivuju za jeho díla a myšlenky. I když Čapek taky píše zdánlivě jednoduché povídky, přesto tam vidím ten záměr. U Kafky je to složitější. Těším se až si přečtu jeho delší díla a budu moct více poznat jeho tvorbu.
Kafkovu povídku Proměna jsem četla kdysi jako teenager, tehdy mě především pobavila. Stále si myslím, že je optimální pro vstup do Kafkova imaginárního světa. Jak jsem zaznamenala, někteří zde zaškobrtli u jediného fantazijního (i když se možná vůbec nejedná o prvek fantazijní), který tato povídka obsahuje a dál se žel neposunuli, někteří ani neuznali Proměnu za hodnu zařadit do maturitní četby.
V povídce, ač by se tak mohlo zdát, nejde jen o vnější Řehořovu proměnu, i členové Řehořovy rodiny procházejí proměnou, na rozdíl od Řehoře proměnou vnitřní, byť náznaky vnější proměny se najdou (např. nový otcův úřední stejnokroj). Proměna nemá jen ten svůj jediný ´fantasy´ prvek, je v ní více, interpretací může být tolik, je na každém čtenáři/čtenářce, jak ji vnitřně zpracuje.
Tak například: Kafka si rád pohrává s protiklady a perspektivou, ale nejen s nimi. Zde je tím protikladem Řehořova zvířecí podoba a lidské cítění. Řehoř (Gregor) Samsa se jednoho rána probudí jako obludný hmyz, tuto skutečnost zpočátku vytěsňuje, je především zneklidněn, že přijde pozdě do práce, mění se mu chutě (jako broukovi mu chutná něco diametrálně jiného, než co mu chutnalo, když byl člověk), zjistí, že leze rád na stěnách či na strop, nábytek mu překáží atd. Proměna mu vezme to nejlidštější z člověka - řeč; Řehoř je svou proměnou degradován; je ve své radikální jinakosti totálně nepochopen; jakoby nejhlubší utrpení bylo nesdělitelné. Co mu zůstává, je lidský cit, potřeba blízkosti. Pro rodinu se ale Řehoř svou proměnou stává čímsi odpudivým, stydí se za něj, ukrývají před okolím; sestra se jej štítí, matka při pohledu na něj omdlí, otec ho chce zabít. On s nimi ale celou tu dobu v duchu komunikuje, má je rád, chce se jim přiblížit. Jakýkoli pokus o přiblížení však ztroskotává. Sestra, kterou má opravdu rád, jej zrazuje; jako první vysloví, že je třeba se toho zbavit. Řehoř si čím dál tím více uvědomuje, čím se stal, že je na obtíž, přestává mu postupně chutnat, chřadne a nakonec umírá, jeho poslední myšlenka patří rodině, a není to nenávist, je to trpké pochopení, nevyřčený cit, který nikdo nepřijal/neviděl/nechtěl; uklízečka ho smete na lopatku (zatímco dříve se nevešel ani pod postel) a všem se uleví.
Ale dost ohledně Proměny. V souboru nalezneme i skvělou povídku Kárný tábor, Před Zákonem (součást románu Proces), Ortel či soubor povídek - Umělec hladoví aj.
Během čtení jsem došla k jedné věci, to jest že Kafka se nesmí číst jako normální povídky možná dokonce s poselstvím, nýbrž jako soubor deníkových zápisů a horečnatých snů, to pak pobaví víc než samotný text.
Knihu jsem dočetla jenom s největším sebezapřením a už nikdy po žádné knize tohoto autora nesáhnu.
Zázrak! Kafka, kterého jsem dočetla! A místy se mi i líbil!
Ne že bych ho milovala, ale celkem to chápu. Proměna byla silně na palici, stejně jako Venkovský lékař, Ortel, Kárný tábor a Bratrovražda. Jiné, ty kratičké, byly k zamyšlení a celkem i k pochopení. S povídečkou Nenadálá procházka bych se dokonce dokázala ztotožnit.
Dlouho jsem tuhle četbu vstřebávala. Kniha mě doslova strávila.
Zřejmě jsem ne všechno pochopila, ale přimělo mě to nad slovy F. Kafky přemítat...
Zaujaly mě povídky
ODHALENÍ ŠEJDÍŘE
ŠATY
ORTEL
PŘED ZÁKONEM
UMĚLEC V HLADOVĚNÍ
V KÁRNÉM TÁBOŘE
ZPĚVAČKA JOSEFÍNA ANEB MYŠÍ NÁROD.
Proměna je nejprofláknutější - už jsem ji taky kdysi četla.
Dojmy ze sbírky povídek? Melancholie, marnost, zoufalství, podivínství, schizofrenní pocity...
