Propast a jiné povídky

16.06.2023

Výjimečný vypravěčský talent! Ať už jsou to popisy prostředí, duševních stavů nebo akce, a zejména když se všechny tyto polohy prolínají, text plyne tím nejpřirozenějším způsobem, jako by autor vůbec nemusel přemýšlet, zda to napíše tak či onak, jako by se to psalo samo. Prostě nevycházím z údivu! Zeď mě nezaujala, ale jinak jedna povídka lepší než druhá, zejména Propast a V mlze, pojednávající o vztahu k ženě a sexualitě, mě oslovily velmi intimně.

19.10.2021

Beznaděj, mizérie a černota ze stránek, ale mluvit o Andrejevovi jako o pokračovateli Dostojevského tradice, hmmm, připadá mi, že mu v jeho próze chybí rozměry. Má snadno se čtoucí styl, ne tak těžkopádný, jak je u ruských autorů zvykem, ale zároveň mě jeho texty příliš nezaujaly, spíš jsem proplouval řadou neurčitých, nejasných, špatných realit. Úvodní 'Fixní idea' mě zaujala asi nejvíc a 'Zeď' má mě velice povědomý nádech, i některých věcí a myšlenek z mé vlastní hlavy, ta beznaděj. Andrejev byl svého času takový rebel, ale zápasil s očekáváním čtenářů (což je taky blízký motiv), zápasil pravděpodobně se spoustou věcí, ale tohle, co se mi dostalo do rukou, asi není něco, co už bych v podobném ražení neokusil. Ještě snad zkusím 'Povídku o sedmi oběšených', Satanův deník mě po tomhle příliš neláká.

14.12.2020

Andrejev je Dostojevskij v expresionistickém hávu. Povídky v této knize patří k tomu nejlepšímu, co jsem zatím z ruské literatury četl. Příběhy, které vypráví, jsou pokřivené a od začátku jakoby vymknité z reality, protože je zpravidla představuje z úhlu pohledu postav, které bývají nepříliš duševně vyrovnané. Čtenář Andrejeva je tak od začátku neklidný, protože si uvědomuje, že ne všemu může zcela důvěřovat.
Jen u velmi málo autirů se vyskytne schopnost zachytit duševní trýzeň člověka tak mistrně, jako u Andrejeva. V tom se částečně přibližuje Dostojevskému.
Ovšem jeho povídky jsou skvělé i po firmální stránce. Všemi prostředky zkrátka umí navodit potřebnou atmosféru, jak dokládá povídka Propast: její první část je naplněna výrazy, které až přemrštěně evokují klid, štěstí a snad i romantiku. Tento postup však je zcela ospravedlněn druhou částí povídky, kde tyto výrazy vystřídají jiné, zneklidňující a tělesnější, které čtenáře dovedou až na samý konec.

17.06.2015

Andrejev našel své literární téma: deprese, zmar, bezútěšnost, deziluze. Není to jednoduché čtení, a čtenář musí být naladěn na stejnou notu, ale odměnou je úžasný čtenářský zážitek. Zdá se, že duševní stavy, které Andrejev prožíval (lépe: které ho sužovaly či tížily) se celkem věrně odrážely v jeho próze. Povídky dokonale ilustrují duševní rozpoložení autora: bezvýchodnost a zmar jsou patrné na každém kroku, v každém odstavci. Nesmírně cenná je poslední úvaha o zrůdnosti leninského komunismu: stále se objevují - a to i v dílech graduovaných pánů profesorů rusistů - úvahy o tom, jak těžké bylo demaskovat leninský komunismus a jeho dopad na řadové obyvatelstvo. Andrejev odpornost a zločinnost komunismu jasně předpověděl již v roce 1919 - a jeho poznámky jsou dokonale přesné a výstižné. Kdo chce hledat uměleckou reflexi o leninském období, u Andrejeva ji najde v průzračné podobě.

14.09.2013

V MLZE
"Kurva jsem, to je pravda, ale zkysaný pivo chlemtat nebudu".
ZEĎ
"Obsypali mrtvolu oběšeného, namačkali se jeden na druhého, škrábali se a kousali, mlaskali, jak jim chutnalo, a nebožtíkovy kosti jim chřupaly v zubech. "