"Rozlousknout ořech věru není žádné umění, proto si také nikdo netroufne svolat obecenstvo a pro pobavení před ním rozlouskat ořechy. Jestliže to přesto udělá a jeho úmysl se mu zdaří, pak to právě nemůže být jen pouhé louskání ořechů. Anebo je to louskání ořechů, avšak vyjde najevo, že jsme nevěnovali tomuto umění pozornost, poněvadž jsme je hladce ovládali, že nám tento nový louskač teprve ukázal jeho pravou podstatu, přičemž pak dokonce může být na prospěch účinu, je-li v louskání ořechů poněkud méně zdatný než většina z nás."
"Někdy i tisíc ramen se chvěje pod břemenem, jež bylo vlastně určeno jednomu."
"Josefína poukazuje například na to, že námaha při práci škodí jejímu zpěvu, že sice tato námaha při práci je nepatrná ve srovnání s námahou při zpěvu, ale že jí přesto znemožňuje, aby si po zpěvu dostatečně odpočinula a posilnila se k novému zpěvu, že prý musí při zpěvu ze sebe vydat vše a přesto za těchto okolností nikdy nemůže dosáhnout vrcholného výkonu. Národ ji vyslechne a jako by ji neslyšel."
Proměna a V kárném táboře jsou úžasné, zbytek mi v paměti vůbec neutkvěl. Některé povídky jsou lepší, některé horší, některé nemastné neslané a některé jsem bohužel vůbec nepochopila.
Tak teda, poprvé jsem četla Kafku, nevěděla jsem, že na severu, odkud pocházím, makal na zlepšování strojů, jako úředník... Ze všech povídek v knize se ze mě vyparala a znovu mne obíhá povídka V kárném táboře (1914), snad se v mém životě znovu neusadí. Oběť - trest - nespravedlnost - systémové násilí. Jako tatérka s citem pro postmodernitu jsem rozhozená představou, že by měl existovat stroj, který vpichuje odsouzenému rozsudek a činí jej branou, kdy utrpení před vhozením mrtvého ztýraného těla do temné jámy, bylo spravedlností. Morální ospravedlnění takového pohledu by nemělo existovat, přesto jakoby viselo nad každým, nejen tetovaným... proto nesuďme jen druhé, buďme obezřetní, vlídní a solidární, nikdo není bez viny, přesto někdo hřeší tolik, že již není trestán... Kafka stojí za přečtení, ale za úzkosti a strachy do povídek vpředené nikoli... člověk by měl pak v roce 2021 z života opravdu jen fotografie z mobilu s rupturou skla a spoustu kontextuelní environmentální bolesti... ????????????
#kafka #povidky #občasčtu #sarming #praha #neustupní #silence #dengerous #nebezpečí
Proces, Zámek, v tuto chvíli větší část Ameriky, a konečně i Proměna a jiné povídky. Trvalo to dlouhou dobu, nežli jsem se k tomu dokopal, ale je to tu. Dočteno. Všechno. Kupodivu.
Povídky ve sbírce jsou lepší a horší. Upřímně musím přiznat, že povětšinou mne opravdu bavily. Napsal bych sem, že mám Kafku rád, ale myslím se, že upřímně není možné mír Kafku rád. Kafku lze obdivovat, Kafka nás může zajímat, ba dokonce uchvacovat, ale milovat Kafku? Pche, to určitě.
Samotná Proměna mne nezaujala ani zdaleka tolik jako jiné povídky, které mimochodem komentuji samostatně (nebo alespoň část z nich), ale určité náměty na přemítání mi poskytla, takže jsem v zásadě spokojen.
Kafku bych osobně označil za takového našeho českého Poea. Pokud ne z jiného důvodu, tak alespoň pro to, jak silně se jeho osobnost promítala do jeho díla. Obzvláště v básních uvedených „Umělec v hladovění“, se jeho já promítá neuvěřitelně silně. Rozjímání na druhou stranu není ani toliko otiskem jeho duše, jako deníčkem jeho úvah.
Někdy se s Kafkou názorově shoduji, většinou nikoliv. Ale dokáži ocenit a pochopit jeho velice rozvinutou introverzi. Právě z toho důvodu na mne mnoho jeho povídek opravdu silně zapůsobilo.
Kafku nelze doporučit každému, to by bylo skoro kruté k jeho odkazu. A tak píši: Chcete-li se zamyslet nad… smrtelností brouka, a máte-li alespoň lehký sklon k tomu býti introvertem, potom sáhněte po Kafkovi. Pokud ne, nechte tento pomník nedotčený. Nejlépe jej uctíte tím, že jej obejdete.
Štítky knihy
povídky přelom 19. a 20. století židovská literatura absurdno
Část díla
- Bída starého mládence 1913
- Bratrovražda 1917
- Cesta domů 1908
- Císařské poselství 1919
- Děti na silnici 1913
Kafka, co jiné k tomu říci?
Sbírka povídek Franze Kafky. Za mě si každý najde něco svého, co se jim líbit bude a naopak nebude.
Mně osobně se nejvíc líbila povídka V kárném táboře.